Její kariéru odstartoval podraz. Matuška byl zprvu zhnusený, Armstrong na ní mohl oči nechat. Tajnosti slavných
12.08.2019
Foto: repro/evapilarova.cz
Popisek: Eva Pilarová v roce 1966
AUDIO/VIDEO Česká královna swingu, která před pár dny oslavila neuvěřitelné osmdesátiny, o svém soukromí dlouho odmítala mluvit. Při leteckém neštěstí přišla o celou kapelu, první muž málem zabil její kariéru, druhý ji psychicky neunesl a třetí jí pomohl zvítězit nad rakovinou.
Je obdařena krásným, silným a barevně zajímavým, naprosto nezaměnitelným hlasem – sopránem o rozsahu tři a půl oktávy, oplývajícím navíc vynikající pěveckou technikou. S přibývajícími lety se Eva Pilarová stále více orientuje především na jazz a swing. Právem patří k pěveckým legendám s jedním z nejlepších hlasů, jaký česká pop music kdy měla. „Povýšila interpretaci moderní písničky do oblasti uměleckého projevu a položila tak prvou překážku do cesty pěveckému primitivismu a diletantství v tomto žánru… Pokládám ji za naši první jazzovou zpěvačku,“ prohlásil o Evě Pilarové v roce 1968 Josef Škvorecký, který pro ni také vymyslel přezdívku FitzPilarová podle legendární americké jazzové hvězdy Elly Fitzgerald.
Sup a žlůva
(s Jiřím Suchým v divadle Semafor):
Pilná sboristka
Narodila se jako Eva Bojanovská 9. srpna 1939 v Brně, otec byl krejčím a matka švadlenou. Od dětství se cílevědomě hudebně vzdělávala, hrála na klavír, věnovala se sborovému zpěvu, mimo jiné vystupovala i v brněnském dětském sboru Československého rozhlasu. Křišťálově čistý soprán s rozsahem více než tří oktáv jí od mládí umožňoval zpívat i klasiku. V moravské metropoli také vystudovala JAMU, že by se ale mohla stát hvězdou pop music, to ji ani nenapadlo. A tak se musel chopit iniciativy někdo jiný, ten, kterému naprosto důvěřovala. A on na ni ušil podraz, čímž odstartoval její kariéru.
Popocatepetl twist:
Všechno zavinil Pilar
Vypravit se jen tak do Prahy, k tomu by sama zřejmě nikdy nesebrala odvahu, proto na ni první manžel, kontrabasista Milan Pilar, ušil boudu. Doprovázela ho do divadla Semafor, aniž tušila, že nejede přes půl republiky kvůli němu, ale kvůli sobě. „Ke konkurzu mě dostal podvodem. Řekl, že si jde něco vyřídit do divadla, abych šla s ním, a když jsme vešli, oznámil dvěma pánům, že přivedl tu zpěvačku z Brna, jak slíbil. Ti dva pánové, jak jsem později zjistila, se jmenovali Jiří Suchý a Jiří Šlitr,“ přiznala v jednom rozhovoru deníku Blesk. V hledišti seděli dva pánové, jeden s brýlemi, druhý s knírem. „Brýlatý se při mém zpěvu se silným brněnským přízvukem strašně smál, ten kníratý zhnuseně odešel. Jak jsem se později dověděla, byli to Karel Štědrý a Waldemar Matuška.“ Konkurs vyšel a Eva se stala v roce 1960 novou členkou semaforského souboru. S Matuškou se pak zhruba rok jenom slušně zdravili. O to víc ji překvapilo, když měl zpívat Lásku nebeskou s Hanou Hegerovou a prohlásil, že by to raději zkusil s tou Pilarkou.
Ach, ta láska nebeská:
Nesmrtelné hity
„Po premiéře hry Taková ztráta krve, když publikum velmi pěkně reagovalo na můj pěvecký projev, mi Jiří Šlitr řekl: Nemysli si, Pilarko, že jsme tě vzali do divadla kvůli tvému zpěvu. Na moji otázku, proč tedy, odpověděl: Nám se líbily tvoje nohy,“ zavzpomínala před časem v rozhovoru pro korzár.sk. Spolupráce s legendární autorskou dvojicí Suchý-Šlitr jejím odchodem ze Semaforu rozhodně neskončila, naopak se prolíná celou její kariérou. Řadu jejich písní zpívá dodnes a diváci je přijímají se stále stejným nadšením. „Jiří Suchý dokázal psát tak nadčasové texty, že je mohu zpívat i po 55 letech. Mohu připomenout Oliver Twist, Popocatepetl twist, U nás doma, Rekviem, Rodeo, Turecký pochod, Swing, to mě baví a samozřejmě Montiho čardáš,“ vyjmenovala své nestárnoucí a osvědčené ‘kousky‘ a dodala: „Těší mě, že se z některých skladeb staly doslova evergreeny a že zajímají i mladší generaci. Je to pro mě svým způsobem pocta.“
Amfora, lexikon a preparát
(s Naďou Urbánkovou a Jiřím Šlitrem):
Podraz č. 2
V roce 1962 odešla s Waldemarem Matuškou a Karlem Štědrým do Divadla Rokoko a vzápětí ji čekaly první vážné potíže. Její o pět let starší manžel emigroval, když synu Milanovi byly pouhé tři měsíce. Ačkoli je z něj dnes již padesátník, zpěvačka o něm s médii nikdy nemluví. „Syn si to nepřeje a já ho respektuji,“ vysvětlila. „Řeknu tedy pouze, že pracuje s počítači, je šťastně ženatý, udělal mě dvojnásobnou babičkou. A máme hezký vztah, dokonce jsem i hodná tchyně!“ Státní hranice směrem na západ se Pilarovou emigrací před Evou definitivně uzavřely a další dva roky trvalo, než alespoň dosáhla rozvodu na dálku. V roce 1963 stanula poprvé před kamerou v legendárním filmu Kdyby tisíc klarinetů, v němž zazářila jako sboristka dívčí školy úžasným duetem s Karlem Gottem Je nebezpečné dotýkat se hvězd. „Duet nás bavil od první korepetice s Jiřím Šlitrem. A když člověka něco baví, jde to samo, nahrávání bylo otázkou několika málo chvil.“ Samotné natáčení však bylo velmi náročné. Točilo se mimo Prahu a většina herců hrála každý večer v divadlech. Takže se vraceli do Prahy, po přestavení zase zpátky na zámek Kynžvart a v šest ráno nástup v maskérně. I díky této skvělé spolupráci se Eva v roce 1964 do Semaforu vrátila.
Je nebezpečné dotýkat se hvězd
(s Karlem Gottem – z filmu Kdyby tisíc klarinetů):
Senzační chraplák
Už jako malá byla okouzlena hudbou Glenna Millera a hlavně Louisem Armstrongem. Ve škole před spolužáky prý napodobovala jeho chraplák a také poprvé uslyšela názor na svůj zpěv od učitele, který právě vešel do třídy. „Kdo to tady řve jako kráva?“ pronesl prý tenkrát rozzlobeně. „V životě by mě nenapadlo, že se s Armstrongem někdy setkám osobně a zazpívám mu.“ Bylo to v roce 1965, Armstrongovu návštěvu Prahy a jeho koncert v Lucerně si nenechaly ujít ani ty největší hvězdy. Legendární Satchmo navštívil tenkrát i divadlo Semafor, kde si poslechl píseň Hallo Satchmo, kterou složili na jeho počest Suchý se Šlitrem. S Evou ji tenkrát naživo zazpíval jazzový trumpetista Jiří Jelínek, který uměl Armstronga skvěle imitovat. A samotný Satchmo uznal, že je vážně dobrý.
Hallo, Satchmo!
(Eva Pilarová a Jiří Jelínek zpívají pro Louise Armstronga v pražském divadle Semafor – 1965):
(Pokračování ve středu 14. srpna)
Vložil: Adina Janovská