Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
S cestovatelem Milošem Beranem

S cestovatelem Milošem Beranem

... do Číny a dál, za exotikou. Trocha povídání a nádherné fotky

Fejeton Jiřího Macků

Fejeton Jiřího Macků

Každou neděli něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, která pokračuje i v roce 2021

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Pít dokázal klidně týden a nadělal si spoustu nepřátel. Pak už jen seděl sám a čekal na smrt. Tajnosti slavných

18.03.2019
Pít dokázal klidně týden a nadělal si spoustu nepřátel. Pak už jen seděl sám a čekal na smrt. Tajnosti slavných

Foto: repro/archiv ČT

Popisek: Jiří Císler v televizní komedii Velká sázka o malé pivo

AUDIO/VIDEO Jedinečný mistr sarkasmu žil tady a teď a naložený v alkoholu dokázal být klidně celý týden. Rozdával smích a radost, jenže také říkal hodně nahlas, co si myslí, a to se zpravidla neodpouští.

Čím méně byl vidět, tím víc na sebe dokázal strhávat pozornost. Všestranný, jedinečný a nenapodobitelný umělec malé postavy a typického, chraplavě-pisklavého hlasu byl herec, režisér, komik, hudebník, zpěvák, dramatik, spisovatel, mistr sarkasmu... Především ale komediant tělem i duší. Legendární bavič Jiří Císler ztvárnil množství rolí a dokázal v hlavě nosit sáhodlouhé texty. Dokud mu je z ní navždy nevymazala Alzheimerova choroba.

Když se dovedem smát:

Osudové dědictví

Narodil se 4. února 1928 v Českých Budějovicích a po mamince zdědil horkou, polsko-maďarsko-kirgizskou krev. I když s ním odmala cloumala hudba, na otcovo přání se vyučil číšníkem a vystudoval obchodní akademii. Mnohem víc než praktické řemeslo ho ale lákalo umění, takže se současně také velmi intenzivně se učil hrát na housle. Po studiu nastoupil v roce 1947 jako houslista do divadelního orchestru v Českých Budějovicích, kde jeho talent zaujal režiséra Miroslava Macháčka, díky němuž začal Jiří zpívat v operetách a operách. Postupně se propracoval i do činohry, časem pronikl do tajů divadelní režie a působil také jako skladatel divadelní hudby a písňových textů. Později se přesunul do Prahy a věnoval se svému nejoblíbenějšímu žánru – muzikálu, v němž mohl skloubit lásku k herectví i hudbě zároveň.

Promiňte:

Mistr malých scén

Zářil tehdy například ve hře Limonádový Joe, v letech 1971 až 1973 v divadle Semafor pracoval a mimo jiné tam režíroval i legendární hry Kytice, Elektrická pumpa nebo Kdyby tisíc klarinetů. Prošel celkem devíti angažmá, vesměs šlo ale o malé scény, protože velké kamenné divadlo ho nelákalo. Chyběl mu v nich blízký kontakt a možnost interakce s publikem. Kvůli tomu ale zůstával i přes divadelní úspěchy širší veřejnosti prakticky neznámý. „Jirka byl živel. Byl neuvěřitelný, velmi dobrý, ale s ničím se příliš nebabral. Některým mocipánům se to nelíbilo, takže nikde dlouho nevydržel,“ prozradila před časem v rozhovoru pro časopis Instinkt jeho druhá manželka Magdalena. „U mocných nikdy nebyl oblíbený, protože zlobil. Dělal problémy. Většinou někde získal angažmá, udělal tam svým uměleckým působením celkový převrat a zpravidla to dopadlo tak, že ho vyhodili. Nebo rovnou zrušili dané divadlo.“

Ona mi říkala:

Intrikán a hudební klaun

Film ani televize jeho talentu prakticky nevyužívaly, s výjimkou drobné role estébáka v Kachyňově snímku Ucho, který ale vzápětí skončil na dvě desetiletí v trezoru. Vše se změnilo až v roce 1979, kdy nečekaně získal sice vedlejší, nicméně vděčnou roli intrikána Voženílka v televizním seriálu Inženýrská odysea. Tuto roli dostal vlastně náhodou, zaskočil za nemocného Josefa Somra. I na tak malém prostoru se mu podařilo strhnout pozornost diváků na sebe a rázem získal mimořádnou popularitu, byť zvláštní, protože jeho Voženílek byl zápornou postavou, se kterou si ho mnoho diváků ztotožnilo. Následujících deset let pak byl pravidelně obsazován do řady televizních a filmových rolí, které sice až na drobné výjimky byly vedlejší, nicméně herec měl schopnost díky své energii a nezaměnitelnému přednesu strhávat na sebe větší pozornost, než by mu rozsahem práce náležela. Většinou šlo o tragikomické figurky lidí ‘malých duší‘ – intrikány, neschopné byrokraty a snaživé hlupáky. A také hudební klauny.

Kulatá jak svět je manéž:

Populární baviči

Druhá etapa jeho velké popularity nastala až v druhé polovině osmdesátých let, kdy se stal partnerem Luďka Nekudy v autorském projektu Sešlost. Tento cyklus se stal nejoriginálnějším a nejvtipnějším zábavným pořadem své doby a několikrát v něm zazněly i Císlerovy písně. Jejich spolupráci ukončila až Nekudova tragická smrt v roce 1988. Nekuda zemřel v pouhých pětačtyřiceti letech po pádu ze schodů, při němž si způsobil krvácení do mozku, a jeho parťák nečekanou ztrátu velmi těžce nesl. Po revoluci založil první českou soukromou divadelní společnost, nazvanou Hravé divadlo, v divadelním podnikání se mu ale příliš nevedlo. Svůj typický zastřený hlas bohatě uplatnil i v dabingu, kde například skvěle, i když bohužel jen nakrátko, převzal po zesnulém Františku Filipovském postavy slavného francouzského komika Luise de Funese. Známý je také jako Gargamel z populárních Šmoulů.

Ó, jaká to hanba:

Utíkal před realitou

Z prvního manželství měl dvě dcery, druhá žena Magdalena o něj láskyplně pečovala až do smrti, i když to s ním prý neměla právě lehké. Mimořádný bohém a samorost si svou otevřeností dokázal velmi snadno nadělat spoustu nepřátel. Orientoval se pouze na přítomnost, neplánoval, nebilancoval, žil po celý život tady a teď. Vydíratelný byl jen přes rodinné vazby. Svým způsobem prý neustále utíkal před realitou a hlavně před jejími negativními stránkami. Nemoci a projevy stárnutí přímo nesnášel, a když někdo v jeho okolí onemocněl, měl z toho vždy velké deprese a dokázal být třeba i celý týden ‘naložený v alkoholu‘. „Obviňoval hory, doly, černý les, pánaboha, čerta, zkrátka všechny, že dopustí takovou křivdu. To bylo to, co mu vadilo, nikoli to, že mu někde zakázali působit, nebo když mu v titulcích špatně napsali jméno,“ prozradila jeho žena Magdalena.

Hrej mi:

Zabiják Alzheimer

Obrovský zlom v jeho životě nastal kolem roku 2000. Úplně se stáhl ze společenského života, začal chřadnout a zapomínat. Propukl u něj těžký Alzheimer a začal žít ve svém vlastním světě. Zpočátku si jeho okolí myslelo, že je příčinou jeho problémů s pamětí a dezorientace alkohol, pak ale vyšla pravda najevo. Ke konci úplně přestal mluvit, dlouhé měsíce vysedával u okna v bytě u Národního divadla a zíral do prázdna. „Prožil jsem toho hodně a nadělil si několik životů. Na rozdíl od jiných, kteří žijí jenom jeden život, a není to k životu ani k smrti,“ prohlásil ještě v době, kdy se jeho nemoc teprve začínala rozvíjet. Nakonec zemřel osamělý 17. dubna 2004, jediným člověkem, který až do smutného konce zůstal věrně po jeho boku, byla milující Magdalena.

Miláček:

 

Božoňka

Vložil: Adina Janovská

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace