Úlisný seladon s morálkou pod psa. Zákeřnosti a podrazy si Zemanův elegán užíval. Tajnosti slavných
26.01.2019
Foto: repro/archiv FSB/Jindřich Panáček
Popisek: Eduard Dubský jako ředitel hotelu v kriminálce Slečny přijdou později, natočené podle literární předlohy Karla Štorkána
Vznešený cizinec, detektiv, odměřený vysoký úředník či intrikánský padouch. Na rozdíl od sladkobolných romantických milovníků dával svým hrdinům vždy dostatek ‘šťávy‘. Temperamentní hvězda pop music měla po svém strýčkovi opravdu co dědit.
Érou romantických hrdinů sice také prošel, díky vrozené noblese a šarmu se ale postupně přehrál v elegantní světáky, kteří nezřídka maskují své nekalé úmysly uhlazeným a sebevědomým chováním. Kultivovaná dikce, šarmantní zjev, jistá odměřenost a povýšenost, smysl pro břitký suchý anglický humor a elegance s jemnou mimikou předurčily Eduarda Dubského ke ztvárňování věcných, sebevědomých mužů, uhlazených důstojníků i různých podvodníků, kterým nelze odolat. Nesporný talent po něm zdědili nejen oba synové, ale také synovec Václav Neckář, jenž ho významně uplatňoval i během kariéry hvězdy populární hudby.
Jiří a Lennie (Jaroslav Zrotal – vpravo) v roce 1945, v inscenaci novely Johna Steinbecka O myších a lidech
(foto – vis.idu.cz/Karel Drbohlav)
Od štace ke štaci
Narodil se 19. listopadu 1911 v Jihlavě jako Eduard Neckář, ve svém rodném městě vystudoval gymnázium a již v té době byl vášnivým ochotníkem. O své budoucnosti definitivně rozhodl, když v Jihlavě hostovala operetní společnost Marie (Mařenky) Zieglerové. Stal se členem jejího souboru a jezdil s ní po štacích dva roky. Pak ještě krátce působil v pražském Tylově divadle v Nuslích, v roce 1934 ale musel nastoupit povinnou vojenskou službu. Po jejím absolvování vystupoval tři sezóny s divadelní společností Jaroslava Bittla a v roce 1938 konečně zakotvil na stálé scéně, stal se členem souboru Východočeského divadla v Pardubicích. Válečná léta 1941 až 1945 pak strávil v činohře Divadla moravskoslezského v Ostravě.
Munk v dramatu Bořivoje Zemana z roku 1946 Mrtvý mezi živými
(foto – repro/imdb.com)
Zemanův elegán
Před filmovou kamerou stanul poprvé již během ostravského divadelního angažmá v krátkých osvětových filmech režiséra Bořivoje Zemana. V roce 1945 si zahrál muzikanta Ferdu ve snímku Tři knoflíky, který se natáčel v Baťových zlínských ateliérech a byl určen pouze pro uzavřená představení podniků Baťa. Podobného ražení byl o rok později i osvětový film Československého filmového ústavu Zlín Kdo je vinen?. Divácká veřejnost ho mohla spatřit v témže roce poprvé coby vojáka Jendu v adaptaci románu Jana Morávka Blázen z Lorety, který natočil režisér Karel Steklý pod názvem Průlom. Byl to ale Bořivoj Zeman, kdo mu poskytl v roce 1947 ve svých celovečerních filmech hned dvě první velké a jeho hereckému naturelu blízké role. V psychologickém dramatu Mrtvý mezi živými si zahrál kariéristického poštovního asistenta Roberta Munka a v komedii na aktuální téma Nevíte o bytě? velkošmelináře Drahoše Kučeru.
Macbeth v Národním divadle moravskoslezském, v sezóně 1947-48
(foto – repro/ndm.cz)
Televize naživo
Po osvobození se jeho kariéra začala velmi slibně rozjíždět, takže není divu, že v divadle působil už výhradně na pražských jevištích. Nejprve dvě sezóny v nově založeném Realistickém divadle, další dvě v Divadle státního filmu a od roku 1950 byl členem souboru Městských divadel pražských, v němž setrval až do roku 1984. Před kamerou měl žně, jen do únorového převzatu si zahrál v deseti projektech. I pak spolupracoval s filmaři pravidelně a bez přestávek a krátce po začátku vysílání Československé televize se začal objevovat i na obrazovce v inscenacích, které byly v té době ještě vysílány živě.
Se Zdenkou Procházkovou v roce 1960, v představení pražského Divadla Komedie Tygří kožich
(foto – vis.idu.cz/Karel Drbohlav)
Nevyužitý talent
V následujících desetiletích ztvárnil ve filmu a televizi na šest desítek postav, vesměs ale již vedlejších až epizodních. Často se objevoval v historických či životopisných filmech a dramatech, tu a tam si zahrál i v komediích. Je to nejspíš velká škoda, protože jeho doménou byla konverzační komedie, čehož bohužel film ani televize nedokázaly dostatečně využít. Ani on nemohl ale chybět v seriálových projektech, od legendárních Sňatků z rozumu z roku 1968, natočených podle literární předlohy Vladimíra Neffa, přes kontroverzních Třicet případů majora Zemana, v jehož první epizodě ztvárnil postavu pokladníka Kalčíka, až po Zákony pohybu režiséra Evžena Sokolovského, které nechaly v roce 1978 diváky nahlédnout do každodenního pracovního kolotoče zaměstnanců národního podniku Radiana, vyrábějícího litinové radiátory.
Pařížský továrník Oloron a Hana Bornová (Jiřina Jirásková) v legendárním seriálu Sňatky z rozumu
(foto – repro/archiv ČT)
Úlisný kardinál
Kromě filmu a televize působil také velmi často v rozhlase a spolupracoval s dabingem. Jeho hlasem například promlouvá v české verzi mafián Psí dečka Columbo ve slavné Wilderově komedii s Marilyn Monroe Někdo to rád horké. Zatímco v šedesátých letech natáčel i několikrát ročně, v následující dekádě své aktivity výrazně omezil. Jeho filmografie se definitivně uzavřela v roce 1979 postavou kardinála v historické komedii režiséra Karla Steklého Pan Vok odchází, v níž si zahrál ševce Žabku jeho synovec Václav Neckář, který byl v té době již zbožňovanou hvězdou populární hudby.
Naposledy před filmovou kamerou – kardinál v historické komedii Karla Steklého Pan Vok odchází, na snímku s Karlem Šebestou coby bratrem císaře Rudolfa II. Matyášem Habsburským
(foto - repro Bontonfilm/FSB/Miroslav Pešan)
Rodinná štafeta
Eduard Dubský zemřel 2. března 1989 v Praze, bylo mu sedmdesát sedm let. Jeho starší syn Ruppert začínal již jako dětský herec, pak ale emigroval do Švýcarska, kde působil jako herec, úspěšný divadelní režisér a libretista. Mladší bratr Václav přijal také umělecké jméno Dubský a působil rovněž u divadla. Václavovi synové Václav a Jan už zůstali věrní rodnému příjmení Neckář. Poté co normalizace smetla legendární trio Golden Kids, vykročil Václav v roce 1971 na sólovou dráhu, založil s podporou klávesisty, kytaristy, violoncellisty a klarinetisty Jana skupinu Bacily a jsou dodnes stálicemi české pop music.
Vložil: Adina Janovská