Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

S Pirátem na palubu EU

S Pirátem na palubu EU

Evropské volby se blíží, pojďme do toho

Vycházející české hvězdy

Vycházející české hvězdy

Je jim sotva přes dvacet, přesto již nastartovaly raketovou kariéru

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho komentátora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Uplynulý týden očima šéfredaktorky. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Filmové stopy

Filmové stopy

Zajímá vás, jak teď vypadá fabrika z filmu Marečku, podejte mi pero? Každý druhý víkend nový film

Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

(P)alba Thomase Landerse

(P)alba Thomase Landerse

Hodně tvrdý rock, metal, občas i o krapet měkčí rock... Příběhy, koncerty, desky

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Milovník života i dobrého vína si servítky nikdy nebral a krutému osudu tvrdohlavě vzdoroval. Tajnosti slavných

10.05.2019
Milovník života i dobrého vína si servítky nikdy nebral a krutému osudu tvrdohlavě vzdoroval. Tajnosti slavných

Autor: repro/archiv.narodni-divadlo.cz/Jaromír Svoboda

Popisek: Václav Postránecký jako ďábel Satanael, v představení Národního divadla Adam a Eva v roce 1978

S oblibou říkával, že stáří si člověk nesmí pustit do domu, protože je nakažlivé a chytí se velmi rychle. Jeden z našich nejlepších herců vzdoroval osudu do posledního dechu a dokázal si splnit i poslední přání.

Při vyslovení jeho jména se všem okamžitě vybaví jeden z trojice tátů na zabití, Michal z komedie Marie Poledňákové S tebou mě baví svět. Pro mě ale byl a navždy zůstal především jedním ze zbožňované pětice. Ve studentských dobách jsme byli alespoň jednou týdně v divadle a nic nám neuniklo. Mohli jsme si to dovolit, jako členy Klubu mladých diváků nás stála vstupenka průměrně dvacku. Užívali jsme si to včetně tradiční zastávky po představení u stánku, který voněl na dálku báječně přiškvařenými buřty s chlebem a hořčicí za 3,60. Takové už dnes nenajdete stejně jako ty jedinečné zážitky. Zvlášť když na jevišti byl alespoň jeden z těch pěti. Na Vinohrady jsme chodili na Jaromíra Hanzlíka a Jaroslava Satoranského, v baletu bezkonkurenčně zářil Vlastimil Harapes, který rázně popřel tvrzení o zženštilosti mužů v tanečním světě. A v činohře Národního divadla pro mě měli největší kouzlo Vladimír Kratina a – Václav Postránecký. O jeho okouzlujícím Satanaelovi z komedie Petera Hackse Adam a Eva si znovu a znovu nechám alespoň zdát.

S Oldřichem Slavíkem na jevišti Státního divadla Brno, v komedii Carla Goldoniho Poprask na laguně – 1966

S Oldřichem Slavíkem v brněnském divadle, v komedii Carla Goldoniho Poprask na laguně – 1966
(foto – repro/vis .idu.cz/Rafael Sedláček)

Nejsme ti nejdůležitější

Jestli byl někdo opravdu svázán s divadlem a herectvím onou pomyslnou pupeční šňůrou, pak to byl právě on. Diváci ho milovali především v komediích, bravurně ale zvládal i náročné dramatické role. A kdo ho poznal osobně, dobře ví, že byl mužem velmi pevných, často i ostrých názorů. Formuloval je vždy naprosto jednoznačně a také si za nimi stál. „Mám rád lidi, kteří jsou samostatní a umějí si poradit i ve složitých situacích. Vedl jsem k tomu i své děti. Mám rád lidi, kteří nepropadají panice, nehroutí se. Klíčové je, nepovažovat se za hlavní postavu na tomto světě. Takhle přicházíme na svět jako mimina a teprve později se dovíme, že nejsme ti nejdůležitější. Musíme umět pochopit, že když se chceme potěšit, nejlépe toho dosáhneme tím, že potěšíme druhé. S takovými lidmi mě baví svět,“ prohlásil kdysi v jednom rozhovoru.

V romantické komedii podle románu Anatola France Traktér u královny Pedauky – 1967

V romantické komedii podle románu Anatola France Traktér u královny Pedauky – 1967
(foto – repro/archiv ČT)

Doma bylo těsno

Nestárnoucí herec, režisér a divadelní pedagog se narodil 8. září 1943 v Praze a k herectví poprvé přičichl již v dětství. Byl členem Dismanova rozhlasového dětského uměleckého souboru, jako dítě hrál v divadle i ve filmech – poprvé se objevil před kamerou už v roce 1952 v dětském dobrodružném snímku Konec strašidel se svým vrstevníkem, pozdějším slavným hercem nové vlny Vladimírem Pucholtem. Domov, v kterém vyrůstal, byl opravdu skromný – dvě místnosti, celkem čtyřicet metrů čtverečních pro pět lidí. Takže říkával, že první obydlí, které si pamatuje, vytvořilo v jeho mysli nesmazatelný dojem přeplněnosti.Není divu, že jakmile to bylo možné, toužil po osamostatnění. Podařilo se mu to díky podnájmům a za svobodna jich vystřídal deset. Další čtyři pak se svou ženou Helenou. Vzpomínky na dětství v nelehkém poválečném období poznamenaly také lepidlo a potravinové lístky. Tři děti manželů Postráneckých totiž měly jednu hlavní domácí povinnost. Protože otec byl vedoucím obchodu, lepily každý večer na archy maličké ústřižky, na které se přidělovaly potraviny.

V Jiráskově Lucerně v roce 1983 – s Josefem Somrem, Josefem Kemrem a Bohuslavem Čápem 

V Jiráskově Lucerně v roce 1983 – s Josefem Somrem, Josefem Kemrem a Bohuslavem Čápem
(foto – repro/archiv.narodni-divadlo.cz/Jaromír Svoboda)

Nejdřív jukal za oponou

Původně se vyučil zámečníkem a začínal jako jevištní technik v libereckém divadle F. X. Šaldy. „Vzpomínám na to velmi rád. Navzdory tomu, že jsem se v té chvíli cítil mizerně, z dnešní perspektivy je to jedna z nejroztomilejších epizod mého života. Už i proto, že jsem tehdy měřil zhruba 160 centimetrů a vážil asi 45 kilo, takže do mužného zjevu jsem měl daleko,“ vyprávěl před časem v rozhovoru pro server Korzár.sk. „A představte si, že jsem s touto ptačí figurou zvítězil v anonymním konkurzu na oponáře libereckého divadla. V této disciplíně soutěží zásadně svalovci, aby dokázali tou oponou rychle trhnout. A právě moje tělesná váha byla v dokonalém souladu se závažími v libereckém divadle. Takže jsem dokázal odtrhnout od podlahy, zůstal jsem viset na provazu a zvolna jsem klesal.“

Michal a Albert (Július Satinský) v nesmrtelné komedii století S tebou mě baví svět

Michal a Albert (Július Satinský) v nesmrtelné komedii století S tebou mě baví svět
(foto – repro/archiv ČT)

Nejmladší a nekrásnější

Profesionální hereckou dráhu odstartoval v roce 1960 ve Slováckém divadle. „Na toto první divadlo mám nejlepší vzpomínky, protože jsem byl nejmladší, nejkrásnější a nejšikovnější. Všechno mi šlo, takže na to člověk rád vzpomíná,“ povzdychl si. Pak ale musel narukovat na dva roky na vojnu a čekal ho útvar, z nějž měli všichni panickou hrůzu – tankisté. Přece jen se tam ale dočkal alespoň malé výhody, protože jeho tankový pluk sídlil v Českých Budějovicích. V tamním divadle bývalo zvykem přizvat ke spolupráci herce, kteří narukovali, a tak po Janu Přeučilovi přijal tuto nabídku i Václav. „Takže jsem měl úlevy, protože jsem směl hrát v Jihočeském divadle. Bylo to druhé profesionální divadlo, v kterém jsem hrál, předtím jsem ale už měl podepsánu smlouvu do Státního divadla v Brně. Odtamtud jsem pak putoval do Městských divadel pražských a pak do Národního divadla,“ vyjmenoval své putování po jevištích.

Ve vinařské komedii 2Bobule

Ve vinařské komedii 2Bobule
(foto – repro/Bioscop)

Přehled měla jen maminka

V kolika divadelních hrách vlastně hrál, to prý sám ani nedokázal spočítat. Jediným člověkem, který neztratil přehled, byla prý maminka. Byla dokonalá archivářka, měla přesně spočítáno, kolik natočil rozhlasových relací a kolik filmů či kolik nastudoval divadelních her. Václav říkával, že je bordelář, takže přehled už dávno ztratil. „Zjistil jsem, že se na všechno zapomene, a co se nezapomene, to je možná trošku zajímavé pro úzce specializované lidi. Nemá to žádnou vypovídací hodnotu, protože nikdo z nás si už nemůže vychutnat, jak hrál například Eduard Vojan. Nemůže, protože to nejde. A když vám ho někdo ukáže v televizi nebo na filmovém pásu, tak už to není ono, už je to skreslené, to není ten dojem. To u toho musí člověk být. Takže mi to vrásky nedělá, kašlu na to a je mi to úplně jedno. Nepočítám to a nechci soutěžit. Nesoutěžím, kdo má víc a kdo méně, protože vím, že každá následující práce bude důležitější než ty ostatní.“ A tak jsme to alespoň částečně spočítali za něj. Ve filmu a televizi se objevil ve více než dvou stech projektech včetně čtyřiapadesáti seriálů. Stanul před kamerou ve třinácti dokumentech a účinkoval v šedesáti televizních pořadech, z nichž velká část byla na pokračování. V dabingu namluvil zhruba padesát zahraničních hrdinů, jeho hlas coby vypravěče či průvodce dějem zněl ve více než pětadvaceti projektech. A jenom na jevišti Národního divadla ztvárnil různých postav na sedm desítek.

Winston Churchill a Alžběta II. (Iva Janžurová) v inscenaci Stavovského divadla Audience u královny 

Winston Churchill a Alžběta II. (Iva Janžurová) v inscenaci Stavovského divadla Audience u královny
(foto – repro/archiv.narodni-divadlo.cz/Hana Smejkalová)

Chtěl být svým vnukem

Od devadesátých let působil také jako funkcionář Herecké asociace, která každoročně uděluje Ceny Thálie, a v letech 2005 až 2011 byl jejím prezidentem. Spolupracoval dál s rozhlasem, věnoval se divadelní režii a v roce 1996 režíroval televizní horor Travis, v němž si zahrála řada jeho populárních kolegů, mimo jiné František Němec či Josef Somr. O svém soukromí mluvil jen velmi neochotně, ale když se přece o své životní lásce rozpovídal, tak vždy jen s něhou. Do křehké baletky Heleny, s níž prožil více než půl století, se prý kdysi zamiloval na první pohled. Rodina pro něj byla vždy na prvním místě, s manželkou měl syna Viléma a dceru Lucii. A říkával, že kdyby se měl znovu narodit, tak jednoznačně jako syn své dcery, protože prý své děti vychovává tak ukázkově, že by si to hned dopřál. A na otázku, zda má nějaké životní krédo, dodával: „Mám jedno, ale to je do Květy Fialové. Zní, že na stáří je vždycky času dost… A ono je to vážně pravda. Člověk si je nesmí vpustit do domu. Je totiž nakažlivé a chytí se rychle.“

S Michalem Suchánkem v seriálu Krejzovi

S Michalem Suchánkem v seriálu Krejzovi
(foto – repro/archiv TV Prima)

Poslední přání

Zhruba před rokem u něj lékaři diagnostikovali rakovinu jícnu, podstoupil operaci i následnou chemoterapii, léčba ale nepomohla. Přesto se nemínil vzdát. Dál natáčel Prima Receptář, odvážně naskočil i do seriálu Krejzovi, pak ale obě role předal Oldřichu Navrátilovi a oficiálně požádal o respektování soukromí. Poslední sen si ale ještě splnil. Známý milovník dobrého vína se chtěl ještě vrátit do úspěšného vinařského projektu Bobule, v němž se zapsal do paměti coby dědeček Michalica mimo jiné hláškou: „A jeďte, kluci, vopatrně, opilý řidič, veselý vrah!“ Povedlo se. „Natočili jsme s ním deset úžasných vinařských vět,“ prozradil deníku Aha! producent projektu 3Bobule Tomáš Vican. Před dvěma týdny ho propustili do domácího ošetřování a v úterý 7. května 2019 ve 22:40 Václav Postránecký navždy odešel ve svém domě v Říčanech. Letos v září měl převzít Cenu Františka Filipovského za celoživotní mistrovství v dabingu, která mu bude udělena posmrtně. Poslední rozloučení se uskuteční v historické budově Národního divadla ve středu 15. května v 11 hodin, pro veřejnost bude divadlo otevřeno od 11:30 hodin.

 

Božoňka

Vložil: Adina Janovská

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace