Nepodepsaný názor není nutně nelegitimní. Komentář Štěpána Chába
komentář
26.04.2019
Foto: Hans Štenbera
Popisek: Okamura je příkladem mizející diskuze a nastupujícího fanatismu. Ale ten fanatismus přichází i z druhé strany
Pokračování polemiky s Jonášem Syrovátkou, v které jsme se dostali od mýtů o Evropské unii až k pojetí svobody slova, která je, z mého pohledu, napadaná a omezovaná, a z pohledu pana Syrovátky nedostatečně regulovaná.
Jeho poslední reakce mi dala trochu facku za mou argumentační kanonádu, kdy Jonáš Syrovátka správně poukázal na mou předpojatost, kdy požaduji absolutní svobodu slova (vyjma zákonných výjimek) a přesto brblám nad tím, že web Krajské listy se může ocitnou na indexu webu konspiratori.sk, případně webu manipulatori.cz. Ač bych si měl pro dnešek s pokorou zakázat zákusek, abych se adekvátně potrestal, přesto tak neudělám. Protože tady vlastně hledíme na dvojí metr pro svobodu slova. Pokusím se vysvětlit.
Kde je ten dvojí metr?
Jan Cemper a jeho politická vyhraněnost. Byl levicovým extrémistou, kterého monitorovalo i Ministerstvo vnitra, protože jeho činnost považovalo přinejmenším za nestandardní, kandidoval za Stranu zelených, je homosexuálem, lidskoprávním a ekologickým aktivistou. Jeho politické smýšlení je prokazatelně silně levicové a nebezpečně vyhraněné. Podle výše řečeného se nedokáže na problém podívat nestranně. Přesto se na něj, jako na autoritu, odvolává vedle PSSI Jonáše Syrovátky například i Česká televize a prakticky všechna mainstreamová média.
Zač si zasloužil Jan Cemper takovou pozornost? Že je jeho postoj skutečně nestranný? Z mnoha stran jde slyšet opačné mínění (mimo jiné třeba z týdeníku Reflex nebo z Neviditelného psa). Přesto získává Jan Cemper a jeho web manipulatori.cz značnou pozornost a vliv. Lze od pana Cempery očekávat obhajobu konzervativní politiky? Lze očekávat, že začne vyhledávat a odkrývat hoaxy u lidskoprávních nebo ekologických aktivistických skupin, které dostávají čím dál větší mediální prostor? Nebo mu taková témata prostě konvenují a nemá tedy potřebu se v nich hrabat a dosíci tak té nejčistší podoby pravdy?
Co tím chci říct?
U Jana Cempera je jeho nestrannost nesmírně jednoduše zpochybnitelná, přesto se mu dostává velké mediální podpory. Protože, předpokládám, Cemperovo smýšlení je v souladu s politickým směrováním, které je nám povinno prožít. Levicově progresivní bez možnosti navazovat myšlenkově i politicky na konzervatismus, který neutlačuje menšiny, ale menšiny zároveň nestaví nad zájem většiny (a je nutné zdůraznit, že potlačení konzervatismu vlastně vede k vyvolání populismu a nacionalismu). Jak by se pan Cemper popasoval s konzervativním pohledem na rodiny a práva LGBT? Jak by se popasoval se skeptickým pohledem na ekologismus? Jako aktivní člen Strany zelených a s minulostí hodnou Che Guevary je jasné, kam se jeho hlava kloní.
Na jeho práci staví PSSI svou studii o mýtech spojených s Evropskou unií. A tam je ten problém, kdy prostor a vliv získá jen člověk, který plave s proudem. A v tom je ten dvojí metr pro svobodu slova. Opačný názor je spojený s dezinformacemi, je bagatelizován, vysmíván, překrucován, jeho hodnota je cíleně snižovaná. Ke svobodě slova patří i to, že každému legitimnímu názoru patří stejná váha. Což se neděje. Pan Cemper, ač v mnohém skutečně obskurní osoba, je v mediálním prostoru osobou váženou a uznávanou. Což je... kuriózní.
Ale z jiného soudku
Pan Syrovátka konstatuje ve svém textu, že dlouhodobá antisemitská rétorika u webu Aeronet může vést k trestným činům. Jako příklad dokládá případ Jaromíra Baldy, který vlivem rétoriky SPD Tomia Okamury pokácel stromy na koleje s cílem vykolejit vlak. Smyslem akce pak bylo, že se to svede na imigranty a vznikne celonárodní hysterie. Ale i tady jde vznést námitku z opačného tábora – v roce 2014 házeli milovníci demokracie na prezidenta Zemana vejce. Může se říct – regulérní protest. Přesto, pokud budu vycházet ze stejné logiky jako pan Syrovátka, mohu obvinit například týdeník Respekt z toho, že podněcuje vůči Zemanovi nenávist, která pro tu chvíli skončila jen házením vajec. Ale mohla zajít mnohem dál. No, mohla. Stejně jako u rétoriky SPD nebo Aeronetu. I čtenáři Aeronetu mohou vyjít pod rouškou noci do ulic a zapalovat synagogy. Ale může vyjít i vyšinutý jedinec z řad čtenářů Respektu a střelit prezidenta Zemana do žaludku při jeho návštěvě krajů. Může, je to vyšinutý jedinec. Stejně jako pan Balda a jeho směšná, ale nebezpečná akce s motorovou pilou.
Ale je to důvod pro to, aby se zakazovala diskuze všem? Aby se krouhala její šíře? Kvůli vyšinutým jedincům z celého politického spektra? A je opravdu smyslem demokratické diskuze zakazovat, kárat, kádrovat jen proto, že ve společnost je několik vyšinutých jedinců, kteří si z normální diskuze udělají svatý boj? Problémem není samotný Aeronet, ale to, že lidé jsou tlačeni neoliberální politikou i mediálním prostorem k tomu, aby podobná obskurní média vyhledávali a dávali jim svou pozornost. Čím větší tlak na to, abychom byli ti správní, uvědomělí a v toleranci krásní, tím více se mnozí z nás oddají do absurdit dovedeným webům, jako je právě Aeronet. V normální době, kde by nedocházelo k potlačování konzervativního pohledu na svět a společnost, by byl Aeronet jen bezvýznamnou stránečkou bez výrazné pozornosti čtenářů. Byl by to jen další z mnoha webů, kam vstoupí pár stovek lidí měsíčně. Takhle jich tam přijde měsíčně přinejmenším milion. A to značí, že je tu něco ale hodně špatně. A čím více bude pan Syrovátka a jemu podobní tlačit a snažit se problém vyřešit, tím větší ten problém nejspíš bude.
Resumé
S panem Syrovátkou máme zcela očividně stejný cíl – zachovat naši společnost demokratickou a svobodnou. Jen se každý z nás na obě problematiky kouká trochu odlišně. Více regulovat? Více hlídat? Pustit zcela otěže a nechat vývoj společnosti na samotné společnosti? Jsem si jistý, že oba dva chceme i nadále žít v zemi, kde je svoboda slova pevnou součástí práva i života. Jen jsme se stali oběťmi pravidla rozděl a panuj. Kupodivu nestojím na druhé staně barikády proti panu Syrovátkovi. Nestojím ani proti panu Cemperovi. Jen s odporem sleduji, že všude rostou barikády, že se ze zdravého konzervatismu stává ukřičený nacionalismus, že se ze zdravé levice stává bezpohlavní ideologie vynucené lásky. Obojí je špatně, protože obojí je extrém. A to je špatné, nebezpečné. A vlastně i dost smutné.
Vložil: Štěpán Cháb