Taxikáři v Praze protestovali za návrat do jeskyní. Komentář Štěpána Chába
komentář
10.04.2019
Foto: Facebook / Sdružení českých taxikářů
Popisek: Za pár let bude auto s nápisem TAXI jen historickým artefaktem... Snímek z pondělního protestního pochodu Prahou
Avizovaná demonstrace taxikářů v Praze zažila své příjemné fiasko. Vyjádřit svou podporu k návratu „starých dobrých časů“ přišlo jen 40 taxikářů. Z pražských pak snad ani jeden. Protestovali proti uvolňování pravidel pro soukromé cestování placenou dopravní službou. Protestovali proti Uberu, Taxify, které jim berou kšefty. A ano, kšefty jim opravdu berou. Zaslouženě, nutno dodat.
Princip služby Uberu a podobných je v tom, že do rozvážky opilých nebo spěchajících spoluobčanů se může zapojit každý, svým autem, bez nutnosti spadat pod nějakou taxikářskou centrálu. Uber je online služba, kde si objednáte odvoz, předem znáte trasu jízdy, předem znáte cenu jízdy. Uber se snaží jezdit co nejúsporněji, nejkratší cestou, nejlevněji. Takže za odvoz několika kilometrů noční Prahou u Uberu zaplatíte dejme tomu stovku, u běžného taxíku pak i dvojnásobek. Protože v taxíku se jezdí piánko a hezky přes periferie, aby taxametr hodil co největší výdělek. Taxametr je totiž neúprosný a čím déle se točí, tím lépe, že jo.
V pondělí bylo pěkné, slunečné počasí, takže těch pár ´dinosaurů´ mezi taxikáři (valná většina minimálně pražských taxikářů již prozřela a mají i aplikaci Uber nebo Liftago) se pod dohledem početné policie příjemně prošlo po Hradčanech, foto Facebook
Nová a stará doba
Taxikáři tak vlastně představují ty „staré dobré časy“, kde se plýtvalo, aby byla co největší provize. Uber jede trochu opačným směrem. Je úsporný, rychlý, efektivní. Jeho systém stojí na tom, že zákazníka okrást prostě nepůjde. Což, ať taxíkáři ryčí jak pominutí, u jízdy taxíkem byla vlastně norma. Vždyť na podvody pražských taxíkářů vznikaly vtipy, byla před nimi varování v turistických průvodcích, vědělo se o nich. Kšeft probíhal stylem – hele, jak natáhnu toho debilního turistu – a z Václaváku na Staromák se to vzalo přes Slaný. Jen ať platí, umaštěnec cizácká, že. A když už jsme u toho, tak turistický průvodce, který vedle popisu krás Prahy a míst, kde se lačný turista může opít do němoty, varuje důrazně před taxikáři, takový průvodce nám dobré jméno nedělal. Fajn, že to zmizí.
Proslov muší bejt, že jo. Foto Facebook
Boj proti pokroku
Nejspíš všichni jsme museli číst na základní škole Lovce mamutů od Eduarda Štorcha. Teď si představte, že děj knihy převyprávíme přes brýle střetu taxikářů s pokrokem. Kopčem v závěru knihy vynalezne metodu rozdělávání ohně za pomoci luku a dřívek. Pokud by do děje zasáhl princip protestu pražských taxikářů, dočkáme se na dalších stránkách sociální sondy do duše pravěkého luddity, v které Veverčák vznese k náčelníkovi Mamutíkovi ostrou výhradu proti nové metodě. Protože čekání na to, až uhodí do stromu blesk a následný sprint k hořící větvi, je prostě tradiční. A nebudeme ho nějakými novotami měnit. Kam bychom pak přišli? Tradice se nemění. Fungovalo to, tak proč to měnit.
A dost! Ale čeho? Loupeživých taxíkářů, doufejme. Foto Facebook
Vidíte tu absurditu taxikářů a jejich protestu? Jim ani tak nejde o práci, práce je dost. Mnozí z nich už dávno přešli k Uberu, po řidičích z profese je sháňka u MHD, u dálkové dopravy, u balíkové dopravy. Jim jde o zachování statu quo, kdy budou moci dál téměř bezpracně odrbávat „naivní“ turisty. Kočí také jistě s nelibostí nesli, když ulicemi začala projíždět první auta. Měli jsme naslouchat jejich nářkům a auta zakázat? Doposud by se uživilo opravdu dost kočích a kšefty kolem koní by každoročně šplhaly do miliard. Jenže otázka stojí jinak – měli jsme se vzdát pokroku, protože kočí se nechtěli vzdát své profese? Máme se vzdát pokroku, protože se své profese nechtějí vzdát taxikáři?
Nutno dodat, že takových protestů bude přibývat. Pokrok v digitalizaci, automatizaci a robotizaci se neúprosně blíží. Všude možně po světě... k nám jde hodně pomalým, vycházkovým krokem, ale přesto přijde. Právě teď odpadávají taxikáři. Další profese budou následovat. Přeci nebudeme do nekonečna běhat za bouřky a čekat, jestli uhodí do stromu (a my budeme mít na chvíli oheň), nebo jestli uhodí do nás (a my budeme mít po ptákách). Takže, milí taxikáři, chápu vaše rozladění nad pokrokem, ale je holt nejvyšší čas začít si hledat jinou práci. Nebo přejít pod Uber. A ne, není v tom ani kousek cynismu, podle všeho moje profese s automatizací brzy zanikne také. Pak budu já přemýšlet nad tím, jestli by nebylo od věci obejít pokrok a prostě donutit společnost, aby mou živnost zachovala. Nejspíš mě poslouchat nebude. Stejně jako taxikáře.
Korporát
V jednom mají ovšem protestující taxikáři pravdu. Uber je americká korporace. Jeho podporou tak začneme odlévat další peníze za hranice, nebudeme je nechávat v domácím rybníku. Ale to už je otázka na vládní činitele a jejich schopnosti to korporacím daněmi řádně osladit. Doposud je zvykem, že se k tomu vládní činitelé příliš neměli. Nu, troufám si tvrdit, že právě to by mohlo být tématem příštích voleb do parlamentu. Pokud si tedy politici sami nedodají nějakou umělou kauzu jako posledně, kdy volebními preferencemi pohnula těžba lithia, po které se, jako politickém tématu, po volbách dokonale slehla zem.
Vložil: Štěpán Cháb