Nehoda, přepadení, nebo snad vražda? Zbytečná smrt zůstává dodnes obestřena tajemstvím. Tajnosti slavných
19.04.2019
Foto: repro/archiv ČT
Popisek: František Husák v dokumentu České televize Příběhy slavných: Já se tam vrátím...
Na milovníka nebyl dost krásný, na tragéda dost razantní a na komika dost komický. Tvrdý kritik, který o něm kdysi tohle napsal, byl ale úplně vedle – dokázal totiž zahrát úplně všechno. Jeho kariéru ale přidusila doba a závislost, nad níž nedokázal zvítězit.
Poznáváte ho? Do koncepce nesmrtelné komediální série o rodině Homolkových se představitel uťápnutého rachitického manžela Ludvy původně zřejmě hodil režisérovi Jaroslavu Papouškovi především typově. Nakonec ale František Husák dokázalse svou ‘gigantickou‘ manželkou v podání Heleny Růžičkové rozehrát tak velkolepý útok na bránice diváků, že se navždy zapsal do paměti diváků i historie české kinematografie. Dokázal zahrát úplně všechno a během čtvrtstoletí u filmu ztvárnil spoustu postav. Většinou šlo ale o role vedlejší.
Ludva a Heduš (Helena Růžičková) v prvním dílu filmové trilogie Ecce homo Homolka
(foto – repro/archiv ČT)
Snil o kariéře pediatra
Narodil se 24. května 1936 v Praze a moc nechybělo, aby se hercem nikdy nestal. Ve škole totiž patřil k jedničkářům, současně ale už tenkrát hrál ochotnické divadlo. Snil o studiu dětského lékařství a rodiče měli o jeho budoucnosti jinou představu. Nejraději by ho bývali viděli za stolem v některém státním úřadu, protože považovali tuto profesi za opravdovou životní jistotu. Nakonec se ale jeho kroky k životní profesy ubíraly úplně jinou cestou. Nejprve se rodičům navzdory přihlásil do hornického učiliště. Z něj přešel na vojenskou školu do Moravské Třebové, a pak se chtěl stát lékařem. Na první pokus ho ale na medicínu nepřijali, takže nastoupil základní vojenskou službu. V uniformě začal recitovat a kouzlu herectví nadobro propadl. Byl opravdu dobrý, a tak dal na radu herce Františka Vnoučka a přihlásil se na DAMU, kterou úspěšně absolvoval v roce 1959.
V muzikálu Čert na štaflích – Divadlo Petra Bezruče Ostrava, 1961
(foto – repro/vis.idu.cz)
Hvězda Činoheráku
Přání jeho absolventského ročníku bylo dělat divadlo podle svých představ, a tak všichni jeho členové odešli do ostravského Divadla Petra Bezruče. Husák strávil na jeho jevišti šest sezón, což mu přineslo řadu zajímavých rolí, v nichž se začal tříbit jeho herecký naturel. V druhé polovině šedesátých let pak odešel do pražského Činoherního klubu, v němž působil deset let a svou osobitostí spoluvytvářel jeho umělecký profil. V roce 1975 se rozhodl odejít z Prahy a věnovat se práci s dětmi. Stal se učitelem v Lidové škole umění v Českém Krumlově, kde také vedl zájmový kroužek pro romské děti. Působil i v Malém divadle v Českých Budějovicích a na Skupově Plzni v roce 1977 dostal cenu za herecký výkon v roli Jiříka v loutkové inscenaci Kainarovy Zlatovlásky. Pak se ale k herectví vrátil. Hrál v divadlech v Českých Budějovicích a Chebu. Teprve v roce 1983 přešel se vrátil do hlavního města a přijal angažmá v Divadla Na zábradlí, v němž působil až do své předčasné smrti.
V roce 1965 s Jiřím Hrzánem v Činoherním klubu v představení Mandragora
(foto – repro/vis.idu.cz/Vilém Sochůrek)
Skončil u maminky
S alkoholem se prý potýkal už od mládí, a občas se mu podařilo nad svou závislostí alespoň dočasně vítězit. Jenže velmi těžce snášel kritiku, upadal do úzkostných stavů, a pak zpravidla sáhl po lahvi. Měl sílu i vůli, což dokázal i tím, že po svém odchodu z Prahy řadu let abstinoval. Vše se ale změnilo v roce 1983, když se do metropole vrátil a opět neodolal. Především kvůli alkoholu se mu nedařilo v partnerských vztazích. Oženil se čtyřikrát, ani jedno manželství ale nevydrželo. Jeho první ženou se stala Věra, vdova po grafikovi Vladimíru Boudníkovi. Druhá manželka Naďa ho přemluvila, aby nastoupil odvykací kúru, jeho boj byl ale marný a z léčebny ho vyloučili pro neukázněnost. Jeho několikadenní opilecké tahy městem byly stále častější, až Nadě definitivně došla trpělivost. Stejně skončila další dvě manželství. Nakonec našel útočiště u maminky.
V pražském Činoherním klubu v roce 1971, v nejslavnějším dramatu Maxima Gorkého Na dně
(foto – repro/vis.idu.cz/Miloň Novotný)
Veřejné tajemství
Jeho závislost na alkoholu, která byla veřejným tajemstvím, se prý při práci nikdy negativně neprojevila. „Můžu říct, že jsem ho střízlivého snad neviděla. Na druhé straně na něm ale požívání alkoholu nebylo znát,“ prozradila před lety manželka herce Josefa Šebánka, který v nesmrtelných komediích hrál Homolku staršího. „On byl jeden z těch mužů, co pořád hledají, a myslím, že to nenašel, takže vedl dost nešťastný soukromý život. Přes to, jak skutečně hodný člověk byl, vedl válku se svými nejbližšími,“ zavzpomínal na něj v knize Nevyjasněná úmrtí jeho lékař a přítel Vladimír Dbalý. „Celé odpoledne byl v divadle, měli jsme ho na očích a on nic nepil. Ale každý večer byl ožralý. Až jednou se ozvala ze záchodů strašlivá rána, šli jsme se tam podívat a prasklo to – František měl schovanou flašku v nádobce na splachování, a když ji tam teď vracel, uklouzl a spadl,“ prozradil ve stejné knize Pavel Landovský.
Doktor ve slavném filmu Karla Kachyni Sestřičky
(foto – repro/archiv ČT)
Nehoda, nebo přepadení?
Jeho stav se zhoršoval, sužovaly ho deprese, které ‘léčil’ alkoholem, k němuž koncem osmdesátých let přidal ještě prášky. Téměř denně se vracel z hospody celý zválený nebo potlučený. Bylo jen otázkou času, kdy se stane něco opravdu zlého. A pak ho po jednom tahu našli kamarádi před hospodou pořádně zřízeného. Mysleli si, že je zase jen opilý a vyspí se z toho, jenže situace byla mnohem vážnější. Doma upadl do bezvědomí, přivolaný lékař konstatoval krvácení do mozku a nařídil okamžitý převoz do nemocnice. Už ale bylo pozdě. František úplně ochrnul, dýchal jen s pomocí přístrojů. V nemocnici strávil osm měsíců, pak začal jeho organismus selhávat. František Husák zemřel 8. listopadu 1991, bylo mu pouhých padesát pět let. Jeho předčasná a zbytečná smrt zůstává obestřena tajemstvím. Říká se, že byl přepaden, dokonce se spekulovalo o vraždě. Cizí zavinění ale nebylo prokázáno.
Vložil: Adina Janovská