Za úspěch tvrdě platila. Kvůli kariéře se vzdala dítěte, pak ovládla i pařížskou Olympii. Tajnosti slavných
22.03.2019
Foto: repro/archiv ČT
Popisek: Hana Hegerová v televizní muzikálové komedii Dobře placená procházka
VIDEO Typově výrazná, hlasově jedinečná, projevem mimořádný soliér. Něžně pohladí po duši i přinutí k přemýšlení o životních hodnotách. O lásce, mládí, stáří, štěstí, svobodě… Zažila křivdy i vrcholnou slávu, bídu i luxus. A zůstala skromná.
Mít slavné sousedy může být někdy vážně pro zlost. V době, kdy má každý v kapse alespoň jeden mobil, si někdejší trable s telefony sotva někdo umí představit. A to jsme měli ještě výhodu – řízením osudu jsme nebyli na jedné lince s dalšími devíti účastníky, ale pouze s jedním. Jenže vydal nejméně za dvacet. Byl jím totiž nezapomenutelný Petr Hapka. Když skládal pro Hanku Hegerovou, většinou se k tomu nesešli, ale ‘viseli‘ několik hodin na telefonu. Zpívali si a hráli, prý jim to šlo takhle báječně. A ve mně bublala zlost, protože byl po tu dobu náš telefon hluchý. Jedinou obranou bylo kopnout Hapkovi do dveří. Naštěstí bydlel hned v sousedním domě. Výsledky slavné spolupráce, která obzvlášť u naší babičky vyvolávala těžké hysterické záchvaty, jimiž ničila nervy i všem okolo, pak ale přinášely radost a štěstí milionům fanoušků. A já při jejich poslouchání znovu a znovu těm dvěma ráda odpouštěla. Hapka byl zkrátka hudební mág a paní Hana kouzelnice.
Levandulová:
Z loděnic na světovou špičku
Královna československého šansonu, vlastním jménem Carmen Mária Štefánia (Beatrix) Farkašová-Čelková, se narodila 20. října 1031 v Bratislavě, v rodině bankovního ředitele, a nezvyklé jméno dostala díky tomu, že její babička byla velkou milovnicí opery. V letech 1937 až 1942 navštěvovala baletní školu v bratislavském Národním divadle, pak se ale rodiče rozvedli a Hana se s maminkou stěhovala do Hurbanova. Po maturitě na gymnáziu v Komárně chtěla na Vysokou školu ekonomickou, jenže doba byla rozháraná, takže kvůli svému ‘buržoaznímu původu‘ nemohla. A tak nastoupila jako úřednice do loděnic v Komárně a nějaký čas dokonce učila na tamní učňovské škole. Umění ji ale nepřestávalo lákat, takže se ve dvaceti letech přihlásila alespoň do odborného divadelního kurzu při státní konzervatoři. Po jeho absolvování se v roce 1953 stala členkou souboru Divadla Petra Jilemnického v Žilině.
Tak abyste to věděla
(Kdyby tisíc klarinetů):
Osudový rok
První filmovou roli dostala v roce 1954 od režiséra Jiřího Krejčíka v dramatu Frona vlastně úplnou náhodou. „Zastavil mě na ulici a řekl mi, že by ho zajímalo, jak vypadám na plátně,“ prozradila kdysi v jednom rozhovoru. V té době vystupovala jako Hana Čelková, protože prý nechtěla neobvyklým jménem poutat příliš velkou pozornost. Tento rok se pro ni stal osudovým i v soukromí. Provdala se za divadelního dramaturga Dalibora Hegera a narodil se jim syn. „Matúš se narodil do nelehké situace. Bylo to neplánované dítě, nebyli jsme připraveni. Ani já ani jeho otec, ten navíc odešel na vojnu a já zůstala na všechno sama,“ zavzpomínala. V roce 1956 dostala hlavní ženskou roli v romanci Previerka lásky. Manželství vydrželo pouze tři roky a každodenní trable se po rozvodu ještě zhoršily, takže si jako matka-samoživitelka začala přivydělávat zpěvem. V roce 1957 se poprvé představila publiku jako zpěvačka v bratislavské Tatra revue a současně ji slavná režisérská dvojice Ján Kadár a Elmar Klos obsadila jako Zuzanu v úspěšném psychologickém dramatu Tam na konečné.
Kázání v kapli Betlémské:
Těžké rozhodnutí
V roce 1958 dostala nabídku, která se neodmítá, začala vystupovat v pražském divadle Rokoko, které se stalo fenoménem díky tehdejšímu řediteli Darku Vostřelovi a jeho nápadu angažovat hvězdy české populární hudby. Pro uměleckou kariéru to znamenalo dveře dokořán, pro rozvedenou matku čtyřletého dítěte těžké dilema. Nakonec nechala syna na výchovu jeho otci. „Já jsem ho nemohla mít u sebe, bydlela jsem v podnájmu, měla spoustu práce a peněz nebylo nazbyt,“ vysvětlila. Matúš si pak na Slovensku uskutečnil dětský sen – stal se hasičem. V roce 1960 si ji při vystoupení v pražské Alhambra revue všiml šéf pařížské Olympie. Následovalo pozvání a stáž v metropoli šansonu. Ještě předtím si ale stihla zahrát cikánku ve válečném dramatu režiséra Vojtěcha Jasného Přežil jsem svou smrt a prostitutku Vandu ve filmu Otakara Vávry Policejní hodina, natočeném podle literární předlohy Gézy Včeličky.
Blázen a dítě:
Česká Edith Piaf
Na podzim 1961 se stala jednou z tváří populární hudby, o které se v té době Rokoko přetahovalo se Semaforem. Kývla na nabídku dvojice Suchý – Šlitr a díky tomu si zahrála a zazpívala v řadě nezapomenutelných představení. A také zpěvačku Editu v legendárním muzikálu Kdyby tisíc klatinetů. Mimo jiné nemohla chybět coby teta z Liverpoolu v jazzové opeře Dobře placená procházka. Ta se zrodila v Semaforu, díky úspěšnosti se jí pak ujali scenárista Miloš Forman, skvělý kameraman Jaroslav Kučera a za mimořádným diváckým ‘šmrncem‘ nemohl stát nikdo jiný než geniální mistr estrád a humoru, režisér Ján Roháč. Díky tomu vznikl v roce 1966 do té doby zcela nemyslitelný projekt, televizní muzikálová komedie. Stáž v Paříži začala přinášet ovoce, publikum i odborná kritika přímo jásaly nad Haninou mimořádnou schopností dramaticky interpretovat text. Ne nadarmo se jí říká česká Edith Piaf. Absolvovala celou řadu úspěšných vystoupení doma i v zahraničí, v roce 1967 vystoupila v pařížské Olympii a na Světové výstavě v Montrealu. Přehodila výhybku a herecnou kariéru definitivně přesunula na vedlejší kolej.
Zlá neděle:
Karlův meloun
V osmdesátých letech se jí přihodila událost, která ji nečekaně poslala na půl roku do věznice na Pankráci. Na počátku přitom byla jen něčí chyba a Hanina nepraktičnost. Na účtu jí nedopatřením přistál celý milion, který ale byl Karla Gotta. Mohla za to abeceda, H je prostě za G a kdosi se tenkrát přepsal. Kde se peníze vzaly, o tom nepřemýšlela. „Já na ty věci, jako jsou peníze a účty, nikdy neměla hlavu,“ přiznala až po letech deníku Blesk. K obžalobě ze zpronevěry jí soud připočetl, že za ně údajně chtěla koupit disidentské knihy. „Jo, tenkrát do Prahy přijelo auto ze západu s disidentskými knížkami. A oni mysleli, že v tom mám prsty. Věděli vždycky, že nejsem jejich, a mysleli si, že jsem zřejmě ty peníze utratila za tu dodávku. Víte, ale já už si na to špatně vzpomínám. Špatné věci, aniž bych se o to snažila, zapomínám,“ prohlásila. Na Pankráci si poseděla půl roku a mohla tam být mnohem déle, kdyby nezasáhla Jiřina Švorcová, předsedkyně Svazu českých dramatických umělců a členka ÚV KSČ, která poslala prezidentu Husákovi žádost o milost.
Proč je to tak
(Dobře placená procházka):
Těžké ztráty
Obrovské neštěstí postihlo její rodinu v osmdesátých letech, když nešťastnou náhodou spadla při mytí okna Matúšova manželka Marcela, matka Hanina vnuka Matouše. Hegerovi tenkrát bydleli v hereckém domě v pražských Dejvicích, v mezipatře mezi druhým a třetím poschodím. „Bylo to dost vysoko, nemohla pád přežít,“ vzpomínal herec Ivo Niederle, který v domě zůstal ze slavného osazenstva již jako jediný. V roce 2014 ji pak potkalo to, z čeho má každá matka panickou hrůzu – pouhé čtyři měsíce po oslavě svých šedesátin zemřel její jediný syn Matúš. K příčině jeho úmrtí se zpěvačka odmítla vyjádřit, konstatovala pouze, že to rakovina tak úplně nebyla, nicméně syn měl smrtelnou nemoc. Podle informací, které jako první zveřejnil server ahaonline.cz, měl dlouhodobé problémy s alkoholem, čímž si zničil játra a slinivku břišní.
Petr a Lucie:
Královna šansonu
Na hudebním poli dosáhla obrovských mezinárodních úspěchů interpretací původních i cizích šansonů. V roce 1994 vyprodala Mozartův sál ve Vídni, koncertovala v mnoha státech, mimo jiné v Argentině, Belgii, Francii, Kanadě, USA, Švédsku či Švýcarsku. Doma patřily její koncerty vždy k beznadějně vyprodaným, v anketě Český Slavík se pravidelně umísťovala mezi patnácti nejlepšími zpěvačkami. V roce 2002 obdržela od prezidenta Václava Havla medaili Za zásluhy. Je držitelkou rytířské hvězdy francouzského Řádu umění a literatury, 28. března 2012 obdržela na Staroměstské radnici čestné občanství Prahy 1 a šek na 250 000 korun. Dne 4. dubna 2013 byla povýšena na komandéra francouzského Řádu za zásluhy, za významné přispění k propagaci francouzského šansonu a francouzské kultury obecně. Z rukou francouzského velvyslance Pierra Lévyho ho tehdy převzal v zastoupení její vnuk Matouš. Kariéru oficiálně ukončila v roce 2011 s komentářem, aby prý diváci nebyli v rozpacích a ona se za sebe nemusela stydět.
Rozvod:
Hapkovu smrt nezvládla
Obrovskou ránu pro ni znamenala smrt geniálního skladatele a celoživotního přítele Petra Hapky, který zemřel na selhání organismu 25. listopadu 2014. Na jeho pohřeb, který se konal 4. prosince na pražském Vyšehradě, se původně chystala, mimořádný příval zármutku a emocí však nezvládlo její unavené srdce. Dostavil se kolaps, byla převezena do nemocnice a lékaři ji uvedli do umělého spánku. „Záchranka ji přivezla s vysokým tlakem a nevolností. Vyšetření pak ukázala, že šlo o lehčí srdeční příhodu,“ prozradil tehdy deníku Aha! jeho zdroj ze Všeobecné fakultní nemocnice. Po pěti dnech ji sice probudili, její zdravotní stav byl ale natolik vážný, že k ní nepustili ani prezidenta Miloše Zemana, který jí jen o pár týdnů dříve udělil řád Tomáše Garrigua Masaryka I. třídy. A tak nakonec zvolil květinový pozdrav a osobní dopis. „Pan prezident do nemocnice poslal dvě kytice. Růže a potom symbolický svazeček levandulí,“ prozradil médiím tehdejší ředitel odboru protokolu kanceláře prezidenta republiky Jindřich Forejt.
Kdo by se díval nazpátek:
V poklidu na Staromáku
Poté co se probrala z bezvědomí, říkala, že ji život netěší a čeká jen na to, až si pro ni přijde zubatá. Nakonec ale dokázala znovu zmobilizovat svoji neuvěřitelnou životní energii. S médii od oficiálního ukončení kariéry téměř nekomunikuje, jen tu a tam utrousí nějakou tu zprávičku. Žije v centru Prahy, přímo na Staroměstském náměstí, jen nohy jí po prodělaných zdravotních komplikacích jí neslouží, jak by měly. „Vždyť já nemůžu vůbec chodit a jsem uvězněna ve svém bytě. Belhám se stěží o dvou berlích. Sama se nemůžu projít ani po terase, protože bych žuchla. Vyjdu si tam jen s něčí pomocí,“ prozradila v jednom rozhovoru deníku Aha!. A tak tráví většinu času doma, dívá se na televizi, čte a odpočívá. A náladu jí zvedají přátelé, kterých se u ní střídá celá řada.
Vložil: Adina Janovská