EU. Kdo ji má rád a kdo chce trapácky odejít bez placení. Aneb jak zprudit Piráta. Zápisníček A.V. Poposlední (jako fakt nekoktám)
komentář
21.04.2019
Foto: Ondřej Vanča
Popisek: Zápisníček, ilustrační fotomontáž
FOTOGALERIE Co by ne? Existuje postmoderna, post postmoderna (a pokud ne, měla by), tak co bych si nenapsala ještě jeden? Zvlášť když bude fungovat zároveň jako intro, úvod. K čemu? K tomu se dostaneme. Krajské listy mají jednu velkou výhodu. A totiž, že majitel (já) jim do ničeho nekecá. Takže mohou klidně psát třeba o zajímavých novinkách v komerční sféře, což je v jiných redakcích zakázáno pod trestem okamžitého oběšení, zastřelení a utopení v kachním rybníčku. Díky tomu si, klíďo píďo dáme článek o úžasné kosmické sprše, která ušetří 80 % vody a tepla (vymysleli pro kosmonauty v NASA), jíž začala právě teď vyrábět soukromá firma v Budějicích; proč bychom to nenapsali, že? Mít prachy, sama si ji koupím. V tomhle je stát prostě rigidní. A přemlouvat je, ať si to zaplatí jako PR článek? Od toho tu naštěstí nejsem, na to mám človíčka, sympatického Karla Nepraše, který většinově pracuje pro Our Media, jež se nám laskavě o tyto nud(t)né věci jako je obchod, faktury apod. za velmi mírný poplatek stará. Protože tam mám kamarády a bez kamarádů - to je fakt bída.
Mimochodem, odtud také pochází okřídlené tvrzení, že Krajské listy.cz jsou dezinformační proruský web. Jaká je to hrozná blbost, ví každý, kdo se na naše stránky byť i jen kouknul… Our Media, již spoluvlastní senátor Valenta, což není žádné tajemství, má v portfoliu asi 9 věcí, ale také Parlamentní listy.cz, které děsně štvou kavárnu. Ony tedy nejsou ani proruské, ani dezinformační, je to ´jen´ brutální dryjáčnický politický bulvár, přesto kdokoliv je s nimi jakkoliv spojen (v případě Krajských listů.cz nejde o majetkové ani názorové, ale čistě úřednické spojení), musí být nutně… A tak furt dokola, argumentů netřeba, co se s nimi obtěžovat, že – ještě by jim je někdo vyvrátil. Jednoduší je říci: Krajské listy.cz jsou uvedeny v ´šedém´ seznamu na webu Konspiratori.sk. Coby dezinformační web. Bez důkazů, bez argumentů, bez odpovědí na desítky mailů… Někdy si připadám jako ten chudák Josef K. v Kafkově Procesu, není odvolání, není dovolání, jen naprostá bezmoc; ten Franz Kafka byl fakt vizionář.
Hanba korporátu a slabý jak čaj
Když už si tu tak fňukám, podotknu ještě, proč to vlastně vadí. Čtenář si totiž může říct, no a co, ať si nějací Slováci vyrábějí Koniášovy seznamy, jak jim libo, na to my s… No, nes… Protože se živíme reklamou a jedině reklamou a velké korporáty jsou v tomhle hrozní bobkaři. Jste na seznamu? Neberem, máme stovky jiných. Jako jeden nejmenovaný český portál, budeme mu říkat třeba List.cz. Tak ten nám dal ban. Nic neřekl, nic nenapsal, nic nevysvětlil, jen přestal zařazovat naše články do své sekce Jinde z internetu, nebo jak se to jmenuje. A abychom náhodou třeba zase neřvali, udělal to fikaně, tu a tam je dá, ale úplně dolů, třeba na místo 400 a níže, kde je najde jen fakt vytrvalý roller. Prostě dole v dole.
Hledejte nás - hodně dole... (Dukla 61, foto ČT)
Navíc si dal do smlouvy (jasně že to nedělá z dobroty srdce, ale kvůli penězům z reklamy), že si stěžovat ani nesmíme. Klasický Goliáš versus malinký David, tentokráte ale s nulovou nadějí, že toho obra trefí prakem mezi světla. Goliáš z toho totiž má miliardy, a to bez bulvární nadsázky, fakt miliardy (to je cifra s devíti nulami, pro představu) a nějaké deseti či statisíce si místo na Davidovi vybere na… Říkejme mu třeba Čaj.cz. To je vypečený webík, s nímž mám dokonce společnou minulost, kdysi dávno jsem ho stavěla, ještě pro vydavatelství Sanoma.
Místo redakce robot
A jak teď Čaj.cz vypadá? Hrozně. Mimochodem, na ´List.cz´ figuruje v první dvacítce teď (18. 4. v 13:15) hned dvakrát. S články, jako je třeba tento: ´Marta: Muž mi byl nevěrný, když jsem byla těhotná. Já teď nesnáším naše dítě!´ Následuje srdceryvný popis standardní, no spíše ženské situace, evidentně vycucaný z prstu (to profík pozná), s podpisem pod článkem o 541 slovech včetně perexu, plných obecných mouder plus jedné lehké informace o laktační psychóze, odněkud opsané, ´redakce Čaj.cz´. Fajne, tohle bych sfoukla za 30 minut, každý zkušený novinář by to dokázal, akorát by si u toho nudou uhryzal vlastní pracku. Dokonce i datum mají dole u toho obecného podpisu, aby čtenář moc nepátral, jak je to aktuální. Ne že by na tom tedy nějak záleželo, že.
Takovéhle texty zvládne UI generovat s prstem v kybernetickém nose... (Já robot, foto Warner Bros)
Takže milý Čaj.cz je prostě generátor na prachy. Zaměstná jednu uondanou, životem ubitou redaktorku, která vyrábí tyhle pseudo psychologické bláboly čtyři denně za 25 hrubého a ještě je chudera ráda, zbytek už jde jen do černých čísel. A vzhledem k výjimečnému postavení na ´List.cz´ jsou ta čísla nádherná, to vám povím z vlastní zkušenosti, když nás ještě nebanovali. No a ta čísla dělají moc hezké peníze. Které Čaj.cz nepotřebuje na honoráře za exkluzivní texty s nějakým názorem, nedej bože informací, protože má tu redaktorku, chrlící stokrát omleté bláboly jak robot (jednou ji také robot nahradí, za to vám ručím)… a tak dále a tak podobně. A protože Čaj.cz patří také korporátu, kruh se uzavírá a všichni se mají dobře.
Řekněte mi něco, co nevím
No, já vlastně taky, dělám to, co mě baví a za výsledek se nestydím, naopak – někdy si KL jen tak zálibně prohlížím, jak jsou pěkné, všichni autoři si na nich totiž dávají záležet a Majk (to je ajťák Our Media, opět, co bych si bez nich počala…, který stavěl administrační systém) je stvořil moc hezké na pohled a ke všemu velmi šikovné na obsluhu. Navíc si fakt píšeme, co chceme. Řečeno s Paroubkem, kdo z vás to má? Snažíme se pádem tím zprostředkovávat různé pohledy na realitu. Znáte to, 5 lidí v kině, 5 různých filmů, které viděli, i když byli na tom samém...
Korporát, to je nikdy neutuchající boj (Klub rváčů, foto Falcon)
Právě tohle si KL uvědomují a snaží se dát prostor různým - argumenty, nikoli emocemi podloženým - názorům, aniž by sklouzly do okřídleného ´pět minut Hitler, pět minut Židi´. Občas je to tanec mezi vejci, ale nuda tedy rozhodně ne. Takže se taky mám. A přeju korporátům a všem jejich zaměstnancům, těm křečkům v kolečku, aby je čert na praseti do pekla dovezl 😊. A ne, nepřeju, hlavně si tedy nepřeju tam pracovat, nikdy, a za žádnou cenu – to musí být peklo. Junior account, senior account, oba jsou na potravním žebříčku úplně dole, přesto se žerou a perou, fujtajxl. Takže ještě jednou – mám se skvěle, nejsem žádný křeček, ale… Jaké zvíře vlastně jsem? Zajímavé, hodím malou anketu.
Kočkovitě – vačnatcovito-promykovitá
Anketní otázka zní: ´Vážení kolegové, můžete mi obratem napsat, jaké zvíře vám připomínám? Bez přemýšlení a kalkulování, pls.´ Špačková: ´Kočku. Co je to hru?´ Přeučil: ´Naší kočku Mícu´, připojena fotka. Vančová Markéta (moje dcera, co dělá regiony): ´Vakorejska.´ Cháb: ´Surikatu, které není radno šlapat na ocas.´ Hofmanová: ´Aničko, já se omlouvám, žádné zvíře mi nepřipomínáš. Fakt ne. Akorát možná na fotce z KL se tváří a sedíš jako naše kočka.´ Janovská: ´Perskou kočku.´ Chjo. Až já vypustím svého vnitřního tygra...
Míca Přeučilová, foto Pavel Přeučil
Šoky kolem EU
Už jsem to párkrát psala, ale pro pořádek zopáknu. Jsem jediná v redakci, kdo je upřímným zastáncem Evropské unie. To platí pořád, i když komentátor Štěpán Cháb, mimochodem jediný člověk, kterého znám a který tehdy, v roce 2003 hlasoval v referendu proti vstupu do EU, ne snad otočil… No, přečtěte si to sami. (Kochám se malou, přesto nadějí, že se tak stalo kvůli našim častým přím typu – „jo, Štěpáne, já vím, že jsi skvělej komentátor, taky to oceňuju, ale potřebuju, abys byl ještě lepší, míň spisovatel, míň generál po bitvě, míň ne, víc ano; kritizovat umí každej, ale vymyslet, jak to udělat, aby to fungovalo, to je větší vořech“ – „Ty seš vořech!“ – „Ne, já sem šéfredaktorka, můžeš mě laskavě, ty debile, aspoň vyslechnout?“ No jo, slovy nehledanými, (s)prostonárodními diskutujeme a občas u toho i řveme 😊.)
Válka je vůl
Protože mám málokdy příležitost, vyjmenuji zde, jaká PRO Evropskou unii mám já. Za prvé. V Evropě není a nebyla žádná válka už 64 let, což jde z valné části na vrub existence EU a jejích předchůdců. A válka je vůl, to snad nemusím vysvětlovat. Za druhé. Velký trh, velký bezcelní prostor. Zkuste si něco koupit na netu z USA a uvidíte, jak vás oberou. A ještě lepší by to bylo s Eurem. Za třetí. Velký prostor bez pasů. Stačí si vzpomenout na ty otravné kolony a pasové kontroly… Za čtvrté. Velký význam v geopolitickém smyslu – viz opět Štěpánův koment. Jednoduše obrana, aby nás velmoci nesežraly, což velmoci dělají, mají to v DNA.
Ilustračka, foto Facebook
Vyjebat s korporáty
Za páté. Silný hráč pro vyjednávání. Korporáty jako Facebook, Apple, Deutsche Telekom (patří mu T-Mobile), Volkswagen Group (největší automobilka světa měla vloni čistý zisk 11,35 miliardy eur, čili zhruba 288 miliard korun, ČR hospodaří s 1 403,9 miliardy Kč, pro představu), anebo švýcarský Novartis, pro změnu největší farmaceutická firma světa s tržní hodnotou přes 280 miliard dolarů, jsou leckdy silnější a mají mnohem větší obraty než národní státy (dočetla jsem se, že „ekonomický průzkum ukázal šokující skutečnost, 10 největších korporací vydělalo za rok 2015 více peněz než 180 z celkových 195 existujících států dohromady; mezi 100 nejbohatšími ekonomickými subjekty světa je pak jen 31 států, zbytek tvoří nadnárodní firmy“), takže jedině EU s nimi může lidově řečeno vyjebat, když to přeženou. A že jsme teď neprosadili třeba konec dvojí kvality potravin?
Ilustračka, foto Facebook
Česko NENÍ malá země
Jsme u – za šesté. V EU máme slušnou možnost něco prosadit, nejsme totiž, ač se to říká, malá země. V EU jsme zhruba uprostřed, koukněte na tabulky v galerii, máme 21 křesel v europarlamentu a 12 hlasů v Evropské radě. I kdybychom se ale spojili s Poláky, Maďary, Rumuny, Bulhary, Slováky, Slovinci, Chorvaty, Lotyši, Litevci a Estonci, kteří tím také trpí, také z nich dělají bohatší části Evropy popelnici, a hlasovali jednotně, máme jen 199 hlasů z 751. Čili se ukázalo, že je zde problém. 11 států z 28 je pomalu polovina, rozhodně více než třetina, která ale nemůže prosadit tak zásadní věc proti zemím, kde ty bohaté potravinářské korporáty, šmejdi zatracení, sídlí. Je třeba tedy pro takové situace vymyslet nějaký jiný systém, způsob.
Junckera už ne, prosím. Já chci Zahradila na místo šéfa EU! Foto Facebook
Nechte to růst
Čímž se dostáváme k - za sedmé. EU je děťátko. Od Schengenu uplynulo 34 let (hodně to zjednodušuji, druhá schengenská smlouva je dokonce až z roku 1990), Maastrichtská smlouva vstoupila v platnost 1. listopadu 1993. Jak asi myslíte, že vypadaly USA v roce 1810? Prostě, Evropská unie, i když má leckdo pocit, že je tu odjakživa, je hrozně mladá. A než ji bourat, je, myslím, lepší dát jí čas postupně odstraňovat chyby. Vždyť třeba Britové svou demokracii vybrušovali pomalu 800 let od Magny Charty a vidíte, jak jeden cizororodý prvek, s nímž ve vybalancovaném systému nebylo moc počítáno, referendum, naboural systém - míním Brexit a současný britský parlamentní pat… Za osmé. EU sdružuje země, které mají stejné hodnoty. Nehodlám blábolit o křesťansko - judaistickém základu naší civilizace, když se ale rozhlédnete po světě, fakt najdete mnohem víc společného než zásadně odlišného. Tak třeba jídlo, jasně, všichni máme rádi sushi, ale od Dánska po Řecko - všude se najíte, že vám bude chutnat, potrava vám neodejde z talíře či na vás nebude, syrová, hledět vyčítavým zakaleným okem... Za deváté. EU má krásnou hymnu, jednu z nejhezčích na světě.
Je to… vrabec polní
Desítka je takové pěkné číslo, takže za desáté. EU má hymnu, vlajku, ale chybí jí zvířátko. Rozhodla jsem se tedy nějaké najít. Protože jsem si netroufla tak důležitou věc rozhodnout sama, dopsala jsem přírodovědcům na Karlovu univerzitu. „Dotaz: Hledám zvíře pro EU. Mělo by mít tyto atributy: Je rozšířené ve všech (nebo alespoň většině) zemí osmadvacítky. Není to hospodářské, ale volně žijící zvíře. Působí mile, pokud to je trochu možné. Co se stravy týče, moc si nevybírá, žádné takové, žeru jen bambus a pokud nebude, klidně si vyhynu. Prostě sympatické zvíře, jedno, či chlupaté, pernaté nebo holé. Ryba spíše ne. Poradíte mi?“
Moc hezký Passer montanus, foto Wikipedia
Po dlouhých 14 dnech přišla odpověď: „Dobrý den, omlouvám se za opožděnou odpověď, ale Váš dotaz vedl k dlouhé debatě, co by to mohlo být za zvíře. Předesílám, že jsme volili čistě podle sympatií a ne podle biologické významnosti nebo nějakého dalšího biologického atributu. Tedy kromě Vámi zmíněných. Za nás by tím zvířetem mohl být vrabec polní (Passer montanus). Podle nás je to moc pěkný ptáček, který není vybíravý a vyskytuje se po celé Evropě. Navíc jeho hlas je nezaměnitelný a obecně známý. S pozdravem, Mgr. Štěpán Pícha, Oddělení vnějších vztahů, Univerzita Karlova, Přírodovědecká fakulta, Albertov 6, 128 43 Praha 2.“ Takže není co dodat, je po ptákách, akademici se usnesli, máme vrabce. Teď jen, kdo to dá vědět Bruselu?
Mise Mikuláše Peksy
Jinak také trojky na pirátské kandidátce do eurovoleb. Proč trojky? Ani nevím, jednička bude moc zaměstnaná, čtyřka moc dole... A proč Piráti? Protože můžu. Já je volím, já je propaguju, já tu velím a kdo si bude chtít stěžovat… No, může. A ne na lampárně, ale na stránkách Krajských listů.cz. A asi i bude (třeba od pana Přeučila to vyloženě čekám 😊). KL to budou publikovat stejně jako sérii článků od pana Peksy na téma unie, eurovolby, pirátské názory a tak, přesněji, ´S Pirátem na palubu EU´, tak se to bude jmenovat. Jsem s ním na tom domluvená. Na oplátku mi dá na závěr exkluzivní rozhovor, protože si potřebuju vyjasnit spoustu věcí ohledně unie, ten systém je dost komplikovaný a já mu moc nerozumím, počítám, že ani čtenáři moc ne. A co ještě Mikuláš Peksa neví, je ten vrabec, to bude druhá oplátka a jeho první mise v Belgii, pokud volby dopadnou dobře.
Mikuláš Peksa (vlevo pirátský boss Ivan Bartoš), foto Facebook
Evropské volby jsou za rohem
Evropa se chystá na květnové volby do Evropského parlamentu. Jak se v nich orientovat? Pan Ondřej Plevák z Euraktiv.cz si dal tu práci a připravil sérii stručných „klíčů“, z nichž první odemyká základní pravidla fungování voleb. A ten jsem čmajzla, jen jsem vynechala pár bodů, které mi nepřišly tolik podstatné.
Ilustračka, foto Facebook / Jakub Dospiva
Volby do Evropského parlamentu probíhají každých pět let, přímo se volí už čtyři dekády od roku 1979. Ty nejbližší Evropany čekají ve dnech 23. až 26. května letošního roku, v Česku to pak bude tradičně volební pátek a sobota, tedy 24. a 25. května. V tuzemsku se k volebním urnám půjde celkově počtvrté.
Ačkoliv základní pravidla jsou napříč EU stejná, v některých aspektech se mohou v jednotlivých členských zemích lišit. Klíčové je především to, že se jedná o poměrný volební systém – získaná procenta se přepočítávají na mandáty. S tím je v řadě států spojená i minimální hranice nutná pro „kvalifikaci“ do boje o křesla – v Česku je to zisk 5 % hlasů. V některých zemích jsou však hranice nižší nebo neexistují vůbec.
Rozdělení na volební obvody známé ze senátních nebo sněmovních voleb v českém případě nenajdeme, celá ČR představuje jeden obvod. V některých unijních zemích jich ovšem existuje více.
V Česku kandidáti usilují o 21 europoslaneckých křesel z celkového počtu 705 – kvůli plánovanému odchodu Spojeného království z EU se nyní dosavadní počet 751 poslanců sníží.
Stejně jako u jiných typů voleb může český volič využít preferenční hlasy a potenciálně posunout své oblíbence na vyšší pozice – zakroužkovat však může maximálně dva kandidáty ze seznamu.
Volit může každý občan zemí Evropské unie, který má hlasovací právo. V drtivé většině států toto právo vzniká s dovršením 18 let. Kandidovat pak konkrétně Češi mohou nejdříve ve 21 letech.
Češi žijící v jiné zemi Unie tam mohou volit a být voleni za stejných podmínek jako místní, tedy pokud splňují tamní předpisy. Požadavkem může být dočasný či trvalý pobyt a volební registrace.
V zahraničí však Češi volí pouze kandidáty příslušné země, ty české volit nemůžou. Přenosný voličský průkaz platí pouze v rámci území ČR. Jiné země volbu ze zahraničí dovolují, s tím se ovšem může pojit riziko tzv. dvojího hlasování, kdy občan volí jak doma, tak v zahraničí.
|
Vložil: Anička Vančová