Zářila jen jednou, a pak patnáct let přehlížela ‘noční život’ notorického záletníka. Tajnosti slavných
28.01.2019
Foto: repro/archiv ČS. státní film
Popisek: Marie Kyselková v roce 1957, v psychologickém dramatu režiséra Jaroslava Balíka Bomba
Uměla hrát, zpívat i tančit a navíc byla i krásná. Prostě všestranný talent, o kterém sní každý režisér. Stačila jediná role, aby se stala nesmrtelnou, přesto slibně odstartovanou kariéru dobrovolně obětovala rodině. Štěstí jí to ale nepřineslo.
Od chvíle, kdy půvabná a všestranně nadaná Moravanka Marie Kyselková poprvé okouzlila české diváky po boku zbožňovaného Josefa Zímy v pohádce Princezna se zlatou hvězdou, uplyne právě letos neuvěřitelných šedesát let. Od té doby si bez její křehké, krásné a moudré princezny Lady žádné svátky neumíme představit. Málokdo ale ví, že během natáčení musela vytrpět spoustu bolesti. Stát se to dnes, nejspíš by se některá pojišťovna nedoplatila. Následky jí totiž zůstaly až do smrti.
Nabídka za železnou oponu
Půvabná modrooká plavovláska se narodila 20. srpna 1935 v Brně a původně se chtěla stát zdravotní sestrou. Již během studia na střední škole ale navštěvovala taneční podniky, kde zpívala a tančila. Díky tomu také dostala nabídku, které nedokázala odolat – stát se v Praze manekýnkou. Svět výjimečných modelů, vůně kosmetiky, mimořádně lákavá možnost cestovat do zahraničí v době, kdy pro většinu smrtelníků byly hranice směrem na západ uzavřeny… Rázem bylo zdravotnictví passé a kráska s perfektní postavou se stěhovala do metropole nad Vltavou. A to ještě ani netušila, jak malý krůček zbývá od módního světa k tomu filmovému.
V hlavní roli náhoda
Podařilo se jí ho udělat v roce 1955 díky režiséru Jiřímu Sequensovi, kterého na přehlídkovém molu tak zaujala, že jí okamžitě nabídl roli v dobrodružném dramatu s kriminální zápletkou Větrná hora. Vzápětí začala hrát v divadle, v roce 1957 následovala postava Lídy v psychologickém dramatu režiséra Jaroslava Balíka film Bomba a o rok později si ji Vojtěch Jasný vybral jako představitelku zdravotní sestřičky v povídkovém filmu Touha. A pak to přišlo… Když vzápětí začal režisér Martin Frič připravovat pohádku Princezna se zlatou hvězdou, nabídl nejprve Marii jednu z vedlejších rolí. Měla hrát jednu z princezen, které se ucházejí o přízeň prince Radovana. Jenže zaúřadovala náhoda. Původní hlavní představitelka Miriam Hynková vážně onemocněla, a tak ji režisér musel přeobsadit a Ladu svěřil Marii.
Škola mistrů
Natáčení s velkými hereckými osobnostmi, jako byl František Smolík, Stanislav Neumann či Theodor Pištěk, pro ni znamenalo mimořádnou hereckou školu. „Já jsem tam byla taková puťka, protože to byli takoví herci, že jsem jenom čuměla. Byli to mistři, k nimž jsem si netroufala ani se přiblížit. Mými kamarády byli Pepík Zíma (princ Radovan) a Pepík Vinklář (kuchtík Janek), protože jsme byli mladí,“ prozradila před časem v jednom rozhovoru. „Nejraději vzpomínám na první scénu, která byla ze zámecké zahrady. Ve skutečnosti se odehrávala v rozkvetlé pražské Stromovce, tam hopsám přes záhon a zalévám květy. Ten záhon plný živých květin a celá atmosféra scény se mi zdály okouzlující. Při natáčení jsem ale zažila i zklamání. Myslela jsem, že jako princezna budu mít víc šatů, že se budu převlékat a módit. To se mi však nepodařilo, nakonec jsem kvůli myšímu kožíšku vystřídala jen troje. I když překrásné.“
Princezna Lada na oficiální promo fotografii
(foto - repro/archiv ČS. státní film)
Našla svého prince
Současní herci by se jen ušklíbli, kdyby jim někdo nabídl takový honorář, jaký tehdy dostávala za Ladu – 240 korun za natáčecí den. Koncem padesátých let minulého století to ale byla částka velkorysá. „Byl to celkem výjimečný honorář. Poměrně velký. Ale já jsem všechny peníze posílala mamince. Jak s nimi naložila, už si ani nepamatuji, já jsem toho tehdy moc nepotřebovala, nekouřila jsem ani nepila.“ Největší muka ale vytrpěla kvůli zlaté hvězdě, kterou jí každý den znovu a znovu lepili na čelo. Jizva po ní jí zůstala až do smrti. A s princeznou Ladou měla ještě jedno společné – i ona našla štěstí po boku milovaného prince. Zamilovat se do herce Petra Haničince ale stihla ještě před první klapkou a v době natáčení už skrývala pod upnutým kostýmem zvětšující se bříško, v němž se připravoval k příchodu na svět syn Ondřej.
Náhradnice za Štěpánku
„Byl mojí první láskou. Setkali jsme se, když mi bylo dvacet, on byl právě v rozvodovém řízení se Štěpánkou Haničincovou. Okamžitě jsem se zamilovala. Petřík byl opravdu krásný chlapec, silná osobnost, velmi ctižádostivý a velmi pracovitý,“ vychválila svého prvního životního partnera. Velkých gest jako v pohádce se ale od něj nedočkala. „Položil přede mě formulář s tím, že jdeme na Staroměstskou radnici. Nebylo to nic poetického, to ne. Dokázal vyjádřit city a mnohokrát krásně, ale oficiality neměl moc rád. A ani na svatbu si už moc nepamatuji, ale muselo to být v létě, protože jsem měla šatičky s krátkými rukávy.“ A minulo ji s ním i pohádkové štěstí až do smrti. I když pro manželství a rodinu obětovala kariéru a starala se výhradně o syna Ondřeje a domácnost, nepomohlo to.
S první láskou a manželem, hercem Petrem Haničincem
(foto - archiv MK)
Noční život jen pro jednoho
Haničinec zkrátka nebyl rodinný typ, takže trpělivá Marie patnáct let tolerovala jeho ‘noční život‘. „Líbil se děvčatům a ženám a ony se líbily jemu. Já jsem byla jeho druhá manželka, potom se oženil ještě dvakrát. Rozchod mě velmi bolel a byla jsem nešťastná. Brzy po rozvodu jsme ale už zase spolu vycházeli dobře a dokázali jsme se domluvit,“ vyprávěla v rozhovoru pro deník Aha!. Haničinec měl pro ženy mimořádné charisma, takže po rozvodu nezůstal dlouho sám. Potřetí se oženil s rozhlasovou hlasatelkou Evou Kopeckou, ani ta jeho způsob života dlouho nedokázala akceptovat, takže si přidal do desek třetí rozvodový rozsudek. A vzápětí se ženil se zlatnicí Radmilou Pleskotovou. Ani jeho bývalá princezna ale nakonec nezůstala sama.
Kamarádka dohazovačka
Již tři měsíce po rozvodu ji kamarádka pozvala na svatbu své sestry, a tam se seznámila se svým druhým manželem, o dvanáct let mladším zubařem Vladimírem Demkem. „Bylo to také štěstí shůry. Když jsem se podruhé vdala, tak logicky, aby bylo manželství naplněné, jsme chtěli děti. A narodily se nám dcery Alžběta a Žofie. Děti jsou to nejlepší, co od života mám,“ Přiznala. S Vladimírem prožila čtyřicet let, dokud neodešel na věčnost, pohádkový život ale prý ani po jeho boku nezažila. „Přežili jsme spolu tak dlouho díky tomu, že jsem takový obrušovač konfliktů. Já tu pohádku opravdu moc neprožívám,“ povzdychla si. Dlouhá léta byla manželkou a matkou na plný úvazek, jen si občas přivydělala domácími pracemi. Zaměstnat se nechala až v důchodu jako vrátná a studenti na pražských strahovských kolejích většinou ani netušili, že se na ně z vrátnice usmívá pohádková princezna.
Oddaný sluha
V posledních letech ji sužovaly zdravotní problémy, trápily ji nesnesitelné bolesti nohou, které začaly po operaci páteře. Kvůli nim se téměř nehýbala a nemohla se ani o sebe postarat, a tak střídavě žila v léčebně v pražských Bohnicích, na oddělení gerontologie, a svém bytě. A když právě byla doma, láskyplně o ni pečoval soused a kamarád, téměř o šest let starší herec Ivo Niederle. „S láskou o ni zase pečuju, chodím nakupovat, a to víte – dones, přines, zapni!“ přiznal Blesku a dodal: „Dělám jí sluhu – a rád. Pro mě je to léta moje královna.“ A byl také jedním z těch, kdo Marii našli mrtvou. V pondělí 21. ledna za ním právě přijela ze Spojených států dcera, a tak jako vždy zaklepala i u Marie. Marně stejně jako později Ivo. Už ale bylo pozdě. „Měl jsem klíče, a tak jsem otevřel. Odpočívala po snídani, už ale nedýchala,“ prozradil smutně médiím. Jedna z nejslavnějších českých pohádkových princezen zemřela v osmdesáti třech letech. Česká televize a s ní její fanoušci uctili tuto sobotu její památku stylově – pohádkou Princezna se zlatou hvězdou.
Vložil: Adina Janovská