Hledá se prezident. Značka: Hlavně ať to není blbec z kavárny nebo hospody. Komentář Štěpána Chába
komentář
22.08.2019
Foto: Facebook
Popisek: Josef Středula, budoucí prezident České republiky?
Vedle už dopředu známých nebo předpokládaných ozdobných kandidátů na prezidenta republiky jako je Drahoš, Fischer, Hilšer, kandidaturu neodmítly ani osobnosti jako brankář Hašek, mluvčí současného prezidenta Ovčáček, spekuluje se i kandidatuře šéfa televize Barrandov Soukupa. Souboj o prezidentské místo neodmítl v rozhovoru ani Jiří Paroubek, ten ovšem přiznal, že do boje se pustí leda v případě, že bude mít dobojováno u vlastního rozvodového řízení. Což se může protáhnout, mstiví jsou oba z manželů.
S jistotou můžeme už teď říct, že zase začne naprosto hysterická a zcela zbytečná bitka mezi kavárnou a hospodou, kde nepůjde ani tak o osobnost kandidátů a jejich politiku, jako spíš o to, která ze stran si koho vybere a koho bude mediálně prosazovat, nebo naopak lynčovat. Emoce zase vybují, kavárna zase bude deklamovat, že jestli vyhraje ten z hospody, tak emigrují, hospoda se bude chechtat s vědomím toho, že nejspíš zase o chlup zvítězí. Prostě emoce vybičované téměř k občasné válce. Máme to zapotřebí?
Kdyby…
Kdyby se na post prezidenta dostal Ovčáček nebo Soukup, máme vystaráno o zábavu na každý jednotlivý den jeho funkčního období. Z kavárny by se ozval a neustále ozýval mohutný odpor, nutno dodat, že právem. Hysterie by byla mnohem větší, vyhrocenější, divočejší. Protože ač kavárna Zemana nesnese, přesto uznává, že je to velký stratég a zkušený politik. U Ovčáčka nebo Soukupa, u těch by viděli jen rudě. Naším úkolem tak není hledat osobnost, která ten druhý tábor bude o to víc krkat, ale osobnost, která by byla schopná vášně trochu utlumit. Osobnost, která by dva znesvářené tábory alespoň trochu spojila, uklidnila.
Josef Středula
První na mysl mi přišel Josef Středula, současný šéf Českomoravské konfederace odborových svazů, výrazná osobnost, která, mám ten pocit, nebudí zásadní negativní emoce jak u kavárny, tak ani u hospody. Ale zároveň to není politická onuce bez vlastní vůle ve stylu Jiřího Drahoše. Je to politicky i diplomaticky velmi zkušený člověk, který dokáže tvrdě vyjednávat za odbory, denně jedná jak s politiky, tak i se špičkami průmyslu. Zároveň je to člověk, který si uvědomuje hodnotu člověka, nežije v elitářské bublině, která má zakořeněné pohrdání plebsem, jenž se nadutému člověku hemží u nohou. Zkušený, nesmlouvavý, politicky nevyhraněný do nesmyslného pojetí kavárny nebo hospody. Byl by to dobrý prezident, ke kterému by šly vznášet pouze faktické námitky, nikoliv námitky založené na emocích a odsudcích. Což potřebujeme jako prase drbání.
Ona ta estráda s demonstracemi proti Zemanovi pěkně plní titulky všech novin, neustálé vyhraňování se proti němu, nebo slepé následování, je to všechno moc pěkné téma do hospody (případně kavárny), ale efekt je vlastně nulový. Zeman jedná, zdá se někdy, natruc svým kritikům, opozice zase militantně odmítá Zemanovi přiznat byť i jediný správný krok v jeho politice. Obojí je postavené na jisté míře zabejčenosti a zabedněnosti. Což, upozorňuji, že obojí, poškozuje majestát funkce prezidenta, která by měla vyzařovat jistou míru autority, důstojnosti a moudrosti.
Hlavně nedopadnout jako Slováci, kteří si po umírněném kavárníkovi Kiskovi zvolili radikální kavárnici Čaputovou, která jezdí mistrovat sousední země a poklonkovat těm na západ od nás. Zvolila čistě prozápadní směr cesty. Ovšem v České republice, ať se to komu líbí nebo ne, nejsme většinově prozápadní… ale ani provýchodní… jsme spíše drze svoji a oba extrémy v médiích příliš rezonují a příliš rozdělují. Musíme najít střed, nehledat další střet.
Vložil: Štěpán Cháb