Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
MFF Karlovy Vary 2019

MFF Karlovy Vary 2019

Hvězdy, hvězdičky, róby, filmy i drsná kritika

Na vlastní kůži

Na vlastní kůži

Ivan Břešťák dělal krimi na Nově, má na kontě 1 200 reportáží. Nyní se vydává pro Krajské listy.cz tam, kam se bojí i benga

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vycházející české hvězdy

Vycházející české hvězdy

Je jim sotva přes dvacet, přesto již nastartovaly raketovou kariéru

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturního redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Filmové stopy

Filmové stopy

Zajímá vás, jak teď vypadá fabrika z filmu Marečku, podejte mi pero? Reportáže z míst, kde se natáčely kinohity

Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Rock’n’roll, alkohol, volná láska… Svět se utrhl ze řetězu, rozdával radost i tragédie. Tajnosti slavných

02.09.2019
Rock’n’roll, alkohol, volná láska… Svět se utrhl ze řetězu, rozdával radost i tragédie. Tajnosti slavných

Autor: repro/archiv Supraphon

Popisek: Jiří Štaidl s Karlem Gottem

AUDIO/VIDEO Víno, ženy a zpěv se změnilo na panáky, holky a mejdany. Do nejdivočejší éry českého showbyznysu se vrhl po hlavě i jeden z našich největších textařů. Žil naplno a rád sahal smrti na zadek, jakoby tušil, že mu osud na tomto světě vyměřil jen velmi málo času.

Na zmenšené verze kulturních vln, přicházejících přes oceán, měli obyvatelé našich končin vždycky patent. Počátkem šedesátých let ovládl planetu rock’n’roll, alkohol tekl proudem, krásné holky samy skákaly do postelí rozverným muzikantům, věrnost se najednou stala přežitkem… I nás zasáhla vlna hnutí hippies, a ať se komunistický režim snažil sebevíc, úplně vymýtit se mu tento vliv nepodařilo. Kdekdo sháněl bony, aby si mohl koupit v Tuzexu ‘štrausky‘ nebo ‘lewisky‘, k tomu přidal kostkovanou košili a dlouhé, umaštěné háro… Svět kumštu se utrhl ze řetězu a po hlavě se do něj vrhl i starší z bratrů Štaidlů Jiří. Velkého úspěchu dosáhl už ve dvaceti a slávu si užíval. Žil zběsile, velkoryse utrácel, holky se na něj lepily jako včely na med. Vypil oceán alkoholu a riskoval, jakoby mu na životě vůbec nezáleželo. A to byl začátek konce. Bohužel se stal nejvýraznější osobností, která na divokou éru doplatila v pouhých třiceti letech životem.

Tam za vodou v rákosí
(Eva Pilarová, Waldemar Matuška):

Prohra na startu

Jiří Štaidl měl bezesporu našlápnuto na kariéru geniálního hitmakera, za svůj krátký život dokázal dát české populární hudbě na dvě stovky textů a ze spousty z nich se staly nesmrtelné hity. Přitom to začalo nevinně. Narodil se 22. ledna 1943 do pohodlí, o dva roky později k němu přibyl ještě bratr Ladislav. Tatínek měl prosperující firmu, takže navzdory válce se rodině rozhodně nedařilo špatně. Brzy ale následovaly společenské změny, které jejich život obrátily vzhůru nohama. Fabriku panu Štaidlovi znárodnili, synům připsali dostali do kádrových posudků buržoazní původ. Přesto se rodiče snažili, aby se jim dostalo dobrého vzdělání. Jiří například chodil do hodin klavíru k profesoru Františku Kubelíkovi, strýci slavného dirigenta Rafaela Kubelíka. Na rozdíl od bratra ale mnohem více tíhl k psanému slovu, a tak začal psát básničky, povídky a články do novin. Po maturitě chtěl studovat scenáristiku, na FAMU ho ale nevzali.

Loďka z kůry
(Pavlína Filipovská, Josef Zíma):

Do Semaforu s bráchou

Počátky jeho kariéry nevypadaly ani trochu slibně. Nastoupil jako pomocný dělník do jinonického Motorletu, dřívější Waltrovky, specializované na automobily a letecké motory. Pak nějaký čas jezdil s poštovní dodávkou a přitom si přivydělával jako kulisák v divadle Paravan. A začal zpívat v kapele Diskobolos, kterou postupně prošla řada špičkových rockerů. Skupina hrála hlavně převzaté písničky, a tak si jednou Jiří doma sedl a zkusil zahraniční melodii otextovat. Zpočátku ho všude odmítali, karta se obrátila až poté, co se bratr Ladislav uchytil v divadle Semafor a seznámil ho s Karlem Marešem. Díky tomu se zrodilo úspěšné představení Ondráš podotýká, k němuž Jiří napsal všechny spojovací texty a slova k písničkám. A zrodil se také první hit Tam za vodou v rákosí, jehož text napsal na hudbu Karla Mareše pro Evu Pilarovou a Waldemara Matušku.

Vlčí máky
(Václav Neckář):

Každý po své koleji

I když byli Štaidlové oba mimořádně nadaní, do přímé spolupráce se nikdy nehrnuli. A Jiří jako typický bohém byl pověstný tím, že práci zásadně odevzdával pozdě. Karel Gott dokonce kdysi vzpomínal, jak zpíval první sloku a Štaidl mezitím v sousední místnosti teprve dopisoval druhou. Právě vinou jeho nedochvilnosti se například zrodila chyba v jedné z populárních písniček Heleny Vondráčkové Chytila jsem na pasece motýlka. Jiří měl jako vždy zpoždění, a tak text nahonem diktoval sekretářce studia do telefonu. A ona ho naškrábala tak nečitelně, že se Helena, která zpívala přímo z papíru, místo lítání učila od motýlka líbat. Vzápětí se sice na omyl přišlo, dirigent Jiří Vobruba ale rázně rozhodl, že už se nic měnit nebude.Jiří také stál u zrodu legendárního divadla Apollo, ze kterého se později zrodila kapela Apollo Beat. Působil v něm jako umělecký šéf, napsal pro ně svoji první hru Pouť pro dva, a dokonce postupně ukradl Semaforu jeho hlavní hvězdy. Slavná historie této hudební scény ale měla krátkého trvání. Ke konci roku 1967 byla divadlu vypovězena smlouva z prostor v Korunní ulici na pražských Vinohradech a následné zájezdové působení definitivně skončilo se srpnem 1968. Lví podíl na tom měla i skutečnost, že Jiří podepsal výzvu 2000 slov, kterou sepsal spisovatel Ludvík Vaculík a vyšla v Lidových novinách přesně den poté, co byla 26. června 1968 zákonem zrušena cenzura.

Pátá
(Helena Vondráčková):

Gotta ukecal

S počátkem sedmdesátých let odstartovala tvrdá normalizace, Jiří měl ale štěstí. Spolupracoval totiž s Karlem Gottem, který už byl v zahraničí tak populární, že se režim neodvážil příliš mu zakazovat. Počátkem roku 1971 soubor kolem Zlatého slavíka zůstal v západním Německu o několik týdnů déle, než měl povoleno, a jeho členové vážně uvažovali o emigraci. A tenkrát to prý byl právě Jiří, kdo nakonec při radikálním rozhodování o celé další budoucnosti přispěl k tomu, že se nakonec do Československa vrátili. Pro další kariéru v zahraničí byl totiž v nejobtížnější pozici. Muzikanti se vždycky uplatní, jenže co by si počal v cizím jazykovém prostředí textař? „Neuměl jsem tak brilantně hrát, abych se tu uživil jako plnohodnotný muzikant, a česky bych psát nemohl, tak co bych tam dělal? Než se ten jazyk dobře naučím, tak už bude pozdě,“ prohlásil později.

Já dovedu lhát
(Marta Kubišová, Darek Vostřel):

Konečně práce snů

Po návratu se konečně dostal k vysněné scenáristické práci, s jeho přispěním vznikly mimo jiné i slavné filmové muzikály Noc na Karlštejně a Hvězda padá vzhůru na motivy hry Josefa Kajetána Tyla Strakonický dudák, v hlavní roli s Karlem Gottem. Měl spoustu plánů. Chtěl psát knihy, filmové povídky, dokonce koketoval i s myšlenkou na režii. „Když jsem začal psát, nikdy mě nenapadlo, že bych se tím mohl živit. Teprve když jsem se dozvěděl, kolik se na tom dá vydělat, začal jsem se tím vážně zabývat,“ komentoval své úspěchy v jednom rozhovoru. A také si je naplno užíval. Jenže až příliš. Jeho život byl jeden velký mejdan. Utrácel za luxusní oblečení a starožitnosti, zbožňoval krásné ženy a rychlá auta. Šílenou rychlost každodenního kolotoče umocňoval stále většími dávkami alkoholu.

Nejlepší léta mého života
(Rudolf Jelínek):

Hanka ho srazila na kolena

Změnu vnesla do jeho života až legendární krasobruslařka Hana Mašková. Poprvé se setkali po jednom z Gottových koncertů, krátce poté, co se stala v roce 1968 ve švédském Västeras mistryní Evropy. A láska prospěla oběma. Jiří se zklidnil a Hanka si uvědomila, že na světě existuje i něco jiného, než jenom nekonečné tréninky. Stali se československým hvězdným párem a byli spolu téměř tři roky. Pak se ale Hanka přesunula do Paříže, protože přijala angažmá v lední revui Holiday on Ice, Jiří prožil dočasnou emigraci v Německu a vztah se rozpadl. Na obzoru se totiž objevila další krásná a úspěšná sportovkyně, sjezdařka Ivana Zelníčková, která se později provdala za současného amerického prezidenta Donalda Trumpa. Přesto prý Jiřího rozchod s Hankou velmi poznamenal, a ještě horší důsledky měla pro něj její smrt. Její život předčasně ukončila 31. března 1972 autonehoda ve francouzské obci Vouvray, když se s kolegyní z revue Květou Celfovou vracela z Paříže a narazila v hustém dešti do kamionu. Mašková zemřela na místě, Celfová přežila a těžce zraněný byl i francouzský stopař.

Má oči šedé
(Karel Gott):

Žal se snažil utopit

Hančina smrt Jiřího psychicky zlomila, občas dokonce dával okolí najevo, že pro něj život ztratil smysl. Vrátil se k velkým dávkám alkoholu, opravdu si prý užíval jen za volantem. Odjakživa prý jezdil tak, že si o malér přímo říkal. „Vyžebral třeba na otci škodovku a u Kerska to rozjel, co to dá. Byl s námi ještě Petr Janda a ten se taky bál,“ zavzpomínala kdysi jeho láska z počátku slavného období Vlasta Kahovcová. Sebevědomě prohlašoval, že bourají jenom špatní řidiči, kombinaci vysoké rychlosti a alkoholu nakonec ale nezvládl ani on. Osudného 9. října 1973 se řítil s plynovým pedálem na podlaze po silnici, spojující dálnici D1 a Říčany. Tradičně měl v sobě pár panáků, tedy téměř dvě promile, po boku krásnou dívku a mířil k rodičům do Jevan. Když mu z vedlejší silnice vjel do cesty náklaďák, snažil se mu vyhnout. Nepovedlo se. Spolujezdkyně skončila na zadním sedadle, nepřipoutaný Jiří z vozu vyletěl, narazil do svodidel a na místě zemřel. Slavnostní premiéry svého posledního megahitu, ústřední melodie pohádky Tři oříšky pro Popelku, se už nedočkal. „Jak jezdil, to bylo sahání smrti na zadek,“ konstatoval později slavný textař Pavel Vrba.

Kdepak ty, ptáčku, hnízdo máš
(Karel Gott – Tři oříšky pro Popelku):

 

Božoňka

Vložil: Adina Janovská

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace