+
Tabery je optimista s tím, že se pořád učíme. S tím jsem stoprocentně zajedno. Třicet let je hrozně krátká doba – nikoli v životě jednoho člověka, ale celé společnosti. A politika prostě není jednoduchá, ani nemůže být, vždyť ve hře je množina o deseti milionech prvků, která nota bene reaguje na jiné množiny, větší i menší, a to ještě je zde faktor času. Každý učitel fyziky ze základky by vám potvrdil, že vznikl složitý konstrukt, který se díky kontinuálním interakcím nedá naprogramovat. Ostatně, klasik Douglas Adams to vyřešil tak, že podle něj je celá planeta supervýkonný superpočítač, jenž ustavičně přeprogramovává sám sebe… Což je mimochodem i odpověď všem ´iluminátům´ a příznivcům konspiračních teorií: Vážení, nejde to, fakt, věřte mi, svět neřídí tajemné síly v pozadí, tak schopný nikdo není. Leda možná nějaká božská entita, že.
-
I při logickém zjednodušení, které v takovém rozhovoru nutně musí vzniknout, protože nelze probrat v určeném čase vše, zásadně nesouhlasím s dvěma věcmi. Zaprvé je to házení Zemana a Babiše do jednoho pytle. Každý z nich má jinou historii, jiné motivace a jiný byl i důvod, proč byl zvolen. U prezidenta Zemana se stále opomíjí jeden zásadní faktor. A to nenávist ´pražské kavárny´, která funguje od samého počátku jeho hradního angažmá. Nedostal sto dní, Miloš Zeman nedostal ani jediný den.
Hřebejk: Je to naprosto nechutný člověk, je mi odporný
V této souvislosti si dovolím ocitovat z aktuálního rozhovoru s režisérem Hřebejkem, kde mluví o Zemanovi: „Myslím si, že je to strašně špatný člověk. Zlý. Asi někomu přijde vtipný, ale mně ten jeho humor připadá úplně příšerný. Je to naprosto nechutný člověk, je mi odporný úplně vším. Ale nedá se mu upřít to, že tady znovu vystavěl sociální demokracii, vyhrál volby. Kdybych byl jím, určitě se považuji za úspěšného člověka. Za vítěze. Ale je odporný. A Klaus? To je prostě osoba, která je úplně jiná vším. Ale i v těch dobrých vlastnostech. Sympatizantům Václava Klause rozumím a nehádám se s nimi. Sympatizantům Miloše Zemana rozumím a hádám se s nimi,“ řekl Hřebejk s tím, že je prezident shakespearovská figura. Zkrátka, čirá nenávist k prezidentovi, bez toho, že by uvedl relevantní důvody (to už očividně nepovažuje za nutné). A to je emoce. Velmi silná emoce. Kterou Zeman vzbudil ve většině Pražanů ještě před prvními prezidentskými volbami.
Nepodceňovat ostrakizaci, je to hrozný a účinný trest
A teď k té nenávisti (kterou osobně moc nechápu, ale nemohu si jí nevšimnout; přesněji, nechtěla jsem Klause, nechtěla jsem Zemana, ale tak silnými city na ně prostě neplýtvám). Jejím výsledkem je, že Zeman úřaduje z Hradu ve městě, které mu dává nepokrytě najevo, že ho nenávidí, ano, až tak. Jeden z nejhorších, pokud ne vůbec nejhorší trest v dějinách lidské rasy nebyla smrt, ale vypovězení. Vypovězení z osady, z vesnice, ze společenství. Zeman byl vypovězen hned první den v úřadu. Aniž by k tomu byly tenkrát nějaké racionální důvody, alespoň tedy ve srovnání s Klausem, který toto nezažil. A protože akci stíhá reakce, ta druhá půlka národa to vycítila a začala ho naopak adorovat (Češi vždy fandí těm, co jsou podle nich nespravedlivě odsouzeni). Kromě toho, že jsme se záhy ocitli ve sféře oněch silných emocí, na něž nelze odpovědět rozumovými argumenty (já tomu doma říkám, emoce, nemoce), Zeman byl ostrakizován. Důležitou částí společnosti, elitou, inteligencí, médii. Jak praví Wikipedie, tento pojem, který používá sociologie, ostrakismus, znamená vytěsnění jedince z kolektivu nebo společnosti, jeho částečné nebo úplné ignorování. Je využíván kolektivem jako trest nebo někdy jako forma nátlaku.
Nyní již jen protivný dědek, ale psychopat? To ne
A teď si představte sebe na jeho místě. Slabší povaha by se zhroutila, Zeman si řekl, a just ne. Podle mne toto byl i důvod jeho druhé kandidatury, namočit ´elitě´ čumák do toho, že vyhraje druhé přímé prezidentské volby. A za touto očividnou ostrakizací bych hledala i mnohé jeho kontroverzní kroky, příklon k Rusku a Číně, které si díky tomu mnou ruce, a tak dále. Mno, stalo se, s tím už teď nic nenaděláme. Musíme halt vydržet do dalších voleb v roce 2023 a mezitím se smířit s prezidentovými kapricy a trucy – spoustu věcí podle mne dělá jen a jen ´kavárně´ navzdory. Nyní už je to ale starý, nemocný a unavený muž… Ale psychopat? To rozhodně ne. Čímž jsem se dostala k druhé věci, kde s Taberym zásadně nesouhlasím.
Co přesně je psychopatie?
A zas ta neocenitelná Wikipedie. Ten pojem má několik významů. V užším smyslu jde o antisociální (disociální) poruchu osobnosti nebo její těžší formy, nebo tzv. sociopatii. V širším smyslu jde o zastaralý termín pro dnešní pojem ´porucha osobnosti ´ obecně, což kromě antisociální poruchy může zahrnovat i lehčí formy, jako například osobnost narcistickou, histriónskou, paranoidní, schizoidní a tak dále. A to je to, co asi Tabery myslel, když to slovo použil. Je Zeman narcista? V mnohém ano, takových je v politice a vyšších funkcích managementu mnoho, nejde ale o patologii – jinak řečeno, zvládá to, zatím. Totéž platí o jeho histriónství. Mimochodem, mně se stát něco takového jako jemu, jsem dávno v blázinci… Stejně tak Babiš. To není žádný psychopat, ale jednoduše bezcharakterní, nevzdělaný (v životě prý nepřečetl jedinou knihu), sobecký buran, který není ani skvělý byznysmen, je to jen vychytralý loupežník. Bez dotací by se jeho impérium sesypalo jak domeček z karet. Ne ne, označit oba pány za psychopaty, to si to Erik Tabery značně ulehčil, tak jednoduché to není.
A proč je tedy volíme?
Ten hlavní důvod, podle mého skromného názoru, spočívá v absenci smysluplné konkurence. Ať již v případě Zemana, kdy proti němu stál v první volbě Prahou milovaný kníže, který ale zcela pohořel v televizních debatách, podle nichž se zbytek země z většiny řídil (opravdu je jeho čeština otřesná), anebo – v druhé volbě – bezbarvý profesor Drahoš, který je tak nekonfliktní, beznázorový a ´milý´, až z něj člověku trnou zuby. Teď si možná protiřečím, odsoudila jsem ´kavárnu´ za přepjaté emoce vůči Zemanovi, to je pravda. Jenže je také fakt, že u voleb se lidé rozhodují spíše intuitivně než rozumově, volí toho, kdo jim je sympatický. Je to logické, my, novináři a elita vůbec máme v popisu práce sledovat vše, co se kde šustne, to ale lidé jiných povolání prostě nemohou stíhat, mají zaměstnání, své existenční starosti, rodiny, děti i nemohoucí babičky… Takže na elitu kladu vyšší nároky. Kterým tedy dle mne fakt nedostála, až v poslední době se tu a tam objevují výjimky.
Nejsou lidi. Zatím
Co se Babiše týče, kterého se zbavíme JEDINĚ ve volbách, pokud tu tedy nechceme pokračování současné ´studené občanské války´, tak ten má za A) geniálního píáristu Prchala, co ten ´sympatický´ dojem umí stvořit prakticky ze vzduchu (Babiš neumí s počítačem vůbec), za B) nemá konkurenci. Zatím. ´Staré´ strany jsou staré, zavedené a chamtivé, jde jim jen o moc a korýtka s tím spojená a ani se moc nesnaží předstírat opak. Ty nové, to jsou hlavně Piráti, a ti, byť stále mírně posilují, nemají dosud šanci oslovit mainstream. Nejsou prostě lidi, zatím. Nicméně s panem Taberym souhlasím v tom, že jsem optimista, nějací se objeví, byť to možná nebude hned v příštích parlamentních volbách.
|