Opravdu zazářila jenom jednou. Na rozdíl od slavné tetičky pak neměla šanci těžkou havárii přežít. Tajnosti slavných
21.06.2019
Foto: youtube.com
Popisek: Eva Čeřovská v komedii Holky z porcelánu
Po hubaté Věrce z nesmrtelné komedie Holky z porcelánu jakoby se slehla zem. Kam zmizela půvabná neteř legendární šansoniérky Judity Čeřovské?
Skutečně pocházela z rodiny, do níž se přivdala nezapomenutelná zpěvačka a šansoniérka Judita Čeřovská, a oběma se jim staly osudnými těžké autohavárie. Tu první v roce 1959 Judita přežila, i když měla rozdrcenou pánev, utrženou ledvinu a hrozila jí amputace. Při druhé, k níž došlo o sedmnáct let později, její neteř Eva takové štěstí neměla. Za volantem tehdy seděl její kolega z divadla Jan Zajíc. Na jedné z nechvalně proslulých křižovatek u Hradce Králové, která dnes již neexistuje, nedal přednost náklaďáku. Evin přítel při nárazu vylétl z vozu a byl na místě mrtvý, mladou herečku převezla sanitka ve velmi vážném stavu do nemocnice.
Hradecká Ofélie
Temperamentní holčička, kterou si diváci vybaví především jako vtipnou, ráznou a hlavně vdavekchtivou Věrku z nestárnoucí komedie Juraje Herze Holky z porcelánu, se narodila 20. října 1952 v Praze. Po herectví pošilhávala již od útlého dětství a cílevědomě se na vysněnou kariéru připravovala v různých dramatických kroužcích. Když k tomu přičteme i vrozený talent, nebylo divu, že přijímačky na pražskou DAMU zvládla levou zadní a byla přijata hned na první pokus. Poté co v roce 1975 absolvovala, získala okamžitě první a jediné angažmá v Divadle Vítězného února v Hradci Králové, dnešním Klicperově divadle. Díky svému temperamentu, krásnému hlasu, ženskosti a perfektní postavě se stala ideální představitelkou krásných a duchaplných dívek a hradečtí diváci mohli její výkony obdivovat v řadě úspěšných představení. Mimo jiné si zahrála i Ofélii v Hamletovi či Aničku v Počestných paních windsorských.
První film se ztratil
Před kamerou stanula poprvé v roce 1973 v povídkovém filmu Maturita za školou, jehož součástí měla být původně i povídka Pytagorejci. Jenže byla ve fázi dvoupásu shledána při schvalování příliš dlouhou a také se výrazně groteskním pojetím údajně nehodila k ostatním třem. Proto bylo rozhodnuto, že bude zařazena do dalších povídek s názvem Profesoři za školou. Nakonec ale nebyla do distribuce uvedena vůbec. Filmové materiály jsou považovány za ztracené a v Národním filmovém archivu se dochovaly pouze fotografie. Proto můžeme za Evin opravdový filmový debut považovat až dětský film režiséra Jaromíra Dvořáčka Adam a Otka ze stejného roku, v němž ztvárnila postavu prodavačky.
Konečně opravdová role
V následujícím roce už se jí dařilo mnohem lépe. Zahrála si Boženu v psychologickém příběhu režiséra Jaromíra Borka Kvočny a král, natočeném podle úspěšného románu Karla Štorkána. Mimo jiné na tomto projektu tenkrát vydělalo i malebné severočeské městečko Česká Kamenice. Některé scény byly totiž natáčeny na tamním koupališti, jež se díky tomu dočkalo výrazné změny – stařičké kabiny, které jen zázrakem přežívaly ještě z doby první republiky, byly kvůli natáčení nahrazeny zbrusu moderními náhradnicemi. Před kamerou se mihla i řada komparzistů, naverbovaných z řad místní mládeže, takže není divu, že když film konečně dorazil i do tamního kina, jeho sál doslova praskal ve švech.
Nepovedená agitka
V témže roce si Eva zahrála i kadeřnici Ivanku v psychologickém dramatu režiséra Jaroslava Balíka V každém pokoji žena, příběhu z jednoho Ženského domova ve staropražské ulici, natočeném podle scénáře Jana Otčenáška. A také Věrku, neteř manželky druhého ‘dělnického‘ prezidenta Antonína Zápotockého, v historickém dramatu režiséra Antonína Kachlíka Dvacátý devátý. Podle scénáře Jaroslava Matějky se tehdy zrodila politická agitka, líčící okolnosti zvolení Klementa Gottwalda do čela Komunistické strany Československa v roce 1929. Záměr tvůrců ale nevyšel, u diváků míjel účinkem, a naopak nechtěně vzbuzoval spíš komický efekt.
Věrka na ještěrce
Právě rok 1974 se stal pro Evu v její krátké kariéře nejdůležitějším, protože jí nadělil roli, v níž se zapsala do povědomí českých diváků. Kdo by neznal ráznou, temperamentní a ukecanou skladnici Věrku, která jako jediná ze zaměstnankyň brázdí sklad jedné severočeské porcelánky na ještěrce a vlastně nemyslí na nic jiného než na blížící se svatbu. Jejího ženicha, chlapáckého řidiče náklaďáku Stáňu, si hrál Jiří Krampol a šuškalo se, že to mezi nimi jiskřilo nejen před kamerou. Po těchto úspěších si Eva stihla zahrát už jenom v jedné televizní inscenaci a dvou filmových projektech, protože měla kvůli mimopražskému angažmá na filmovou práci málo času. Ztvárnila stavařku Ivanu v psychologickém snímku Štěpána Skalského Hřiště a naposledy Marušku v povídce Silvestr 1948 z dramatického povídkového filmu Boty plné vody.
Nelítostný osud
Pak už osud tvrdě zasáhl na křižovatce u Hradce Králové. Při autohavárii byla Eva Čeřovská těžce zraněná a v bezvědomí. Nikdy se už neprobrala a po třech měsících v kómatu zemřela 18. srpna 1976, pouhé dva měsíce před svými čtyřiadvacátými narozeninami. Některé prameny ale uvádějí, že zemřela o týden dřív. Přestože její skromná filmografie čítá pouhých osm titulů, do dějin české kinematografie se zapsala natrvalo. A pro diváky navždy zůstane temperamentní Věrkou z Holek z porcelánu.
Vložil: Adina Janovská