Poslední volby do EU, kde slyšíme argument, že na členství vyděláváme. Komentář Štěpána Chába
komentář
20.05.2019
Foto: Facebook Jean-Clauda Junckera
Popisek: Vlajka Evropské unie, provedení černé
V roce 2024 nebo 2025 se staneme čistými plátci do rozpočtu Evropské unie. Nadcházející volby do Evropského parlamentu jsou tak poslední, kdy mohou eurooptimistické strany použít argument – ale vždyť my na tom vyděláváme. Protože příští volby, budou-li nějaké, se ponesou v duchu opačného argumentu – vždyť my do té Evropské unie už jen platíme… a co z toho máme?
Argument je zřejmý, Česká republika bohatne a je tedy úplně zbytečné, aby ji nadále Evropská unie dotovala. Jinak řečeno – pěkně mu zpívali, když ho lapali. Výhody členství v Evropské unii už tak budou pro příští eurovolby zcela nulové. Už si budeme užívat jen nadvlády téměř bolševické instituce, jakou Evropská unie je se všemi jejími multikulturalismy, agendami a zásahy do vnitřního chodu státu.
Bohatneme skutečně?
Vladimír Špidla před vstupem do Evropské unie lákal na to, že do sedmi let budeme platově na úrovni Německa. Což je vlastně pravda, jsme platově na úrovni Německa. Ale Německa roku 2004. Špidla tak nelhal, jen neřekl celou pravdu. Německo na nás, k vlastní škodě, s růstem platů nepočkalo a rostlo si vesele navzdory slibům Vladimíra Špidly. Nečekal na naše zbohatnutí ani růst cen potravin a služeb. Takže jsme tam, kde jsme byli. Jsme chudí než myši, a ano, pořád jsme, není to taková bída jako po skonu bolševismu, ale za to EU nenese ani kouska zásluh, to je prostě přirozený růst trhu v kapitalismu, který EU v mnohém spíše brzdí, jsme chudí jako myši a začneme platit přežrané korporaci jménem Evropská unie. Fakt si to členství užijeme.
Rozdíl mezi německou a naší ekonomikou je jako rozdíl mezi ekonomikou Prahy a Ústeckého kraje. Jen s tím rozdílem, že Praha dotuje Ústecký kraj, a nejspíš navždy bude, ale v roce 2024 začne, v rámci EU, dotovat Ústecký kraj Prahu. Jinak řečeno, začne Česká republika platit Brusel. Nádherný ekonomický systém letadla, jen co je pravda. Jen je škoda, že jsme pasažéři a nemůžeme proces úpadku celku sledovat zvenčí.
Nedůvěra v EU
Chápete tu absurditu? Patnáct let žijeme v iluzi, že víc získáváme, než dostáváme. Přičemž jde o pouhých 50 miliard ročně (za minulý rok, v roce 2012, tuším, to bylo jen 30 miliard), to je, z pohledu státu jako celku, nic. Na důchody šlo v roce 2017 přes 400 miliard. Jen na důchody. Rozpočet státní kasy se pohybuje kolem jednoho bilionu a 300 miliard. 50 miliard, to jsou (bájná) 4 % rozpočtu. Přičemž se jedná o 50 miliard, kterými EU drží republiku za koule, protože nám přímo diktuje, za co je máme utratit. Vedle prospěšných záležitostí, jako je modernizace vlakových nádraží, třeba i rozhledny v údolí, kde už ta prospěšnost jde trochu šejdrem. A otázkou je, zda bychom zvládli modernizovat vlaková nádraží i bez přispění EU. Zvládli? Jsem přesvědčený o tom, že ale úplně v pohodě ano.
4 %, to je hodně málo. Vezměme to na příkladu obyčejného platu ve výši 20 000,-. Šli byste dělat nějaké společnosti děvku, když by vám k platu přidala 800,-? Určovala by vám, co máte dělat, dávala by vám pokuty za to, že to neděláte, nebo dělat nechcete, dohlížela by na vás dnem i nocí jako nad nesvéprávným fakanem. A co víc, věděli byste, že časem za ten dohled ne že budete dostávat oněch 800,-, ale že za ten dohled budete ještě platit za svých směšných 20 000,-. Výdělek z takové 'spolupráce'? Záporný. Naprosto záporný. K tomu by vám ovšem ona společnost dala iluzi toho, že o dohledu spolurozhodujete i vy. Ta iluze je dokonale lichá. Už jen tím, jak vláda v Evropské unii funguje. Viz Evropská komise, která vytváří směrnice a nařízení, a Evropský parlament, který je pouze žvanírnou bez faktické moci.
Nedůvěra v EU vzlíná přímo z toho, kterak na ni hledí financemi a systémem deprimovaný jedinec, kterých je v republice většina (včetně mě, dodala by jistě naše šéfredaktorka, tak to radši dodám rovnou já). Onen klub bohatých, do kterého jsme před patnácti lety vstupovali, nebyl příčinou toho, že by se většině z nás ulevilo. Nejsou cítit pozitivní dopady na každodenní běžný život obyvatele republiky (vyjma Prahy, samozřejmě, kde se ten kapitál slévá). Není cítit ani dopad na politickou kulturu, není vidět vývoj osobního života směrem k zářným zítřkům, které byly předmětem slibů před patnácti lety.
Euroskeptický východní blok
Proč jsou státy východního bloku (včetně nás) tak euroskeptické (mnohdy až euroseptické)? Protože ani po tolika letech členství nedošlo ke kýženému nárůstu životní úrovně. Jsme, a většina to u nás vidí, jen druhořadými členy do počtu. Viz dvojí kvalita potravin, kde ten rozdíl opravdu vypučel na oči jako exemplární příklad dvojího přístupu k obyvatelům států Evropské unie. Sjednocení? Nikoliv, pouze mocenské přerozdělování území.
Jen to špatné? Ale kdeže
Donesla nám Evropská unie jen to špatné, jak by mohlo z výše řečeného vyplývat? V žádném případě. Je tu spoustu pozitiv, na která bychom bez Evropské unie nedosáhli. Ale mezi ta pozitiva rozhodně nepatří politický tlak unie a zglajchšaltování na jediný možný směr progresivní levice, který prostě začíná páchnout bolševickými manýry. A na to jsme, a měli bychom být, opatrní. Západ si svým bolševismem neprošel. Evropskou unii? Fajn, ale očištěnou o veškerou politiku. Evropská unie nemá být politický projekt, ale ekonomický, pak by dával smysl a nedělal koniny. Takhle je to prostě kočkopes, který ve své podstatě není možné ukočírovat.
Vložil: Štěpán Cháb