Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
MFF Karlovy Vary 2019

MFF Karlovy Vary 2019

Hvězdy, hvězdičky, róby, filmy i drsná kritika

Na vlastní kůži

Na vlastní kůži

Ivan Břešťák dělal krimi na Nově, má na kontě 1 200 reportáží. Nyní se vydává pro Krajské listy.cz tam, kam se bojí i benga

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vycházející české hvězdy

Vycházející české hvězdy

Je jim sotva přes dvacet, přesto již nastartovaly raketovou kariéru

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturního redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Filmové stopy

Filmové stopy

Zajímá vás, jak teď vypadá fabrika z filmu Marečku, podejte mi pero? Reportáže z míst, kde se natáčely kinohity

Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Vždy byl sám za sebe a inspiroval dokonce i Wericha. A pak se stal stejně jako on nežádoucím. Tajnosti slavných

29.07.2019
Vždy byl sám za sebe a inspiroval dokonce i Wericha. A pak se stal stejně jako on nežádoucím. Tajnosti slavných

Autor: repro/divadlorokoko.cz/Illek&Paul/zdroj – soukromá sbírka J. Farníka

Popisek: Fanda Mrázek v Divadle Rokoko, ve hře Kancléř Thoses v roce 1934

AUDIO Písničky ‘českého Chevaliera‘ se stávaly šlágry a lidi je milovali. Většina filmů mistra lidové zábavy, jimiž odborná kritika ostentativně opovrhovala, pak skončila na nejhlubším dně filmového archivu jako nežádoucí brak.

Byl lidovou hvězdou první republiky, komik, kabaretiér a zpěvák, na jehož kumštu byla postavena řada úspěšných filmových komedií a do pražských divadel se na jeho představení davy přímo hrnuly. Jeho písničky jsem poslouchala v dětství, aniž jsem tušila, kdo je vlastně původně zpíval, a dodnes mi jejich texty naskakují úplně automaticky. Velmi ráda si je totiž notovala naše babička, která si naplno užívala mládí právě v době, kdy byl Fanda Mrázek na vrcholu. A když byla naštvaná, cedila je skrz zuby přímo nenávistně – nejčastěji právě tuhle:

Počkej, ty budeš litovat:

Nehrající komediant

František Mrázek, kterému nikdo neřekl jinak než Fanda, se narodil 22. srpna 1903 v Praze. Nejprve se vyučil měditiskařem a zpočátku toto povolání také nějaký čas vykonával v uměleckém závodě českého nakladatele Jana Štence, jenž se specializoval na reprodukci a dokumentaci uměleckých děl a architektury. Současně už ale účinkoval, zprvu amatérsky, časem poloprofesionálně, jako zpěvák v různých zábavních podnicích. Velmi dobře zpíval a exceloval v různých komických scénkách, a tak počátkem dvacátých let vsadil svoji budoucnost na kumšt a jako profesionál začínal nejprve vystupovat v Ostravě. V moravskoslezské metropoli se ale dlouho neohřál a vrátil se do rodné Prahy. Během jednoho příležitostného vystoupení U Bártů v Košířích totiž zaujal Josefa Waltnera, známého kabaretiéra a provozovatele proslulého nočního podniku Montmartre v Řetězové ulici, jenž ho krátce angažoval ve svém dalším podniku Babylon, který sídlil rovněž na Starém Městě, pro změnu v Provaznické.

Já chodím na rande s Monou Lisou:

Humor ulice

Přízeň publika si Fanda získával přímočarým, jadrným a velmi osobitým humorem, který jakoby odkoukal v některé ze žižkovských či smíchovských dělnických pivnic. Vystupoval v různých kabaretních skečích, muzikálových revuích a bulvárně laděných operetách. Již v roce 1922 získal angažmá v Tylově divadle v Nuslích, po dvou letech přešel do souboru smíchovského Švandova divadla, které ale vzápětí opustil, protože jeho naturelu mnohem víc ‘seděla‘ smíchovská Aréna, která byla původně letní scénou Švandovy divadelní společnosti. V té době už byla zastřešena a měla topení, což umožňovalo celoroční provoz, a její majitel, herec a producent Antonín Fencl, ji provozoval především jako operetní scénu.

Bramborová placka se škvarkama
(s Rudolfem Princem – kuplet z operety Tylova divadla Ostrov milování):

Český Chevalier

V Aréně působil až do roku 1934, kdy se rozhodl založit vlastní kabaretní scénu Modrý velbloud. V té době ale vznikaly noční zábavní podniky v Praze jako houby po dešti a bylo jich tolik, že ten Fandův neměl v tak obrovské konkurenci šanci být výdělečný a vydržel pouze jedinou sezónu. Poté Fanda krátce působil v Divadle Varieté, aby v roce 1936 konečně zakotvil v Divadle Na Fidlovačce, v jehož souboru setrval až do roku 1961. Nikdy neusiloval o odlišení postav, které hrál, vždycky se snažil vystupovat sám za sebe. V tom byl jeho velkým vzorem legendární francouzský herec, tanečník, šansoniér a zpěvák Maurice Chevalier. Odborníci na kulturu pro něj sice pochopení neměli, pro řadu významných umělců ale byla jeho vždy vyprodaná představení inspirativní. Například Jan Werich obdivoval jeho virtuozitu, s níž dokázal ‘prodat‘ písničku, a říkával o něm, že uměl z ničeho uhníst radost.

Trampská dumka:

Ach, ta Pepina!

Na filmovém plátně se objevil ještě v němé éře, přestože byla základem jeho kumštu především práce s hlasem. První štěk dostal už v roce 1928 v komedii s Ferencem Futuristou a Járou Kohoutem Ve dvou se to lépe táhne, o dva roky později si na něj vzpomněl režisér Miroslav J. Krňanský s postavou chasníka v milostném melodramatu Černý plamen. Film byl dodatečně ozvučen, a Fanda si v něm tudíž mohl nakonec i zazpívat. Po několika dalších vedlejších rolích dostal v roce 1932 životní příležitost v legendární frašce Pepina Rejholcová. Naivní Pepina se zrodila jako hrdinka kresleného seriálu malíře Františka Voborského a měla takový úspěch, že se režisér Václav Bínovec rozhodl námět využít ve svém prvním zvukovém filmu. A postava detektiva Ferdy se stala Fandovou největší filmovou rolí. Odborníci na kulturu byli zhnuseni, uznávaný kritik Jaroslav Brož dokonce napsal, že film je „nový surový útok na tak dost již nízký vkus našeho obecenstva, který zasluhuje jedině bezvýhradného odsouzení“. Publiku se ale hudební komedie o vesnické naivce, která se vydá do Prahy za svým milým, líbila. Stejně tak byla jako vrchol uměleckého paskvilu ohodnocena i komedie Strýček z Ameriky s Theodorem Pištěkem, v níž si Fanda zahrál nezvedeného synovce.

Štěstí, štěstí
(z filmu Pepina Rejholcová):

Z komedie k parodii

Ve třicátých letech byl Fanda na roztrhání, nechyběl v žádném úspěšném projektu a šel z jedné role do druhé, i když už všechny byly jen vedlejší. Během druhé světové války pak spolupráci s filmem omezil na minimum a před kameru se naplno vrátil až v roce 1949 jako číšník v parodii na sladkobolné předválečné romance Pytlákova schovanka aneb Šlechetný milionář. Excelentní výkony v ní odvedli Hana Vítová a Oldřich Nový, k mimořádnému úspěchu přispěla hudba Júlia Kalaše a především výborná režie Martina Friče. V padesátých letech Fanda dál točil několikrát ročně, ale jen ve vedlejších rolích. Jeho posledním filmem se stal v roce 1959 dětský dobrodružný film Zpívající pudřenka, jenž měl být parodií na špionážní dramata. Fanda si v něm zahrál majitele střelnice, záměr tvůrců se ale nepodařilo realizovat podle představ a snímek téměř zapadl. V téže době se Fanda také mihl poprvé a naposledy i na obrazovce v prvním československém televizním seriálu Rodina Bláhova.

Hledám děvče na boogie woogie 1946:

Fando, ty kluku zlatej

Během války, kdy se přestal angažovat ve filmu, vydal humoristické romány Šťastný člověk a Bída je pes. Psal také povídky, pohádky, monology a skeče ke svým výstupům, v rukopisu zůstaly nedokončené dvě knihy jeho vzpomínek. Kromě účinkování v divadle a ve filmu často spolupracoval i s rozhlasem, především ale vynikl jako hudební skladatel a textař. Řadu svých písní také sám nazpíval na gramofonové desky. V roce 2005 znovu vydal Gabriel Gössel a Radioservis čtyřiadvacet jeho již zapomenutých šlágrů na CD, nazvaném Fando, ty kluku zlatej. Poprvé se František ‘Fanda‘ Mrázek oženil v roce 1930 s Annou Chramostovou a o rok později se jim narodil syn František. Jeho druhou manželkou se stala v roce 1951 Dagmar Jechurová, která byla o dvacet sedm let mladší. Po odchodu z angažmá v roce 1961 na další kariéru rezignoval a stáhl se do soukromí. Zemřel v Praze 13. října 1970, bylo mu jen šedesát sedm let.

Kdo vyhovět si nedovede:

 

Božoňka

Vložil: Adina Janovská

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace