Charismatický prcek šel léta na dračku. Osud ho nutil skončit, pak se ale stal zázrak. Tajnosti slavných
10.06.2019
Foto: repro/archiv Supraphon
Popisek: Petr Spálený
AUDIO Nemusel by ani otevřít pusu – publikum jeho hity ochotně odzpívá za něj. Kudrnatý prcek a knírem a sametovým barytonem patří ke stálicím, které se sice nikdy dlouho neudržely na nejvyšších příčkách hitparád, přesto vydržely na scéně půl století. V dnešních ukázkách se úmyslně vracím k jeho někdejším hitům, které už poněkud zarostly mechem. Každopádně ale stojí za připomenutí.
Jeho zpěv často připomínal spíš melodickou recitaci nebo zpívané pobrukování. Jeho sametový hlas je ale neobyčejný, i když on o své výjimečnosti nikdy přesvědčený nebyl. „Podle mě je každý člověk obyčejný,“ prohlásil kdysi na chatu serveru idnes.cz a dodal: „Chlapci z mojí kapely mají oblíbenou básničku: My jsme ta mexická junta a nechceme mít v čele takového špunta.“ Když to ale charismatický prcek s knírem a podmanivým hlasem i očima rozbalil, fanynky šílely a ani je nenapadlo přemýšlet, o kolik cenťáčků je nejspíš menší. Petr Spálený se prostě stal ztělesněním pořekadla, že velikost muže rozhodně nesouvisí s jeho výškou.
Zlý znamení
(s Yvonne Přenosilovou – 1967):
Rock’n‘roll v Lucerně
Narodil se 22. března 1944 v Praze a hudba si ho připoutala už v dětství, kdy nadšeně poslouchal maminku, hrající na klavír. A nebyl sám. Stejně na tom byl i jeho o dva roky starší bratr Jan, který se později stal úspěšným skladatelem a textařem. Již v době, kdy se učil knihařem, začínal Petr hrát na bicí v beatové skupině Hell´s Devills. nahrávka jeho debutu V roce 1961 debutoval s Crossfire v pražské Lucerně se dokonce stala ceněnou hudební antikvitou. V rock’n‘rollové skupině Crossfire se poprvé ve své kariéře sešel se Zdeňkem Rytířem, Ladislavem Kleinem a Pavlem Petrášem a v jejich repertoáru převažovaly skladby Elvise Presleye, The Shadows a Cliffa Richarda. Během základní vojenské služby, kterou si odkroutil v Klatovech, přidal v armádním souboru k bicí soupravě i kytaru a flétnu. Po roce byl za kázeňský přestupek převelen k silničnímu vojsku, které bylo tehdejším pokračovatelem praporů PTP. Po návratu do civilu absolvoval Silvestra 1965 již jako zpěvák ve skupině The Hippopotamuses (později zkráceno na The Hipp‘s – Hroši), jejímž frontmanem byl jeho bratr. Původní obsazení skupiny tvořili Jan Spálený (baryton saxofon, trombon), Petr Spálený (zpěv), Václav Matoušek (kytara), Jan Hauser (bass), Pavel Krejča (melophone) a Pavel Lébl (bicí).
Co jsem zač – 1968:
Konečně profík
Počátkem roku 1967 dostal první nabídku profesionálního angažmá v pražském Divadle Apollo, jehož soubor tvořily tehdejší špičky populární hudby, od Karla Gotta přes Karla Hálu a Yvonne Přenosilovou až po jeho budoucí první manželku Pavlínu Filipovskou či dnes již téměř zapomenutou Sally Sellingovou, plzeňskou rodačku s výrazně černošskými rysy, jejímiž rodiči byli americký voják a Romka. Jenže Gott právě odjížděl s orchestrem Ladislava Štaidla na roční zájezd do Las Vegas, a tak The Hipp´s s Petrem Spáleným nabídku přijali. Změnil se název kapely na Apollobeat a částečně i obsazení skupiny: Jan Spálený (kapelník, skladatel, aranžér a multiinstrumentalista), Pavel Krejča (skladatel, aranžér, melophone, elektrická mandolína), Josef Švehla (trumpeta, zpěv), Vladimír Bár (Hammond varhany, piano, zpěv) a Miroslav Žižka (bicí nástroje), později přibyl ještě kytarista Jan Prokeš.
Klíče od Kremlu – 1968:
Zeť herecké legendy
Po okupaci v roce 1968 Divadlo Apollo zaniklo, a tak Apollobeat dál koncertoval samostatně a počátkem sedmdesátých let byl jednou z nejúspěšnějších kapel na naší scéně. Změnil název na Apollo, měl velký úspěch v prodeji gramofonových desek a získal první Zlatou desku. V roce 1971 nahrál první živé album Petr v Lucerně a Spálený se dokonce umístil na druhé příčce ankety Zlatý slavík. Současně s raketovým vzestupem potkal Petr svoji první osudovou ženu, herečku a zpěvačku Pavlínu Filipovskou. Stal se zetěm herecké legendy Františka Filipovského a narodily se jim dcery Johana a Pavlína. Jenže Pavlína ztratila po porodu dětí o manžela zájem, a tak co mu chybělo doma, hledal jinde. A do jeho profesionálního i soukromého života vstoupila jedna z ‘girls‘ divadla Semafor, dívka s historicky nejkratšími sukněmi Miluše Voborníková. Společně uvedli v Divadle Rokoko úspěšnou hudební komedii Dlouho, dlouho spím. Libreto tenkrát napsal Zdeněk Svěrák s Miloněm Čepelkou, režie se ujal Jiří Menzel a představení se dočkalo mimořádného počtu repríz.
Já měl už dávno plout – 1968:
Dlouhodobá nevěra
Zpočátku jeho vztah s Miluškou vypadal jako dlouhodobá nevěra, k Pavlíně se postupně donášely různé zvěsti, které brala jako fámy a pomluvy, nebo si jich snažila nevšímat. Trpělivost jí vydržela neuvěřitelných šest let. Když už ale o Petrových záletech věděla celá Praha, došla jí trpělivost a vyhodila ho. A tak šel za svou láskou. S Miluškou se oženil, mají spolu dceru a na více než čtyři desetiletí propojili i své kariéry. Jejich soužití ale komplikovaly vážné zdravotní problémy. Nejprve přišla Miluška po vážné autonehodě částečně o sluch, s vážným handicapem se ale dokázala tak mistrovsky vyrovnat, že její výkon nikdy nepoznamenal. Petra začaly sužovat vážné potíže až ve vyšším věku. Se skupinou Apollo vystupoval nepřetržitě dvacet let a během té doby jí prošla řada dalších vynikajících hudebníků. V roce 1987 přijali Petr s Miluškou nabídku angažmá v Divadle Jiřího Grossmanna a v roce 1995 se vrátili i na koncertní pódia s Apollem.
To nebyl sen
(s Pavlínou Filipovskou – 1968):
Osudu musel ustoupit
Přibývající zdravotní obtíže vyvrcholily v roce 2011 kolapsem během koncertu v Brně. Vystoupení nedokončil, protože dostal křeč do obličeje a neovládal obličejové svaly. Lékaři měli dokonce podezření na mrtvici, později ale zjistili, že šlo naštěstí pouze o následek přepracování. Později se ale přidaly urputné bolesti krční páteře, kvůli nimž musel na operaci. Do těla mu zavedli šrouby, ani to ho ale bolestí nezbavilo, a tak delší cesty na koncerty většinou proležel. Nechtěl, aby ho někdo litoval, jeho žena ale potvrdila, že než si stoupl k mikrofonu, hodně si vytrpěl. Miluška, která je původní profesí zdravotní sestra, o něj láskyplně pečovala, přesto ho ale nakonec bolesti donutily přerušit kariéru. Tenkrát si myslel, že končí definitivně. Jeho nesmrtelné hity ale zněly dál, mimo jiné i píseň Až mě andělé, která má zvláštní osud – díky emotivnímu textu se často hrává na pohřbech. „Popravdě, to jsem nečekal. Byla to písnička pro divadelní představení Miloslava Šimka, který mi dal básničku Josefa Fouska a já jsem ji zhudebnil a později také nazpíval,“ dodal Petr.
Blame On Me – 1969:
Velkolepý návrat
S vážným neurologickým onemocněním páteře bojoval dva roky, během nichž vlastně jen ležel, bral léky a spal. Po odmlce, k níž ho donutily zdravotní potíže, se pak najednou něco změnilo. Jakoby zázrakem nabral před Vánocemi roku 2017 druhý dech. Znovu začal vystupovat a na jaře pak opět vyrazil se skupinou Apollo Band na turné. Mapoval během něj neuvěřitelných padesát let svého působení na hudební scéně a jako host koncertů nemohla chybět ani jeho věrná životní partnerka Miluška Voborníková. V pátek 22. března oslavil pětasedmdesátiny a pracovní kalendář se mu už zase plní. Jestli patříte k jeho fanouškům, můžete se s ním setkat například již tuto sobotu v Hradci Králové, v populárním klubu U Letců. Letošní šňůru ale má rozplánovanou až do konce října, stačí jen mrknout na jeho webové stránky ZDE.
Dalajláma – 1970:
Vložil: Adina Janovská