Kuriózní souboj. Zvítězilo na obrazovkách národní souznění (Jan Palach), nebo globální zábava (Harry Potter)?
14.01.2019
Foto: ČT
Popisek: Film Jan Palach v kinech rekord nestrhnul
VIDEO Známá filmová a televizní kritička Mirka Spáčilová zveřejnila na začátku víkendu dosti absurdní glosu. Dospěla k názoru, že se v sobotu večer ukáže, zda televizní publikum hledá národní souznění, nebo globální zábavu. A to v souvislosti s tím, že Česká televize bude vysílat premiéru životopisného filmu Jan Palach, zatímco komerční kanál Nova uvede další díl série o Harrym Potterovi, nazvaný Princ dvojí krve.
A jako vždy se ukázalo, že je to u nás zhruba fifty-fifty. Zatímco Jana Palacha zhlédlo 678 tisíc diváků, Prince dvojí krve 614 tisíc. Žádný divácký rekord se přitom nekonal, například páteční premiéru nového seriálu ČT Strážmistr Topinka si pustilo 1567 tisíc diváků a nabízí se otázka, zda zařazení tak závažného filmu na sobotní večer bylo správné a zda by v jiný den (například v neděli), neoslovil ještě početnější publikum. Přesto je těsné vítězství filmu o Janu Palachovi potěšující tím spíše, že jde o náročný, nicméně rozhodně ne nejzdařilejší snímek režiséra Roberta Sedláčka. Mimochodem, v kinech skončil mezi největšími propadáky uplynulého roku s pouhými 73 tisíci návštěvníků. Přesto z toho nelze činit žádné zásadní závěry.
Nedodělaný konec
Spíše než o míře národního souznění je podstatnější otázkou, jak dalece se režisérovi Sedláčkovi a Evě Kantůrkové (scénář) podařilo jednoho z nejznámějších národních hrdinů moderních českých dějin prezentovat. A z reakcí veřejnosti (které se většinou liší od nadšených recenzí kritiků), vyplývá, že ti, kdo jej viděli (ať už v kině nebo v televizi), příliš nadšeni nejsou. Sedláčkův film často srovnávají s Hořícím keřem Agnieszky Hollandové a ten považují za mnohem lepší.
Osobně souhlasím i s názorem, že film působí „nedodělaně“. Končí totiž drastickými záběry na Jana Palacha poté, co se zapálil a jednomu z kolemjdoucích podařilo uhasit jeho hořící oděv. I když je většině lidí známo, že Jan Palach na následky sebeupálení za tři dny zemřel, ne každý ví, co poté následovalo.
Zbytečný čin?
Zatímco pro část Čechů je Palachova oběť nezpochybnitelným hrdinstvím, existuje řada těch, co si dodnes myslí, že šlo o zbytečný čin duševně nemocného mladíka. A to přesto, že vyvolal masové demonstrace a Palachův pohřeb se stal působivým protestem proti politické situaci v zemi. Z tohoto úhlu pohledu se tedy Palachovi bezesporu podařilo národ vyburcovat tak, jako málokomu. Bohužel, nezasvěcení diváci to netuší. Přitom by stačily alespoň závěrečné titulky, jak je známe z mnoha životopisných filmů, které prozrazují, jak ta či ona osobnost skončila a jaký odkaz po sobě zanechala.

Sedláčkův film končí upálením Jana Palacha, foto ČT
Další stateční
Stejně tak chybí jakákoliv zmínka o tom, že v návaznosti na čin Jana Palacha se během následujících dnů pokusilo u nás, i v dalších východoevropských státech, upálit dalších šestadvacet mladých lidí, například šumperský student Jan Zajíc. Ani o něm se autoři nezmiňují, jako kdyby byla jejich oběť méně významná, než ta Palachova. Ostatně, ani Jan Palach nebyl prvním, kdo se na protest proti okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy obětoval.
Vůbec první živou pochodní z východoevropských zemí se totiž stal Polák Ryszard Siwiec, který tak učinil již v září 1968 na stadionu ve Varšavě. V té době byl již otcem pěti dětí (!). Jan Palach téměř přesně kopíroval jeho čin. Také Siwiec se na svůj čin pečlivě připravil. Na oslavě dožínek, jichž se zúčastnily tisíce lidí, se před jejich zraky polil benzinem a zapálil se. Zemřel čtyři dny na to v nemocnici, pod dohledem tajné policie. Za svůj čin se dočkal posmrtného uznání i u nás, Václav Havel mu udělil Řád T. G. Masaryka.
Vložil: Adéla Hofmanová