Ztratil lásku a přestal se usmívat. Nad alkoholem vyhrál, s nezájmem se ale nevyrovnal. Tajnosti slavných
26.06.2019
Foto: repro/archiv ČT
Popisek: Miroslav Masopust
Měl obrovský talent a křišťálově čistou povahu. Pak ale kdysi hojně obsazovaný herec najednou upadl v zapomnění. Úplně nepochopitelně. S láskou k alkoholu se vypořádat dokázal, nezájem okolí ho ale zničil. Připadal si zbytečný.
Přátelé mu říkávali Míťa, a když tuhle zdrobnělinu slyším, vždycky mě zamrazí v zádech. I mým životem jeden prošel. Byl mladý a velmi vážně nemocný, což jeho okolí podceňovalo. Jeho nejbližší ho často podezřívali, že se fláká. Důsledky jejich nepochopení ho nakonec zbytečně zabily v pouhých dvaadvaceti letech. Stejně jako on odešel předčasně a zbytečně i skvělý herec Miroslav Masopust, jen mu bylo o nějaký ten pátek víc. Určitě si ho vybavíte třeba jako frajerského vodníka Rolfa z nesmrtelné komedie režiséra Václava Vorlíčka Jak utopit dr. Mráčka anebo Konec vodníků v Čechách. Déle než čtvrt století nevěděl, kam dřív skočit. A pak najednou jako když utne.
V televizní inscenaci Davídek
(foto – repro/archiv ČT/Petr Novák)
Plachý introvert
Kudrnatý blonďáček s dívčí tvářičkou se narodil 28. listopadu 1943 do rodiny říčanského optika. Byl nejmladší, takže mu nikdo neřekl jinak než Míťa, a už mu to zůstalo stejně jako jemné rysy ve tváři. Oba jeho rodiče byli vášnivými ochotníky, takže měl nejen po kom zdědit talent, ale navíc i spoustu možností přičichnout k oné tajemné divadelní vůni, která se usazuje navždy v duši. Jen povahou se do tohoto prostředí moc nehodil. Byl totiž pro ně příliš jemný, plachý a neuměl se o své místo na slunci rvát. Tím víc ale všichni oceňovali jeho kultivovanost, galantnost a jemnou, křehkou duši. O role si říkat neuměl, téměř se zdálo, jakoby o ně vlastně ani nestál. Ve skutečnosti ho prý ale velmi žralo, že ho veřejnost nezná tak dobře, jako jeho kolegy.
DAMU na první pokus
K herectví vykročil přímou cestou a po absolvování DAMU nastoupil v roce 1966 do prvního angažmá v Divadle S. K. Neumanna, dnešním Divadle pod Palmovkou v pražské Libni. V jeho souboru ale pobyl pouze jedinou sezónu. V tomtéž roce se také poprvé mihl před kamerou v televizní inscenaci klasického díla ruského romantického básníka Alexandra Sergejeviče Puškina Evžen Oněgin. Vzápětí dostal nabídku, která se neodmítá – angažmá v souboru slavného Divadla za branou Otomara Krejči, v němž hrál až téměř do jeho násilného uzavření normalizační mocí na počátku sedmdesátých let. V roce 1971 přesídlil jen o pár desítek metrů dál, do Městských divadel pražských, jejichž soubor působil hned na třech scénách – v Rokoku, Divadle ABC a Divadle Komedie. Oficiálně v něm působil až do roku 1991, i později na těchto scénách hojně hostoval, nejčastěji v Rokoku.
V roce 1975 v inscenaci Městských divadel pražských Sliby chyby
(foto – repro/archiv MDP)
Frajerský vodník
Po filmovém křtu na něj zacílily kamery převážně televizní, na první filmový štěk si musel počkat až do ŕoku 1973, kdy se objevil v povídkovém filmu Maturita za školou, který umožnil uplatnění hned třem začínajícím režisérům. O rok později se konečně dočkal ztvárnění postavy, která měla ve scénáři jméno – zahrál si taxikáře Béďu Hustolesa v dramatu Jiřího Menzela Kdo hledá zlaté dno. A vzápětí následovala postava, s níž se konečně zapsal i do povědomí diváků – vodnický nápadník Rolf, který je vyslán s kolegou Thomasem v podání Jiřího Hrzána z hamburské centrály evropských vodníků do Prahy, aby se zasloužili o zachování vodnického rodu v Čechách ve Vorlíčkově nesmrtelné komedii. I poté nadále využívali jeho talentu především režiséři televizní a v sedmdesátých a osmdesátých letech se Míťova filmografie utěšeně rozrůstala. Navzdory nespornému talentu i fyzickým předpokladům se ale velké role nikdy nedočkal.
Trable s láskou
Úspěchy u žen měl něžný romantik navzdory své nevelké výšce mimořádné, prostě se mu těžko odolávalo. Už v mládí mu ale osud zasadil první krutou ránu, když jedna z jeho prvních lásek spáchala sebevraždu skokem pod vlak. Z této tragédie se dlouho nemohl vzpamatovat. Počátkem sedmdesátých let se během jednoho natáčení seznámil s úspěšnou výtvarnicí, grafičkou a ilustrátorkou Danielou Havlíčkovou. Jeho hvězda tenkrát právě začala stoupat a stejnou rychlost nabrala i jeho velká láska. O dva a půl roku mladší půvabnou brunetku si vzal, brzy ale jejich vztah začaly komplikovat problémy. Nejprve s manželčinými rodiči, pak nastal dlouhý a marný boj o potomka. Po několika těžkých potratech nakonec Daniela už děti mít nemohla a Miroslav stále častěji utápěl neúspěchy v alkoholu. Několikrát se ze závislosti léčil, vždy ale znovu sáhl po skleničce a alkohol byl prý hlavním důvodem, proč počátkem devadesátých let definitivně přišel o stálé angažmá. A přidal se další problém – velmi těžce snášel, že jeho úspěšná žena vydělává víc než on.
S Vladimírem Menšíkem v komedii Jak utopit dr. Mráčka
(foto – youtube.com)
Správce odkazu
Osudovou ránu mu pak osud uštědřil v roce 1999, kdy jeho lásku zabila v pouhých třiapadesáti letech rakovina. „Od té doby působil odevzdaně, přestal se usmívat, uzavřel se do sebe. Zlomilo mu to srdce,“ konstatoval jeden z jeho kolegů z divadla. Danielina smrt ho zlomila, stesk a zoufalství vytrvale zapíjel. Zůstal úplně sám, jen se vzpomínkami na ztracenou lásku. Nakonec začal systematicky spravovat její dílo a našel v tom nový smysl života. V té době měla jeho zesnulá žena tolik výstav, kolika se předtím za celý svůj život nedočkala. „Řekl bych, že boj s démonem alkoholu nakonec vyhrál, ale boj s nezájmem nikoliv. Těžko se smiřoval s tím, že o něj film a televize ztratily zájem,“ prozradil později médiím jeho kolega z Divadla pod Palmovkou Rudolf Jelínek. Tu a tam si zahrál v divadle, občas zazněl jeho hlas z rádia, pro pracovitého umělce to ale bylo málo.
Osamělé odcházení
Dokonce začal uvažovat o prodeji milované chalupy v Českém ráji, kam s Danielou rád jezdíval. Nejen pro bolestné vzpomínky, ale také kvůli zdravotním problémům, které mu začaly komplikovat každodenní život. Za volantem totiž najednou ztrácel jistotu. „Svěřil se mi, že se mu často točí hlava a že trpí velkými bolestmi. Někdy se při chůzi dokonce musel kvůli náhlé slabosti opírat o zeď,“ zavzpomínala po jeho smrti herečka Hana Maciuchová, která má chalupu coby přes pole kamenem dohodil. A kupící se zdravotní potíže pak potvrdil i jeho spolužák z DAMU a kamarád Jiří Klem: „Mirek si v posledních dnech stěžoval na úporné bolesti hlavy a motolici. Jenže stále odkládal návštěvu lékaře, protože ho ještě k tomu trápila tříštivá zlomenina ramene, kterou si před lety přivodil na jevišti.“ Nakonec zemřel ve svém bytě úplně sám, podle lékaře 8. července 2009, zřejmě na infarkt. Nikomu nechyběl, a tak ho našli až po pěti dnech.
Vložil: Adina Janovská