Největší vliv mají lidovci a socialisté. Ti ten složitý systém EU vytvořili, takže si ho nezbourají. Volte změnu, říká Pirát Peksa

ROZHOVOR Napřed krátká poznámka k titulku - u nás k evropským lidovcům patří TOP 09, STAN a KDU-ČSL, k evropským socialistům pak ČSSD… Nyní ale musím, předtím, než se rozjede samotné interview, napsat pár slov na vysvětlenou. Tento rozhovor měl korunovat sérii článků pod názvem ´S Pirátem na palubu EU´. Což se stalo i nestalo. Články byly, to ano. Bohužel ne takové, jaké jsem si představovala. Proč? Chtěla jsem totiž pirátského kandidáta na europoslance trochu zneužít. EU má velmi složitou organizaci, v níž se vyznám jako koza v petrželi. A to přesto, že jsem jejím velkým příznivcem. Doufala jsem tedy, že mi ten seriál článků leccos osvětlí - a zde je to ´nestalo se´. Dobře mi tak, chtěla jsem si to zjednodušit. Jenže se stalo něco jiného. Stal se můj komentátor Štěpán Cháb. Muž, který je zásadním odpůrcem EU od samého počátku, je to člověk, který v referendu hlasoval proti vstupu, nikoho dalšího, kdo by tam v červnu 2003 hodil NE, neznám.

Štěpán Cháb totiž napsal komentář na téma EU. A to jsem po něm chtěla, aby si dal do voleb klid. Prý to pochopil jinak, šmudla jeden protiunijní 😊.

A já mu za něj umyla hlavu, že je to hospodské, emocemi nabité žvanění, bez podložených argumentů, takové to ´generál po bitvě´, co tu provozuje každý chytrák, ať už u výčepu, či pultu kafé baru. A doslova mu nařídila to udělat znovu a pořádně. Nasraná jak veverka. A co Štěpán? Co čert nechtěl, on to vyargumentoval. Tak, že polemika je skoro nemožná, no koukněte. Tedy až na ten titulek, že. Každý ekonomický projekt, zahrnující více států, je z podstaty politický, politici ho musejí napřed domluvit a pak ošéfovat.

A přihodil, mimo jiné, což vzniklo z mého „víš o EU houbeles, přečti si aspoň Wikipedii“, to, co jsem chtěla původně po seriálu článků od pana Peksy. Srozumitelně totiž vysvětlil, jak to v EU funguje (podle něj tedy nefunguje). A s tímhle vším, náležitě poučena, vstupuji do rozhovoru s Mikulášem Peksou, který se odehrává písemně, ve společném textovém dokumentu, což Google umožňuje. A píši mu: „Výsledkem je, že tohle bude bitka dva (Peksa, Vančová) proti jednomu (Cháb). A musíme jeho argumenty vyvrátit. Jste ready? 

Peksa: Já bych to s dovolením nepojímal úplně jako bitku. Jsme tady, diskutujeme, nemusíme se shodnout, ale jdeme si vyměnit názory. Jsem ready.

Vančová: Nesouhlasím. Vysvětlím. Aby to nebylo pusté plácání, pojďme dodržovat pravidla diskuze. Je to jako mariáš, nebo jakákoliv jiná karetní přebíječka. Já vynesu eso, vy mi ho přebijete trumfovou dvojkou. A já to uznám. Jinak by to nemělo smysl. Souhlasíte?

Peksa: Definuje-li to střídání, tak ano, souhlas.

Vančová: Nedefinuje, ne jenom. Trumfová dvojka je víc než eso jiné barvy. Jinak řečeno, přebije-li můj argument ten Váš, beru štich. Čili v tom okamžiku vítězím. A hrajeme dál.  Dáme na rozehřátí první jednoduchou otázku. Považujete pravidla fungování EU za složitá? A nedomníváte se také, jako já, že to je jeden z důvodů, proč mnoho lidí EU odmítá, protože jí prostě nerozumí?

Peksa: Stručně řečeno - je to podobně složité jako ústavní pořádek České republiky, akorát se věci mnohdy jmenují jinak. Máte Evropskou komisi, které dělá v rámci EU podobné věci jako česká vláda v rámci ČR. Jen se jinak jmenuje. Myslím, že to je ten hlavní důvod, proč to lidi mate.

Vančová: Jinak. Navrhuji nechat mluvit (psát) každého, jak chce dlouho, ale poprosím, aby nějak naznačil, že končí. Návrh? Howgh na konci :-) Souhlas?

Peksa: Ano. Howgh.

Vančová: Co by napsal Cháb, kdyby tu byl: Má to ne háček, ale rovnou hák. Evropská komise není volená! Howgh.

Peksa: Ono se to málo ví, ale Evropský parlament vyslovuje Evropské komisi důvěru podobným způsobem, jako národní parlament vyslovuje důvěru vládě. Howgh.

Vančová: Super, to jsem opravdu nevěděla. Může tedy vyslovit i nedůvěru? A stalo se to někdy? Howgh.

Peksa: Může vyslovit i nedůvěru, ale v praxi se to nikdy nestalo. Jde o to, že v EU není tak jasně oddělená vláda a opozice. V českém parlamentu na sebe vláda a opozice často křičí, uráží se. V Evropě to funguje spíš na principu dohody a hledání společného základu. Má to svoje výhody i nevýhody, faktem je, že všichni předsedové Komise vždycky dokázali dosud umanévrovat průšvihy tak, aby Komise nepadla. Howgh.

Vančová: Možná bude stačit H místo celého howgh, ať se nezdržujeme. Vy osobně s tím souhlasíte? Že má europarlament tak malé pravomoci? Máte nějaký plán, co s tím? H.

Peksa: Tohle je věc, na které se musejí shodnout členské státy, že europarlamentu nějakou pravomoc svěří. Parlament v tom může mít tu roli, že s nimi může vyjednávat. H.

Vančová: Vyjednávat? Jak, proboha? Myslíte, že je reálné, že by si premiér té které země poslechl své europoslance a řekl, fajn, máte recht, uberu sobě trochu moci a dám ji vám? Lze si vůbec představit, že se bude např. Babiš bavit o čemkoliv třeba s Vámi, pokud tím europoslancem budete vy? Se mi to nějak nezdá :-) H.

Peksa: Tohle je ta největší bolest EU. Premiéři jednotlivých členských států chtějí rozhodovat věci, které se týkají celé Evropy. Každopádně to vyjednávání probíhá spíše tak, že si celý parlament schválí nějakou společnou pozici a pak jdou jeho představitelé tenhle dokument představit představitelům členských zemí (Rady). H.

Vančová: Proč má komise větší pravomoci než parlament, když parlament je volený, komise nikoliv? H.

Peksa: Fakticky má největší pravomoci Rada. Tedy existují rady dvě - Evropská rada (tam zasedají premiéři členských států) a Rada ministrů (tam zasedají ministři). Bez souhlasu Rady žádný zákon neprojde (zákony musejí být schválen parlamentem i radou). Problém je v tom, že rozhodování Rady dost často vyžaduje jednomyslnost, takže jeden zkorumpovaný premiér má fakticky moc zablokovat rozhodnutí celé EU. H.

Vančová: Ale legislativu, tj. směrnice a nařízení, produkuje z drtivé většiny komise, nemýlím-li se. H.

Peksa: Řádný legislativní proces funguje tak, že Komise předloží návrh zákona a ten musí být schválen europarlamentem a Radou. Je to podobné, jako když vláda předloží návrh zákona a ten musí být schválen parlamentem a Senátem. H.

Vančová: Furt tu hovořím za Chába, který právě TOTO považuje za nedemokratické a šmahem tím odsoudí celou EU. Viz jeho komentář. Čili si k tomu dovolím poznamenat, jako zastánce EU, je tu, vážení, faktor času. A to myslím tak, že EU vážně není dokonalá, ale, abych opět citovala, tentokráte slavný song - možnosti tu sou… Tedy otázka. Co vůbec může europoslanec? H.

Peksa: Je to zhruba podobné, jako poslanec v národním parlamentu. Zákony se v parlamentu zpracovávají ve výborech, které fungují tematicky (zahraniční, zdravotní...). Trik je v tom, že v rámci každého výboru sedí za každou stranu obvykle 2 - 3 poslanci (u malých stran 1 a v českém parlamentu za ANO třeba 5). Podstatné je, že zákon se ´předžvýká´ ve výboru a na plénu parlamentu pak strany hlasují na základě toho, co jim jejich poslanci řekli o projednávání na výboru. Když jste jeden z těch 2 - 3 poslanců, tak tím, čeho si všimnete nebo nevšimnete, hodně určujete průběh schvalování zákona (případně jaký pozměňovací návrh se Vám povede dojednat). H.

Vančová: Jaké je Vaše zaměření, jaký výbor máte v pácu? A ty strany - myslíte ty evropské, nebo naše, národní? To říkám blbě, neb se nevyznám, ale víte, co myslím? H.

Peksa: V Parlamentu ČR jsem v zahraničním a evropském výboru. Pokud jde o evropský parlament, jako vystudovaný fyzik s přesahem do IT bych stál o výbor ITRE (průmysl, doprava, výzkum, energetika). Strany na úrovni EU jsou sdružení národních stran. Typicky všichni Piráti spolu spolupracují, všichni sociální demokraté spolu spolupracují atp. Takže například české strany KDU-ČSL, TOP 09 a STAN jsou součástí stejného sdružení jako německá CDU Angely Merkelové. H.

Vančová: Aha. Všimla jsem si, že je jich tam nějak málo, těch stran, snad ´lidovci´, ´socdem´, Piráti… A jak potom hájit národní zájmy, jako v případě dvojí kvality potravin? H.

Peksa: V první řadě, v europarlamentu nehájíte ´národní zájmy´, ale myšlenky. Pokud si myslíte, že dvojí kvalita potravin je špatná, měla byste to řešit bez ohledu na to, jestli to postihuje Čechy, Slováky, Poláky anebo třeba i Němce, kteří přejedou hranice a nakupují v českém pohraničním supermarketu. Prostě Vaše práva by neměla záviset na tom, jakým jazykem mluvíte. H.

Vančová: Chápu. Souhlasím. Jenže. Ta dvojí kvalita existuje a to je evropský problém, který bývalé východní státy, tedy alespoň ČR, o té to vím určitě, vnímá velmi úkorně. A teď co s tím, když národní zájmy jsou ze hry? Němci a pod. totiž ty koncerny a korporáty vlastní, že. Nechci být jak babka na trhu, ale tahle námitka zaznívá velmi často! H.

Peksa: Ono záleží, s kterou frakcí v Německu se bavíte. Typicky němečtí Piráti to chápou jako problém a podporují, aby se to řešilo. Němečtí lidovci říkají, že „trh si to vyřeší”. Ono ale to dělení je podobné v Česku. ANO sice o dvojí kvalitě potravin mluví, ale když se hlasovalo o zákonu, který to měl zakázat, umožnilo schválení takových výjimek, kvůli kterým je zákon fakticky bezzubý. Jako Piráti to samozřejmě chceme znovu otevřít a ten zákon zpřísnit. H.

Vančová: Ale to není Vaše gesce, že? Abychom se dostali k té Vaší gesci, je tu energetika. Jaký je váš názor na vyrovnaný a udržitelný energetický mix? H.

Peksa: Veskrze pozitivní. Nemyslím si, že by stát měl agresivně vynucovat nějaký druh výroby energie. Zároveň by měly být zohledněné všechny náklady. Typicky jaderná elektrárna sice zajišťuje stabilní dodávky energie, zároveň nikdo moc neřeší pojištění pro případ, že dojde k něčemu podobnému jako v Černobylu. Takže bych rád, aby se cena téhle pojistky spravedlivě vynucovala po jejích provozovatelích. H.

Vančová: JO! Už jsem to přesně v tomhle duchu psala… Abych se vrátila ještě jednou, naposledy na začátek. Jak vidíte Vy sám a Piráti tu složitou, když dovolíte, na tom trvám, organizaci EU? Nešlo by to zjednodušit, zprůhlednit a učinit více demokratické? H.

Peksa: Já jsem původním povoláním fyzik, takže když vidím složitý stroj, tak se ho snažím pochopit a přemýšlím, jak by šel vylepšit. S Unií je to stejné. Dá se pochopit, je na ní strašně moc věcí k vylepšení, ale v zásadě je to pořád to nejlepší, co máme. Takže jsem pro postupné zlepšování. H.

Vančová: A ještě jednou, naposledy zaryju. Postupné zlepšování. Co teď a co potom? Anebo - jaký je plán v tomto ohledu? H.

Peksa: To strašně moc závisí na výsledcích těchto evropských voleb. Pokud budou zvoleny strany, které chtějí věci zlepšovat, mohlo by se nám toho povést hodně. Ale musíme se umět dohodnout. Z konkrétních věcí bychom se měli naučit danit velké firmy. Je skandální, že malý živnostník platí daně jak mourovatý, ale velká firma s pobočkami v několika státech si najde právnické kličky, takže se placení daní vyhne. H.

Vančová: Poprosím konkrétněji - které strany máme volit, které podle Vás chtějí věci zlepšovat, kromě Pirátů, tam je to jasné? A co se korporátů týče, plédujete za sektorové daně? H.

Peksa: V EU měli tradičně největší vliv lidovci (tj. TOP 09, STAN, KDU-ČSL) a socialisté (tj. ČSSD). Tyhle strany ten systém vytvořily, takže si ho nejspíš nebudou chtít zbourat, na druhé straně vytvořily i různé háčky, pomocí kterých ho zneužívají. Čili je těžké je přesvědčit, aby si - když to řeknu lidově - vypustili vlastní rybník. Ale snažit se o to musíme. ANO bych nevolil - sice Unii nezruší, protože Babišovi odtud proudí peníze, ale nemá zájem řešit nic kromě finančních zájmů pana generálního ředitele. A k daním - podpořil bych celoevropskou digitální daň. To je věc, která se na národní úrovni nedá moc udělat. H.

Vančová: A co ODS, kam ta patří? A jak vidíte kandidaturu pana Zahradila na Junckerův flek? H.

Peksa: Jestli budu hlasovat o předsedovi Evropské komise, tak rovnou říkám, že pan Zahradil můj hlas nedostane. To by bylo jako udělat kozla zahradníkem. Ten pán umí perfektně vyjmenovat problémy, ale když má předložit řešení, nabídne něco, co je ještě víc prohloubí. Naštěstí ta jeho politická skupina  - Evropští konzervativci a reformisté - je v Evropě spíš pro smích, takže to není otázka, která by reálně mohla přijít na přetřes. H.

Vančová: Pro smích? H.

Peksa: Po odchodu Británie tam zůstávají takové hodně divné strany. Např. polské Právo a spravedlnost, což jsou fanatičtí katolíci, nebo švédská strana, která svého času na svých setkáních vyvěšovala hákové kříže. H.

Vančová: Brexit. Jsem z něj smutná. Šel by ještě zvrátit? Jaký je Váš názor? H.

Peksa: Myslím, že ne. Britové umějí perfektně říct, co nechtějí. Nedokážou ale říct, co chtějí. Myslím, že se budou mezi sebou hádat tak dlouho, až je automatický proces opuštění Unie, který nastartovali, prostě vyhodí. H.

Vančová: Chjo. O něčem jiném. Váš koníček, LARP. Pokud odjedete do Bruselu, co s ním bude? Mají to tam také? Budete mít čas? H.

Peksa: Europoslanec by měl zůstávat kontaktu se svými voliči. V praxi to znamená cca 3 dny v týdnu být v ČR. Pořád doufám, že to nebude taková krize, abych si nemohl odskočit na nějaký LARP, který se tu pořádá. Dá se říct, že jsem na podobný způsob fungování zvyklý z dob, kdy jsem pracoval v Německu, to jsem také pravidelně dojížděl do Čech. H.

Vančová: Na závěr Vás, pane snad budoucí europoslanče, vyzývám k pokračování spolupráce. A to tak, že byste byl tak hodný a napsal, nebo namluvil na mobil a poslal audio, každý týden, či dva, kde byste popsal, co jste v té Bruseli přesně dělal. Protože fungování EU pořádně stále nerozumím ani já, ani čtenáři, a výlet do belgické zasedačky, jak to provozují začasté unijní organizace v ČR,  na tom moc nezmění. H.

Peksa: Na tom se určitě můžeme dohodnout. Já myslím, že povinností europoslance je vysvětlovat fungování Unie lidem - kdo by to měl dělat jiný, že? Takže jak budu moci, budu informovat. H.

Vančová: Potom tedy děkuji dvojnásobně, za rozhovor i budoucí sloupky. H.

Vložil: Anička Vančová

rozhovor, S Pirátem na palubu EU, HP, Mikuláš Peksa, eurovolby, EU,