Když se mladší brácha povede… Celý život upsal komedii, i když mu leckdy do smíchu moc nebylo. Tajnosti slavných
10.04.2019
Foto: repro/archiv ČT
Popisek: Oldřich Lipský v dokumentárním cyklu České televize Příběhy slavných
Stejně jako o patnáct měsíců starší bratr začínal nejprve jako herec. Pak se proslavil jako režisér nesmrtelných komedií, které české diváky nejspíš nikdy nepřestanou bavit. Nejvíc ale miloval cirkus a varieté. Nakonec zemřel přímo na place a rozdělanou práci za něj musel dokončit kolega.
„Myslím, že je na světě moc smutných věcí a že o ně se stará už tak dost lidí,“ prohlásil legendární režisér Oldřich Lipský, který ze všeho nejvíc miloval cirkus a varieté. O rok mladší bratr legendárního herce a komika Lubomíra Lipského prokázal, že je mu blízký humor ve všech odstínech a chutích. Světovou proslulost získal parodiemi, především nesmrtelnou filmovou komedií Limonádový Joe aneb Koňská opera. Točil komedie realistické i vědecko-fantastické, podle našich i cizích klasiků humoristů, rozuměl si ale i se soudobými autory. Dokázal shromáždit invencí sršící štáb a pro naši kinematografii objevil hned několik výjimečných osobností. Každý film, který natočil, slavil u domácího publika skutečný úspěch. Nepatřil sice k tvůrcům, kteří získali množství zahraničních ocenění, mezi domácími režiséry ale jednoznačně patřil k naprosté špičce.
Herecké začátky
Narodil se 4. července 1924 v Pelhřimově do rodiny vyhlášeného cukráře. Jeho otec Vilém byl vášnivý ochotník a režisér, takže není divu, že se ochotnickému divadlu začal velmi brzy věnovat i Oldřich a jeho bratři, pozdější herci Lubomír Lipský a Dalibor Lipský. Až do uzavření škol nacisty v roce 1941 studoval na pelhřimovském gymnáziu, pak byl totálně nasazen do průmyslu. Současně hrál v ochotnickém studiu Mladá komedie, silně ovlivněném předválečnou tvorbou Osvobozeného divadla. V létě 1945 se přestěhoval do Prahy, kde studoval práva a filozofii, časem ale dal přednost divadlu. Pracoval jako herec, režisér i umělecký ředitel v Divadle satiry, které s bratrem Lubomírem a dalšími přáteli založil, a již v té době se také poprvé objevil na filmovém plátně.
Třikrát a dost
Poprvé stanul před kamerou v romantické komedii Václava Kršky Řeka čaruje, v níž se mihl jako jeden z mladíků ve mlýně. O rok později ztvárnil už trochu větší roli Karla ve válečném dramatu režiséra Václava Kubáska V horách duní, který jako jeden z prvních partyzánských filmů vypráví o protinacistickém odboji. Pak si ještě zahrál v roce 1948 v komedii Červená ještěrka, v níž ztvárnil hlavní postavu profesora Bláhy Jindřich Plachta. No a poté už se začal věnovat především režii. Lví podíl na tom mělo uzavření Divadla satiry, po němž začal Oldřich od roku 1949 pracovat ve filmovém studiu Barrandov. Nejprve jako asistent režie u Josefa Macha, spolurežisér s Janem Strejčkem a Miroslavem Hubáčkem. Svůj první vlastní film Cirkus bude! natočil v roce 1954.
Miloval cirkus a parodie
Velký obdivovatel cirkusu se svou tvorbou mimo jiné významně zasloužil o popularizaci umění předních československých artistů. Do cirkusové manéže a zákulisí umístil děj hned několika svých filmů – dokumentu z roku 1960 Cirkus jede, nestárnoucí veselohry Šest medvědů s Cibulkou z roku 1972 a o tři roky později rodinné komedie Cirkus v cirkuse. Čtyři roky také připravoval scénář seriálu podle románu Eduarda Basse Cirkus Humberto. „Začíná se o tomto projektu znovu hovořit. Rád bych, kdyby vážně. Stejně jsem přesvědčen, že i když ne teď – tedy někdy někdo film podle této znamenité knihy natočí,“ zavzpomínal v jednom rozhovoru v roce 1985. Jeho realizace se už ale nedočkal. Cirkus byl zkrátka jeho největší životní láskou, a tak si i jako už známý filmový režisér občas ‘odskočil‘ ze svého hlavního oboru a režíroval představení i v milovaných cirkusech, nebo v lední revue.
Sranda na úrovni
Jeho filmy nikdy nezašly za hranici dobrého vkusu a měly vždy vysokou úroveň. Hráli v nich naši nejlepší herci, počínaje jeho bratrem Lubomírem a Milošem Kopeckým přes Rudolfa Hrušínského, Vladimíra Menšíka a Jiřinu Bohdalovou až po Karla Effu, Jiřího Sováka, Jana Libíčka či Jiřího Líra. Není divu, že také sklízely u diváků značný úspěch. Oldřichovou zálibou se staly především parodie různých filmových či literárních žánrů, a právě díky tomu se v roce 1964 zrodila ve spolupráci se spisovatelem a scenáristou Jiřím Brdečkou mimořádně úspěšná a dodnes milovaná westernová parodie Limonádový Joe aneb Koňská opera. Období normalizace se pak nejvýrazněji odrazilo v jeho tvorbě ‘povinnou‘ veselohrou Tři chlapi na cestách, která vycházela z úspěšného televizního seriálu Jaroslava Dietla Tři chlapi v chalupě.
Kodet se nevešel do kostýmu
V roce 1977 znovu spojil tvůrčí síly s Brdečkou, aby spolu vypracovali scénář na motivy laciných šestákových detektivek. Scenérie staré Prahy si přímo říkala o zasazení příběhu amerického detektiva a snímek Adéla ještě nevečeřelabyl ještě v témže roce uveden do kin. Zajímavé bylo mimo jiné i obsazení populárního slovenského herce Michala Dočolomanského do hlavní role. K jedné ze svých nejslavnějších rolí totiž přišel jen náhodou. Původně totiž absolvoval kamerové zkoušky Jiří Kodet, jenže se nakonec nevešel do ušitého kostýmu, a tak tak za něj Lipský narychlo sháněl náhradu. V záporné roli se opět objevil Miloš Kopecký, který měl při natáčení náročnějších scén k dispozici hned čtyři dubléry. Na svou dobu měl film fantastickou návštěvnost a zabodoval i na mezinárodních festivalech.
Pokořil i železnou oponu
Ačkoliv se Adéla zrodila v období tuhé normalizace, Lipský s ní dokázal nejen překročit hranice železné opony, ale zároveň i vytvořit skutečně nadčasový a inteligentní žánrový počin. O čtyři roky později se osvědčená dvojice Lipský-Brdečka sešla znovu, aby oslavila obdobně svéráznou formou nesmrtelnou tvorbu francouzského klasika dobrodružné literatury Julese Vernea. Parodie Tajemství hradu v Karpatech se nakonec dočkala obdobného hereckého obsazení jako Adéla a stejně jako ona slavila úspěch i za hranicemi. O rok později natočil Oldřich Lipský na pražském Jižním městě Srdečný pozdrav ze zeměkoule, v němž si hlavní role návštěvníků z vesmíru zahrála pro změnu tehdy nejpopulárnější dvojice slovenských herců a komiků Milan Lasica a Július Satinský.
Odešel během natáčení
Kromě festivalových ocenění za své komedie získal populární režisér v roce 1974 oficiální titul Zasloužilého umělce a o pět let později i Národního umělce. Odešel nečekaně v říjnu roku 1986 během natáčení komedie Velká filmová loupež, která se odehrává během výstavy, probíhající u příležitosti čtyřicátého výročí znárodnění československé kinematografie v pražském paláci U Hybernů. Během natáčení však Oldřich Lipský náhle zemřel a projekt musel dokončit Zdeněk Podskalský. Osudnou se mu stala zákeřná rakovina žaludku. Jeho syn Dalibor je filmovým střihačem a producentem, dcera Ludmila je lékařka.
Vložil: Adina Janovská