Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
MFF Karlovy Vary 2019

MFF Karlovy Vary 2019

Hvězdy, hvězdičky, róby, filmy i drsná kritika

Na vlastní kůži

Na vlastní kůži

Ivan Břešťák dělal krimi na Nově, má na kontě 1 200 reportáží. Nyní se vydává pro Krajské listy.cz tam, kam se bojí i benga

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vycházející české hvězdy

Vycházející české hvězdy

Je jim sotva přes dvacet, přesto již nastartovaly raketovou kariéru

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturního redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Filmové stopy

Filmové stopy

Zajímá vás, jak teď vypadá fabrika z filmu Marečku, podejte mi pero? Reportáže z míst, kde se natáčely kinohity

Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Tvrdil, že točí pravdu, socialismu věřil. A vojenská dobrodružství povýšil na ryze chlapskou záležitost. Tajnosti slavných

15.04.2019
Tvrdil, že točí pravdu, socialismu věřil. A vojenská dobrodružství povýšil na ryze chlapskou záležitost. Tajnosti slavných

Autor: repro/archiv ČT/Josef Janoušek

Popisek: Karel Kachyňa v šedesátých letech - snímek z dokumentu České televize Zlatá šedesátá II.

Velkou lásku potkal slavný režisér v prvomájovém průvodu a jako otec působil sice sporadicky, zato intenzivně. A pak se mu podařil husarský kousek – stal se jedním z prvních českých otců, kterým se podařilo získat po rozvodu dítě do péče.

Říká se o něm, že byl workoholik, který profilmoval život. Film byl jeho skutečným životem, do nějž zahrnul malé dětské příběhy i rozmáchlé historické fresky a politické metafory. Karel Kachyňa patřil k nejplodnějším, ale také k nejoriginálnějším tvůrcům naší poválečné kinematografie. Jeho největší devízou bylo přesné a výrazné postižení psychologie postav, často zachycoval zdánlivé banality. Zajímal ho svět outsiderů a ztroskotanců, jakákoli glorifikace a okázalost mu byly cizí. Přestože mnoho jeho děl obsahuje komediální prvky, vyznívají nakonec spíš smutně. Jeho tvorbu lze jeho shrnout jako lyrická komorní psychologická dramata. Sám nehodnotil, jako by byl jen pozorovatelem či zvídavým tazatelem. Využíval přitom výrazného střihu a kontrastního střídání komična a tragických situací, čímž navázal na své dokumentaristické počátky.

První partner

Narodil se 1. května 1924 ve Vyškově a měl staršího bratra, rodné město ale opustil již ve čtyřech letech. Jeho otec byl totiž coby státní úředník často překládán, takže další čtyři roky prožila rodina v Dačicích, a poté konečně zakotvila v Kroměříži. Tam se stal vládní rada Kachyňa okresním hejtmanem a v roce 1934 i prvním místopředsedou nově ustanovené místní skupiny Masarykovy letecké ligy na kroměřížském letišti. Zatímco tatínek byl prý málomluvný a nesmělý, maminka učitelka byla doma velký šéf. Otcovo postavení a pochopení umožnilo Karlovi studia podle jeho představ. Po maturitě zůstal za války ve vzduchoprázdnu, protože vysoké školy byly uzavřeny, a tak nejprve prošel baťovskou uměleckou přípravkou. Poslední rok války byl s bratrem totálně nasazen v Německu a po osvobození nestihl první termín přijímaček na vysokou, takže musel narukovat na vojnu. V roce 1947 konečně nastoupil na vysněnou školu, nově založenou filmovou fakultu, kde studoval obor kamera a stal se historicky prvním absolventem FAMU. Tam se také setkal s Vojtěchem Jasným, s nímž v počátcích kariéry vytvořil tvůrčí režisérskou dvojici.

Dokumenty z Číny

Již během studia začal s Jasným natáčet dokumentární snímky, prvním z nich byl v roce 1949 více než hodinový projekt Není stále zamračeno, který vznikl jako absolventská práce. Mapuje postupné zvelebování státního statku kdesi v krušnohorském pohraničí, kam po odsunu německého obyvatelstva přicházejí noví osadníci. Už tenkrát se v díle projevil jejich smysl pro výtvarné hodnoty a snaha kultivovaně postihnout střípky reality. V roce 1950 společně vydali publikaci, nazvanou Budujeme pohraničí, a po absolutoriu začali společně pracovat ve Studiu dokumentárního filmu a v Československém armádním filmu. V roce 1952 se zúčastnili tříměsíčního zájezdu Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého do Číny, jehož výsledkem byly tři filmové dokumenty a cestopis s fotografiemi, nazvaný Byli jsme v zemi květů, který vyšel v roce 1954 v nakladatelství Naše vojsko.

Otec samoživitel

V témže roce ještě Kachyňa s Jasným společně vstoupili do světa hraných filmů dobrodružným dramatem Dnes večer všechno skončí. V příběhu svobodníka Milana Pazdery, který se zamiluje do krásné mladé dívky, z níž se vyklube nebezpečná špionka, ztvárnil hlavního hrdinu tehdejší idol dívčích srdcí Josef Vinklář. Po tomto projektu se režisérský tandem rozešel a každý se vydal vlastní cestou. Mezitím se Karel v roce 1950 oženil s herečkou Eliškou Kuchařovou, s níž se seznámil během studia na FAMU, v prvomájovém průvodu. V roce 1952 se jim narodila dcera Eliška, kterou vychovávaly především babičky. „Tatínek byl sice na místě posvátném, účastnil se výchovy jen občas, ale zato velmi intenzivně. Naučil mě bruslit, lyžovat. Matka byla úplně mimo, dělala svoji kariéru,“ zavzpomínala Eliška před lety v dokumentu Příběhy slavných – Život byl vlídný, místy drsný. Vystudovala oděvní výtvarnictví na VŠUP a v jejích kostýmech chodí herci například ve filmu Setkání v červenci, Zlatí úhoři, Fany či Hanele. Většinou ji najdete v titulcích jako Elišku Kachyňovou, i když se jmenuje Nová. První Kachyňovo manželství se ale po čtrnácti letech rozpadlo, podíl na tom měla mimo jiné zřejmě i skutečnost, že v roce 1957 přijala jeho manželka nabídku stálého angažmá v souboru Východočeského divadla v Pardubicích. A po rozvodu se Kachyňovi podařilo něco na tehdejší dobu zcela nemožného – dosáhl svěření dcery do péče.

Vojenská éra

V druhé polovině padesátých let se Kachyňa zaměřil na projekty především z vojenského prostředí, nesměly v nich ale chybět dramatičnost a dobrodružství. Jeho snímky z tohoto období sice byly výrazně poplatné době, jejich režisér ale tvrdil, že točí pravdu. V úspěšné budování socialismu totiž věřil. Velký ohlas měl v roce 1955 příběh z dobře střežených hranic Ztracená stopa, v němž si vojín Kříž v podání Eduarda Cupáka dokáže znovu získat ztracenou důvěru postřeleného služebního psa Bojara a s jeho pomocí dopadne narušitele hranic. Divákům, toužícím po dobrodružných příbězích, se mimořádně líbil a současně splnil i své náborové poslání. Ve stejném roce Kachyňa natočil svoji první televizní inscenaci, nazvanou Krev. Neméně úspěšné bylo i válečné drama Tenkrát o Vánocích z roku 1958. Klíčovým úspěchem se ale stal v roce 1959 Král Šumavy, který pozdvihl na kvalitativně vyšší úroveň do té doby naivní špiónské historky. Kachyňa v něm rozvedl své pojetí vojenských příběhů jako ryze chlapské záležitosti a mistrně se dokázal vyhnout okatým prvkům propagandy.

Prezidentův kamarád

Osudovým se pro něj stalo setkání se spisovatelem a scenáristou Janem Procházkou, díky němuž v šedesátých letech vznikaly komorně laděné filmy, zabývající se novodobými dějinami. Nejprve s ním točil projekty pro děti, jako je Trápení nebo Závrať, pak přišel zlom v podobě filmů Ať žije republika, Kočár do Vídně či Noc Nevěsty, nešetřící kritikou. Především Kočár do Vídně patřil k nejdiskutovanějším filmům své doby. Jedněmi byl zatracován jako protiněmecký, jinými zase jako protičeský či protipartyzánský. Především to ale byl film proti válce a zabíjení. Procházka, který hlavní ženskou roli napsal ‘na tělo‘ pro Ivu Janžurovou, byl tenkrát členem ÚV KSČ a osobním přítelem prezidenta Antonína Novotného. Díky jeho intervenci se dostalo válečné psychologické drama, natočené podle Procházkovy stejnojmenné literární předlohy, v roce 1966 na filmový festival v Karlových Varech. Získalo třetí hlavní cenu a o rok později ještě Odměnu Čs. filmu za nejúspěšnější film roku.

Utajený Procházka

V té době se Kachyňa podruhé oženil s krásnou letuškou, o devět let mladší Jarmilou Jandurovou, které říkal Ajka. Počáteční romantiku ale vystřídala tvrdá každodenní realita. Karlovi se začala její časově náročná profese brzy zajídat, chtěl prostě ženu v domácnosti, která zajistí rodině full servis a postará se o dítě. Ajka se nakonec přizpůsobila a žili spolu až do roku 1984, kdy ji předčasně připravila o život rakovina. Počátkem sedmdesátých let obohatil Kachyňa československou filmografii dvěma skutečnými skvosty. Tím prvním se stalo rodinné drama Už zase skáču přes kaluže, v němž se poprvé představil divákům tenkrát jedenáctiletý Vladimír Dlouhý. Adaptace románu australského spisovatele Alana Marshala přenesla příběh chlapce, postiženého obrnou, do jiné doby i prostředí, uchovala si ale silné humanistické poslání. Film posbíral neuvěřitelných čtrnáct ocenění včetně Stříbrné mušle v San Sebastianu a dvou ocenění na mezinárodním filmovém festivalu v Bělehradě. Jen skutečný autor scénáře Jan Procházka nesměl být v titulcích uveden, jeho autorství ‘přikryl‘ svým jménem Ota Hofman.

(Pokračování ve středu 17. dubna)

 

Božoňka

Vložil: Adina Janovská

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace