Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Filmové stopy

Filmové stopy

Zajímá vás, jak teď vypadá fabrika z filmu Marečku, podejte mi pero? Každý druhý víkend nový film

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho komentátora

Vycházející české hvězdy

Vycházející české hvězdy

Je jim sotva přes dvacet, přesto již nastartovaly raketovou kariéru

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Uplynulý týden očima šéfredaktorky. A zvířátko nakonec

Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Kauza uprchlíci

Kauza uprchlíci

Legální i nelegálni migranti je problém, který hýbe Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Mrazivě smutný příběh kamen, která nás dodnes někde hřejou… Československé retro

24.02.2019
Mrazivě smutný příběh kamen, která nás dodnes někde hřejou… Československé retro

Autor: Facebook

Popisek: Born in ČSSR, dnes legrace, dříve ortel

FOTO Blíží se pětadvacátý únor, již 71. výročí komunistického převratu v roce 1948. Pojďme trochu zavzpomínat na ´staré´ Československo; nikoliv ale politicky, jen prostřednictvím věcí, které nás tehdy provázely… Co vám říká značka Brutar? Víte, co to je? Provázela nás často v dětství, na chalupách, při různých akcích v přírodě, populární je za určitých okolností i nyní – stačí se podívat do nabídek a poptávky inzerátů. Přízeň Čechoslováků si Brutar získal velmi rychle, ale kdo dneska tuší, v čí hlavě se nápad na tento jednoduchý ohřívač vody zrodil? A jaký za ním stojí příběh?

Brutar jsou kamna nebo jinak řečeno ohřívač vody, používaný zejména v koupelnách nebo velkých kuchyních, ale také při vaření v přírodě pro větší množství lidí. Zná ho již několik generací, i v době socialismu sloužil všude, kde to bylo možné. Kdo by ale předpokládal, že vznikl někde v továrenské projekční kanceláři, mýlí se. Jak už to totiž bývá, za ceněným nápadem stála náhoda. A manželská dvojice, v které partnerka toužila mít v místnosti prádelnu i koupelnu zároveň. Manžel se zamyslel – a vynález byl na světě!

Brutar podle… Jaroslava Brutara

„Někdy před šedesáti nebo více lety mi táta řekl, že by ho potěšilo, kdyby jméno Brutar nebylo vnímáno jenom jako jeho jméno, ale jako pojem, označení něčeho. Nejsem si jistá, jak by ho uspokojilo, že ´brutar‘ se nakonec stalo označením pro poslední, komunisty výhod zbavenou a zjednodušenou verzi jeho koupelno prádelnových kamen,“ popisuje na svých webových stránkách dcera Jaroslava Brutara – muže, kterému, jak už víme, se jeho záměr proslavit jméno, nakonec podařil. Koupelno prádelnová kamna Brutar vymyslel s lásky ke své manželce okolo roku 1939, do roku 1948 se snažil je vyrábět. Nakonec však o všechno přišel.

Nezkrotný vynálezce se snahou stále něco vylepšovat

Na svého otce Jaroslava Brutarová ráda vzpomíná. Ostatně i to byl důvod, proč se rozhodla založit webové stránky, na kterých mimo jiné popisuje, jak to se vznikem kamen Brutar bylo. Když se totiž pokusila napsat tuto informaci pro záznam na Wikipedii, neuspěla. A zamrzelo jí to, protože minimálně v Československu jsou kamna Brutar stále pojmem.

Jak uvádí, táta se narodil 30. dubna 1903 v Praze Libni jako prostřední ze tří synů truhlářského mistra Karla Brutara, jeho matka provozovala hospodu Na Velehradě. „Jezdil na kole, hned jak to výdělek dovolil, koupil si motocykl, podle tehdejších zvyklostí obsahu nejméně 500 ccm. V roce 1929 se táta oženil se sestrou známého motorkáře. Matka vzpomínala na motocykl Indian, který na společných výletech někdy i řídila. Pro tátu bylo samozřejmostí, že se snažil mnohé věci zlepšovat. V zaměstnání mu to působilo potíže, protože pro jeho nadřízené zlepšovací návrhy znamenaly starosti navíc. Když se propouštělo, byl tedy vždy první, který dostal tak zvaný ‚pytel‘, jak se tehdy výpovědi říkalo,“ popisuje Brutarová.

A doplňuje, že otec tedy vydělával, jak to šlo, třeba i prodejem polévkového koření po domech, pomáhal matce, která doma šila pro konfekci zástěry, trenýrky a podobné. A byl pyšný na to, že s dědečkem Hartmanem pokrýval střechu paláce současných Dopravních podniků. „V jeho pozůstalosti jsem našla doklad prvního pokusu o samostatné podnikání, nabídku nějakého zařízení použitelného k sázecím strojům,“ píše na svých stránkách Jaroslava Brutarová.

Topeniště Brutaru, foto sBazar

Rodiče chtěli kluka, narodila se Jaroslava

Velmi upřímně připouští Brutarová to, že její narození v roce 1933 představovalo pro rodiče zklamání. Těšili se totiž prý na kluka. Toho se ale nedočkali (po Jaroslavě se narodily ještě dvě další dcery). Po roce se rodina přestěhovala z družstevního bytu v pražském Braníku do novostavby na konci Radotína. Domek to byl skromný, měl jen dvě místnosti s okny do ulice, na zadní straně po celé délce chodbu, ze dvorku vchod. Konec chodby za dveřmi do kuchyně už byl jaksi nevyužitý. Rozhodnutí chodbu přepažit a přepážku opatřit dveřmi, přišlo rychle. Improvizace byla zkrátka nutná.

„Za domem byla kůlna, v kůlně měděný kotel zazděný do cihlového hranolu, ve kterém se dole topilo, další zařízení kůlny byla vana z pozinkovaného plechu, lavice a na ní necky s valchou. Prádlo se vyvařovalo v kotli, kbelíkem přendalo do necek a na valše zpracovávalo. Při koupání se voda přelévala do vany zase kbelíkem. Umí si to dneska ještě někdo představit ?“ ptá se Jaroslava Brutarová při popisu života v odlehlejší části Prahy před několika desítkami let.

Otec tehdy prý prohlásil, že v nové místnosti, v rozměru zhruba 2 x 3 m, bude koupelna. Matka ale chtěla spíš prádelnu. A tak následovala dost dlouhá a vzrušená debata. „Matka věřila, že otec dokáže všechno a pronesla tehdy památnou větu: Jaroušku, a nešla by tam udělat koupelnoprádelna?“ zavzpomínala Brutarová na své rodiče. A tak otec koupil měděný kotel, potom litinové ohniště na nožičkách, kterému se říkalo „spodek“. Z tabule pozinkovaného plechu nechal stočit „plášť“. A pokračoval. Nakonec vyrobil zařízení, které mohlo sloužit k vyváření prádla i pro sprchování a koupání.

Brutar v celé své kráse, dnes se často používá také při zabíjačkách, foto sBazar

Vyrobené ohřívače vozil pan Brutar na dvoukoláku zákazníkům osobně

Podnik s výrobou ohřívače se velmi brzy začal rozbíhat. První vyrobené kusy kamen vozil Jaroslav Brutar k zákazníkům na vlastnoručně vyrobeném dvoukoláku. Pokud bylo třeba ujet delší vzdálenost, dvoukolák připojil za jízdní kolo. Zisky z kusové výroby dál investoval do rozvoje a do reklamy, za zmínku stojí i fakt, že v roce 1939 nechal kamna patentovat v jedenácti státech Evropy.

Rozmach výroby zastavila druhá světová válka, kovy byly potřeba pro zcela jiný druh výroby. Až po roce 1945 se Brutar vrátil ke kamnům (ohřívačům), jejich spodky v té době už vyráběla slévárna v Praze 7 na rohu dnešních ulic Komunardů a Jateční; smaltovaný plášť firma Beldík v Dobříši a baterie armaturka v Hostivici u Prahy.

Po roce 1948 dodával Brutar kamna pro výstavbu finských domků na Ostravsku, i pro vybavení lodí labsko-oderské plavby. V době největšího rozkvětu firmy měl pronajatý bývalý taneční sál v Radotíně a zaměstnával účetního, sekretářku, skladníka a jednoho, nejvýše dva dělníky pro kompletaci kamen.

Dodávka kamen znamenala i rodinný výlet

Jak dále vzpomíná dcera Jaroslava Brutara, pokud byla kamna (ohřívače) objednána z nějakých atraktivních adres, dopravovala se tam po válce už starou dodávkovou DKW. A znamenalo to vždy také zajímavý výlet pro celou rodinu. Časem se otci podařilo koupit všechny díly na Tatru 57, a tak ji mechanik stavěl u Brutarových na dvorku. Hotová byla na jaře 1949, v krásném černém laku, se zeleným čalouněním a zelenými linkami.

Přepadení - znárodnění

Ale historie byla nemilosrdná. Jaroslava Brutarová popisuje události, které přišly jako přepadení. Oficiálně však šlo o akt znárodnění, který se bohužel nevyhnul ani výrobně kamen Brutar. „Přišly k nám, jedna parta zadržela tátu a prohlédla rodinný domek, druhá parta vyhnala z podniku zaměstnance, sebrala účetní knihy a zabrala sklad. Počkali také na matku a na cestě z nákupu jí zabavili tu naši Tatru. O znárodnění nebyly žádné dokumenty, prostě bylo ukradené všechno zboží, i to, které už měl někdo zaplacené. Zmizelo vybavení kanceláří i nářadí, všechny podklady, oba automobily, i když Tatra byla majetkem matky a všechny peníze na účtu,“ vzpomíná na zlou dobu Jaroslava Brutarová.

Dodává, že nejvíc měli komunisté tátovi za zlé, že prý vykořisťoval dělníky národních podniků. „Táta dostal nějaké předvolání, nevěděli jsme kam a na jak dlouho, přišla měnová reforma, já jsem maturovala na průmyslovce. Mým sestrám bylo třináct a devět roků. Matce tedy bylo jistě hodně těžko, ale nikdy si nestěžovala. Bez táty jsme prožily i Vánoce 1953. Sloužil u PTP, přeškoloval se v cihelně u Košic, vymyslel princip a pro povrchový důl začal vyrábět model zařízení, které mělo překládat koleje pro korečkové rypadlo. Po návratu si táta vylepšoval kádrový posudek jako údržbář v kamenolomu za Radotínem a matka si přivydělávala v kuchyni místní traktorové stanice,“ svěřuje se Jaroslava Brutarová s událostmi, které také patří k éře socialismu.

Čerpáno z osobního webu Jaroslavy Brutarové

Vložil: Karolína Zamlýnská

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace