Talentovaní právníci přivezli Oscara. Pak ale jeden emigroval a druhého šoupli za trest do penze. Tajnosti slavných
08.04.2019
Foto: repro/archiv ČT
Popisek: Ján Kadár a Elmar Klos
VIDEO Doplňovali se přímo skvěle. Každý měl svou ‘parketu‘ a společně dosáhli prvního mezinárodního úspěchu československé kinematografie. Přesto skvost, ověnčený Oscarem, ale skončil na dlouhá léta v trezoru.
Natáčet ve dvojici nebylo dříve ve světě nic neobvyklého, a tak v roce 1952 odstartovala spolupráce první proslulé česko-slovenské filmařské dvojice, Elmara Klose a Jána Kadára. „Představte si sehraný deblový pár na tenisovém kurtu. Prostě dva hráči se sešli a doplňují se v tom, co umějí, ale i v tom, co neumějí. Vědí, kdy se na partnera mohou spolehnout a kdy ho sami musí podepřít,“ prohlásil později Klos ve svých vzpomínkách. Natočili osm filmů, vrcholem jejich spolupráce se stalo v roce 1965 válečné drama Obchod na korze, na němž se jako pomocný režisér podílel mladý Juraj Herz. Film byl průlomový hned v několika ohledech. Uvedl téma krutého pronásledování Židů za nacismu, poprvé poukázal na aktivní účast Slovenského štátu na holocaustu a znamenal překonání éry schematických válečných fresek. Posunul se směrem k eticky závažné a nadčasové výpovědi o svědomí, zbabělosti i tragických důsledcích mravních kompromisů. Pak ale bouřlivé události slavnou dvojici navždy rozdělily.
Burianův scenárista
Elmar Klos se narodil 26. ledna 1910 v Brně a s filmem přišel poprvé do kontaktu už na gymnáziu, když se strýcem, spisovatelem a humoristou Josefem Skružným, psal scénáře k němým komediím s Vlastou Burianem. Vystudoval práva na Karlově univerzitě, a pak krátce pracoval jako úředník pražské Sociální pojišťovny. Několikrát si ve filmu i zahrál. V roce 1934 se stal organizátorem nových filmových ateliérů zlínského podniku Baťa. Pracoval tam až do poloviny čtyřicátých let, občas i pod pseudonymem Klaus Hakon, jako vedoucí výroby, produkční, střihač, režisér, scenárista, komentátor a člen filmařské skupiny F. Šestka na různých krátkých, reklamních, osvětových a dokumentárních snímků. V letech 1945 až 1948 byl národním správcem filmových ateliérů ve Zlíně, tajemníkem České filmové společnosti a ředitelem Krátkého filmu. Nakonec se stal vedoucím tvůrčí skupiny, scenáristou a režisérem Studia hraných filmů na Barrandově, později Filmového studia Barrandov.
Všichni blízcí zahynuli v Osvětimi
O osm let mladší Ján Kadár se narodil 1. dubna 1918 v Budapešti a stejně jako budoucí starší kolega začal studovat práva. V roce 1938 ale bratislavskou vysokou školu opustil a jeden školní rok strávil na Škole umeleckých remesiel u Karla Plicky. Jenže během německé okupace byl z rasistických důvodů uvězněn a celá jeho nejbližší rodina zahynula v plynových komorách koncentračního tábora Osvětim. Po osvobození se vrátil do Bratislavy, dva roky pracoval v Krátkém filmu jako asistent produkce a režisér krátkých a dokumentárních filmů. V roce 1947 odešel do Prahy a začal působit na Barrandově jako autor námětů, spoluscenárista a asistent režie. Počátkem padesátých let ho Elmar Klos přizval ke spolupráci a vytvořili spolu první a dodnes jednu z mála autorských, scenáristických a režisérských dvojic v českém filmu.
Drama v duchu doby
Jejich první společný film Únos vznikl v roce 1952 a byl poplatný době. Finančně nákladné drama natočili podle skutečné události. Inženýr Prokop (Ladislav Pešek) a poslanec Horvát (Jiří Dohnal) se nemohou shodnout na plánech výstavby ve velkém průmyslovém závodu v Ostravě. Spor se má vyřešit na ministerstvu, a tak se vypraví letecky do Prahy. Pouze dva členové posádky a tři cestující ale vědí, že letadlo nepřistane v Praze, nýbrž na americkém vojenském letišti u Mnichova. Američané jsou nespokojení, když zjistí, že většina cestujících nežádá azyl, ale chce zpátky domů. Prokop odmítne spolupráci s americkou špionáží, cenné průmyslové plány tajně zničí jeho spolucestující. Zradu odmítne i poslanec Horvát, kterému se po jednom výslechu podaří uprchnout a s pomocí německých antifašistů a československého konzula dosáhne toho, že se zavlečení občané vrátí do vlasti.
Pětiletý distanc
Snímkem, který dostal státní cenu II. stupně za rok 1953, se zrodilo významné spojení dvou režisérských osobností, v němž fungovala nepsaná pravidla. „Klos byl vůdčí postavou hlavně při přípravě a práci na scénáři a hlavní tíha práce na place ležela na Jánu Kadárovi,“ prozradil v rozhovoru pro ČT24 filmový historik Národního filmového archivu Jiří Horníček. Dvojice spolu natočila osm celovečerních hraných snímků. Jejich filmy probojovávaly, samozřejmě v závislosti na dobových podmínkách, kritický pohled na současnost i nedávnou minulost. Tvrdě však narazili, když v roce 1958 natočili podle hry Vratislava Blažka moderní pohádku Tři přání, která byla okamžitě zakázána kvůli zesměšňování socialismu. Pět let pak nesměli natáčet. Jejich další společný projekt, drama Obžalovaný, uspěl na karlovarském festivalu. A pak již následoval Obchod na korze.
Slavnostní vyhlášení cen Filmové akademie v Los Angeles v roce 1966:
Oscarový triumf
Tragikomedie Obchod na korze se odehrává za Slovenského štátu a zachycuje rozpaky v jádru slušného člověka, který se nechá zmanipulovat, aby ‘arizoval‘ obchůdek židovské majitelky. Nedokáže jí však říci, že se stává novým majitelem, a tak předstírá, že ho poslali k staré důvěřivé paní na výpomoc. V městečku houstne atmosféra, připravují se první židovské transporty, arogance narůstá. Bezstarostný smích tu nikdy nezazní, nakonec i v pouhém pousmání převažuje hořkost. V hlavních rolích ve filmu přímo excelují Jozef Kroner a Polka Ida Kamińska. „Měl jsem to štěstí, že díky mé matce jsem byl ovlivňován velice kvalitními knihami. Kupříkladu můj vztah k antisemitismu v mnohém pramení z knihy, na jejíhož autora si už nevzpomínám, ale vím zcela přesně, že měla název Proti odvěké křivdě. Když jsem se po letech sám sebe ptal, kde se ve mně vzala chuť dělat Obchod na korze, musel jsem konstatovat, že se zrodila v onom osmiletém klukovi, který seděl na kanapi a četl tuto knížku,“ zavzpomínal Elmar Klos v rozhovoru pro časopis Film a doba.
Na Čapka už nedošlo
Po velkolepém mezinárodním úspěchu československé kinematografie měli oba režiséři další ambiciózní plány. Mimo jiné chtěli zfilmovat Čapkovu Válku s mloky, pak se ale rozhodli pro Touhu zvanou Anada, kterou natočili v roce 1969 v česko-americké koprodukci. Nostalgicky laděný, víceméně únikový příběh, odehrávající se kdesi na slovensko-maďarském pomezí, zpodobnil vášně ve vesnické komunitě, jež způsobila vnadná dívka, kterou doslova přinesla voda. Vzápětí ale nastal definitivní konec. Ján Kadár emigroval do Spojených států a Elmar Klos byl za trest v roce 1970 propuštěn z Filmového studia Barrandov a musel odejít na odpočinek. A jejich jedinečné válečné drama Obchod na korze kvůli tomu skončilo na dalších dvacet let v trezoru.
Každý sám za sebe
Ján Kadár pokračoval v režisérské práci i za Velkou louží a natočil několik snímků v americké a kanadské produkci. Krátce po dokončení svého posledního televizního filmu Freedom Road zemřel 1. června 1979 v Los Angeles. Penzionovaný Elmar Klos se začal, i jako pamětník, zajímat o historii v Československém filmovém ústavu a vydal publikace Všechno o pohybu, Hašek a film aneb Film a Hašek a skripta Dramaturgie je, když... Po listopadu 1989 byl rehabilitován, pomáhal jako poradce při privatizaci pražských a zlínských filmových ateliérů a spolurežíroval s Morisem Issou sci-fi Bizon. Až do roku 1993 pracoval jako pedagogický vedoucí režie u snímků studentů a Studia FAMU. Zemřel 19. července 1993 v Praze ve věku třiaosmdesáti let.

Vložil: Adina Janovská