První lásce vděčila za slávu, s druhou si ji užívala. Tuhle avantýru ale Goebbelsovi vůdce rázně zatrhl. Tajnosti slavných

Evropa jí ležela u nohou, prý nejkrásnějších na světě. Nebyla vůbec fotogenická, dokonce si vysloužila přezdívku ženský Frigo. Konec němé éry zvonil první české filmové hvězdě umíráčkem, ona se ale rozhodla, že se nevzdá. A prokázala, že má vůli přímo železnou.

Krásou nožek prý konkurovala i legendární Marlene Dietrich, v éře němého filmu se ale prosadila především díky pohybovému a komediálnímu talentu a skvělé mimice. Slavný režisér Karel Lamač, jehož tvorbu uznávala celá Evropa, s ní natočil nejvíc filmů. A prodávaly se do celého světa. Pro anglosaskou kinematografii objevil drobnou, křehkou plavovlásku pozdější král hororu Alfred Hitchcock, který ji v roce 1929 obsadil do dvou filmů. Přes berlínské, vídeňské, pařížské i londýnské ateliéry dobyla jedna z prvních hvězd české kinematografie celou Evropu. Pak ale dala Anny Ondráková přednost poklidnému manželství se slavnou hvězdou a dovolila, aby se na ni pozapomnělo.

V roce 1919 s Františkem Pelíškem ve svém filmovém debutu Dáma s malou nožkou
(foto – repro/archiv)

Za první roli dostala výprask

Anna Sofie Ondráková, pozdější Ossia Valdová a Anny Ondra, se narodila 15. května 1902 v polském Tarnově a první roky prožila v chorvatské Pule. Byla totiž dcerou rakousko-uherského důstojníka Gottfrieda Ondráka, takže se rodina neustále stěhovala po celém mocnářství. Jako dítě prý byla hyperaktivní a neustále se snažila strhávat pozornost na sebe. Později ale byla naopak v soukromí velmi ostýchavá. Na sklonku první světové války rodina zakotvila v Praze, Anny začala studovat balet a stala se elévkou Švandova divadla. Otec měl o její budoucnosti jasno. Poslal ji do klášterní školy a chtěl, aby měla solidní povolání, třeba jako poštovní úřednice. Temperamentní dcera si ale usmyslela, že se stane slavnou herečkou, a neodradilo ji ani zjištění, že není vůbec fotogenická. Prohlásila prý tenkrát, že co dokáže jiná, svede ona také. První malou roli v komedii Dáma s malou nožkou dostala v roce 1919. Natočila ji tajně, a když se pak tatínek o tom dočetl v novinách, dostala pořádný výprask.

Fifi a kriminálník Alois Kanibal (Vlasta Burian) v komedii režiséra Svatopluka Innemanna z roku 1927 Milenky starého kriminálníka
(foto – repro/NFA)

Nejkrásnější nožky

„Radím upřímně všem kolegyním, které proti vůli rodičů filmují, aby si, než o nich vyjde kritika, celé tělo, hlavně tam, kde záda ztrácejí své poctivé jméno, vyložily polštáři,“ napsala později v dopise přátelům. Pohoršenému tatínkovi nejspíš tenkrát nejvíc hnulo žlučí, že před kamerou poodhalila nohy víc, než bylo považováno za slušné. Sukně se sice v té době pomalu začínaly zkracovat, prozatím ale jen maximálně pod lýtka, takže poodhalená nožka stále ještě zůstávala erotickým symbolem a předmětem vášnivých snů. Nožky drobnou plavovlásku časem proslavily a říkalo se, že jejich krásou zdatně konkurovala i legendární hvězdě Marlene Dietrich. To ale předbíháme, i když sehrály důležitou roli při jejím vstupu na stříbrné plátno. A ani tatínkovo více než rázné vyjádření názoru nemohlo tvrdohlavou dcerku od vytčeného cíle odradit. Filmového snu se odmítala vzdát. „Jak známo, moudřejší ustoupí, a rodiče jsou přece jen moudřejší,“ komentovala později největší rodinný spor.

S Johnem Longdenem v roce 1929, v britské detektivce Její zpověď (Blackmail)
(foto – repro imdb.com)

Osudové brusle

Přes odpor rodičů se stala ‘kinohérečkou‘ a na konci éry němého filmu natočila v Čechách, Německu a Rakousku čtyřicet šest filmů, z toho sedmadvacet v režii Karla Lamače, v té době nejznámějšího a nejžádanějšího režiséra v celé Evropě. Lamač se prý ale do ní zakoukal ještě dřív, než se vůbec před kamerou objevila. Tedy především právě do jejích nohou, když ji náhodou uviděl bruslit v parku. Později, když už byla mezinárodní hvězdou, se nejednou psalo, že ty její by mohly konkurovat nejslavnějším nohám na světě, jejichž hrdou majitelkou byla Marlene Dietrich. Právě zamilovaný Lamač se v roce 1924 postaral, aby se u příležitosti premiéry filmu Bílý ráj stala z pražské Aničky Ondrákové Anny Ondra. „Karel byl neuvěřitelně vitální muž. Stíhal spoustu věcí včetně žen. Každý muž, jenž se zamiloval do některé české herečky, která stála za to, stejně dříve nebo později zjistil, že už je přinejmenším druhý. První byl vždycky Lamač,“ prohlásila o něm v roce 1991 Lída Baarová.

Se scenáristou a režisérem detektivky Blackmail Alfredem Hitchcockem během natáčení
(foto – repro/imdb.com)

Železná vůle znovu na scéně

Anny a Karel vytvořili v řadě filmů pár, založili spolu úspěšnou produkční společnost Ondra-Lamač-Film a byli milenci. Přesto se nikdy nevzali. Možná proto, že jí vadila jeho všeobecně známá slabost pro krásné dívky, možná mu ji prostě přebral Schmeling. Až do jeho smrti ale zůstali dobrými přáteli. Jejím posledním českým němým filmem se stala v roce 1928 československo-švýcarsko-německá koprodukce Dcery Eviny, pak se ale zrodil zvukový film a zdálo se, že je vizuálním typům odzvoněno. Anny se ale nemínila vzdát. Opět na sobě začala tvrdě pracovat a neuvěřitelně rychle se naučila všemu, co potřebovala. Hrála pak německy, anglicky, francouzsky, ve všech jazycích samozřejmě i zpívala, když po ní požadovali bláznivé, až artistické kousky, dokázala je zvládnout doslova přes noc. Za jejím úspěchem nestál velký herecký talent, nýbrž železná vůle, která jí pomohla stát se světovou.

Septimánka Věra Matysová a profesor Karel Suchý (Karel Lamač) v komedii Kantor ideál
(foto – repro/archiv TV Barrandov)

Láska z filmového plátna

Počátkem třicátých let se Anny přestěhovala do Berlína, který jí nabízel mnohem větší možnosti než Praha. Se svým osudovým mužem, legendárním německým boxerem Maxem Schmelingem, se poprvé setkala v roce 1930 a nechtěně to způsobila ruská herečka Olga Čechovová, která byla Schmelingovou partnerkou ve filmu Láska v ringu. Současně se v Berlíně promítala i nová hudební komedie Sensace s Anny v hlavní roli, Olga ji moc chtěla vidět, a tak Maxe přemluvila, aby šel s ní. Schmeling byl okouzlen a chtěl se s Anny hned seznámit, Olga to ale odmítla zařídit s tím, že kuplířku dělat nebude. A tak vyslal svého přítele, pořadatele boxerských zápasů Paula Damského. Ten ale uspěl až napodruhé. „Dala jsem se přemluvit, že se s panem Schmelingem setkám na patnáct minut v jedné kavárně. A čekala jsem neotesaného hrubiána. Jak jsem se mýlila. Naprosto jsem užasla. Byl to gentleman,“ prozradila později.

V roce 1933 v komedii Karla Lamače Fräulein Hoffmanns Erzählungen (Povídky slečny Hoffmannové)
(foto – repro imdb.com)

Setkání dvou tvrdohlavců

Pak se Anny na čas odmlčela, Max byl ale vytrvalý, a tak si nakonec vybojoval přijetí v jejím berlínském bytě na čaj. Po několika měsících spolu začali žít, i když vztah tajili, a počátkem roku 1933 ji Max požádal o ruku. Svatba se konala 6. července na úřadu v Charlottenburgu a o dva týdny později následoval církevní obřad. Jejich manželství však zůstalo bezdětné. V roce 1936 totiž Anny následkem autohavárie potratila, a pak už další děti mít nemohla. Podle svědectví přátel však byla Maxovi věrná od chvíle, kdy se poznali, i když na ni občas žárlil. V roce 1937 se komedií Důvod k rozvodu definitivně rozloučila s Lamačem, společným podnikáním i Československem.

S Vlastou Hrubou a Eliškou Pleyovou ve svém posledním československém filmu, komedii režiséra Karla Lamače Důvod k rozvodu
(foto – repro/Moldaviafilm)

Hitlerovy hvězdy

Anny a Max se stali nejpopulárnějším párem v Německu a byli ozdobou každé společnosti, takže bylo prakticky nemožné, aby se vyhnuli setkáním s nejvyššími nacistickými pohlaváry. S  Hitlerem se ale Schmeling setkal poprvé už v roce 1933, když ho pozval na oběd. V březnu 1935 si ho pak předvolal říšský sportovní vedoucí Hans von Tschammer a upozornil ho, aby si dobře vybíral spolupracovníky. Měl tím na mysli jeho židovského manažera Joea Jacobse a jasně naznačil, aby ho propustil. Za několik dní zopakoval požadavek i písemně. Krátce nato byl Schmeling i s Anny opět u Hitlera, který je pozval na čaj. Vůdce mohl na Anny oči nechat, nešetřil lichotkami a nejspíš právě to nakonec zachránilo Jacobsovi život. Max se snažil vysvětlit, jak je pro něj Jacobs důležitý. Hitler se k tomu nevyjádřil, a tak se Schmeling rozhodl, že Tschammerovi neodpoví. A světe, div se, Jacobs zůstal v jeho službách až do své smrti v roce 1939.

Anny a Max, nejslavnější německý pár třicátých let
(foto – repro/imdb.com)

Triumf árijské rasy

V roce 1936 porazil Schmeling po tvrdém boji černošského boxera Joea Louise, stal se znovu profesionálním mistrem světa všech vah a nacisté začali jeho vítězství okamžitě vydávat za triumf árijské rasy. Později přiznal, že mu dělalo dobře, když ho přijal říšský kancléř. Podstatu nacismu prý začal chápat až koncem třicátých let. Anny patřila od roku 1936 k přátelům Hitlerova ministra propagandy Josepha Goebbelse a v jeho domě občas i přespala. Byl sice její krásou unesen, nikdy si prý ale nic nedovolil, protože měl z Maxe respekt. A údajně mu to rovněž velmi důrazně zakázal sám Hitler. V roce 1938 ale Max prohrál odvetný zápas s Louisem a manželé upadli do Hitlerovy i Goebbelsovy nemilosti. Za trest musel Max po vypuknutí druhé světové války na frontu, přestože už překročil odvodový věk. V květnu 1941 se zúčastnil jako výsadkář operace Merkur na Krétě, onemocněl úplavicí a skončil v lazaretu.

S Hansem Brausewetterem v roce 1943 v komedii Zdědili jsme zámek
(foto – repro/imdb.com)

Trestat chtěli všichni

Poté ho nacisté využívali k propagandě, musel objíždět zajatecké tábory a vyprávět o zápasech s Louisem. Po válce se mu pak britští vyšetřovatelé snažili dokázat, že se aktivně podílel na šíření nacismu, přestože bylo všeobecně známo, že nikdy nezvedl ruku k nacistickému pozdravu, nebyl členem NSDAP a odmítl řadu nacistických vyznamenání včetně čestné dýky SA, což vyžadovalo pořádnou odvahu. Mimo jiné během takzvané křišťálové noci v listopadu 1938, kdy nacisté uspořádali hon na Židy, s Anny ukrýval doma dva židovské chlapce. Nakonec ho Britové po třech měsících propustili z vazby a dostal ‘pouze‘ pokutu 10 000 marek. Manželé byli na mizině, a tak se musel vrátit do ringu. I ve dvaačtyřiceti ale dokázal několik lukrativních zápasů vyhrát a vydělat na koupi pozemku s domem v Hollenstedtu u Hamburku.

Poslední role – v německé hudební komedii Schön muß man sein
(foto – repro/allianz Film)

Přestat dokázala včas

V roce 1949 založili Schmelingovi chovnou stanici norků a slepičí farmu, dokonce pěstovali i tabák. Anny vstávala brzy ráno a celý den tvrdě pracovala, Max navíc ještě stihl dělat ringového rozhodčího. Na venkově si bývalá hvězda rychle zvykla, byla šťastná a do Československa se už nikdy nevrátila. Poslední roli přijala v roce 1951 v německé hudební komedii Schön muss man sein. Pak stanula před kamerou ještě jednou, v roce 1957 v německé komedii Zasnoubení v Zurychu (Die Zürcher Verlobung), v té už ale hrála samu sebe. „K herecké moudrosti patří vědět, kdy přestat. U ženy zvlášť, a při typu mých rolí hlavně. Nemělo by smyslu, abych se pokoušela o jiný žánr,“ prohlásila v roce 1965 v rozhovoru pro časopis Kino. V roce 1957 se na manžele znovu usmálo štěstí, když se Max znovu setkal s Jamesem Farleyem, kterého znal z tréninkového tábora ve Spojených státech před zápasem s Louisem. To už byl Farley šéfem Coca-Coly a přizval ho k podnikání, a tak se z bývalého boxerského šampióna brzy stal mimořádně úspěšný zástupce firmy pro severní Německo.

Slavní manželé v roce 1973
(foto – Facebook)

Koncern-zachránce všechno shrábnul

Velkou část výdělků slavní manželé pravidelně dávali na charitu a domluvili se, že svůj majetek odkážou dětským vesničkám SOS. Jen jejich největší životní přání bylo nesplnitelné – nechtěli totiž zažít smrt toho druhého. Anny však navždy odešla 28. února 1987 a kam se nakonec poděla její filmová pozůstalost, není známo. O tři roky mladší Max ji přežil o dlouhých osmnáct let. Zemřel na následky nachlazení pouhých osm měsíců před oslavou stých narozenin. A s jejich pozůstalostí to nakonec dopadlo také všelijak – například dům v Hollenstedtu nyní patří koncernu Coca-Cola. Prý k velké nelibosti místních obyvatel.

 

Vložil: Adina Janovská

Tajnosti slavných, Anny Ondráková, HP,