´Trápilo mě, že moc nezapadám, chtěla jsem být hvězda.´ A pak se jí opravdu stala, s kyticemi a potleskem. Přečetli jsme
13.02.2019
Foto: Facebook
Popisek: Marie Doležalová v seriálu Svět pod hlavou
FOTO Herečka Marie Doležalová jen nehraje, nenatáčí a netančí, ale také píše. Po vydání blogu Kafe a cigárko, kdy se trefovala do herecké profese, jí vyšla další knížka Dva kopečky šmoulový, ve kterém láskyplně vzpomíná na dětství v 90. létech strávené v trutnovském paneláku. Nejenom o svém dětství se rozpovídala v MF Dnes.
Své dětství líčí Marie láskyplně, nicméně prý nejde o nějakou přetvářku, žádné zásadní problémy tenkrát neřešila: „To máte jako se školou. Jako malé vám každodenní školní starosti připadají obří - písemka, čtvrtletka, tahle se mnou nemluví, támhleta mi přebrala kamarádku... Ale zpětně zjistíte, že škola byla krásné období. Neříkám, že moje dětství bylo jenom šťastné, ale opravdu jsem nepřišla na žádnou zásadní negativní vzpomínku. Bylo by nespravedlivé si stěžovat. Měla jsem prostě jen normální dětské starosti,“ zavzpomínala v rozhovoru pro MF Dnes.
Už tenkrát se prý cítila poněkud jiná než její spolužáci: „Trápilo mě, že moc nezapadám. Ne že bych byla vyloženě outsider, ale přála jsem si být hvězdou školy, což jsem nebyla. Obdivovala jsem holky, které byly děsně cool - takové ty sportovní, které tancovaly disco. Mrzelo mě, že mezi ně nepatřím, což samozřejmě z dnešního pohledu vidím jinak. Zlomilo se to v patnácti, kdy jsem nastoupila na konzervatoř. Tam už v nás podporovali individuality a já začala chápat, že věci, ve kterých jsem jiná, jsou mi vlastně k dobru. Zjistila jsem o sobě, že jsem sólistka. Že mi dělá dobře stát na jevišti sama, mít pozornost jenom pro sebe,“ uvědomuje si Marie nyní. Neznamená to ale, že by se stranila společnosti: „Dnes mám v sobě obě stránky - pořád chci někam zapadat, mít kolem sebe velkou partu přátel a mám tendence lidi propojovat. Ale zároveň úplné sobecky chci hlavní roli a po představení potlesk a kytice jenom pro sebe,“ dokázala v rozhovoru přiznat.
Takhle Maruška vypadá, když se na ní vyřádí vizážisté... Foto Facebook
První generace na stupínku
Dětství v devadesátých letech vidí Marie Doležalová všeobecně jako hodně příjemné a má pro to svou teorii: „Když jsem začala pátrat, jak vypadalo dětství mojí maminky nebo babičky, došlo mi, že generace před námi vyrůstaly v úplně jiné atmosféře. My jsme první generace, kterou rodiče postavili na stupínek. Hodně věcí se začalo dělat jen pro nás děti. Moje mamka měla ještě strašně povinností, žila ve vleku toho, co všechno se musí doma udělat. My už jsme byli opečovávaní a hájení. Takže i svobodnější a drzejší,“ prohlásila v rozhovoru. Život v paneláku jí tehdy nevadil: „Ale je zajímavé, že lidi mají k sídlištnímu životu divný vztah, někdy vyslovují až lítost. Ale my tam byli strašně spokojení. Možná to bylo tím, že byl blízko les a louka, lítali jsme se stejně starými dětmi venku, mohli jsme si několik hodin v kuse hrát před barákem a mámy na nás viděly. Přijde mi smutné, že dnešní děti už tohle neznají,“ povzdechla si.
S manželem se seznámila ve StarDance, který vyhrála. Natočili spolu reklamu na limonádu, vzali se a...
Tehdejší doba se jí zdá pro děti svobodnější než dnes: „Chodili jsme sice na kroužky, ale jenom na ty, na které jsme vyloženě chtěli. V dnešní době odpadá hraní venku, rodiče drží otěže v rukou a ke kroužkům se přistupuje jako k budoucí kariéře. Děcko musí bezpodmínečně rozvíjet talent, což je prostě tlak na dětskou duši.“
... mají spolu dceru Alfrédu. Foto Twitter
Nechtějí pořizovat milion věcí
Marie se stala nedávno maminkou, s tanečníkem Markem Zelinkou mají dceru Alfrédu. Ačkoliv je dnes možnost pořídit dítěti kde co, chtějí se držet zkrátka: „S Markem bychom to chtěli udržet tak, aby Alfrédka neměla milion věcí a měla na co vzpomínat,“ prohlásila.
Zatímco devadesátá léta se mohou zdát z dnešního pohledu ikonická, těžko říci, co bude symbol posledních dvaceti let: „Nevíme, kam půjde vývoj. Třeba naše děti budou ve třiceti dojemně vzpomínat na dotykové telefony, jak byly barevné a velikánské do ruky. Nebo jak ještě nebyly hologramy a chodilo se do kina a koukalo se na film na 2D plátně. Nebo jak se lidi setkávali tváří v tvář v kavárnách, dali si kafe a povídali si spolu,“ zamýšlela se Marie Doležalová.
+
Na Marii je fajn, že si uvědomuje, že je přílišný konzum na škodu a že je zcela zbytečné kupovat dítěti první poslední. A také že dítě si má hlavně hrát a nikoliv se účastí v několika kroužcích každý den hnát za kariérou.
-
Dětství je prostě dětství, to v devadesátkách má pro Marii hlavní přitažlivost, protože bylo její. A protože se děti nemění, věřme, že podobnou knihu napíše za pár let někdo třeba o dětství na začátku třetího milénia.
|
Vložil: Michaela Špačková