Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
MFF Karlovy Vary 2019

MFF Karlovy Vary 2019

Hvězdy, hvězdičky, róby, filmy i drsná kritika

Na vlastní kůži

Na vlastní kůži

Ivan Břešťák dělal krimi na Nově, má na kontě 1 200 reportáží. Nyní se vydává pro Krajské listy.cz tam, kam se bojí i benga

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vycházející české hvězdy

Vycházející české hvězdy

Je jim sotva přes dvacet, přesto již nastartovaly raketovou kariéru

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho komentátora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Filmové stopy

Filmové stopy

Zajímá vás, jak teď vypadá fabrika z filmu Marečku, podejte mi pero? Každý druhý víkend nový film

Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Měl rád jídlo, krásné ženy a věrnost mu nic neříkala. Se všemi, které miloval, se ale vždy oženil. Tajnosti slavných

14.06.2019
Měl rád jídlo, krásné ženy a věrnost mu nic neříkala. Se všemi, které miloval, se ale vždy oženil. Tajnosti slavných

Autor: ČT / repro

Popisek: Karel Hála

AUDIO/VIDEO O neodolatelném bohémovi se říkalo, že je sedmilhář, přesto mu všichni ochotně skákali na špek. Český Fantomas, kterého si v cizině pletli s hollywoodskou hvězdou Telly Savalasem, byl totiž mužný, dvorný a jedinečný. A především – jeho sametový baryton neměl konkurenci.

Dobrovolně potvrzuji, bylo to opravdu tak. I se sedmi křížky na krku byl tak úžasný společník a kavalír, že uvažovat o jeho věku vás prostě ani nenapadlo. Jeho sametový baryton neměl v české pop music konkurenci. Stál u jejího zrodu, na scéně zářil už v padesátých letech a vydržel na ní tak dlouho, jako nikdo před ním. Nejblíž měl ke swingu, bravurně ale zvládal snad všechny žánry a mimořádný hlasový rozsah mu umožňoval překračovat obvyklý repertoár. „Frázoval takovým způsobem, že kdyby měl takto v češtině frázovat Frank Sinatra, tak by to nedokázal,“ prohlásila kdysi o Karlu Hálovi Eva Pilarová. Český král swingu byl typický bohém. Miloval dobré jídlo a ženy, věrnost mu nic neříkala a vtipné historky sypal z rukávu. Říkalo se, že je velký sedmilhář a řadu z nich si vymýšlí, posluchači mu ale ochotně skákali na špek.

Dívka toulavá
(s Karlem Gottem a Jiřím Kysilkou v televizním pořadu Malé televizní sázení MATES – 1966):

Zničené dětství

Narodil se 2. října 1933 v Hradci Králové, v devíti letech ale přišel o otce, kterého zatkli Němci za odbojovou činnost. „Moc o tom nevím, byl jsem tehdy malý a rodina se bála, abych se třeba někde nepodřekl. Tak jen vím, že tatínka zastřelili v Kobylisích v roce 1942,“ prozradil v jednom rozhovoru. O dva roky později gestapo zatklo i maminku, která prožila zbytek války v koncentračním táboře Mauthausen a na následky prodělaných útrap v roce 1947 zemřela. Naštěstí měl Karel starší sestru Reginu, která se o něj postarala a také ho připravila k přijímacím zkouškám na konzervatoř jako kytaristu. Přijat byl na první pokus, protože měl nesporný talent, navíc prý komise přihlédla k tomu, co si adept a jeho rodina za okupace vytrpěli. Pozornosti ale při pohovoru neuniklo ani jeho pohybové nadání, takže nakonec začal studovat balet. Po dvou letech pak přešel ze zdravotních důvodů na zpěv, který mu šel podstatně lépe.

Růžová nálada:

Ženám neříkal ne

Sametový baryton a sklon ke swingování ho ke zpívání přímo předurčily. Hned po absolvování školy dostal angažmá v Armádní opeře a po jejím zrušení přešel do Hudebního divadla Karlín. Účinkoval ale také v Divadlech ABC, Rokoko a Apollo. A právě z této doby pocházejí jeho nesmrtelné hity Já žil, jak jsem žil, Můj otčenáš či Dej mi pár okovů a spousta dalších. Zpíval s orchestry Gustava Broma, Karla Krautgartnera, Českého rozhlasu i Československé televize a díky svým úspěchům a popularitě si mohl dovolit přejít už v roce 1972 jako jeden z prvních českých umělců na volnou nohu. Fanynky ho zbožňovaly, mohl si vybírat a také si to užíval. „Jednou si na hotelový pokoj dovedl před koncertem slečnu a řekl, ať tam na něj zatím počká. Když dozpíval, potkal jinou holku, kterou si do hotelu odvedl. Chudák totiž zapomněl, že už tam jednu má,“ práskl na něj kdysi médiím kolega a kamarád Antonín Gondolán.

Na sedm strun budu hrát:

Dcery mu nikdy neodpustily

Stejně ‘vřelý vztah‘, jako ke krásným ženám, měl i k alkoholu, na práci to ale nikdy nebylo znát. Mnohem menší pochopení pro jeho ‘záliby‘ však měla rodina, kterou svými alkoholickými excesy ani trošku nešetřil. „Na Vánoce vždy hledal záminku, aby se dostal z domu. Například šel koupit rohlíky a ke stromečku se vrátil úplně opilý,“ prozradil na něj nevlastní syn. Říkalo se, že má velké srdce, což potvrdil tím, že se oženil dokonce pětkrát. Ze dvou vztahů měl tři dcery, s nimiž se ale nestýkal, čtvrtou Irenu vyženil. „Když se Karel rozvedl a vzali jsme se, tak jsme se chtěli s jeho dcerami stýkat, jenže jeho bývalá žena nám to neumožnila. Karel kvůli tomu velmi trpěl,“ vzpomínala jeho poslední manželka Irena. Dcery ho nevyhledaly ani v dospělosti, nikdy mu totiž neodpustily, že je opustil. A uražený otec jim pak oplatil velmi tvrdě, když je vydědil. „Jsme s Karlem spolu dvacet pět let a vůbec je neznám. Jen vím, že se jedna z nich jmenuje Nora. On později adoptoval moji dceru Irenu, kterou bral za vlastní,“ prozradila Irena Hálová až po manželově smrti.

Hluboko, hluboko:

Hulákal jako kráva

„Jako chlapec jsem stále zpíval, prostě jsem hulákal jako zraněná kráva, a tak mě otec dal do Kühnova dětského sboru,“ prozradil kdysi a dodal: „Vždy jsem chtěl být někým takovým a to se mi podařilo.“ Nazpíval neuvěřitelných tisíc osm písní. „Hity nedělají zpěváci, ale publikum. A samozřejmě textaři a autoři,“ říkával. Koketoval i s herectvím, před kamerou se mu ale dařilo mnohem méně. „Mojí životní rolí byly asi tři minuty v Nebeských jezdcích, kde jsem hrál popáleného pilota,“ zavzpomínal. Objevil se ale v řadě dalších hudebních filmů, například v Noci na Karlštejně či legendárním muzikálu Kdyby tisíc klarinetů. „Byla mi dána muzika. Kdyby chudáci profesoři věděli, co všechno jsem s tím hlasem vyváděl, tak by mě proklínali. Nikdy jsem se ani nerozezpíval.“

Dokud slunce nad hlavou máš:

Nevydržel v klidu

Nikdy se nenaučil odpočívat, i během dovolených hledal památky, které mohl navštívit. Jeho velkou vášní byla i střelba, pořídil si zbrojní pas a chodil na střelnici. Ke konci kariéry se rozhodl změnit život, s manželkou Irenou prodali pražskou vilu a přestěhovali se do domku v Předoníně na Kokořínsku. „Po listopadu, po devadesátém roce už vlastně nebylo nic, co by mě v Praze drželo. Nebyla práce, rozhlas a televize už o mě tolik nestály, a tak jsme se odstěhovali,“ prohlásil po koncertu Pocta Karlu Hálovi, který se konal v Národním domě na Vinohradech k jeho sedmdesátinám. Navzdory šrámům, které mu život uštědřil, ale vždy působil jako velmi přátelský a uvolněný člověk. Nikdy nikoho nepomlouval ani nezáviděl kolegům popularitu a úspěch. Rád vyprávěl vtipné historky a společnosti se rozhodně nevyhýbal. Po přestěhování z Prahy ji sice musel částečně oželet, nikdy si ale nepostěžoval. „Praha už není to, co bývala. Zmizely vinárničky a stánky s buřty, už jsou všude banky a obchody s oblečením. Chybí mi pouze v zimě. Když napadl sníh, to byla krása,“ vzpomínal ke stáru.

Už mě leccos neláká
(s Karlem Gottem):

Nenapravitelný požitkář

V Předoníně zahradničil, kuchtil, občas si zazpíval s venkovskou kapelou. A dlouhé hodiny dokázal prosedět u dobré knihy, nejraději četl historická nebo vojenská díla. Oslavy své pětasedmdesátky se ale už nedožil, zemřel náhle 6. července 2008 v pražské Nemocnici na Homolce, kam byl přepraven vrtulníkem z Roudnice nad Labem kvůli prasklé výduti břišní aorty. O své těžké nemoci do poslední chvíle neměl ani ponětí a navzdory hromadám cigaret a potokům alkoholu nikdy netrpěl zdravotními problémy. Jeho přátelé jsou ale přesvědčeni, že si předčasný odchod způsobil nevázaným životním stylem. O čtrnáct let starší sestra Regina se o jeho smrti dozvěděla od přátel a z novin. Na pohřeb ji vdova nepozvala.

Dájo, nevolej…:

 

Božoňka

Vložil: Adina Janovská

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace