Německý anšlus a Koněv před i za oponou. Týden Štěpána Chába
komentář
01.09.2019
Foto: Facebook
Popisek: Pomník maršála Koněva a rusko-české vzahy
Výběr těch nejšťavnatějších zpráv z uplynulého týdne, které by neměly zůstat zapomenuté v záplavě informací i dezinformací, které nám sem Putin (a další mediální domy) naházel.
V Sasku a Braniborsku probíhají volby. A nakročeno k drtivému vítězství má tamní rozhořčená politická strana AfD, tedy Alternativa pro Německo. Z čehož klaku Angely Merkelové jímá hrůza, protože AfD postavila svou kariéru na odmítání bezbřehého vítání imigrantů a na vymezování se východních Němců vůči západním Němcům. V Německu je AfD označovaná za pravicově extrémistickou. Ale za pravicově extrémistické se označuje teď už všechno, co nejede v linii miluji EU/migranty/homosexualismus/Gretu Thunberg/…
A tak se minulý týden vypravil stávající premiér Saska z vládní CDU Michael Kretschmer do příhraničního městečka Zwickau a snažil se v lidech probudit trochu ztracené humanity. Lidé většinou nereagovali, jeden postarší pán se jen otočil a vyštěkl na premiéra: „Tvoje Merkelová sem natahala všechny ty cizince. A ta péče! Po anšlusu, podle tebe sjednocení, nám nevěnovala ani desetinu zájmu.“ Zajímavý termín – anšlus. Východní Němci musí být skutečně řádně nakrknutí a rozhoupaní si to s Berlínem vyřídit po svém. Zatím bez pochodní a s vidlemi v ruce. Ale co není, může být.
Koněv se nám nějak splašil
Pomník maršála Koněva je chvíli zakrytý, chvíli nezakrytý, vykukuje na Pražany jako zpoza opony a pozoruje, jak početné má obecenstvo. Starosta Prahy 6 Ondřej Kolář za TOP 09 totiž nechal zakrýt plachtou pomník maršála Koněva, protože být vděčný Rusku je prostě chucpe, to ví každý rovný chlap, že jo. Obecenstvo k tomu má početné, až do Ruska se ta fronta čumilů rozrostla a právě z Ruska zní přes širou step mohutné pozvednutí obočí v údivu nad drzostí nějakých Čechů. Zachránit jsme chtěli před Němcem, Koněva nám poslali, když nás Koněv zachránil, postavili jsme mu sochu a teď pyskujeme a sochu zakrýváme, protože se najelo na antiruskou hysterii, která nevidí, neslyší, zato umí patřičně křičet. No, proč ne.
Různí aktivisté se jali plachtu z Koněva strhávat, policisté je za to zatýkají, mluvčí prezidenta Jiří Ovčáček vytahuje na Koláře paragrafy o popírání genocidy, Kolář už má svou ochranku, protože mu prý vyhrožují za zakrytí Koněva likvidací. Na Praze 6 se prostě rozjela malinká, lokální občanská válčička, která ukazuje, jaká válka tu probíhá po celém území republiky. Zakrýt minulost plachtou? Nebo si vybrat jen ty vhodné okamžiky historie, které nám budou hrát do karet v naší TOP 09 budoucnosti?
Koněvovi jsme, alespoň mnozí z nás, vděční, že se doposud nezdravíme hezky řízně po německu Heil Hitler, jsme mu vděční, že se vůbec zdravit můžeme, protože v německých plánech pro nás místo nebylo. Ta řež, kterou musel Koněv a jeho armáda podstoupit, byla nepředstavitelná. A díky jeho existenci existujeme i my. Punktum, porazil Hitlera. Což je, mohu-li poznámku, mnohem zásadnější skutečnost, než to, že o pár let později potlačil povstání v Maďarsku. Což byl sice průšvih jako Brno, ale pochybuji o tom, že takový průšvih nám stojí za zbytečně vyhrocené emoce. Je to ve výsledku opravdu nesmírná ptákovina.
Vložil: Štěpán Cháb