Neznám nikoho, kdo by Luďka Munzara jako herce neuctíval. Po smrti legendy se roztrhl pytel se vzpomínkami
28.01.2019
Autor: ČT
Popisek: Luďek Munzar ve vzpomínkovém pořadu Neobyčejné životy
Zcela výjimečné pocty se v den své smrti dočkal herec Luděk Munzar, který zemřel v sobotu, ve věku 85 let. Zpravodajský kanál ČT 24 reagoval na zprávu o jeho odchodu vysíláním speciálu, přičemž tak činí jen ve výjimečných případech. Česká televize navíc o víkendu připomněla památku této herecké legendy několika pořady a inscenacemi, v nichž účinkoval.
V důstojném speciálu na Luďka Munzara vzpomínali jeho přátelé a kolegové. Nejprve o něm vyprávěla Taťjana Medvecká. Ta mimochodem Munzarovi v roce 2011 předávala Cenu Thálie za herecké mistrovství a přiznala se, že před ním měla vždy veliký respekt. Má schované i jeho sms zprávy, v nichž ji chválil za některé její role a doufá, že je nikdy nevymaže. Když začínala v Národním divadle, kde nikoho neznala a nevěděla, jak si má počínat, požádala ho o pomoc. Munzar ji pozval na kávu a vyprávěl o svém vztahu k Národnímu, jak tam začínal a jaké dodržoval rituály. Hráli pak společně třeba ve slavných Našich furiantech a je to pro ni dodnes jedno z nejšťastnějších divadelních setkání: „Hráli jsme to stokrát a stokrát se mi draly slzy do očí,“ uvedla Táňa Medvecká s dojetím. „Byl to pevný, opravdový chlap, umělec, který něco uměl.“
Pamětník slavné éry bardů
Současný ředitel Národního divadla Jan Burian si vybavil, že Luďka Munzara poprvé viděl v záznamu legendární inscenace Otomara Krejči Romeo a Julie. „Musím říct, že dojem z toho záznamu, z té energie a dravosti, ve mně stále zůstává. Já neznám nikoho, kdo by Luďka Munzara jako herce neuctíval.“ Prozradil také, že ho obdivoval i za jeho charakter, chování, i pro to, že uměl říkat ne.
Jeho další kolega, o generaci mladší Viktor Preiss, zase Luďka Munzara vnímal jako pamětníka slavné éry bardů Národního divadla, k nimž patřil například Eduard Kohout, Zdeněk Štěpánek nebo Josef Kemr.
Sebral se a odešel pryč
Připomeňme, že Luděk Munzar působil v Národním divadle celých třiatřicet let a vytvořil zde mnoho velkých rolí. K jeho odchodu ale negativně přispěla okolnost, že se neztotožňoval s tehdejším novým vedením divadla. Jan Burian v této souvislosti zdůraznil, že jeho odchod byl svobodným rozhodnutím: „On si řekl, že přichází generace, s níž si nerozumí tak, jako s jinými.“
To ostatně potvrdil i samotný Luděk Munzar v talkshow Karla Šípa Všechnopárty, kterou Česká televize reprízovala v sobotu večer. „Já jsem odešel dobrovolně, protože se změnily podmínky i poetika divadla. Nechtěl jsem toho být zúčastněn a sedět někde v rekvizitárně nebo šatně a trousit jedy. Tak jsem se sebral a odešel jsem pryč,“ řekl s úsměvem a bez jakékoliv hořkosti.
Chudáci herci
Když se ho moderátor zeptal, zda mu hraní nechybí, odpověděl že ne. A to nejen v divadle, ale i v televizi. „Mně připadá, že ti chudáci herci nemají o čem hrát.“ A pak vtipkoval, že když podepisují smlouvu třeba na televizní seriál, ani neví, co budou hrát a jak se bude jejich role vyvíjet a zda v ní budou účinkovat pět nebo deset let.
Populární umělec v posledních letech radikálně změnil svůj život. Věnoval se nejen péči o svoji vážně nemocnou manželku Janu Hlaváčovou, ale také své veliké zálibě, létání. Svému otci slíbil, že se jednou stane letcem a ten se dokonce dožil toho, že s letadlem zaletěl nad jejich dům. Loni se přiznal, že se pro něj létání stalo větší vášní než herectví. V působivém rozhovoru pro Český rozhlas si ale již loni v březnu posteskl: „Mluvím o životě, ale je to o smrti.“
Vložil: Adéla Hofmanová