Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Na vlastní kůži

Na vlastní kůži

Ivan Břešťák dělal krimi na Nově, má na kontě 1 200 reportáží. Nyní se vydává pro Krajské listy.cz tam, kam se bojí i benga

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vycházející české hvězdy

Vycházející české hvězdy

Je jim sotva přes dvacet, přesto již nastartovaly raketovou kariéru

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturního redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Král bláznivých komedií měl jasno od dětství. Svůj osud pak potkal ve vlaku. Tajnosti slavných

24.07.2019
Král bláznivých komedií měl jasno od dětství. Svůj osud pak potkal ve vlaku. Tajnosti slavných

Autor: repro/archiv ČT

Popisek: Režisér Václav Vorlíček v roce 1980 při natáčení seriálu Arabela

Kultivovaný, inteligentní a mezinárodně srozumitelný humor. V tom spočívalo tajemství úspěchu muže, který za svůj nejvyšší cíl považoval bavit lidi. Reálný svět dokázal mistrně spojit se světem nadpřirozených bytostí a nestyděl se dělat komedie. Komedie je totiž jedním z nejtěžších žánrů.

Že by chtěl natáčet filmy, respektive pohádky, to ho prý napadlo už ve čtyřech letech, když viděl Sněhurku Walta Disneye. Smyslem jeho života se stalo dělat radost druhým, o tom, co chce, měl vždycky jasno. „Kdyby se narodil v Hollywoodu, tak by ho znala celá zeměkoule,“ prohlásil o Václavu Vorlíčkovi režisér Zdeněk Zelenka. Jeden z nejplodnějších a nejúspěšnějších českých režisérů Václav Vorlíček přinášel divákům humor a příjemné odreagování ve vysněném světě v době, kdy leckomu leckdy právě do smíchu nebylo, aniž se pokoušel do svých projektů podprahově našroubovat jakoukoli ideologii. A právě to se později stalo předmětem různých výčitek, kritik a útoků.

Velké ztráty

Narodil se 3. června 1930 v Praze do velmi kulturně založené rodiny, oba rodiče byli členy Umělecké besedy, a měl sestru Salmu. Jeho otec byl vysoce postaveným úředníkem v penzijním ústavu, maminka původně studovala vysokou školu, nakonec ji ale nedokončila. Po svatbě zůstala v domácnosti a pečovala o rodinu. Odmalička ho fascinovaly pohádky, na které ho brávala do biografu babička, a snil, že jednou bude lidem rozdávat radost a úsměvy. Dětství prožil ve slavném pražském Podskalí pod Vyšehradem. „Když zamrzla Vltava, jezdili jsme na bruslích až na Zbraslav,“ zavzpomínal kdysi v jednom rozhovoru pro novinky.cz. Před válkou navštěvoval skautský oddíl Vlčata a v roce 1939 byl svědkem zrušení tábora na základě nacistického nařízení. Po základní škole v Botičské ulici začal studovat na gymnáziu v Dušní, zažil bombardování Prahy 14. února 1945, osvobození i obnovu skautského vodáckého oddílu. V říjnu 1945 podlehla jeho maminka rakovině jícnu a Václav se s její smrtí jen těžce vyrovnával.

Okouzlený skaut

Spojit svůj život s filmem se definitivně rozhodl v sedmnácti letech. Studoval tehdy na gymnáziu a byl členem 5. oddílu pražských vodních skautů, který vedl spisovatel Jaroslav Novák. A podle Novákova námětu natočil režisér Josef Mach příběh z prostředí prázdninového tábora Na dobré stopě, v němž si Václav s dalšími členy oddílu zahrál. Po maturitě v roce 1950 se přihlásil k přijímacím zkouškám na FAMU, napoprvé ale neuspěl, a tak nastoupil do Filmového studia Barrandov jako adept asistenta scény. „Musel jsem je dost ukecávat, ale pak mě dali na výpomoc k režisérovi Martinu Fričovi, který právě natáčel film Bylo to v máji, v hlavních rolích s Janou Dítětovou a Jaroslavem Marvanem,“ prozradil. Tenkrát netušil, jak moudrý krok to byl. V roce 1951 byl na druhý pokus na filmovou fakultu přijat do ročníku Jiřího Weisse a o rok později se oženil s výtvarnicí Sofií Vukolovou, dcerou ruských emigrantů, s níž měl dcery Kateřinu a Zuzanu. Sofie mu vytvořila zázemí, které potřeboval, aby mohl v klidu dělat svou práci, a až do její smrti v roce 2009 spolu prožili neuvěřitelných šedesát let. Absolvoval v roce 1956 už pod vedením legendy předválečné československé komedie Martina Friče, který ho vzal pod křídla a po ukončení školy se Václav vrátil na Barrandov jako jeho asistent. Bylo to ale o fous, kvůli svému absolventskému filmu málem neprošel. Jeho politická satira Direktiva byla v polovině padesátých let příliš provokativní.

Setkání ve vlaku

Po návratu na Barrandov se nejspíš i pod vlivem politických událostí začal orientovat na bezpečný žánr dětského filmu, jenž dovoloval režisérům uniknout do apolitických světů, které nemusely mít příliš společného s realitou. Osudovou pro jeho další tvůrčí směřování se ale stala v roce 1961 cesta na první Mezinárodní festival filmů pro děti a mládež do tehdejšího Gottwaldova, dnešního Zlína. Ve vlaku se totiž setkal s básníkem, dramatikem a scenáristou Milošem Macourkem. Padli si do oka, zpočátku se scházeli v kavárnách, uvažovali o bláznivé sci-fi komedii a probírali možnosti, jak námět pojmout. Spolupráce s Macourkem Vorlíčka přivedla k bláznivým (crazy) komediím, parodiím zavedených hollywoodských žánrů, jako jsou komiksové snímky, bondovky (Konec agenta W4C prostřednictvím psa pana Foustky) či fantasy filmy (Pane, vy jste vdova!). Na Barrandově jejich nápad příliš nadšení nesklidil, nakonec ale dokázali prosadit svou a v roce 1966 konečně natočili skvost, který zaujal i v Hollywoodu – legendární komedii Kdo chce zabít Jessii?.

Bláznivé parodie

„Nejdřív jsme udělali zkušební promítání, abychom viděli, co to s lidmi udělá. Odehrálo se v Kralupech nad Vltavou, kde byl zrovna dokončený nový kulturní dům a nové kino. Promítli jsme to dvakrát od 15 a ještě od 17 hodin a diváci při tom řvali smíchy jako paviáni. A to samé se opakovalo o něco později v Praze, kde jsme jej pro vysokoškoláky zkušebně promítali za jednu korunu. Byl tam i můj otec, a když viděl bouřlivou reakci diváků, měl radost, že se mi to povedlo. Zanedlouho poté zemřel,“ zavzpomínal Vorlíček. „S Martinem Fričem jsem se potom setkal ještě mnohokrát, a když jsem natočil Kdo chce zabít Jessii?, řekl mi památnou větu – Vorle, máte smysl pro humor, držte se ho! A já poslechl.“ S komiksovou hrdinkou, kterou pro film stvořil malíř a karikaturista Kája Saudek, zabodoval nejen u Friče a domácího publika, velký rozruch vyvolal film i v zahraničí. Američanům se tak líbil, že se rozhodli natočit barevnou verzi, a tak Vorlíček s  Macourkem strávili téměř tři měsíce v New Yorku, kde chystali natáčení. V Československu se ale už nic pro USA nenatočilo, protože přišel srpen 1968 a s ním sovětské tanky.

Blbosti, dotažené do detailu

Filmy tvůrčího tandemu Vorlíček-Macourek se proslavily i tím, že v nich není nouze o absurdní scény a na tehdejší dobu mimořádně skvěle provedené zvláštní efekty. V těch se Vorlíček přímo vyžíval, a navíc je dokázal vyrobit neuvěřitelně levně. „Dělali jsme je téměř zadarmo. Například to, jak Miloš Kopecký vklouzne do odpadní roury umyvadla ve filmu Konec vodníků v Čechách, jsme natočili pomocí zrcadla. Potom ale bylo jasné, že když do umyvadla vleze, musí se na chvíli zvětšit i sifon pod ním. A tak jsme tam dali duši z fotbalového míče, natřenou nastříbrno, která se nafoukla. Všechno muselo být promyšleno do detailu, jinak by to nebylo ono. A stojím si za tím, že i blbosti se musí dělat důsledně, tedy věrohodně,“ prohlásil. Macourka zajímaly technologie budoucnosti a leckdy hodně popouštěl uzdu své fantazii, například tématu omlazování v absurdní komedii Což takhle dát si špenát, mnohem víc své nápady ale rozvíjel s jinými režiséry, s Vorlíčkem se držel komediální polohy a pohádky. Situace, v nichž se mísí černý humor s groteskou, sklízely mohutné ovace u domácích diváků i na zahraničních filmových festivalech.

(Pokračování v pátek 26. července)

 

Božoňka

Vložil: Adina Janovská

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace