Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
S cestovatelem Milošem Beranem

S cestovatelem Milošem Beranem

... do Číny a dál, za exotikou. Trocha povídání a nádherné fotky

Fejeton Jiřího Macků

Fejeton Jiřího Macků

Každou neděli něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, která pokračuje i v roce 2021

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosář Ely Novákové

TV glosář Ely Novákové

Co budou dávat v bedně? Víme

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Pražská doprava

Pražská doprava

Zajímavosti i aktuality

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturně politického redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A nově i ty televizní

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Recenze

Recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Do transportu smrti ho šoupnout nestihli. Začínal jako cikán a osudovou lásku potkal v šestnácti. Tajnosti slavných

03.07.2019
Do transportu smrti ho šoupnout nestihli. Začínal jako cikán a osudovou lásku potkal v šestnácti. Tajnosti slavných

Autor: Bioscop

Popisek: Dušan Klein točí Básníky...

Malý pán s neodmyslitelnou dýmkou působil vždy na první pohled klidně a vyrovnaně, když ale bylo třeba, býval na place zatraceně slyšet. Nejvíc miloval detektivky. Pak mu ale jistý lékař poslal svoji prvotinu a zrodila se legenda.

Jeho jméno se stalo synonymem pro populární filmovou sérii, nazývanou ve zkratce Básníci. Svérázný pán s vždy pečlivě upraveným bíbrem je sice menšího vzrůstu, i v tom největším davu byl ale vždy spolehlivě k nalezení – po čichu. Podle vůně tabáku z dýmky, kterou dával z ruky, snad jen když spal. Možná! Režisér a scenárista Dušan Klein, který minulý čtvrtek oslavil osmdesátiny, působil vždy klidně a vyrovnaně, takže by sotvakdo uvěřil, že už v prvních letech života prožil smrtelně nebezpečné drama, o němž byl ochoten vyprávět jen výjimečně a s velkými obtížemi.

Se smrtí v zádech

Július Klein se narodil 27. června 1939 ve východoslovenských Michalovcích, tedy v nešťastnou dobu na nešťastném místě – na počátku druhé světové války, poté co převzal moc nacistický Slovenský štát. Rodiče se čtyřmi syny nejprve odešli na samotu na středním Slovensku, později se děti skrývaly v katolickém klášteře, kde žily jako sirotci pod cizími jmény. Důvod? Židovský původ! Když byly Julkovi čtyři roky, otec padl ve válce a zoufalá maminka si vzpomněla na muže, na kterého se měla v případě nouze obrátit. Dlužil prý manželovi nějaké peníze. Slíbil, že dluh vrátí a že mají všichni čekat ve vrátnici kláštera v Dlouhé ulici. Místo něj ale přijelo gestapo. Odvezli je do Terezína, žili v ghettu, obehnaném ostnatými dráty, ale malý Julek si naštěstí neuvědomoval, v jakém je ohrožení. Nakonec se stal jedním z poslední stovky židovských dětí, které už nacisté nestihli z koncentračního tábora odsunout v transportech smrti.

S Otto Lackovičem v roce 1953 v dramatu Můj přítel Fabián

S Otto Lackovičem v roce 1953 v dramatu Můj přítel Fabián
(foto – repro/archiv STV)

Hubený, okatý… ideální cikán

S filmem se seznámil už ve třinácti letech, když zpíval v Bielikově filmu Lazy sa pohli. Vzápětí si zahrál v dramatu režiséra Jiřího Weisse Můj přítel Fabián a ještě téhož roku se objevil i ve filmu Rodná zem. „Režisér Weiss připravoval film Můj přítel Fabián, kde hledal hlavní roli, dětského cikána. Měl jsem tehdy velké černé oči, hubenej. Pozvali mě na zkoušku do Prahy. Vyhrál jsem a hrál hlavní roli. Točili jsme také tady v Ostravě. Maminka přijela za mnou a tady se seznámila s pánem, který se stal jejím druhým manželem,“ zavzpomínal v rozhovoru pro server iDnes.cz. „Po natáčení v Praze už jsem nejel do Bratislavy, ale sem. Bydleli jsme tehdy u mostu Miloše Sýkory. Myslím, že se to jmenovalo Gottwaldova třída, tam jak byl kdysi obchodní dům ASO. Když jsem se nastěhoval, točili zrovna film Tanková brigáda.“

Osudová Ostrava

V Ostravě se také seznámil se svou životní láskou, když mu bylo pouhých šestnáct. „Chodil jsem na gymnázium na Matiční a hned vedle, dneska je tam vězeňská správa, byla taneční konzervatoř. Jako puberťáci jsme se tam chodili koukat, jak tam tančí holčičky, jak zvedají sukýnky, jak zvedají nožičky a byly vidět kalhotky. To jsme byli v sedmém nebi,“ přiznal. A pak se 17. července konala Hutnická neděle na stadionu ve Vítkovicích. „Hrál Orchestr Karla Vlacha, zpíval Cortés, sestry Allanovy, a tam šla dívenka, kterou jsem nepoznal, že tančila v tom baletu. Ale líbila se mi, tak jsem pro ni šel tančit.“ Tak poznal Silveru Raškovou, která začínala jako baletka v opavském divadle. Při prvním rande šli do kina na Krásky noci s Gérardem Philipem. Později se oba, nezávisle na sobě, dostali do Prahy. Zatímco Dušan studoval FAMU, Silvera přijala angažmá v Laterně Magice. Vzali se na ostravské radnici, když byl ve třetím ročníku, a mají dva syny.

S Dagmar Havlovou v roce 1995 během natáčení seriálu Hříchy pro diváky detektivek

S Dagmar Havlovou v roce 1995 během natáčení seriálu Hříchy pro diváky detektivek
(foto – repro/archiv ČT)

Barrandovské začátky

V roce 1958 byl přijat na FAMU a během studií pracoval jako asistent režie na Barrandově. Už ve druhém ročníku natočil krátkometrážní školní dokument, věnovaný holocaustu, Jména, k nimž nejsou lidé. Ve třetím ročníku film natočil podle literární předlohy Arnošta Lustiga psychologické drama z prostředí koncentračního tábora, nazvané Králíček, a už tenkrát se podílel i na scénáři se spolužákem Vladimírem Körnerem, později jedním z nejvýznamnějších českých scenáristů a spisovatelů. Absolvoval v roce 1963 opět s psychologickým dramatem, za nímž stál Arnošt Lustig, příběhem malého kluka, který hledá východisko z rozhárané rodiny ve světě fantazie a snění, nazvaným Ďábelská jízda na koloběžce. A vzápětí už odstartoval na Barrandově režisérskou kariéru poetickým dramatem Táto, přečti to!, v němž se po čtyřleté pauze konečně dočkal své druhé hlavní role nezapomenutelný Radoslav Brzobohatý. V druhé polovině šedesátých let se Klein věnoval převážně televizní práci a jeho špionážní, detektivní a kriminální dramata charakterizuje do té doby neobvyklá snaha o maximální věrohodnost příběhu a hlubší psychologickou motivaci.

V zajetí detektivky

Počátkem normalizace, kdy na Barrandově došlo k určitým personálním změnám a řada filmových režisérů byla donucena odejít, se stal jedním z těch, kteří je nahradili. Zpočátku ve svobodném povolání a kromě režisérské práce napsal i několik scénářů k televizním inscenacím. V roce 1975 se stal zaměstnancem Filmového studia Barrandov a zůstal jím až do roku 1991. Práci televizního režiséra ale zcela neopustil a počátkem osmdesátých let si dokonce zaexperimentoval s konceptem interaktivního televizního filmu, jehož průběh mohli diváci ovlivnit pomocí telefonního hlasování. V osmdesátých letech se konečně začal v jeho tvorbě prosazovat komediální talent a současně začalo stoupat i povědomí o režiséru Kleinovi samotném. Největšího věhlasu získal úspěšnou ‘básnickou‘ sérií.

Při natáčení seriálu Ulice

Při natáčení seriálu Ulice
(foto – repro/archiv TV Nova)

Zrodili se Básníci

Jeho nejslavnější dílo spatřilo světlo světa vlastně úplnou náhodou. „Shodou okolností mi jeden nakladatel poslal rukopis knížky s názvem Amatéři, jestli by mě příběh nezaujal…“ zavzpomínal před časem v rozhovoru pro kinobox.cz. „Jméno autora mi nic neříkalo… Ladislav Pecháček. Doktor. Lékař. Prvotina. Začal jsem číst s nedůvěrou – a pak mě ten příběh úžasně oslovil! Bylo to přesně to, co jsem chtěl a čekal.“ Sešli se v pražském Filmovém klubu, okamžitě si padli do oka a zrodila se nejen celoživotní spolupráce, ale také přátelství. Natočili pak spolu i žánrově zcela odlišné projekty, například komedii z protialkoholní léčebny Dobří holubi se vracejí. „Láďa má jednu úžasnou vlastnost. Vlastnost pozorovatele, schopnost vnímat a zachytávat malé životní drobnosti, příhody, kolize, které vidí kolem sebe. Léta pracoval jako obvodní lékař a před jeho očima se odehrávala spousta životních mini příběhů… tragických, komických, trapných… Nezapisuje si je - jen si je pamatuje, jako třeba Hrabal. Ukládá je do sebe - a když si pak sedne k psaní, tak si ty postřehy vybavuje, vepisuje je do svých příběhů.“

Nečekaná ‘dvojka‘

Bylo to o fous, první příběh Jak svět přichází o básníky se málem do kin nedostal, protože byl podezřelý tím, jak byl obyčejný. Neřešil žádná dramata. „Byl o těch normálních a hezkých věcech, které patří k všednímu životu, na které se těšíme, ke kterým patří i smutek a básničky – a pokud nám do toho šlápnou ‘blbci‘ – tak jim to dáme hezky najevo. S ironií, sarkasmem a úsměvem,“ dodal Klein. „Bez maléru se to neobešlo – těsně po uvedení prvních Básníků emigrovala do Německa první Štěpánova láska Borůvka – Miroslava Šafránková. Ale nějak se to ututlalo.“ Jenže úspěch-neúspěch, točit pokračování sebelepšího projektu nebylo v osmdesátých letech zvykem. Přesto nabídka na pokračování ‘Básníků‘ nakonec z Barrandova dorazila. Třetí životní etapa, vysokoškolská studia, se logicky sama nabízela. A tu další, vojnu, autoři přešli pro jistotu mlčením. „Toto bylo tehdy prostě tabu, myslím tím v podání tak skvělého glosátora, jakým je Láďa Pecháček,“ vysvětlil Klein.

Při natáčení ‘básnické šestky‘ Jak básníci čekají na zázrak

Při natáčení ‘básnické šestky‘ Jak básníci čekají na zázrak
(foto – repro/Bio Illusion/Bioscop)

Trilogie? Rovnou dvojnásobná

Trilogií chtěli původně skončit, tím spíš, že krátce před premiérou třetího filmu Jak básníkům chutná život přišli o hlavního představitele. Historie se zopakovala, Pavel Kříž emigroval, film se ale do kin dostal. A předsevzetí si lidé občas dávají, aby je pak porušovali. S nápadem natočit ‘čtyřku‘ přišla 1. soukromá filmová společnost Heureka Film. „A nás docela zaujala představa o tom, jak se budou Básníci chovat v nových společenských podmínkách, v období tzv. raného kapitalismu,“ přiznal Klein. Vše záleželo na ochotě Pavla Kříže vrátit se alespoň na skok domů. Souhlasil a zrodil se Konec básníků v Čechách. Pak se ‘Básníci‘ na celé desetiletí odmlčeli. Páté pokračování zavinil producent Miloš Šmídmajer, který založil filmovou společnost Bio Illusion. „Byl přesvědčený, že prvním jeho filmem musí být Básníci. A nám se nabídlo i téma: Měli bychom Štěpána Šafránka oženit! Už má na to čas.“ A i za šestým dílem, Jak básníci čekají na zázrak, stojí Šmídmajer. „Před několika léty zahájil na nás takový jemný, nenápadný nátlak. Dokonce přišel i s úplatkem – Chagallův obraz pro pana Pecháčka. Dlouho jsme se bránili. Nebylo se čeho chytit – a najednou byl tady nápad!“ A tak si velkolepé zakončení slavné filmové série Dušan Klein dopřál, i když to k sedmdesátým pátým narozeninám nestihl.

Makal, co to šlo

Po sametové revoluci věnoval část svého času televizním adaptacím literárních děl s několika návraty k detektivnímu žánru. HostovaL a přednášel na filmových školách a setkával se s mladými a začínajícími filmaři, začal působit jako pedagog na FAMU a od 1. listopadu 2002 jako profesor pro obor filmové, televizní a fotografické umění a nová média – režie. V roce 2005 stál u zrodu nejdelšího českého seriálového projektu Ulice, a pak spolupracoval i na dalších seriálových projektech, mimo jiné na projektu České televize Strážce duší či Cukrárna. V roce 2009 prodělal infarkt a lékaři mu přikázali, že se musí šetřit. „Oba mi zakázali pracovat. Já ale žiju a mám chuť točit! Nicnedělání by mě zabilo,“ prohlásil.  Poslední dobou ho ale trápí vážné zdravotní problémy. Loni prodělal další srdeční příhodu a musel podstoupit operaci, v současnosti ho trápí neurologické obtíže, které mimo jiné způsobují problémy s mluvením. Proto také osmdesátiny oslavil jen v rodinném kruhu. Nelze tudíž nic jiného, než popřát: Pane režisére, držte se!

 

Božoňka

Vložil: Adina Janovská

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace