Ekonomická sebevražda, nebo restart? A úděsný český dabing. Novoroční předsevzetí, part II. Zápisníček A.V.

FOTO Pokračování mých novoročních předsevzetí se nakonec vešlo ještě do ledna, přes jízlivé poznámky komentátora Chába „ a do švestek to bude?“, jenž chrlí jeden koment denně a má zato, že když nepíšu, válím si šunky. Neválím. Ale to je jiné téma. Mezitím, co vyšla první část, jsem dumala, kde jsem udělala chybu – a myslím, že vím. Nevysvětlila jsem to správně, skočila jsem rovnou doprostřed tématu. Nutno dodat, mého oblíbeného, jsem totiž samozvaný ekonom, školou a formálními znalostmi zcela nedotčený, což mám po tatínkovi, ten byl vyučenej sladovnickej. Když zdrhnul z drážďanského kriminálu v únoru 1945, zachránil si život, přesto má stále v Terezíně náhrobek, neboť všechny jeho kamarády a kamarádky z odbojové skupiny Předvoj stihli fašouni na samém konci války popravit. Taťka coby šéf čekal na popravu v Drážďanech, neboť Němci jsou akurátní a shledávali na něj více a více obvinění, patrně ho chtěli pověsit několikrát. Tato jejich pečlivost (a masivní spojenecké bombardování, které udělalo z Drážďan hromadu trosek) mu paradoxně zachránila život.

Když se někdy počátkem června dopotácel domů na Hanspaulku, už se mu nechtělo na vysokou (vysoké školy Němci za protektorátu zavřeli, tak proto byl táta v pivovaru na Smíchově, kde se i vyučil), prakticky ihned se oženil  - bylo mu 24 let - a začal budovat komunismus. Ano, to je další paradox tátova života, on byl celoživotním přesvědčeným komunistou, který zoufale nenáviděl sovětský model teroru, co se nám tu po roce 1948 zahnízdil. Ekonomicky pak byl ještě více doleva, než bylo v Československu zvykem, v praxi byl ale skvělej byznysmen s frňákem na všechny příležitosti, co šly kolem. Táta byl totiž Žid jak poleno. Takže po večerech vymýšlel své ekonomické teorie. Dodnes by byly k diskuzi, myslím; třeba že cena výrobku by se měla odvíjet od nákladů na jeho environmentální dopady, že třeba pračka do každé domácnosti je hrozné plýtvání zdroji… A přes den úspěšně vydělával prachy, takže naše rodina plus všichni jeho zaměstnanci (a bývalé přítelkyně, těm všem dal práci a staral se o ně – žádné pugéty, ale střechu nad hlavou a něco do huby; táta byl vždycky grand) si žili hodně nadstandardně.

Jako minule - coby ilustračky jsem vybrala ty nejhezčí fotky, co mi povedlo uloupit od přátel na Facebooku. Opět - děkuji!

V šedesátých letech využil mírného oteplení režimu, založil super úspěšné družstvo Technocentrum a s ním na tehdejší poměry dělal až neuvěřitelné kšefty. Nějak se mu povedlo od Švédů zadarmo vydyndat první velký sálový počítač (myslím od Saabu, ale to už nevím přesně), co Československo tehdy mělo, takže provozoval početku, stavěl chaty, prodával surové provazy z Německa do USA… A to mluvil jen špatně německy, čímž jeho znalost cizích jazyků končila. Družstvo mu zrušili v roce 1971 a tak po zbytek života tatínek vydával sborník Udělej / urob si sám, opět velmi úspěšný, a prodával ho (a knihy z něj) po celém východním bloku (když umřel, máma s nadšením utratila několik tisíc bonů během roku :-) - mně koupila v Tuzexu kabát, který mám dodnes). A pořád se bavil vymýšlením, jak to zařídit, aby socialismus fungoval i ekonomicky. Zemřel na rakovinu plic tři roky před Sametem. A já bych strašně ráda byla u toho, do čeho by se pustil, kdyby se revoluce dožil – to by mne fakt moc zajímalo. Co vím ale natuty, je, že Vojtěch Filip a spol by měli nepřehlédnutelnou konkurenci.     

Svá předsevzetí vezmu hákem, protože…

Takže tolik k mé zálibě ve vymýšlení neortodoxních, až kacířských ekonomických teorií. Protože jsem ale ´vizionář – pragmatik´, nejvíce mě baví plánovat, jak zcela konkrétně a prakticky dosáhnout výsledku. A proto jsem se rozhodla, že se k jednotlivým nápadům z minulého Zápisníčku ještě jednou vrátím. Budu je  brát jeden po druhém, pořádně promyslím, zkusím oslovit ekonomy, právníky a možná i nějakého toho politika s tím, zda a jak by to šlo provést… A nejen moje nápady – Štěpán má též jeden (zatím) výborný; v následujícím komentáři. To je moje hlavní předsevzetí pro druhou půli roku.

 

To Česko je TAK krásný...

A pak mám ještě jedno, soukromé. Protože moje máma nechala tatínkův popel v krematoriu, nemá žádný hrob, nepočítaje tedy ten fejk v Terezíně. Jejich manželství nebylo zrovna harmonické, táta byl mnohem starší, často vzteklý (to mám taky po něm), strašně ho bavila práce a překypoval kreativitou. Máma byla slečna z lepší rodiny, kterou tohle všechno ze všeho nejspíš děsilo – dohromady byli jak oheň a voda. A tak letos konečně koupím tátovi v Izraeli v Českém lese jeho strom (máti odpočívá v nóbl rodinné hrobce – každému, co jeho jest). To by se mu líbilo, on byl jako Žid ze všeho nejvíc zarputilý sionista, který Izrael miloval - a nikdy neviděl. Všechna ostatní předsevzetí jsem už jednak vyčerpala v první části, také jsem si ale mohla ozkoušet za tři lednové týdny, jak se mi daří jejich plnění – upřímně, není to valné. I will try harder, nechť mě provází síla ve jménu princezny Leii tam nahoře. 

Ještě jedna zimní a skočíme rovnou do léta

Červenec a chvála peněz

Skončila jsem červnem, máme tu tedy patrně horký, až vařící červenec, jestli se udrží trend z minulých let. Takže se vrátím k perexu, kde píši, že jsem do toho skočila rovnýma nohama, bez řádného úvodu. A tím je fakt, že nic nemůže dlouhodobě fungovat bez peněz. Ať už ´klinikáři´ melou cokoliv, peníze jsou geniální vynález, který jediný může určit cenu čehokoliv. Už slyším ty námitky, že láska je k nezaplacení (a na vše ostatní je tu Mastercard). No, jak se to vezme. Ano, rodinám mrtvých horníků z dolu ČSM finanční sbírka tátu nenahradí. Ale značně pomůže. A šlo by jistě vyčíslit i cenu toho horníka, zde ale narážíme na pevnou hradbu humanity. Lidi se nejedí a lidi se neoceňují v penězích.  Byť, samozřejmě, ve skrytu se tak děje, nemusíte hned myslet na Ádu Hitlera, jen se zeptejte svého pojišťováka.

  

I ta řepka může být docela fotogenická. Čímž její dobré vlastnosti asi končí...

A určit cenu čehokoliv je první bod, řekla bych dokonce, jediný pevný bod, od kterého se můžeme při vytváření jakéhokoliv ekonomického modelu odpíchnout.  Cena je průsečík (ekonomové z VŠE, prosím, přeskočte, ať vás neklepne) – mezi tím, co je jeden ochoten zaplatit a za co zas druhý je ochoten prodat. A vykopává ten, kdo prodává, ten nasadí cenu, která mu zaplatí náklady plus jeho profit. Btw, všude, kde to neplatí (to jsou dumpingové ceny, ty ale mají ještě přeci jen jakési ekonomické opodstatnění v touze ovládnout trh a následně si cenu diktovat; nebo třeba kvůli dotacím, nebo kvůli tomu, že část nákladů platí někdo jiný, zničené životní prostředí stát apod. - k tomu se ještě vrátím), je průser, protože pak nevíme, kolik co ve skutečnosti stojí – zemědělské výrobky, energie... Z čehož vzniká chaos a nejde plánovat dopředu.

K téhle fotce mohu náhodou přidat i kredit - Jolana Šťastná a letní deštivé ráno 

A ano, plánovat se musí, i s vědomím, že šedivá je teorie, zelený strom života, a tudíž je třeba držet směr (jasně, jasně, zároveň musí být člověk flexík, reagovat promptně na nové okolnosti). Starší čtenáři se patrně otřesou hrůzou u představy komančských pětiletek. Jenže plánují i kapitalisté, ne že ne. Dokonce i feudálové plánovali dopředu, jak by takový Jakub Krčín ve službách Rožmberků (byl regentem jejich jihočeského panství) mohl mýrnix týrnix postavit Rožmberk, Svět a mnoho dalších? Trvalo to léta a stálo to spoustu rožmberských feudálních zlatek, ale z pět století starého rybníkářského díla Štěpánka Netolického a Jakuba Krčína těžíme dodnes, že.

Zadarmo ani kuře, aneb kde je moje báječná paní Maiselová? V čudu

Ekonomický model, kdy jedni dělají zadarmo a druzí neplatí a využívají jejich práci, nefunguje. Nebo jen omezenou dobu. Ať už ´klinikáři – demokratizátoři vlastnictví´ tvrdí cokoliv; btw, když se podívám na fotky z Kliniky, jedno je vidět hned – měli squat čtyři roky, ale že by tam něco opravili, něco postavili, to zas jako ne (přednášky a vernisáže cool, ale špinit si ruce zedničinou, vyměnit okna, spravit záchod…).

 

Motýl na bodláku od Dana Veselého, jestli se nepletu

Pěkným příkladem je také server Titulkáři.cz, který na rozdíl od Kliniky funguje, jenže čím dál tím hůře. Nebo spíše výběrově. Na vysvětlenou. Tento web je klíčový pro nás, co máme rádi filmy a seriály, ale nesnášíme (čím dál horší) český dabing a chceme slyšet originální hlasy Willa Smithe, Owena Wilsona nebo Jima Carreyho, ne Bohdana Tůmu. Obzvláště vtipné to bylo u skvělého motorkářského seriálu Sons of Anarchy, který dávala myslím Prima coby – bůhví proč - Zákon gangu. To jsem slyšela jen jednou a málem mě kleplo, viz:

 

Zkuste porovnat, jak mluví Ron Pearlman a Charlie Hunham doopravdy:

 

Konec odbočky k drsným motorkářům: A přitom, bohužel, neumíme anglicky (nebo německy – Němci se lepší, vážení, na leccos se dá koukat a Babylon Berlin byl výbornej) tak dobře, abychom to dali bez českých titulků. Pár lidiček, co dělali titulky znám, takže vím, jak to funguje. Jako teenageři, povětšinou studenti se do toho pustí, nějaký ten rok fungují pro ´dobro světa´, pak přijde diplom, rachota a ende. Není se co divit, ale já bych dala přednost tomu, zaplatit si to, abych měla své titulky včas (na kvalitu už moc nekoukám, protože za léta jsem tu angličtinu pochytila aspoň natolik, že zásadní chyby typu ´keep the change´ přeloženo jako ´udržujte směr´ - ve skutečnosti to znamená ´drobný si nechte´, automaticky odchytávám). Takže čím dál více filmů a seriálů nikdo nepřekládá, nejsou lidi. Třeba u nás doma oblíbený, skvělý seriál The Marvelous Mrs. Maisel, do jehož druhé řady se nikdo zatím nepustil. Tak, opět žádnej div, je to o stand up komičce z počátku šedesátých let, takže žádná jednoduchá pidgin english, ale spousta fórů, slovních hříček, popkulturních odkazů – prostě práce jako na kostele. To nedává ani moje dcera bez titulků. A protože nefunguje ekonomický model, máme jednoduše smolíka, a to prý kapitalismus dodá vše, o co je zájem. Prdlačku, vážení.

Včela na jeteli - také Dan, mám zato

A zpět k těm ´špinavým´ penězům, které prý není profesor Klaus schopen rozeznat. Tak ty jsou jediné, pocházející z kriminální činnosti a tu by měla spolehlivě rozpoznat justice. Kteroužto Klaus v době svého premiérství zcela opominul, že. Peníze jsou zkrátka nástroj, jako alkohol, drogy nebo oheň, dobrý sluha, špatný pán. Nástroj zcela nezbytný, o tom jsem vás, doufám, již přesvědčila. A teď to poslední – když peníze vládnou. Tak to je úplně, ale úplně blbě. A taková společnost si podřezává větev sama pod sebou. A Česko roku 2019 k tomu tedy nemá daleko, při svém bohorovném opomíjení sociálních problémů, viz třeba tento článek.

 

 

Srpen: Co zvítězí, kšeft, nebo ekologie?

Já sloužím od pondělí do čtvrtka. Od pátka do neděle to přebírá můj zástupce Štěpán Cháb. Úkolem služby je mj. starat se o redakční Facebook. A zde mě Štěpán inspiroval krátkou poznámkou k jednomu článku - postavil proti sobě kšeft a ekologii. Já se teď pokusím dokázat, že tyhle dvě věci proti sobě nestojí, naopak. A u kořene je Loto, tedy opět ty peníze…

Kvetoucí letní louka. Čí, netuším, ale mám děsnou chuť se zout a bosky se v ní brodit

Vzhledem k tomu, jak počasí v posledních letech blázní, se nyní se řeší naléhavě sucho, kde aspoň na jednom se klimatologové shodnou, a totiž že špatně nakládáme s krajinou, která nezadržuje vodu. Jak tohle souvisí s penězi? Jasně, že souvisí. Se špatnou, falešnou cenou komodit. Půdy, vody, zemědělských plodin, energií. Cenu křiví to, že nezahrnuje vše. Když si koupíte kabát, výrobce do ceny nacpe všechno, od materiálu, po ušití (levně v Asii, že), po dovoz do Evropy, cla a DPH, plus náklady na prodej i reklamu. Když si koupíte plyn nebo elektřinu, zaplatíte něco (ano, je to majlant poslední dobou, což se Babiš pokouší marně na někoho hodit), rozhodně ale ne férovou cenu.

Už aby to léto bylo

Tu totiž nikdo nezná. Protože Temelín postavil stát (z našich daní) a též stát zaplatí jaderné úložiště, abychom se tu jaderným odpadem všichni neotrávili. Protože soláry stát zákonem nějak záhadně zvýhodnil, patrně kvůli solárním baronům. Protože drahé rekultivace po těžbě uhlí do uhelných elektráren neplatí OKD, ale opět – stát. Stejné je to s vodou, strategickou komoditou, která nám v mnoha případech ani nepatří (viz francouzská Veolia), némlich totéž platí o ceně zemědělských plodin, pokřivených systémem všemožných dotací (ano, i z EU, i pro unii to platí). A když nevíme, kolik co doopravdy stojí, jak proboha můžeme plánovat, co se nám vyplatí? Ne na čem vydrbeme hafo peněz, ale co je výhodné pro zemi a její obyvatele? A pro ty teda čisté životní prostředí výhodné je. Přímo životně důležité, že. Nejde jen o to, koukat na pěknou krajinu, ale také nechcípnout předčasně na rakovinu plic.

Na závěr jedna Šumava od kamaráda Miloše Berana

Takže já tvrdím, že cena musí zahrnovat vše, co k výrobku patří, od jeho počátku do samého konce, tj. k ekologické likvidaci. Protože fakt není výhodné udělat si z Česka (a Evropy, potažmo světa) smetiště. Pak teprve můžeme na základě tvrdých dat debatovat třeba o tom, jaká by měla být energetická budoucnost ČR. A jak bychom se měli chovat ke krajině, aby nás nadměrně nesužovaly ani povodně, ani sucho… A sakra, zas přetahuju. Tak příště, to už to dokončím, dám si to jako poslední předsevzetí.  

 

Ani na ten míč nekoukej. Nebo tě kousnu, ségra

 

 

Tygři malajští Wanita a Bulan se v zasněženém výběhu honí a hrají si s míči... Foto Petr Hamerník, Zoo Praha

 

Vložil: Anička Vančová

Zápisníček AV, HP,