Partnerka Vladimíra Dlouhého šla za láskou přes půl světa. Tam ji ale předčasně dostihla smrt. Tajnosti slavných
04.09.2019
Foto: repro/archiv ČT
Popisek: Monika Hálová v historické komedii Hra o královnu
AUDIO Z holčičky s účesem na kluka vyrostla kráska s podmanivýma, jakoby neustále zasněnýma očima. Měla našlápnuto na skvělou kariéru, všechno ale divoška s romantickou duší zahodila kvůli lásce.
K legendárnímu divadlu Semafor neodmyslitelně patřily v době jeho největší slávy i dětské hvězdy. Jenže holky dorůstaly, a tak se jich časem vystřídalo několik. Po Magdě Křížkové a Lence Hartlové se na scéně objevila Monika Hálová. Modrooké holčičce s účesem na kluka nechyběla odvaha a potřebná dávka vrozeného exhibicionismu, a tak se rychle otrkala a herectví se jí stalo na dlouhá léta osudem. Největší památkou na ni dodnes zůstává společná nahrávka s jedinečným bouřlivákem Miki Volkem, kterou s ním nazpívala ve třinácti letech. Hudbu amerického skladatele Jimmyho Van Heusena pro ně otextoval Jiří Grossmann.
Já hvězdu ti dám
(s Miki Volkem):
Naskočila do krize
Monika Hálová se narodila 21. dubna 1959 v Praze a po boku Jiřího Suchého se na jevišti Semaforu objevila v době, kdy bylo divadlu nejhůř, v prvním představení, které bylo připraveno bez tragicky zesnulého Jiřího Šlitra. Psal se rok 1970, nastupovala tvrdá normalizace. Po invazi ‘spřátelených armád‘ v srpnu 1968 přišla česká kulturní scéna o řadu populárních osobností, které emigrovaly, rozpadly se všechny přední beatové skupiny, mizeli nepohodlní herci z obrazovky, divadla, spisovatelé, novináři… Jiří Suchý odmítl podepsat antichartu, takže i jemu nastaly zlé časy. Nesměl do televize ani rádia, přestaly mu vycházet knihy, jen divadlo bylo naštěstí tak populární, že se ho komunisté neodvážili zavřít. Jenže co dál? Tehdy oslovil Ferdinanda Havlíka, aby se stal novým semaforským skladatelem, a zrodilo se dvojpředstavení Básníci a sedláci/Revizor v šantánu. První půlka byla v podstatě koncertem Havlíkova orchestru, v druhé, složené ze Šlitrových písní, hráli hlavní role Jiří Suchý s Monikou a sekundovaly jim Věra Křesadlová, Petra Černocká a Miluška Voborníková.
Semaforská nostalgie
S dětskými hvězdami jako jevištními partnery hrával Suchý rád, rozhodně v tom ale nemínil pokračovat donekonečna. Vadilo mu totiž značné omezení jevištní improvizace, musel se mnohem víc držet scénáře, než mu bylo po chuti. Monika ale po jeho boku získala nejen kvalitní základy herectví, ale také popularity. Díky Semaforu se totiž v roce 1970 objevila i na televizní obrazovce v posledním dílu úspěšného semaforského cyklu Plakala panna, plakala. Československá televize ho odvysílala těsně před vánočními svátky a je jediný, který se v archivech dochoval. Díky tomu si produkce povšimly i Moniky, která se pak stala ‘Pergnerkou‘ sedmdesátých let a nějaký čas uváděla dětské pořady Vlaštovka a Plamínek. Před filmovou kamerou stanula poprvé ve třinácti letech v povídkové krimikomedii režiséra Vladimíra Čecha Aféry mé ženy, v níž si zahrála neteř Libuše Švormové a Jiřího Valy.
S Dagmar Patrasovou v představení divadla Semafor Kytice
(foto – repro/vis.idu.cz/Miroslav Hucek)
Zazářila s lidoopem
Kouzlu herectví tak propadla, že se po základní škole přihlásila k přijímačkám na hudebně-dramatické oddělení Státní konzervatoře v Praze. Uspěla, během studia také začala dostávat nabídky z televize i od filmových produkcí a postupně jich bylo víc a víc. Výraznou hlavní roli sice nikdy nedostala, ani v těch vedlejších ale rozhodně nezapadla. V roce 1977 zaujala diváky jako Helena v dramatu režiséra Ivo Nováka Šestapadesát neomluvených hodin. Retro příběh, k němuž napsal hudbu Petr Hapka, se odehrává počátkem šedesátých let a vrací se do období největšího rozmachu kavárenských kapel, z nichž poté vycházely ty největší české hvězdy. Ještě větší úspěch jí ale vzápětí vynesla role v bláznivé fantasy komedii režiséra Milana Muchny Hop – a je tu lidoop, v níž si zahrála Blanku Turečkovou, lásku svého o rok staršího spolužáka z konzervatoře Vladimíra Dlouhého alias Ondry Pavlíka.
Jak se rodí pár
O rok později se s Dlouhým setkala před kamerou znovu v televizním psychologickém dramatu režiséra Zdeňka Kubečka Mapa zámořských objevů, o problémech středoškolského profesora na penzi Barchánka v podání Vlastimila Brodského, který ještě učí milovaný dějepis, a jeho střetu s dospívajícím synem. A protože diváci na celém světě mívají tendenci aplikovat si vztahy hlavních hrdinů z filmového plátna či obrazovky do reálného světa, neunikli tomu ani Monika a Vladimír. Tím spíš, že to mezi nimi evidentně jiskřilo. Jakmile se znovu objevili jako pár, hned se začalo šuškat, že spolu určitě randí. Když se pak po roce 1989 raketově rozrostly i u nás bulvární noviny a společenské magazíny, šťouravá média se k této otázce brzy vrátila. Velkou show ani skandál tím ale nezískala. „Říkalo se, že spolu opravdu chodíme, ale tak vážné to nebylo,“ řekl kdysi Vladimír deníku Aha!
S Vladimírem Dlouhým v komedii Hop – a je tu lidoop
(foto – repro/imdb.com)
Jandákova milenka
Po maturitě získala Monika první stálé divadelní angažmá v ostravském Divadle Petra Bezruče, a když byl na repertoáru muzikál, s chutí využívala na jevišti i svůj pěvecký talent a dispozice. Tu a tam se znovu objevila na obrazovce, vzpomněli si na ni například tvůrci legendárního seriálu Žena za pultem, v němž se mihla v epizodě Vánoce Anny Holubové. Před filmovou kamerou ztvárnila například Madlenku v historické komedii režiséra Karla Steklého Pan Vok odchází, v níž si zahrál proslulého hříšného šlechtice jedinečný Martin Růžek, či Anežku ve válečném životopisném dramatu Juraje Herze Zastihla mě noc. Naposledy stanula před kamerou v roce 1986 v seriálu scenáristy Jaroslava Dietla Velké sedlo, v němž jako půvabná Libuška Kostrhunová sváděla ženatého zaměstnance přehrady Jožina Uherčíka v podání Vítězslava Jandáka.
Váhavý Kopta
Monika byla velkou láskou herce Václava Kopty. O šest let mladší kolega do ní prý byl zamilovaný až po uši, jenže byl tenkrát příliš váhavým střelcem. A než se rozhoupal a překonal ostych, Monika si našla jiného. Provdala se za báňského inženýra Ortwina Kolarczyka a odjela s ním do Kanady. Na vlastní hereckou kariéru tak kvůli lásce definitivně rezignovala a v Torontu pak organizovala divadelní představení pro české emigranty. Domů už se nikdy nevrátila a byla spokojená. Přesto jí osud dopřál jen velmi málo času. Zemřela na rakovinu slinivky 5. června 2010 v kanadské provincii Ontario, bylo jí pouhých jednapadesát let.
Vložil: Adina Janovská