Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Na vlastní kůži

Na vlastní kůži

Ivan Břešťák dělal krimi na Nově, má na kontě 1 200 reportáží. Nyní se vydává pro Krajské listy.cz tam, kam se bojí i benga

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vycházející české hvězdy

Vycházející české hvězdy

Je jim sotva přes dvacet, přesto již nastartovaly raketovou kariéru

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturního redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Mám to pod kontrolou, říkala si dlouho Simona. Jenže pervitin se ´zmáknout´ nedá. Na vlastní kůži tam, kde úřaduje smrt v bílém prášku

30.06.2019
Mám to pod kontrolou, říkala si dlouho Simona. Jenže pervitin se ´zmáknout´ nedá. Na vlastní kůži tam,  kde úřaduje smrt v bílém prášku

Autor: Ivan Břešťák

Popisek: Byt feťáka. Nečekejte žádný Hilton, první, co s pervitinem odejde, je cokoliv, co se dá prodat aspoň za pár pětek...

REPORTÁŽ Před pár dny jsme publikovali příběh mladičké Julie, která se ocitla ve spárech těžké závislosti na tvrdých drogách. Trpěla halucinacemi a toxickými bludy, Psychiatrická nemocnice v Bohnicích jí nabídla dlouhodobou léčbu, aby se mohla vrátit do normálního života. Ona ale utekla a fetovala dál. To jí po pár týdnech stálo život. Teď přinášíme příběh druhý.

Při pátrání po osudech dalších problematických narkomanů jsem narazil na třisdvacetiletou Simonu. Pohybovala se kolem nízkoprahového zařízení pro závislé ´Dropin´ v ulici Karolíny Světlé, kde si pravidelně měnila použité injekční stříkačky za nové. Do ´Dropinu´ jsem nakonec zavítal i já.

Začalo to trávou...

V malé místnosti se ten den tísnilo asi 15 mladých lidí. Personál střediska zrovna doplňoval do várnice hodně sladký čaj a pár sladkých tyčinek. S rozhovorem souhlasila pouze Simona. Pozval jsem ji na kafe, vytáhl diktafon a dali jsme se do práce. „Kdy to začalo?" zněla má otázka. „Kdy? Měla jsem narozeniny. Osmnácté narozeniny," říká s trochou smutku na tváři a výčitek v očích, které raději schovala za tmavé brýle. „Doma jsem připravila pohoštění, slavnostní stůl, šampáňo. Pak přišli popřát kamarádi. Zábava byla prostě super!" Potom mezi mládeží začala kolovat marihuana. Simona nechtěla zůstat stranou, a tak si dala pár šluků.

Dáreček k narozeninám

Jenže pak se stalo to, co se stát nemělo. Její kamarád a přítel Patrik ji obdaroval vskutku nekonvenčním dárkem, psaníčkem s pervitinem. „Já to nechtěla, ale nakonec jsem si řekla, že to vyzkouším. Jednou a dost," říká Simona. Patrik jí ze stokorunové bankovky ubalil ruličku, kterou šňupla bílý prášek. „Najednou se mně udělalo horko, měla jsem pocit obrovského blaha, štěstí, lásky. Všechno bylo najednou jiný, krásný, prostě nádhera!" Netušila, že právě prošla branami pekel. Ale z víkendovek začala po nějakém čase brát každý den. „Když byly účinky slabší a slabší, přestala jsem šňupat a začala si píchat." Patrik ji pravidelně zásoboval a ona se do těžké závislosti dostala ani ne po roce. Původně to chtěla jen zkusit. Takhle začínají všichni závislí. „Ale myslím si, že mám peří furt pod kontrolou."

Práce? Na toaletě jehla a vyhazov

Ptal jsem se, jak fungovala v zaměstnání, kam docházela většinou sjetá, což v rané fázi nemusí okolí vůbec poznat. Dlouho o tom nechtěla mluvit, začala kličkovat, ale pak šla s pravdou ven. „Pracovala jsem jako asistentka ředitele jedné firmy. Ten byl ženatý a měl tři děti. Já s ním spala, za to mi bokem dával další peníze. Kupovala jsem si pěkné značkové oblečení, vlastně jsem vyměnila celý šatník. Měla jsem peníze i na luxusní boty a další věci. Jenomže já si jednou uvědomila, že čím dál více jsem začala utrácet za drogy." Pak jí ale vypadla jedna z injekcí na toaletě firmy. „Byl z toho strašnej průser. Šéf by mě podržel, ale kolektiv byl proti. Tak přišel okamžitý vyhazov," doplňuje.

Kde vzít na fet? V křoví na Karláku

A najednou tu byl velký problém. Několik problémů. Potřebovala peníze, aby mohla v jízdě pokračovat. Namísto toho, aby vyhledala odbornou pomoc a pokusila se nastoupit do dalšího zaměstnání, sehnala si feťácký dream job, prostituci. Touha a chutě na drogu byly silnější. „Začala jsem šlapat v parku na Karlově náměstí. Ostatní ženský se mě pokusily vypudit, že je to prý jejich rajon a ať odtáhnu jinam. Já zůstala a po pár dnech mě nechaly na pokoji."

Park na Karlově náměstí je vyhlášené místo, kde lze během okamžiku sehnat sex, ale stejně tak rychle se nakazit žloutenkou typu C. Pokud se jí nepodaří vyléčit, může žloutenka vést k cirhóze jater a nádorovému onemocnění. Pochopitelně zde hrozí při nechráněném styku syfilis a HIV.

A kdybys chtěl bez gumy, je to za litr

„Vždycky jsem si v parku vytipovala chlápka, který si na lavičce třeba četl noviny. Přišla jsem k němu a řekla ‘Hele, frajere, nemáš cigáro?‘ Frajer mi tu cigaretu dal, ale přisedla jsem si k němu a pokračovala. ‘Frajere, nemáš oheň?‘ Dostala jsem zapalovač, ať si ho prý nechám. Když jsem si zapálila, vyfoukla jsem mu kouř do obličeje (to je prý signál pro muže, že by si to s ním žena ráda rozdala), řekla jsem mu, 'Hele, já dělám orál za 200, komplet za 500. A kdybys chtěl bez gumy, je to za litr.' A takhle je to tam furt." Jedno kompletní číslo tak dá Simoně peníze na pervitin na dva dny.

„To nemáš strach? Sex bez ochrany?" zajímalo mě. „Když potřebuješ škváru na peří, je ti to jedno. Je ti jedno vlastně úplně všechno." Pak kratičce popsala, jak to na Karláku chodí. Za šlapkami docházejí dealeři. „Větší průser je, když tě podrazí tvůj dealer. Rajtuješ s kunčaftem v křoví, čekáš, až se frajer udělá a pak koupíš psaníčko, kde není perník, ale jedlá soda, cukr, nebo ti nacpou do pytlíčku omítkou. Narkomani tomu říkají poděl (od sousloví někoho podělat psaníčkem s omítkou, pozn. red.). Když si tohle šlehneš, jde ti o život. Takhle jsem někde koupila tu žloutenku. Podělají tě hlavně cigoši."

Simona zmizela, prostitutky tvrdí, že ji nikdy neviděly

Uběhl nějaký čas. Jednou jsem jel kolem Karlova náměstí a napadlo mě, že zkusím Simonu najít. Marně. Bylo odpoledne a v parku se začali objevovat frajeři. Chvíli jsem čekal a pak mě napadlo, že se nějaké prostitutky zeptám, jestli o Simoně něco neví. „Nikoho neznám, žádnou Simonu neznám a je mi to fuk," řekla důrazně a odkráčela směrem k dalšímu frajerovi. Stihl jsem se jí podívat do očí. Panenky velikosti koruny měla roztažené, z jejích pohybů bylo jasné, že si zrovna dala nějaký model. Tak jsem poděkoval a odešel. Simonu jsem od té doby už nikdy nespatřil..

Dala si pervitin a stala se z ní ryba

Během příprav na reportáž jsem jednou dřepěl v kavárně Pátá kolona na ztrouchnivělém kmeni stromu a čekal na poslední schůzku s Marcelou, která jako závislá na drogách dokázala dotáhnout léčbu do zdárného konce. Po akutní léčbě jí dali na otevřený pavilon. Pak si ke mně přisedla vcelku sympatická Petra, čtyřicítka trochu při těle, s uhrančivýma očima. Dala se do řeči a nebyla k zastavení. Tomu říkají narkomani zásek. O mém pravém poslání v nemocnici jsem jí nic neříkal, ale zeptal jsem se jí, co ji do Bohnic přivedlo. Neměla žádné zábrany.

Nakonec z ní vypadlo, že trpí bipolární afektivní poruchou (tzv. maniodeprese). Tato nemoc v kombinaci se závislostí na drogách není vůbec dobrá. „Občas si dám peří a je to super." Jenže jednou si takhle koupila pervitin a pak se začaly dít věci. Další důkaz toho, že si v Bohnicích údajně můžete koupit prakticky vše. Je to takové veřejné tajemství. Počínaje trávou, konče třeba subutexem (silný opiát na zmírnění absťáku u osob závislých na heroinu).

Drogy 100 metrů od pavilonu 31

Ale nejvíce mě dostalo to, že do léčebny nějakou dobu jezdila každou středu v jednu odpoledne bílá octávie, která zastavila u jedné lavičky. Tam už čekalo tak pět, sedm zájemců. Koupí si peří a nazdar, nazdar mejdanu! Krutým paradoxem je to, že se drogy daly koupit asi 100 metrů od pavilonu 31, kde se léčí osoby závislé na alkoholu, drogách, kde poskytují pomoc i patologickým hráčům. Kdo má všechny tři závislosti hluboko pod kůží, tak ten podle mistního slangu jede trojboj.

Vyléčená Marcela na rozhovor nedorazila, a tak zpět k příběhu Petry. Jednou utekla z léčebny a ve tři hodiny ráno skočila do Vltavy oděná jen do kalhotek a podprsenky, protože si myslela, že je kapr. Naštěstí jel kolem nějaký parník, který ji z vody vylovil... „Pamatuju si, že jsem kapitánovi říkala, ať mi okamžitě pošle taxíka." Petra se tomu začala smát. Kapitán prý skutečně někam zavolal, ale když s lodí s turisty přistál u břehu, na náplavce už čekala sanitka a dva vozy Policie ČR.

Pozor na tvrdé drogy. Ničí vaši osobnost, orgány a chci zopakovat slovo odborníka, že ti mladí lidé, co začnou ve třinácti letech, končí s životem ve třiceti. Za celou dobu mé mise v Bohnicích jsem nepotkal jediného staršího muže závislého na drogách. Proč? Protože spolu se stejně starými narkomany byl už pod drnem.

Nebezpečný 'Karlák' a vražda za bílého dne

Nemohu nezmínit tragickou událost, která se stala před lety právě na Karlově náměstí. A kde hrály drogy nejzávažnější roli. V té době jsem pracoval v televizi jako reportér. Znal jsem se tak se všemi, kteří stáli za kamerou. Stalo se, že se má bývalá kolegyně provdala za Michala Velíška, střihače z režie. Někdy v sobotu odpoledne si Michal vzal miminko do kočárku a šel do parku. Jenže po pár minutách se jeden pasák a narkoman v jedné osobě pustil do nějaké mladé ženy (jmenoval se Lubina). Michal stihl říct jen: „Slečno, nechcete pomoci?" To byla jeho poslední slova. Lubina pod vlivem drog vytáhl pistoli a zasáhl Michala do hrudi a do břicha. Bohužel i přes okamžitou pomoc zranění podlehl. Další zbytečná smrt se společným jmenovatelem – drogy.

 

Třetí a poslední díl této minisérie o obětech tvrdých drog vám přineseme ve čtvrtek.

 

Vložil: Ivan Břešťák

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace