Sexy byl v hadrech i uniformě a stával se lovnou zvěří. A což teprve, když zazpíval… Tajnosti slavných
26.08.2019
Foto: repro/archiv ČT
Popisek: Vladimír Kratina v televizním dramatu Trpká chuť slávy
AUDIO/VIDEO Byl jedním z největších idolů žen a dívek své generace a ani se šesti křížky na krku rozhodně není k zahození. Když charismatický chlap jako hora ještě navíc oblékne uniformu nebo zazpívá, jdou všechny ženy do kolen. Přesto tvrdí, že nikdy nebyl lovec, ale spíš lovná zvěř. Podléhal ale velmi rád.
Charismatický modrooký obr vyčnívá mezi kolegy na první pohled a nejen výškou, kvůli níž ho kameramani nikdy neměli dvakrát v oblibě. Dostat totiž do jednoho záběru Vladimíra Kratinu a o hlavu menší kolegy je úkol hodný opravdového mistra. Léta býval českým sex symbolem a obdiv žen mu dělal vždy dobře, i když se za nimi nehonil. „Spíš jsem býval oběť než lovec. Samozřejmě oběť, která se ochotně podvolila…“ připouští s úsměvem bujará léta. Navzdory šesti křížkům na krku působí stále na ženy jako magnet, přestože tomu sám nevěří. Nebo to alespoň úspěšně předstírá. „Vždycky mě odrazovaly katastrofické typy, ze kterých šla hysterie. Tam hned cítíte průšvih,“ prohlásil v jednom rozhovoru. Proto prý taky nikdy neměl pletky s žádnou kolegyní. Herečky jsou totiž podle něj poněkud ‘citově rozvibrované‘.
Už ti můžu pravdu říct:
Pár ‘výchovných‘ na fleku
Jednou chybělo málo, aby idol dívčích srdcí skončil předčasně a nadosmrti v propadlišti dějin. Tenkrát šel s kamarády z flámu, prý měl pořádně upito a na ulici se válela rudá vlajka. Jestli ji serval vítr, nebo jiná partička, která se tudy potácela před nimi, to už zůstane zahaleno tajemstvím. A pro příslušníky veřejné bezpečnosti, kteří Vladimíra se symbolem moci dělnické třídy v rukou přistihli, to nebylo důležité. Hned na místě schytal pár ‘výchovných‘ obuškem a už s ním pádili do cely předběžného zadržení. Skončil v ruzyňské vazební věznici, ve vytahaných teplácích, nad nimiž by nejedna jeho fanynka uronila slzu, a nad jeho budoucností se začala stahovat černá mračna. „Byla to drsná zkušenost, zvlášť pro mě, tenkrát začínajícího herce, který věřil, že je král a patří mu svět,“ přiznal. Nakonec měl štěstí, protože do jeho případu zasáhli moudří pánové. A byli hned tři.
Jako sudičky
Jeho budoucnost nakonec zachránili tři muži. Prvním byl vyšetřovatel, který se nevrhl na příležitost udělat z případu akci protistátního živla, jenž se snažil znevážit jeden ze státních symbolů, ale klasifikoval nešťastnou událost pouze jako výtržnictví. I tak ale začínajícímu herci, který tenkrát ještě studoval na DAMU, hrozilo půldruhého roku natvrdo. Naštěstí se do toho vložil druhý muž, nejen moudrý, ale také odvážný – herec a pedagog Ota Sklenčka. Díky němu se Vladimírův případ dostal do rukou třetímu moudrému, prezidentu republiky Ludvíku Svobodovi. Noblesní armádní generál dobře věděl, co je klukovina, koneckonců dokud vojáky ani v těch nejhorších situacích neopouštěl smysl pro humor a srandičky, pořád ještě nebylo nejhůř. A tak udělil Kratinovi prezidentskou milost.
Bláhový snílek:
První manželství zabila vojna
Narodil se 25. února 1952 v Praze, dětství ale prožil na Křivoklátsku a ve dvanácti letech ho rodiče dokonce ‘přesadili‘ až do Ostravy. Tam vystudoval gymnázium a současně hrál na bicí a kytaru ve studentské beatové kapele, pro kterou i skládal. Po maturitě nastoupil na DAMU, kterou absolvoval v roce 1975. Poprvé se ženil velmi brzy, manželka Šimona Součková studovala loutkoherectví a již během studií se jim narodila dcera. „Šli jsme do Hradce Králové, kde jsem dostal byt i slušný plat osmnáct korun, ze kterého se kupodivu dalo vyžít i s tím, že pět šest padlo měsíčně v hereckém klubu. Já se naplno věnoval divadlu a moje žena, holka každou buňkou z Prahy, se na periférii Hradce starala o dítě. Do toho přišla vojna, sice jen v Žatci a u lapiduchů, ale být jsem tam musel. A zatímco jsem kroutil vojnu, nachomýtla se nějaká situace s nějakým člověkem, už ani přesně nevím, a když jsem se vrátil, bylo najednou všechno jinak,“ zavzpomínal v rozhovoru pro proženy.cz. Manželství vydrželo jen dva roky, exmanželka pak odjela za prací do Francie i s malou Marií, a tak ji Vladimír léta neviděl. Cestu k sobě znovu našli, až když začala pracovat pro společnost, která sídlí v Praze.
O slávu nikdy nestál
Z Hradce Králové přešel do legendárního ústeckého Činoherního studia, pak hrál v pražském Studiu Ypsilon a Činoherním klubu, hostoval ale i v Národním divadle. „Bavily mě vždycky spíš malé party. K velkým kamenným divadlům jsem měl odstup,“ vysvětlil. „My jsme proseděli dvacet let U Rarášků, pili tamní příšernou kyselinu sírovou a byli jsme hluboce ponořeni do divadla a umění. Prali jsme se s tím, že to nejde podle našich představ, že jsme třeba nemohli v Činoheráku inscenovat Čechovova Ivanova jen proto, že se na závěr zastřelí, což ředitel Míka z Divadla Na Vinohradech, pod které jsme spadali, nebyl schopný překousnout. Tohle byly naše starosti. Sláva, celebrity, a hlavně vnímání světa takovýma očima sem prosákly až po revoluci. Dnes naopak funguje už sláva jako samostatný obor a nic za ní být nemusí.“
Stav ztroskotání
(vedoucí vodáků Tom v rodinné komedii Víta Olmera):
Dvanáct let svobody
Po rozvodu následovalo v jeho životě dvanáctileté ‘bezvládí‘, během nějž se po jeho boku vystřídala řada půvabných žen. „Dámy jsem měl vždycky rád a mám je rád dodnes. Ženy jsou báječné bytosti, v řadě věcí naprosto nenahraditelné… to cituji pana profesora z DAMU Otu Sklenčku s tím, že raději nedodám, co dodával on. Ale ke všemu, o čem už jsem mluvil, jsem nikdy nebyl z rodu hormonků. To jsou muži, kteří mají neustálý tik v oku, a pokud není jednou, lépe dvakrát denně zářez, jsou na huntě. Tohle jsem nikdy neměl, spíš jsem býval oběť než lovec. Samozřejmě oběť, která se ochotně podvolila…“
S Marthou chtěli ostrov
Mezi těmi, které skončily v jeho objetí, byly mimo jiné i herečka Zora Jandová či zpěvačka Martha Elefteriadu. S tou prožil pět let, a dokonce si málem společně koupili řecký ostrůvek. Tenkrát prý stál jen deset tisíc marek, jenže vlastnictví něčeho takového bylo za minulého režimu velmi problematické, a tak to raději vzdali. Pak sáhl po partnerce mimo obor a vyplatilo se to. Jeho Jitka, s níž má dcery Dominiku a Sofii, je vystudovaná zdravotní sestřička, i když tuto profesi nikdy nedělala. „Dělala takové kuriózní věci, jako třeba inspektorku výtahů nebo s kolegou hloubkové inventury obchodů. Dostávali peníze navíc za to, že třeba zametli nějaké nesrovnalosti. Pracovala i jako vychovatelka,“ vypočítal profese své životní partnerky s tím, že nyní je už déle než dvacet let v domácnosti.
V sedle je fajn:
Nevěra je nepohodlná
Podruhé se oženil až ve čtyřiceti a zřejmě i díky tomu se naučil ovládat. Chce mít svůj klid a pohádat se s ním je prý téměř nadlidský úkol. Se ženou si vycházejí vstříc, vzájemně tolerují své koníčky i nálady. Zřejmě proto také nepoznali partnerskou krizi. Vladimír je pohodář a odmítá si přidělávat problémy, takže ani nevěra prý u něj vůbec nepřichází v úvahu. „Tohle není nic pro mě. Je to strašně nepohodlné. Když jsem se podruhé ženil, znal jsem život a věděl, že paralelní vztahy jsou kravina.“ Ostatně touha po pohodlí ovlivnila celý jeho život. Nikdy o nic výrazně neusiloval, a dokonce měl pro to výmluvu. Říkával, že motorem světa jsou mrňaví chlapi. Ti jsou prý jako motorové myši, mají v sobě obrovský náboj. Když ale má člověk bez pěti centimetrů dva metry, je to s usilováním či urputností střídmější. To však neznamená, že by se spokojil se spacákem pod borovicí.
Vložil: Adina Janovská