Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Filmové stopy

Filmové stopy

Zajímá vás, jak teď vypadá fabrika z filmu Marečku, podejte mi pero? Každý druhý víkend nový film

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho komentátora

Vycházející české hvězdy

Vycházející české hvězdy

Je jim sotva přes dvacet, přesto již nastartovaly raketovou kariéru

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Uplynulý týden očima šéfredaktorky. A zvířátko nakonec

Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Kauza uprchlíci

Kauza uprchlíci

Legální i nelegálni migranti je problém, který hýbe Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Nejslavnější flamendr byl na koksu, pořádal rallye v ulicích… Vrátil se v plechovce od sušenek. Tajnosti slavných

13.02.2019
Nejslavnější flamendr byl na koksu, pořádal rallye v ulicích… Vrátil se v plechovce od sušenek. Tajnosti slavných

Autor: repro/imdb.com

Popisek: Hugo Haas

Byl typickým představitelem ‘zlaté mládeže‘ první republiky a život byl pro něj jeden velký, nekončící mejdan. O budoucnosti prý moc nepřemýšlel, dokud ji neobrátili vzhůru nohama fašisté, kteří zničili jeho rodinu i kariéru. Naštěstí mu druhou šanci nabídl Hollywood.

Nezapomenutelný komik se uplatňoval od samých počátků nejen jako herec, ale také jako autor nebo spoluautor námětů, scénářů i jako filmový režisér. Filmy Hugo Haase z období první republiky opakují televize stále dokola, málokdo ovšem tuší, co se s ním vlastně dělo, poté co v roce 1939 kvapně opustil rodnou zemi. Naštěstí měla Amerika pro židovské emigranty pochopení, a tak si zahrál na Broadwayi, v Hollywoodu natočil téměř čtyři desítky filmů a často vzpomínal na domov a své blízké, které připravili o život nacisté.

Bankéř Richard Rosenštok ve slavné komedii Obrácení Ferdyše Pištory

Bankéř Richard Rosenštok ve slavné komedii Obrácení Ferdyše Pištory
(foto - repro/archiv BV)

Mravnost nade vše?

Tak se sice jmenovala jedna z jeho nejslavnějších komedií, sám se ale proklamovanými principy neřídil. Narodil se 19. února 1901 v rodině brněnského obchodníka s obuví a podobně jako se jeho bratr Pavel stal hudebním skladatelem, Hugo studoval na konzervatoři. Údajně mu však Leoš Janáček řekl, aby nezpíval a dal se na raději herectví. Po absolutoriu získal angažmá v Národním divadle v Brně, od roku 1924 působil v pražském Divadle Na Vinohradech a od roku 1930 až do emigrace v roce 1939 v Národním divadle. Skutečným miláčkem publika se stal krátce po nástupu zvukového filmu, kde se uplatňoval nejen jako herec, ale také jako autor či spoluautor námětů, scénářů i jako režisér. Mladý Haas býval s oblibou obsazován do rolí staříků, jejichž masky si rád vymýšlel. Zahrál si ale i neodolatelné elegány, zejména v komediích, k nimž napsal s režisérem Martinem Fričem scénáře. Svými náměty a scénáři se specializoval na společenské a situační komedie.

Profesor Antonín Karas a Věra Gregorová (Věra Ferbasová) v komedii Mravnost nade vše

Profesor Antonín Karas a Věra Gregorová (Věra Ferbasová) v komedii Mravnost nade vše
(foto - repro/archiv TV Barrandov)

V kokainové vánici

Ve třicátých letech rád pořádal večírky pro pražskou uměleckou i podnikatelskou smetánku. Kromě vyhlášených pitek, které byly často završeny nočními automobilovými závody v ulicích, se do popředí zájmu bohatých flamendrů dostával i ‘koks‘. Podle policejních statistik působilo tehdy v Československu více než šest dealerů. Jeden z nich pracoval jako šatnář ve vyhlášené Hunkově restauraci, kam si podle Ljuby Hermanové pro ‘sněžení‘ jezdíval i Hugo. „Haas se narkomanií nikdy netajil. Každý o tom věděl, a když občas dostával záchvat beznaděje a melancholie, všichni jsme věděli, že nemůže sehnat kokain. Někdy jsem ho třeba tři dny neviděla. A protože utratil všechny peníze za předražený, tajně kupovaný kokain, nezbylo mu každou chvíli na domácnost a já musela sáhnout do vlastní kapsy,“ prozradila o něm po letech jeho přítelkyně Adina Mandlová ve své knize Dneska se tomu směju. Teprve po svatbě s kokainem nadobro skoncoval. Jeho žena, přezdívaná Bibi, ve svých vzpomínkách uvedla, jak našla v koupelně lahvičku s bílým práškem. Na otázku, co to je, jí odpověděl: „Ne, to je kokain, to jsem kdysi bral. Vyhoď to, prosím, do záchoda.“

V posledním filmu před útěkem z Československa - s Věrou Ferbasovou v komedii Andula vyhrála

V posledním filmu před útěkem z Československa - s Věrou Ferbasovou v komedii Andula vyhrála
(foto - repro/archiv TV Barrandov)

Slečna z kláštera

Až v šestatřiceti letech se poprvé tak zamiloval, že dokonce rozhodl oženit. O šestnáct let mladší Marie byla dcerou ruského šlechtice a posledního velvyslance carského Ruska ve Švýcarsku Michaila Bibikoffa. Vyrůstala v klášterech, kde získala nejlepší možné vzdělání, věnovala se umění a jako baletka působila u legendárního Maxe Reinhardta. Později se s dalšími ruskými emigranty stala členkou kabaretu, s nímž vystupovala ve Vídni i Berlíně. Tam ale byla zatčena německou policií za pomáhání Židům. Nakonec s pomocí Jana Masaryka získala československý pas, na který přijela v květnu 1937 do ještě svobodné Prahy. Matka z ní chtěla mít hvězdu, a tak přiměla Masaryka, aby jim sjednal schůzku se slavným Haasem, který ji okouzlil svou dvorností.

S Beverly Michaels ve svém prvním nezávislém snímku Pickup

S Beverly Michaels ve svém prvním nezávislém snímku Pickup
(foto - repro/Sony VPT Holding)

První noc ve vší počestnosti

Huga zaujala Mariina bezprostřednost, takže hned první schůzka skončila velmi družným posezením. Mariina maminka byla spokojena, přesto ji před odjezdem do Vídně varovala. Ale nic si s ním nezačínej, je to Žid! šeptla jí prý do ucha. Marie ale odsekla, že právě to se jí na něm líbí. „Spražila mě pohledem, na nějž jsem dosud nezapomněla,“ vyprávěla Bibi ve své vzpomínkové knížce Dlouhá svatební cesta. Počátky Haasova vztahu s Marií byly jako vystřižené z červené knihovny. Nejprve pro ni připsal roli do svého filmu a na natáčení ji ze Ženských domovů na Smíchově vozil limuzínou. Pak se o víkendu vydali do kina, kde zhlédli hned tři představení. Poté si k němu přišla půjčit něco na čtení a zapovídali se až do noci. Haasovi už se nechtělo vézt ji domů, a tak navrhl, ať u něj přespí. Přemohla ho však únava, takže první společnou noc strávili ve vší počestnosti.

Haas herec, scenárista i režisér v roce 1956, v dramatu Jednou nohou v pekle (Edge of Hell)

Haas herec, scenárista i režisér v roce 1956, v dramatu Jednou nohou v pekle (Edge of Hell)
(foto – repro/NBS Universal)

Havel jim šel za svědka

První milostný karambol brzy napravili, do měsíce se Bibi k Hugovi nastěhovala a vzápětí se brali. Svatbu sice měli skromnou, za svědka jim ale šel zakladatel Barrandova Václav Havel starší a celá tehdejší divadelní a filmová elita byla přitom. Když Bibi otěhotněla, zdálo se, že jejich štěstí nic nestojí v cestě. Jenže se psal rok 1938. Přišel Mnichov a Haasovi bylo jasné, že jako židovský herec nebude mít šanci nejen na práci, ale možná ani na život. Naštěstí se mu podařilo získat vízum, a tak poté co dostal v roce 1939 výpověď z Národního divadla z rasových důvodů, odjel počátkem dubna s Bibi do Francie, odkud pokračovali do přes Španělsko a Portugalsko do USA. Doma nechali několikatýdenního syna Ivana, protože se báli, že by náročnou cestu do neznáma nezvládl. Doufali, že odloučení nebude trvat dlouho. Nakonec se s ním ale setkali až v roce 1946, když za nimi přijel do Ameriky. Hugův otec Zikmund i bratr Pavel zahynuli během války v koncentračním táboře.

V roce 1947 v americkém westernovém muzikálu Northwest Outpost, k němuž složil hudbu jedinečný český skladatel Rudolf Friml

V roce 1947 v americkém westernovém muzikálu Northwest Outpost, k němuž složil hudbu jedinečný český skladatel Rudolf Friml
(foto – repro/imdb.com)

Anglicky za pochodu

Zatímco doma byl Haas miláčkem publika, ve Spojených tátech, kam konečně dorazil v listopadu 1940, ho znali pouze krajané. A tak začínal tím, že v Chicagu hrál právě pro ně a ‘za pochodu‘ se učil anglicky. Naštěstí tehdejší atmosféra židovským emigrantům z Evropy přála, takže brzy dostal nabídku z newyorské Broadwaye, kde ztvárnil řadu epizodních rolí. Nepřestával však snít o filmu a nakonec se do Hollywoodu skutečně dostal. Režiséři a producenti si ho vybírali hlavně pro vedlejší role nejen, objevil se ve všech žánrech, od psychologických dramat až po detektivky. Zahrál si v jednadvaceti filmech a doufal, že jednou natočí svůj vlastní. V roce 1951 měl premiéru jeho první nezávislý snímek Pickup, k němuž napsal scénář, inspirovaný románem Josefa Kopty Hlídač č. 47. Hrál hlavní roli, film režíroval i produkoval. Navíc ho zvládl natočit za pouhých 85 000 dolarů, což byl velmi nízký rozpočet. Úspěch mu dodal odvahu k další práci, takže pak do roku 1958 vytvořil ještě dalších třináct snímků.

Se slavnou Greer Garson ve svém údajně posledním filmu Paní Parkingtonová

Se slavnou Greer Garson ve svém údajně posledním hollywoodském filmu Paní Parkingtonová
(foto - repro/imdb.com)

Strach byl silnější

Po vlasti se mu sice stýskalo, současně se ale návratu domů bál. Jeho nejbližší o něm tvrdili, že se nikdy nezbavil pocitu viny za to, že válku přežil, zatímco otec a bratr zahynuli. Hluboce se ho dotkla smrt Karla Čapka stejně jako společného přítele, spisovatele Karla Poláčka. Od roku 1961 žil s manželkou ve Vídni a k cestě do Československa se odhodlal až v roce 1963. Přijal pozvání na oslavy výroční Národního divadla, jenže i když to byla velká sláva, Hugo ji psychicky neunesl. „Když jde herec do emigrace, to je jako když pianistovi useknou ruce,“ prohlásil tehdy a po pouhém týdnu se vrátil do Vídně. Během života prodělal infarkt, trpěl hlubokými depresemi a již od války měl těžké astma. V den své smrti, 1. prosince 1968, pozoroval na procházce v parku vrány. Pár hodin poté se udusil při astmatickém záchvatu, když si smažil vajíčka.

Krátce před smrtí v televizním dokumentu Na návštěvě u Hugo Haase

Krátce před smrtí v televizním dokumentu z roku 1968 Na návštěvě u Hugo Haase
(foto - repro/archiv ČT)

Návrat v plechovce od sušenek

Dostat oficiálně přes hranice jeho ostatky, aby mohl být pohřben v rodném Brně, nebylo vůbec snadné, a tak ho nakonec domů propašovala herečka Jiřina Štěpničková. „Při jednom natáčení mi vyprávěla, jak Haase vezla z Vídně. S Bibi Haasovou vysypaly popel z urny do plechové krabice od sušenek a Jiřina ho převezla přes hranice v nákupní tašce,“ vzpomínal herec Olřich Velen. Krátce poté se v Praze objevila Bibi a věnovala jeho jménem Akademii múzických umění tehdy ohromující sumu 10 000 dolarů. Necelý rok po něm zemřel i syn Ivan, a tak se Bibi uchýlila do kláštera Laxenburg nedaleko Vídně. Poslední léta strávila na vozíku s pejskem na klíně. Zemřela v roce 2009.

 

Božoňka

Vložil: Adina Janovská

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace