Krkolomná pouť šikanovaného žáčka. Jak se zakázaný muzikant vyšvihl až do nejvyšší politiky. Tajnosti slavných
18.08.2019
Foto: repro/Facebook
Popisek: Michael Kocáb
AUDIO/VIDEO Mnohovrstevnatá osobnost Michaela Kocába vždy vyvolávala emoce. Je věčný kluk, nebo podnikatel? Významná postava českého undergroundu, nebo racionálně uvažující samorost s duší diplomata? Zpěvák, či politik?
S významnými jubilanty se letos v létě doslova roztrhl pytel. Řadí se k nim i Michael Kocáb, ač na to nevypadá, opravdu oslavil už pětašedesáté narozeniny. Je vůbec možné sloučit život rockového hudebníka, skladatele, politika a podnikatele? Zvlášť pokud je synem evangelického faráře? Zakladatel kultovní skupiny Pražský výběr Michael Kocáb to dokázal. Počátkem devadesátých let byl poslancem a předsedou komise pro odchod sovětských vojsk z Československa. V letech 2009 až 2010 byl ministrem pro lidská práva a národnostní menšiny, do září 2010 pracoval jako zmocněnec pro oblast lidských práv, spadajícím pod Úřad vlády.
Pražákům těm je tu hej:
Byl prostě jiný
Hudebník, skladatel, někdejší předseda parlamentní komise pro dohled nad odsunem sovětských vojsk z Československa a poradce prezidenta Václava Havla se narodil 28. července 1954 ve Zruči nad Sázavou matce psycholožce a otci evangelickému faráři. Dětství a základní školu prožil v Chodově u Karlových Varů, a právě tam zažíval na základní škole, jak ho spolužáci hned od první třídy vyloučili ze svého středu. Pokřikovali na něj, že je kostelní krysa, protože jeho tatínek sloužil jako farář a on místo do oddílu Jisker a Pionýra chodil na náboženství. Přál si chodit do Pionýra jako ostatní, ale rodiče mu to zakázali. Za svou odlišnost byl záhy vystaven kruté šikaně – spolužáci mu nadávali a bili ho. Snažil se jim utéct, a tak ze školy utíkal zadním východem, kde přelézal vrata, aby se rychle dostal do bezpečí domova a schoval se. I přes několikerý úspěšný útěk před pronásledovateli však zažil, že si na něj spolužáci počíhali a běželi s ním až domů, kde ho ztloukli v jeho pokoji, který do té doby považoval za bezpečný azyl.
No a co ti schází:
Politická provokace
Po maturitě na gymnáziu v Mladé Boleslavi vystudoval na pražské konzervatoři obor skladba pod vedením známého skladatele Ilji Hurníka a hru na varhany ve třídě Jiřího Ropka, nejvýznamnějšího varhaníka dvacátého století, jenž hrál v kostele sv. Jakuba. Už během studií založil v roce 1977 kultovní kapelu Pražský výběr, která vznikla jako odnož Pražského Big Bandu a zpočátku hrála čistý jazz rock. V roce 1980 byl Kocáb obviněn z politické provokace a jeho stíhání ukončila až prezidentská amnestie. Až do roku 1989 se skupina pohybovala na pomezí mezi oficiální a neoficiální scénou. V roce 1982 natočil režisér Juraj Herz ve spolupráci s Pražským výběrem mysteriózní drama Straka v hrsti s podtitulem Hra o lásce a nenávisti. Koláž minulosti a přítomnosti, aktualizovaná, ostrá satira a podobenství o střetu lidských vlastností okamžitě skončila v trezoru a pro Pražský výběr zákazem činnosti, který platil až do roku 1987.
Snaživec:
Poprava u Gottwalda
V roce 1984 ještě Juraj Herz natočil o skupině dokument Nesmírná únava materiálu a o rok později emigroval její bubeník Jiří Hrubeš. Několik měsíců před revolucí v roce 1989 se Kocáb podílel jako autor hudby, herec i režisér společně s Karlem Smyczkem na natáčení filmu Pražákům, těm je tu hej, v němž byla mimo jiné i scéna jeho popravy, natáčená v mauzoleu Klementa Gottwalda. Po rozpadu původní skupiny založil v roce 2006 projekt Pražský Výběr II. V roce 2012 se na rodinném pohřbu Václava Havla, který na žádost Havlovy ženy Dagmar organizoval, konečně usmířil s Michalem Pavlíčkem a dali kapelu Pražský výběr znovu dohromady.
Sny spravedlivých:
Rocker politikem
V osmdesátých letech vedla komunistická Státní bezpečnost na Kocába tzv. signální svazek s krycím jménem Míša, jehož existence prokazuje podezření, že se dopouští porušování tehdy platných zákonů. Jeho politická kariéra začala na jaře 1989, když s Michalem Horáčkem založil iniciativu Most, která měla zprostředkovat komunikaci oficiálních politických představitelů s disidenty. Po 17. listopadu se stal jedním ze zakladatelů Občanského fóra, navrhl Václava Havla na prezidenta a později se stal jeho externím poradcem. Od roku 1990 byl poslancem Federálního shromáždění bez politické příslušnosti a předsedal komisi pro dohled nad odsunem sovětských vojsk z Československa. I při práci vládního zmocněnce využil zkušenosti šikanovaného, ale dokázal se nikdy nemstít, naopak trpělivě a velkoryse vyjednával o demokratických způsobech chování při zásadních diplomatických jednáních na nejvyšší státní úrovni. Poté co 30. března 1991 opustil poslední sovětský voják naše území, čímž jeho úloha skončila, rezignoval na politickou funkci a začal se věnovat především podnikání v mediální oblasti.
S cizí ženou v cizím pokoji:
Vydržel jako jediný
V roce 2008 kandidoval do Senátu, a přestože nevyhrál, o rok později se stal ministrem pro lidská práva a menšiny. Po vyslovení nedůvěry Topolánkově vládě na jaře 2009 byl jediným úřadujícím ministrem, který se stal členem úřednické vlády Jana Fischera. Po nástupu premiéra Nečase si stěžoval, že se vláda o činnost jeho útvaru nezajímá a nespolupracuje, a poté co Nečas zvolil za svého poradce pro oblast lidských práv křesťanského konzervativce Romana Jocha, Kocáb pohrozil svou rezignací. To si Nečas vyložil jako akt podání rezignace a následně byl Kocáb 15. září 2010 vládou odvolán. Ačkoliv Nečas deklaroval, že funkce zůstane zachována, zůstala několik měsíců neobsazena a činnost útvaru ještě více stagnovala. A Michael Kocáb, který rezignoval na veřejné politické funkce, se věnuje hudbě, podnikání a poradenství.
Bude mi lehká zem
(s Janou Kirschner):
h
Američanka za železnou oponou
Poprvé se oženil v roce 1983 s Američankou Marshou Crew, s níž se seznámil v roce 1981 v Mnichově. Rodačka z Wilmingtonu v Severní Karolíně, která v té době tančila v Berlíně u cirkusu, se zamilovala do muže s neochvějnými názory na svět i politiku, a zatímco si její rodina klepala na čelo, sbalila kufry a vydala se s ním za železnou oponu. „Rodiče říkali, že jsem cvok. Mysleli si, že jsem se zbláznila, když jsem jela přes železnou oponu špatným směrem,“ svěřila se v rozhovoru pro měsíčník Kraus. Tehdy jí prý ještě sliboval, že budou žít půl roku v Praze a půl roku v Americe. To se ale nikdy nestalo. „Musela jsem změnit všechno. Sny. Návyky. Jazyk. Chování. Vůbec jsem se sem nehodila a nikdo ze mě neměl radost.“ Nezkrotitelnému bouřlivákovi porodila syna Michaela a dcery Jessicu a Natálii, která se stejně jako otec věnuje hudbě, a neustále mu odpouštěla, hlavně nevěry. „Rozvedla jsem se, když se nakupilo až moc lží. Ale především jsem ztratila rodinu. Byla jsem vychovaná v tom, že rodina je všechno. To je prů…“
Pán výtahů
(s Michalem Pavlíčkem a Věrou Bílou):
Exotická kráska
Poslední kapkou do poháru Marshiny trpělivosti se prý stal manželův vztah s tiskovou mluvčí, exotickou moderátorkou a modelkou Lejlou Abbasovou. Sbalila syna a kufry a odjela do USA. Zakrátko se ale do Česka vrátila, protože se jí prý stýskalo. Po medializaci vztahu s Lejlou Kocáb prohlásil, že s manželkou žili ve společné domácnosti již osm let odděleně, a nabídl svou rezignaci, kterou premiér Fischer nepřijal. Abbasová pozici tiskové mluvčí opustila sama. Známý muzikant a o pětadvacet let mladší kráska, která zdědila exotický vzhled po otci Súdánci, působili pět let jako harmonický pár, přestože jejich vztahu zpočátku málokdo předpovídal delší trvání. Počátkem prosince 2011 Lejla porodila syna Davida a nadšený otec jí pomáhal ze všech sil. Postupně se ale rodinná pohoda začala kalit a Vánoce už strávila Lejla sama se synem. Příčinou rozchodu prý nebyl nikdo třetí, ale skutečnost, že se z jejich vztahu prostě vytratila láska.
Rasisti
(s Lucií Bílou):
Opožděný dárek
Od rozpadu manželství s krásnou Lejlou je Michael sám a říkává, že si už na další partnerský vztah netroufá. Zvykl si na samotu, která mu maximálně vyhovuje. Mnohem častěji než dřív se ale stýká s první rodinou. Podle dcery Natálie má opět nádherný vztah s její maminkou Marshou a pravidelně se vídají, takže zřejmě v jejich případě zvítězilo nad zhrzenou láskou a rozpory letité přátelství. Letos už mu sice bylo 29. července půlkulatých pětašedesát, velkolepé oslavy ale odjakživa nesnáší. Opožděný dárek si ale přece jenom připravil – 21. Října vyrazí s Richardem Müllerem a Ondřejem Soukupem na společné turné, během nějž zazpívají fanouškům „šansony a jiné písně“. A Michael k němu dodává: „Já jsem za svůj život napsal několik šansonů, myslím, že je z čeho vybírat. Možná zazpíváme ‘S cizí ženou v cizím pokoji‘ nebo ‘V penzionu svět‘. Uvidíme.“
Vložil: Adina Janovská