Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Na vlastní kůži

Na vlastní kůži

Ivan Břešťák dělal krimi na Nově, má na kontě 1 200 reportáží. Nyní se vydává pro Krajské listy.cz tam, kam se bojí i benga

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vycházející české hvězdy

Vycházející české hvězdy

Je jim sotva přes dvacet, přesto již nastartovaly raketovou kariéru

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturního redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Hlas jí prý mohla závidět i Špinarka, se životem si ale nevěděla rady. Zbytečné smrti řekla dobrovolně ano. Tajnosti slavných

05.04.2019
Hlas jí prý mohla závidět i Špinarka, se životem si ale nevěděla rady. Zbytečné smrti řekla dobrovolně ano. Tajnosti slavných

Autor: repro/archiv Supraphon

Popisek: Valerie Čižmárová

AUDIO/VIDEO Do naší pop music vlétla jako vichřice, a to jí bylo tenkrát teprve šestnáct. Temperamentní plavovláska s maďarskými a ‘východňárskými‘ kořeny patřila v sedmdesátých letech k největším hvězdám. Po celý život se ale nechala vodit za ručičku, a když zůstala sama, byla bezradná.

Její hity znějí dodnes a rádi je poslouchají nejen pamětníci. Jistý hudební kritik o ní kdysi dokonce napsal, že by jí hlas mohla závidět i Věra Špinarová. Její životní dráha ale spíš připomíná jinou hvězdu české pop music – Ivetu Bartošovou. Stejně jako ona potřebovala i Valerie Čižmárová neustále někoho, kdo bude její život řídit a plánovat, sama toho nebyla schopná. Nejspíš protože se vyhoupla na výsluní příliš brzy, takže zůstala bez vzdělání, a když začala její kariéra skomírat, neměla světu co nabídnout. Neuměla totiž nic jiného než zpívat.

Léta letí:

Aby doma nevěděli

Narodila se 29. ledna 1952 v té nejvýchodnější výspě tehdejšího Československa, v Michalovcích, ležících pouhých třicet kilometrů od ukrajinské hranice. Doma se mluvilo maďarsky, takže když šla do základní školy, neuměla ještě slovensky ani slovo. Zato s ní odjakživa šili všichni čerti. Ráda zpívala a tančila, hudební vzdělání získala v Lidové škole umění, kam chodila nejen zpívat, ale také do baletu. Byla bezprostřední, neměla problém najít si přátele a nechyběla jí ani odvaha. Poprvé to předvedla ve velkém stylu v pouhých čtrnácti letech, když napsala hudebníku Otakaru Krásenskému, který měl v Michalovcích swingový orchestr, že by si s jeho kapelou ráda zazpívala. Souhlasil a zjistil, že před ním stojí opravdový talent, který ani nepotřebuje nic zkoušet. Při vystoupeních pak Valerie zpívala vždy první půlhodinu a přitom se prý neustále dívala ke dveřím do sálu. Bála se totiž, že by ji mohl vidět někdo z rodiny nebo ze školy, a pak by měla doma pořádný průšvih.

Sunny
(na talentové soutěži v roce 1968):

Hvězdou v šestnácti

První větší úspěch sklidila na pěvecké soutěži v Košicích, v roce 1968 zvítězila v soutěži Talent v České Třebové a vzápětí skončila druhá na populárním festivalu Mladá píseň Jihlava, který se stal odrazovým můstkem celé řady budoucích hvězd. Nejdůležitější pro Valeriinu kariéru ale bylo, že toto klání natáčela i Československá televize. Její vystoupení zaujalo Darka Vostřela, šéfa pražského hudebního divadla Rokoko, který v té době řešil vážný problém. Ze souboru totiž právě odcházely Helena Vondráčková a Marta Kubišová, které začínaly vystupovat s Václavem Neckářem v legendárním triu Golden Kids, a Vostřel za ně nutně potřeboval náhradu. Díky tomu dostala Valerie v pouhých šestnácti letech životní nabídku, která se neodmítá. Studovala tenkrát na gymnáziu, školu ale ochotně pověsila na hřebík a Rokoko získalo dvě zbrusu nové hvězdy – ji a Jitku Zelenkovou.

Rock and roller:

Chlapy si držela od těla

Když se doma se svým úspěchem pochlubila, v první chvíli prý vypuklo naprosté zděšení. Šedesátá léta byla totiž i v českém showbyznysu hodně divoká a nevázaná. Valerie ale byla pevně rozhodnutá, a tak se brzy za ní stěhovaly do Prahy i matka a babička, aby měly svoji holčičku raději na očích. Stěžovat si na ni nemohly. I když byla velmi komunikativní a snadno navazovala přátelství, vůči mužům prý byla rezervovaná a držela si je od těla. Přesto se nakonec vdávala hodně brzy, nejspíš protože se cítila uprostřed ruchu a světel reflektorů osamělá. Vzala si lékaře, který brzy přišel s návrhem, že jí bude dělat i manažera. Byl o nějaký ten pátek starší, takže mu slepě důvěřovala a byla na něm vyloženě závislá. Jako manažer se ale nakonec příliš neosvědčil a nevydařilo se ani manželství. Hlavním důvodem byl údajně fakt, že se Valerii nepodařilo přivést na svět potomka. Sice otěhotněla, brzy ale potratila. Další pokusy byly marné a manželé nakonec skončili před rozvodovým soudem.

Správnej hoch:

Talent na jazyky

Po příchodu do Prahy jí stačil jediný týden, aby začala dobře mluvit česky. Na cizí jazyky měla talent od boha, několik hitů natočila i v němčině a maďarštině. Jenže s nástupem normalizace skončilo v roce 1972 divadlo Rokoko, především protože se jeho ředitel Darek Vostřel ocitl v nemilosti mocných. Soubor byl rozpuštěn a Valerie se poprvé ocitla ve vzduchoprázdnu. Tenkrát měla ještě štěstí, protože vzápětí dostala nabídku na angažmá z východního Německa. Rok zpívala v programu populárního zpěváka Petera Alberta, s nímž natočila i duet Wir lieben alles Schöne auf de Welt, který boural hitparády včetně tehdy populárních televizních pořadů, jako Rund nebo Schlagerstudio.

Wir lieben alles Schöne auf de Welt
(s Peterem Albertem):

Jako osudová Marlene

Po návratu nějaký čas vystupovala s kapelou Svatopluka Čecha, pak vzala zavděk angažmá v Semaforu. Od mládí byla totiž neustále na někom závislá, co má dělat, jí vždycky říkal někdo jiný, kdo právě řídil její kariéru. Sama se s tím vypořádat nedokázala. V roce 1975 vydal Supraphon album jejích největších hitů s prostým názvem Valerie Čižmárová, které bylo sestaveno z původních nahrávek. Nechyběl mezi nimi ani duet s Petrem Jandou a doprovodem nejslavnějšího hudebního tělesa, Orchestru Karla Vlacha. Koncem sedmdesátých let se zúčastnila dvou největších československých festivalů populární hudby, Děčínské kotvy a Bratislavské lyry, kde byla úspěšná a s písní Žádný ptáčník nemá křídla si vyzpívala bronz. Tehdy zabodovala i se svou image – pánským oblekem včetně klobouku ve stylu Marlene Dietrich.

Proč Si To Brát
(s Petrem Jandou v roce 1975):

Léta bezradnosti

Osmdesátá léta znamenala pro její kariéru útlum. Účinkovala v divadle Semafor, objevovala se poměrně často i na televizní obrazovce, její repertoár ale ztratil šmrnc. Působil nahodile a nepříliš zajímavě, evidentně mu chybělo dramaturgické či manažersko-producentské zázemí. Prostě člověk, který by se o ni staral. Na počátku devadesátých let po jejím boku konečně stanul i nový životní partner, saxofonista Pavel Kondelík, kterého poznala už v roce 1973 po nástupu do divadla Semafor. Přešla do nově vytvořeného Divadla Jiřího Grossmana, jenže přišly zlé časy, soubor byl rozpuštěn a Valerie si už zase nevěděla rady. Od počátku byla na někoho či něco vázaná, a jakmile ztratila zázemí, stala se bezradnou. Bylo jí přes čtyřicet, na výsluní se rychle probojovávali mladší konkurentky a nepochopila, že musí začít svoji kariéru budovat úplně znovu. Nebo to spíš odmítala chápat a nechtěla se s tím smířit. K radikální změně, která by byla potřeba, jí chyběla vůle, odevzdala se osudu. Celý život zpívala, takže nic jiného ani neuměla. Nad vodou ji drželi přátelé, kteří jí tu a tam nabídli nějakou tu příležitost, ale byla to bída s nouzí.

Jeho laskominy
(TV soutěž Vtipnější vyhráva – 1976):

Letmý záblesk naděje

S působením takzvaně na volné noze si nevěděla rady. Se změnou dramaturgie zábavných pořadů zmizela z televizní obrazovky, na někdejší slávu jen vzpomínala a stýskalo se jí i po divadle. Prošla si údobím, kdy se napila víc, než je zdrávo, pak zase téměř nejedla. Na lepší časy se zablýsklo v roce 2002, když jí vyšlo výběrové CD Léta letí, které na pražském Žofíně pokřtila řada populárních osobností v čele se Stellou Zázvorkovou a Jiřím Krampolem. Začala vystupovat v programu Heleny Růžičkové a konečně měla i velké plány. Vzápětí si ji ale vzala na mušku vážná choroba, nádorové onemocnění štítné žlázy. Jenže se odmítala léčit, protože měla panickou hrůzu z operace a následné radioléčby, které jsou při této diagnóze sice nezbytné, mají ale velmi vysoké procento úspěšnosti. A tak zákonitě přišly komplikace. Ztrácela hlas, její srdce přestávalo zvládat extrémní zátěž, kterou tato nemoc způsobuje. Strachem z léčby se v podstatě předčasně a dobrovolně připravila o život. Ani ošetřující lékař ani Pavel ji nedokázali přimět k léčbě. Do nemocnice na pražském Karlově náměstí ji převezla záchranka, až když už bylo pozdě. Zemřela 7. března 2005, bylo jí pouhých padesát tři let.

Zůstaň se mnou
(TV pořad Zajíc v pytli – 1989):

 

Božoňka

Vložil: Adina Janovská

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace