Pětka se stala jejich osudem. Lidé si je pletli, někteří dokonce mysleli, že je jenom jeden. Tajnosti slavných
05.07.2019
Foto: repro/archiv ČT/Jitka Fabianová
Popisek: Bratři Jiří (vlevo) a Stanislav Bruderovi v pohádce O princi, který měl smůlu
Známí bratři publiku leckdy splývali, navíc pár let dokonce sdíleli stejná jeviště. Jejich osudovým číslem zřejmě byla pětka. Pět let je od sebe dělilo a v pětiletém odstupu nás také opustili.
Většina televizních diváků si určitě příjmení Bruder vybaví z titulků českých inscenací i z dabingu. Víte ale, že byli dva a oba zasvětili herectví celý život? Dělil je pětiletý věkový rozdíl. Starší Jiří, k němuž byli filmaři vstřícnější, nás opustil před pěti lety, mladší Stanislav jen před pár dny. I když oba zůstali navždy představiteli vedlejších rolí, jejich filmografie rozhodně nepatří k chudým. Hlavně ale po sobě zanechali spoustu krásných zážitků v duších divadelního publika.
Rodinná anamnéza
Talent i lásku k herectví měli oba pražští rodáci rozhodně po kom zdědit. Tatínek totiž hrál a zpíval v legendárním Vinohradském kabaretu a zpěváky a muzikanty byli i oba jejich strýcové. Starší Jiří Bruder, který se narodil 13. srpna 1928, upsal divadlu duši hned po druhé světové válce, přesto ale herectví nevystudoval. Na počátku své kariéry se stal členem souboru Divadla 5. května, které působilo v budově dnešní Státní opery, současně se ale vyučil mechanikem psacích a počítacích strojů. Cenné praktické zkušenosti, které posbíral nejprve v komparzu a pak v malých vedlejších roličkách, později zúročil a složil profesní zkoušky před komisí. Mladší Stanislav, který spatřil poprvé světlo světa 4. září 1933, bratra následoval. Nějaký čas dokonce hráli v jednom souboru a dokonce se párkrát objevili ve stejném projektu i na televizní obrazovce.
Jiří Bruder v seriálu Dobrodružství kriminalistiky
(foto – repro/archiv ČT/Vlastimil Malaska)
Expo šílelo
Jiří prošel Divadlem mladých pionýrů a Městským divadlem pro mládež, a pak si odsloužil základní vojenskou službu v Armádním divadle, kde se mimo jiné seznámil s Jiřím Šlitrem. V letech 1951 až 1962 byl členem hereckého souboru Divadla Jiřího Wolkera, další sezónu strávil v Divadle Na Fidlovačce, a pak už zakotvil natrvalo v souboru Městských divadel pražských, v němž zůstal až do oficiálního odchodu do důchodu v roce 1992. Vypracoval se ve výrazného komediálního herce a jednoho z největších úspěchů se dočkal na Světové výstavě Expo 1967 v kanadském Montrealu. Tehdy tam s Lubomírem Lipským hráli klauny v představení experimentální scény Národního divadla Laterna magika Revue z bedny, a přestože mělo představení obrovskou konkurenci, mimo jiné i v slavném Kinoautomatu, bylo tak úspěšné, že poté soubor pokračoval několik dalších měsíců ve vystupování v Brazílii.
Kouzlo operety
Rovnou ze základní školy zamířil k divadlu i mladší Stanislav, který začínal v roce 1948 jako elév v pražském Divadle mladých pionýrů. I on se poté stal členem souboru Městského divadla pro mládež, později Divadla Jiřího Wolkera, takže na jednom jevišti strávil s bratrem celé desetiletí. V roce 1961 odešel do divadla Paravan a v polovině šedesátých let dokonce odstartoval tříletou kariéru v Československém souboru písní a tanců, kde naplno předvedl svoji všestrannost. To mu otevřelo dveře do Laterny magiky, v níž působil do roku 1974. Pak zakotvil v nejslavnějším českém operetním stánku, Hudebním divadle Karlín, protože propojení herectví, komiky a zpěvu mu bylo odjakživa vlastní.
Stanislav Bruder v roce 1993 v operetě Noc v Benátkách
(foto – repro/vis.idu.cz/Jaromír Komárek)
Spolu i před kamerou
Film si Bruderů všiml hned počátkem padesátých let a mladší bratr předběhl staršího. V roce 1951 si Stanislav zahrál učně Hilara v kriminálním dramatu z prostředí hornického učiliště Milujeme, teprve o rok později se dočkal první příležitosti i Jiří, na nějž si legendární režisérská dvojice Kadár-Klos vzpomněla s rolí dispečera na letišti v dramatu Únos. Odstartovala tak jeho velmi bohatou kariéru, která zahrnuje více než 110 rolí. Tu a tam si na něj vzpomněli i filmaři, většinou ale spolupracoval s televizí. Mimo jiné si zahrál důstojníka v muzikálu Kdyby tisíc klarinetů, řidiče autobagru Vencu v krimikomedii Pumpaři od Zlaté podkovy a neminul ho ani seriál Třicet případů majora Zemana, v jehož první epizodě dostal roli poručíka Neděly. Nejspíš se vám ale vybaví jako továrník Dubský v seriálu Saturnin či průmyslník Ringhoffer v komedii Ladislava Smoljaka a Jana Svěráka Jára Cimrman ležící, spící. Na Stanislava režiséři bohužel pamatovali mnohem méně, i tak má ale ve své filmografii zhruba dvacet filmových a televizních postav. Společně bratři stanuli před kamerou v seriálu Dobrodružství kriminalistiky, v nesmrtelném pohádkovém sci-fi seriálu Arabela či v pohádce O princi, který měl smůlu, v níž si oba zahráli princovy rádce.
Vždyť je to brácha!
Oba bratři byli i skvělými dabéry, v jejich případě vždy režiséři mohli vsadit na jistotu. I zde se historie opakovala, mnohem vytíženější byl starší Jiří. Jeho hlas máme neodmyslitelně spojený se slavným francouzským komikem Bourvilem, velmi často ale pracoval i na animovaných filmech a seriálech, takže k nám promlouvá například jako děda Šmoula či Méďa Béďa. Bratry Brudery si dokonce tu a tam pletli i lidi z branže, například u dabingu slavné komedie s Louisem se Funèsem Smolař kdosi uvedl v úvodních titulcích místo Jiřího Stanislav Bruder. Po odvysílání následovala sprška pokut a postihů, Jiří prý ale tenkrát vzkázal: „Ať to tam nechají, vždyť je to přece brácha!“ A tak chyba v titulcích zůstala, televize Nova ji odvysílala ještě v roce 2004, a dokonce je dodnes uvedena i v některých encyklopediích. V roce 1998 byla Jiřímu udělena Cena Františka Filipovského za celoživotní mistrovství v dabingu a ve stejném roce převzal od Nadace život umělce cenu Grand Prix. Stejného ocenění svého hereckého mistrovství se dočkal i Stanislav, který Grand Prix převzal v roce 2003 – o pět let později!
Osudová pětiletka
Jiří stanul před kamerou naposledy v roce 1999 coby hostinský v televizní pohádce Tom v kozí kůži. V té době už ale trpěl velmi vážnými zdravotními problémy, které se u něj projevily v roce 1996. Podstoupil sérii těžkých operací dolních končetin, divadlo mu ale chybělo, a tak se po letech alespoň na skok vrátil na jeviště pražského Divadla ABC. Ve hře Jezinky bezinky ztvárnil jednu z vedlejších postav, kterou se s bohatou divadelní kariérou definitivně rozloučil. Poté trávil penzi v domku na pražském Smíchově a zemřel v motolské nemocnici 31. května 2014. Stanislav stanul před kamerou naposledy v roce 2006 jako anglický turista v televizní komedii režiséra Viktora Polesného Boží pole s. r. o. Do končin, kde už ho nic netrápí, následoval svého bratra 19. června 2019. O pět let později!
Vložil: Adina Janovská