Tak máme nakročeno k policejnímu státu. Z rozhodnutí soudu. Komentář Štěpána Chába
komentář
13.03.2019
Foto: Facebook
Popisek: Ilustrační foto
Před dvěma roky šéf městské policie v Praze 1 Miroslav Stejskal nepochybil, když vytrhl z rukou mobilní telefon člověku, který jej při konfliktu natáčel. Tak rozhodl Městský soud pro Prahu. Dva muži před dvěma lety podle městské policie parkovali neoprávněně na místě vyhrazeném pro invalidy. Dva strážníci se jali přestupek řešit a došlo k slovní rozepři. K té se připojil tehdejší šéf městské policie Miroslav Stejskal a během slovní přestřelky sebral z rukou muže telefon, kterým jej nahrával. Podle státního zastupitelství tím Stejskal překročil svou pravomoc. Podle Městského soudu pro Prahu nikoliv.
„Pokud strážník nejednal v úmyslu způsobit jinému škodu či jinou závažnou újmu, nenaplnil skutkovou podstatu,“ řekl předseda senátu Jan Kareš. Dodal, že občan je povinen uposlechnout výzvu policisty či strážníka i tehdy, když by se později ukázala jako neoprávněná. A tady je kámen úrazu. V tuto chvíli je třeba se podívat na dřívější stanovisko Ministerstva vnitra, které doslova píše:
|
Pořizováni audio, videozáznamu nebo fotografie policistu při výkonu služby člověkem na místě veřejnosti přístupném, včetně záběrů na identifikační číslo či registrační číslo služebního vozidla není v rozporu se zákonem. Příslušníci Policie ČR při plnění zákonných úkolů vystupují jako úřední osoby a vykonávají působnost orgánu veřejné správy a fyzické osoby mohou pořizováním záznamů policistů při výkonu služby přiměřeným způsobem zejména kontrolovat výkon veřejné moci, uplatňovat svoje právo na informace, právo pořizovat záznamy pro zpravodajské, umělecké účely nebo pro účely ochrany práv a svobod. Ze strany pořizovatele záznamů však nesmí dojít k pořizování záznamů (či dalšímu nakládání s nimi), které by zasahovalo nad míru přiměřenou situaci do osobnostních práv policistů či třetích osob. V zásadě platí, že policista je povinen strpět pořizování audio, video záznamů nebo fotografií při výkonu služby jinou osobou.
|
Drzý pán
Podle soudu došlo při incidentu k nepřiměřenému „obtěžování“ ze strany muže s mobilním telefonem v ruce. Muž prý věděl jméno i hodnost šéfa městské policie. Proto nebylo natáčení nezbytné. Podle všeho byl příliš dotěrný. Pán zároveň šermoval údajně padělaným průkazem opravňujícím jej k parkování na invalidech. Při kontrole Miroslav Stejskal muži telefon vytrhl z ruky a hodil jej do zaparkovaného vozu, kde se prý rozbil. „Během zákroku došlo ke konfliktu, když se mi pokusil příbuzný řidiče ten průkaz vytrhnout. Pak začal manipulovat s mobilním telefonem tak, že jsem to považoval za své ohrožení,“ řekl Stejskal po incidentu. No, zajímavé.
I přesto, že u pána s mobilem došlo k několika přestupkům, mohl tehdejší šéf městské policie jednat jak jednal? Je potřeba zopakovat si slova Jana Kareše: „Občan je povinen uposlechnout výzvu policisty či strážníka i tehdy, když by se později ukázala jako neoprávněná.“ Což dává do rukou policie možnost svou pravomoc skutečně překračovat (obzvláště, když vezmeme v potaz, že městská policie má pravomoc podstatně menší, než státní policie).
Soud řekl
Soud prohlásil, že žádný zákon nestanovuje strážníkům povinnost nechat se natáčet za každých okolností. A není to trochu chyba? Protože kdykoliv je člověk ve styku s úřední osobou, obzvláště s úřední osobou, která má vyšší pravomoc než samotný občan, mělo by docházet ze strany občana k vytváření záznamu vždy. Jelikož při případném překročení pravomoci je pak lustrovaný občan ve velmi nesnadné situaci, kdy jeho případná stížnost bude smetena ze stolu, protože budou chybět důkazy. Bude to tvrzení proti tvrzení a v tom případě je v nevýhodě vždy občan.
Ocitujme si ještě jednou Ministerstvo vnitra: „Ze strany pořizovatele záznamů však nesmí dojít k pořizování záznamů, které by zasahovalo nad míru přiměřenou situaci do osobnostních práv policistů či třetích osob.“ A teď je tu otázka – kdo určí při konfliktu, co už zasahuje do osobních práv policistů nad míru k přiměřené situaci? Policista? Při incidentu došlo k výraznému konfliktu, troufám si tvrdit, že jediná možná obrana lustrovaných mužů bylo pořizování záznamu. Ze strany Miroslava Stejskala šlo tedy o zásah do možnosti občana na ochranu svých práv a svobod. Kdy by došlo k zasahování nad míru přijatelnosti do osobních práv policisty nebo strážníka? Když by jej snaživý občan natáčel při močení, třeba. Protože to nemá s vyšetřováním nic společného a jde skutečně o zásah do osobních práv policisty nebo strážníka. Pokud dochází ke konfliktu mezi občanem a strážníkem, mělo by být svaté právo občana pořizovat záznam.
Vložil: Štěpán Cháb