Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Filmové stopy

Filmové stopy

Zajímá vás, jak teď vypadá fabrika z filmu Marečku, podejte mi pero? Každý druhý víkend nový film

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho komentátora

Vycházející české hvězdy

Vycházející české hvězdy

Je jim sotva přes dvacet, přesto již nastartovaly raketovou kariéru

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Uplynulý týden očima šéfredaktorky. A zvířátko nakonec

Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Kauza uprchlíci

Kauza uprchlíci

Legální i nelegálni migranti je problém, který hýbe Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Je co slavit? Máme být na to hrdí? Že jsme se připojili k útočné alianci, která vraždí lidi? Komentář Štěpána Chába

komentář 14.03.2019
Je co slavit? Máme být na to hrdí? Že jsme se připojili k útočné alianci, která vraždí lidi? Komentář Štěpána Chába

Autor: Magistrát hl. m. Prahy

Popisek: Tramvaj ozdobená jako na Prvního máje

Pár dní po našem přistoupení k NATO jsme dostali befelem zúčastnit se agresivní války proti tehdejší Jugoslávii, proti Srbům. Vznikl legendární Havlův oxymoron – humanitární bombardování. Dále jsme se s NATO pustili do Iráku za vylhaných tvrzení, že Saddám Husajn má zbraně hromadného ničení. Irák jsme poslali zpět do středověku. Následoval Afghánistán, kde jsme chtěli utlouct Taliban a nakonec s ním domlouváme, po dlouhých osmnácti letech, spojenectví. A nakonec je tu milá patálie s Libyí, která byla stabilní autoritářskou zemí, teď je to už několik let země v občanské válce se středověkem v zádech.

Je co slavit? Princip je fajn – obranný svazek zemí, kde má platit zásada jeden za všechny a všichni za jednoho. Ale co z toho principu v praxi plyne? Výše vypsaná válečná dobrodružství, u kterých je, komplet u všech, velmi problematické obhájit naši spoluúčast. Protože dokopávat okolní státy do středověku je prostě kratochvíle autoritářského monarchy, ne moderního obranného paktu, který ve svých stanovách stojí na humanistických principech. Což nás skutečně svádí opět na Havlův oxymoron o humanitárním bombardování.

Turecko jako druhá největší armáda NATO?

Zvláštností našeho spolku s NATO je partnerství s Tureckem, které vůči Kurdům na svém území i na území Sýrie vede čistě vyhlazovací válku. Za tichého souhlasu celé NATO. Občasné brblání některých politiků není brané v patrnost. Turecko má milion mužů ve zbrani. To není bratru nějaký Pepík ze střední Evropy, který má těch vojáků tři a půl a musí se tak plně spolehnout na blahovůli okolních států, že jej nenapadnou.

MHD v Praze a angažovaný projev primátora Hřiba

Před dvěma dny, k dvacátému výročí našeho vstupu do NATO, nechal primátor města Praha zaznít svůj hlas v MHD, kde naše členství připomínal a chválil. S ohledem na spekulativní přínos na masovém vraždění s NATO ve vedení je projev pražského primátora Hřiba, který zastupuje liberální a na humanitě stojící Pirátskou stranu, velmi zvláštní. Ten oslavný étos mnohým připomněl oslavné projevy na Prvního máje komunistické strany v hluboké normalizaci. Prohlubujeme mír společně se Sovětským svazem. Opravdu?

„Vážení Pražané a návštěvníci Prahy, dnes je to dvacet let od doby, kdy jsme vstoupili do Severoatlantické aliance – NATO. Byl to jeden z klíčových kroků, prostřednictvím kterého jsme potvrdili naše směřování na Západ a posílili svou obranyschopnost, jako zástupce města bych si s vámi rád připomněl tento významný den,“ znělo na každé stanici metra v Praze čtyřikrát za hodinu po celý den výročí našeho vstupu do NATO. 300 tramvají bylo, stejně jako za bolševika, ozdobeno vlaječkami na svých čumácích. Jen sovětskou vlajku vystřídala vlajka NATO. No, potěš Pánbu.

Války, samé války

Válka v Jugoslávii si vzala na 100 000 životů. Válka v Iráku téměř půl milionů obětí. V Afghánistánu od jednoho do dvou milionu obětí, z toho 90 % zabitých civilistů. V Libyi desítky tisíc mrtvých a zavedení průchozí země pro imigrační krizi. To není příliš dobrá bilance. Obzvláště s ohledem na skutečnost, že ani v jednom případě nešlo o válku obrannou, ale vždy o válku útočnou. A já se tedy ptám – je co slavit? Skutečně je co slavit? Jasně, princip je dobrý – všichni za jednoho, jeden za všechny, ale princip se neuplatňuje, uplatňuje se čistě jen moc. Princip by se globálně vylepšil, kdyby k němu přibyla krátká větička: Válka je vůl a dojít k ní můžeme jen v tom nejkrajnějším případě.

Upozorňuju, že jsem nikdy nevolil komunisty ani žádnou verzi Okamurovy strany. A pevně doufám a přeju si, aby mě k tomu politické hry současných vládců nedonutily.

 

Vložil: Štěpán Cháb

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace