Za láskou šla vždy hlava nehlava. Snadno totiž podlehla citům, které jí předepsal scénář. Tajnosti slavných
15.05.2019
Foto: repro/imdb.com
Popisek: Jana Brejchová v komedii Hodíme se k sobě, miláčku...?
Osudových mužů, které zanechaly stopu v životě jedné z nejkrásnějších blondýn české kinematografie, bylo pět a jejich seznam zahrnuje jenom slavná jména. Příčinou ale nebyla vypočítavost. Kde jinde se mohla mimořádně vytížená herečka seznámit, když ne v práci?
S legendární hollywoodskou hvězdou Liz Taylor měla ‘česká Bardotka‘ společného víc, než jen krásu a fotogeničnost. Velmi snadno a ochotně podléhala citům, které jí předepsal scénář. Jenom se na rozdíl od Liz, která měla na kontě osm manželství, tak rychle a často nevdávala. Stejně jako ona ale byla téměř celý život neustále zamilovaná, a když jí na srdce zabrnkal někdo další, řítila se za láskou hlava nehlava a zanechávala po sobě spoušť. Leckdo ji za to kritizoval, říkali o ní, že je jednoduchá… Nic ale není černobílé.
S Martinem Růžkem (uprostřed) a Robertem Vrchotou v kriminálce Zlatý pavouk – 1955
(foto – repro/archiv TV Barrandov)
Našli ji už ve škole
Česká Brigitte Bardot se narodila 20. ledna 1940 v Praze jako druhá z osmi dětí, z nichž se dospělosti dožilo šest. Dlouho se říkávalo, že původně pracovala jako prodavačka v mlékárně, kde ji úplnou náhodou objevil jistý režisér, zapšklé soudružky k tomu s oblibou dodávaly, že pro náročnější profesi neměla buňky. Ve skutečnosti to bylo jinak. Hereckou kariéru totiž odstartovala už ve třinácti letech a zasloužil se o to režisér a scenárista Ladislav Helge, který tehdy začínal na Barrandově jako asistent a pomocný režisér legendárního Jiřího Krejčíka. A jen mimochodem – prý byl jedním z mála členů štábu, na kterého svérázný extrovert během natáčení nikdy neřval. V roce 1953 dostal za úkol najít představitelku Píďalky pro drama režiséra Jiřího Sequense o životě dělnických dětí za první republiky Olověný chléb. A v kobyliské základní škole mu padla do oka Jana.
S Miroslavem Doležalem v dramatu Vlčí jáma – 1957
(foto – repro/archiv ČT)
Střední nestihla
S touhou po vzdělání to u ní zřejmě nebylo příliš horké, možná k tomu ale přispěla spíš situace velké rodiny a potřeba, aby se dorůstající potomci začali co nejdřív podílet na financování každodenního života. A jsme znovu u drbů o mlékárně. Po ukončení osmiletky totiž nešla ani do učení, ale rovnou do pražského Laktosu. Nikoli ale jako prodavačka. Začínala jako písařka a brzy povýšila na sekretářku. Po třech letech se ale vrátila před kameru, tentokrát si na ni vzpomněl režisér Václav Gajer a nabídl jí postavu Kamily v dramatu o mládeži na scestí Vina Vladimíra Olmera. Poté ztvárnila ještě dvě další postavy, a pak to přišlo. V roce 1957 ji scenárista a režisér Jiří Weiss obsadil jako schovanku Janu v dramatu Vlčí jáma, natočeném podle stejnojmenného románu Jarmily Glazarové. Jana se rázem stala největším talentem českého filmu konce padesátých let, další nabídky se jen hrnuly, takže práci v kanceláři definitivně pověsila na hřebík.
Sexy Tereza s Karlem Gottem a Waldemarem Matuškou v legendárním filmovém muzikálu Jána Roháče a Vladimíra Svitáčka Kdyby tisíc klarinetů – 1963
(foto – repro/archiv ČT)
Štěstí na režiséry
Stala se nejobsazovanější herečkou své generace, sklízela obdiv a vavříny na všech domácích i zahraničních festivalech. Herecké vzdělání si nikdy nedoplnila, měla ale štěstí na režiséry, kteří jí dali příležitost a dokázali ji vést. A k tomu je nutné přičíst ještě její mimořádnou učenlivost, talent a pokoru, bez nichž by se sotva stala užž v roce 1958 Herečkou roku. Jedním z nich byl i legendární Miloš Forman, který si ji vyhlédl pro jednu z hlavních rolí v komedii Štěňata, k níž napsal scénář. A sotva Jana oslavila osmnáctiny, už si ji vedl k oltáři. Jenže mladí manželé narazili na velmi častý problém té doby –nemohli sehnat byt. Nakonec se zabydleli v kanceláři ve Všehrdově ulici. K potížím s bydlením se ale časem připojila Formanova nevěra s baletkou z Laterny Magiky, s níž se mladičká Jana nedokázala vyrovnat, a tak po necelých čtyřech letech byl s manželstvím konec.
S manželem Vlastimilem Brodským v komedii Ženu ani květinou neuhodíš – 1967
(foto – repro/imdb.com)
Svatba natruc
Téměř okamžitě po rozvodu se znovu vdávala, natruc Formanovi si vzala německého herce Ulricha Theina. Vzápětí otěhotněla, dítě ale porodila ve vysokém stupni těhotenství mrtvé. O této životní tragédii dlouho odmítala mluvit, později říkávala, že to byl nejspíš trest za ukvapený rozvod s Formanem. Pochopila, že vdávat se bez lásky, jen aby ukázala bývalému partnerovi, že je o ni zájem, rozhodně není dobrý nápad, a do roka si založila do desek druhý rozvodový rozsudek. Do dalšího manžela, legendárního Vlastimila Brodského, se bláznivě zamilovala jako divačka. Poprvé ho viděla excelovat na prknech pražského Divadla na Vinohradech v Čapkově Válce s mloky, a to se jí stalo osudným na dalších osmnáct let. V roce 1964 se vzali a o čtyři roky později porodila jedinou dceru Terezu. Jenže oba manželé byli právě na vrcholu kariéry a dítě se do jejich pracovního rozvrhu vměstnávalo obtížně.
Poslední manželka Kateřina Parrová a anglický král Jindřich VIII. (Jan Werich) v historické komedii Evalda Schorma Král a žena – 1967
(foto – repro/imdb.com)
Rodiče na víkendy
Nakonec o Terezku pečovala od jejích šesti měsíců až do šesti let Janina sestra, teta Blanka. „U Blány na Zlíchově jsem si rychle zvykla, tam byl fajn život. Z tetiných dětí se stali moji sourozenci, jezdili jsme s kárkou na dříví a topili jím v kamnech... Rodiče občas přijeli v neděli na svíčkovou nebo si mě brali na víkendy… V posledních letech zjišťuju, že tu dobu s maminkou vidíme každá úplně jinak a obě své verzi věříme. Ať je to jak chce, když si mě v sedmi letech rodiče vzali nastálo... Což o to. Jenže nějaká chytrá hlava přišla na to, že bych se teď naopak neměla vídat s tetou a jejími dětmi, snad abych si od nich dokonale odvykla. Trvalo to rok a bylo to kruté. Mám v životě pár takových temných míst, kdy se všichni zúčastnění chovali naprosto nelogicky. Včetně mě,“ vyprávěla v jednom rozhovoru Tereza.
Slavný herecký pár v neméně slavné hudební komedii Zdeňka Podskalského Noc na Karlštejně – 1973
(foto – repro/imdb.com)
Osudový Karlštejn
Slavní manželé se spolu zahráli v řadě projektů, až v roce 1973 přišla osudová Noc na Karlštejně. Zatímco před kamerou se odehrávala láskyplná romance legendárního panovnického páru, v zákulisí se do představitelky královny Elišky Pomořanské zamiloval někdo jiný – Jaromír Hanzlík. Začal ji dost tvrdě uhánět, přestože v té době byli s Brodským přátelé, a dokonce sdíleli divadelní šatnu. Hanzlík manžele často navštěvoval i doma, prý měl oči jen pro Janu a Vlastimil předstíral, že to nevidí. Možná ve skrytu duše doufal, že tak předejde zbytečné konfrontaci a rozbouřené emoce se časem zklidní. Jenže pak se k nim Hanzlík téměř nastěhoval, Jana byla bezhlavě zamilovaná, a tak krátce nato Vlastimil podivný milostný trojúhelník opustil a v roce 1975 se oficiálně rozvedli. „Rozešli jsme se po vzájemné dohodě. Oba jsme pochopili, že ona mě nemůže vystát,“ prozradil později v knize Herecká manželství.
S Jaromírem Hanzlíkem v historickém dramatu Pavla Háši Zdaleka ne tak ošklivá, jak se původně zdálo – 1987
(foto – repro/archiv ČT/Olga Svobodová)
Snaha s city neladí
Jana začala žít s Hanzlíkem, a přestože ani tento vztah nebyl idylický, vydrželi spolu třináct let. S autoritativním Jaromírem ale měla od počátku problémy dcera Tereza, která byla akorát v pubertě, a později i její matka „Snažila jsem se, ale snažení nepatří do citové oblasti. Tam je snaha marná. Přišla jsem s nápadem, že pojedeme na tři měsíce do Ameriky. Jaromír měl kamaráda Andyho v Montrealu, tak jsme nejdřív jeli do Montrealu, pak jsme to měli domluvené u mého bratra v Bostonu, pak u Miloše v New Yorku a tak dál. Prostě všeobecné nadšení. Po týdnu v Montrealu jsem se s Jaromírem rozešla,“ přiznala v rozhovoru pro idnes.cz. „Ráno jsem se probudila, dala jsem nohy na zem, sedím na posteli a dívám se z okna. Začínal hezký den. A najednou se za mými zády ozve: Prosím tě, jak se to tváříš? V tu chvíli jsem si řekla: Jano – konec! Pryč! On na tebe nevidí a nelíbí se mu, jak se tváříš. Bylo to, jako když se říznete a víte, že zůstane jizva. Druhý den jsem byla u bratra v Bostonu. Konec,“ zavzpomínala s tím, že se sice trochu klepala, současně se ale dostavil pocit úlevy.
S režisérem Janem Hřebejkem při natáčení svého posledního filmu Kráska v nesnázích
(foto – repro/Total HelpArt T.H.A.)
Přebrala lásku kamarádce
Posledního partnera, herce Jiřího Zahajského, přebrala své kamarádce, hlasatelce Kamile Moučkové. Vzali se v roce 1993 a Moučková jí to nikdy neodpustila. „Jsme stejná generace, viděli jsme stejné filmy, četli stejné knížky, oba jsme Kozorozi, prostě jsme spolu hráli kuličky – i když každý na jiném dvorku,“ vysvětlila. „Přeskočila jiskra a neřeknu vám, proč a jak je to možné. Třicet let jsme spolu chodili na kafe, mohli jsme spolu trávit noc v jedné posteli – a nic! No a teď mi vysvětlete, co se to stalo! Přišel Silvestr, slavíme venku, rachejtle, připíjím si se všemi okolo, s každým, pak přijde Jirka a říká: Tebe si nechám nakonec, pak mě políbil a... mně se zatočila hlava. Říkám si: Jano, nepij tolik, vždyť se ti točí hlava. No, už ve mně ten pocit zůstal.“
V poslední televizní inscenaci v roce 2006 – chůva v pohádce O malíři Adamovi
(foto – repro/imdb.com)
Trucovitá pacientka
Když Jiří Zahajský o čtrnáct let později zemřel, stáhla se Jana do ústraní. Postupně ji začaly opouštět síly, kvůli odumírání bílé kůry mozkové byla v dlouhodobé péči rehabilitační nemocnice v Berouně. Když si před pěti lety zlomila nohu v krčku, zařídila Tereza přesun do léčebny dlouhodobě nemocných v pražském Motole, aby měla matku blíž. Přátele herečka odmítala, nechtěla prý vidět ani svoji sestru Hanu. Košem dokonce dostal i Jiří Bartoška, který ji loni zval na filmový festival do Karlových Varů s tím, že bude mít zajištěn veškerý komfort v luxusním Grandhotelu Pupp. Nejspíš to ani nebyl dobrý nápad. „Má poměrně značný neurologický nález, takže je připoutána na lůžko. Je ležící pacient. Nezvedá se ani z lůžka, takže samostatně potřebuje neustálou péči dvacet čtyři hodin denně. Navíc ona je trošku zlobivý pacient. Má svoje dny, kdy je takový trucovitý dítě. Ten stav je, dá se říct, neměnný. Naštěstí, nebo bohužel, nevím,“ přiznala v rozhovoru pro Český rozhlas Tereza. „Když je vzhůru, ráda vzpomíná na začátky své kariéry a hlavně na natáčení s panem Krejčíkem. To si myslím, že jí v té hlavičce zůstalo asi nejvíc.“
Vložil: Adina Janovská