Milion chvilek bez poezie a Babišova labutí píseň. Komentář Štěpána Chába
komentář
06.06.2019
.jpg)
Foto: Hans Štenbera
Popisek: Demonstrace pod koněm
Nikdy neodstoupím, nikdy, řekl před časem premiér České republiky Andrej Babiš. Nepřesvědčí ho kulometná palba z opozice, nepřesvědčí ho naplněný Václavák. A jistě ho za dva týdny nepřesvědčí ani zástupy davů na Letné. Pro něj to je jen bzučení matrixu. Babiš na nátlak neslyší a neuslyší. Pokud ho demonstranti nevyhodí z okna, nevyřvou si své chvilky demokracie.
V jiné pozici je Jan Hamáček a jeho ČSSD. Ti, kdyby hodili do koalice s Babišem vidle, začne se hroutit dům z karet. Pokud se v zástupu podržtašků nevystřídá ČSSD a okamurovská SPD, samozřejmě, což by skutečně hrozilo, protože – nikdy neodstoupím, nikdy, řekl před časem Andrej Babiš. Jenže kdyby nešla do koalice SPD (o čemž se dá s úspěchem pochybovat), budou předčasné volby. Ale pokud se do té doby nepodaří Babiše zavřít do kriminálu, zase vyhraje. I tohle je jedna z milionu chvilek pro demokracii, řekl bych.
Hurá, demonstrace
A tak už se nám tu několik týdnu hloučkují po Praze (a sem tam i v regionech) rozvztekaní lidé, kteří by rádi, aby Andrej Babiš podal demisi. Teď v úterý jich přišlo na Václavák prý 120 tisíc. A chtěli demisi Babiše. Demonstrujícím jistě vadí Babišem zavedené vysoké daně, presumpce viny ze strany finančních úřadů, neuvěřitelně nabobtnalý státní dluh, šikana živnostníků, cenzura na internetu, nesmyslné předpisy a byrokracie, mocenská arogance, korporativismus, dotace, investiční pobídky a hlavně ta oligarchizace, to přivlastňování si státu pro vlastní zájmy a často už i nevědomé zaměňování pojmů Česká republika a Agrofert. Je to tam, všechno to tam je. Babiš je prostě oligarcha. Anebo prostě moc vehementně dupe na kuří oka. Holt, není to politik s nepolitickou politikou akcentující vlastní dramatickou tvorbu. Je to prostě byznysmen.
Reálnost požadavků protestujících? Nulová. Nikdy neodejdu, nikdy, připomínám. A pokud jej ze sněmovny neodtáhnou v klepetech, skutečně neodejde (a oni ho neodtáhnou, protože nic neudělal. Buď je krytý, nebo si to odskáčou jiní). To už tak s oligarchy bývá. Pro ně je politická kultura něčím, čím se baví hlupáci, kteří nemají do čeho píchnout. Jejich byznysplán rozhodně neobsahuje kapitolu o demisi. A tak ano, občanský nesouhlas byl vyjádřen, v zahraničí o něm píšou jako o největším, který se tu udál od převratového listopadu, 23. června se možná naplní Letná. Ale víte co, Listopad to nebude. Protože Listopad 89, to byla skutečná vášeň. Jistě, zneužitá a dovedená do absurdit současného stavu, ale vášeň. Teď je to jen takový angažovaný happening s velkou součinností už tolikrát použitých umělců.
Přesto je ho třeba. Je třeba si připomenout, že můžeme jít spolu křičet do ulic a vyjádřit tak svůj postoj i mimo volební místnost. Můžeme, ale zároveň nemáme ty okamurovské páky o odvolatelnosti politiků, které bychom mohli uplatňovat. Je to vlastně jen emocemi nabitý protest, který možná naplní až závěrečná zpráva Evropské komise, kde dojde k přímému obvinění premiéra země. Pak možná Babiš rozjede protikampaň, která očerní Evropskou unii. Už teď začíná Babiš na unii útočit dost nevybíravě. V České republice je unie braná dost skepticky, tohoto tématu když se Babiš šikovně chopí, jsme z EU do týdne. A možná tady je úloha ČSSD, která Babišovi v lecčems šlape na brzdu. Se SPD by to byl sakra kolotoč. Ale i to by byla jedna z chvilek demokracie.
Výhrady
Přesto k protestům mám své výhrady. Je to jen volba mezi dvěma zly. Babiš je jeden z mnoha dalších náhrobků naší republiky. Ale spolek Milion chvilek pro demokracii je také jen další náhrobek. Jiný, ale další. A tak mě tak napadá, kdyby si v tu dobu šel přes Václavák nakoupit Ladislav Jakl do Kotvy, nejspíš to bude jeho poslední akce na tomto světě. Kdyby procházel Václavákem Okamura, nejspíš už si nikdy nepřečteme jeho 'skvostná' provolání plná onálepkování za vlastizrádce, sluníčkáře a zaprodance, každého, kdo s ním byť i v náznaku nesouhlasí. Mě prostě emocionální projevy na demonstracích vnitřně odpuzují, protože ukazují stádnost člověka. Emocemi se politika dělat nemá. A demonstrace, obzvlášť ty masové, nejsou nic jiného, než emoční onanie za bílého dne. Zužitkování nasranosti pro politické cíle.
Jen tak pro ilustraci, co Milion chvilek pro demokracii je za spolek: „Vyzvali jsme poslance otevřeným dopisem k tomu, aby se zavázali věnovat větší pozornost kandidátům do mediálních rad a současně do těchto rad nevolit lidi spjaté s dezinformační scénou či dokonce lidi otevřeně podporující zrušení veřejnoprávních médií,“ napsali v době, kdy se projednávalo jmenování Ladislava Jakla do RRTV. A když ho do funkce poslanci přesto dosadili, oznámili z Milionu chvilek pro demokracii: „Ne každý, kdo může být zvolen, by zvolen být skutečně měl.“ Jděte mi s tím skutečně do prioru. To je prostě Babiš v bledě modrém. Kádrování, kádrování a zase kádrování. Já nechci do bolševismu s Babišem, ale nechci do něj ani s Milionem chvilek pro demokracii. A upřímně, u Milionu chvilek pro demokracii vidím ten bolševismus mnohem zřetelněji.
Jen protože vidím, že Babiš je skutečný problém pro celou zemi, neoslepnu a nezačnu tvrdit společně s těmi, kteří prakticky každý jiný než jejich vlastní názor označí za dezinformační, že by měl Babiš odejít. Něco podobného, jako vyhánět nacistu z koncentráku a vzít si k tomu na pomoc komunistu z gulagu. Nemám na to žaludek. Ano, Babiš by měl podat demisi, měli by ho zavřít (pokud najdou důvod), ale dát tak vítězství českým elfům, #jsmetu a podobným? To si radši počkám na závěrečnou zprávu z Evropské komise a na okamžik, kdy začne jednat česká policie a justice. Třeba si tam Babiš ještě všechny nepodchytil. Doufejme. Ovšem u Milionu chvilek pro demokracii je ta ideologie podchycená dokonale. A k tomu já svůj souhlas nepřipojím.
Je to, ostatně, neustále to samé ode zdi ke zdi. Před sedmi lety probíhali mamutí protesty Holešovské výzvy proti Kalouskovi. Co na to Kalousek ve své době říkal - to jsou protesty proti demokracii, ne proti vládě. A teď? Teď stál Kalousek na Václaváku a volal po zboření vlády. Nebo demokracie? Jeden už se v tom nevyzná. A stejně je zajímavé, kam jsme se to s dotační politikou Evropské unie dostali.
Vložil: Štěpán Cháb