Edvard Beneš a demokrat? Nechával za sebe mluvit policajty. Přečetli jsme
04.01.2019
Autor: ČT / repro
Popisek: Edvard Beneš se svou ženou Hanou
Lev Borin byl jednoznačně kontroverzní osobností první republiky. Působil v roce 1920 v nově zformované československé armádě na Slovensku při obraně před Maďary, nějakou dobu působil i v cizinecké legii, vstoupil do komunistické strany, aby z ní brzy vystoupil a stal se zavilým nepřítelem komunismu, jeho myšlenek a hlavně uvádění do praxe ve stylu Josifa Stalina. A co je směrodatné, stal se za svého života velkým odpůrcem Edvarda Beneše a jeho politiky.
Server Hlídací pes přinesl ukázku z rukopisu Vladimíra Borina. Rukopis nedávno nalezl Borinův synovec Jan Kalvoda, který jej vydal soukromým nákladem. Informace v ukázce jsou přinejmenším překvapivé už jen tím, že z Edvarda Beneše stírají aureolu geniálního politika a demokrata.
Anglie – kolébka demokracie
V období druhé světové války utekl Borin před nacisty do Velké Británie. Velké přivítání jej tam nečekalo. Snad naopak. „Anglie je mateřskou zemí demokracie. My jsme měli příležitost pozorovat svobodu v Anglii za ostnatým drátem internačního tábora v Lingfieldu, Sussex. Dopravila nás tam britská policie za týden po našem přistání v Anglii.“ Do internačního táboru se dostal Borin na žádost Edvarda Beneše, jak sám tvrdí. „Zatkli nás na žádost českého demokrata Edvarda Beneše, kterého britský ministr zahraničí Halifax jednomyslně zvolil prezidentem československé vlády v exilu.“
Demokracie je diskuse, nikoliv obušek
„Demokracie je diskuse, říkával Masaryk, ale Beneš nebyl dobrým debatérem, a proto za sebe raději nechal mluvit policajty. K diskusi pomocí policajta se neuchylují pouze někteří demokraté, nýbrž též někteří socialisté, jak je dnes obecně známo. V našem osvíceném věku rozeznáváme tři stupně politické diskuse: Slovem a písmem, policejním obuškem a katovou oprátkou,“ napsal ve svém rukopisu Borin.
Tisíc internovaných
Borin popisoval, že v táboru bylo už na tisíc internovaných. Většinou se jednalo o Židy, kteří uprchli z Rakouska a Německa před řáděním nacistů. Anglie byla na počátku války v chaosu, nepřipravená, nedostatečně vyzbrojená a hlavně z úřednického jednání se ocitla v panice. Důsledkem bylo, že zatýkaní byli všichni nepřátelští cizinci v zemi. Jednalo se většinou o lidi s německým, rakouským, případně pak italským pasem. Židovští uprchlíci a antifašisté se tak ocitli za ostnatým drátem internačního táboru, jak napsal Borin.
Agent gestapa
Vyšetřovatele v táboru při výslechu zajímalo, co Borin dělal při svém pobytu v Protektorátu Čechy a Morava od okupace až po listopad 1939, kdy utekl. Když Borin došel k 5. srpnu 1939, kdy jej Český rozhlas z Moskvy obvinil z toho, že je agentem gestapa, zastavil ho vyšetřovatel řka: „Tohle je nejdůležitější bod vašeho příběhu. Agent gestapa může být vyslán za hranice, Němci však nejsou tak pitomí, aby vyslali veřejně zdiskreditovaného agenta. Pokračujte.“ Borin utíkal do Velké Británie přes Francii. Podle jeho slov byl obviněn i z toho, že v Bordeaux vydíral uprchlíky. Na to vyšetřovatel podle Borina řekl: „Kdybyste skutečně vydíral uprchlíky v Bordeaux, pak by nebylo těžké podepřít toto udání svědeckou výpovědí vydíraných, kteří jsou v Anglii. Ani jeden svědek však není uveden.“
Borin následně prozradil, na čí popud a proč byl internován: „Tak jsem se dověděl, z čeho mne spolupracovníci Dr. Beneše v Londýně obvinili. V Paříži mě důvěrně denuncovali policii, že jsem nebezpečný komunistický agitátor, v Londýně zase, že jsem agent gestapa a že jsem vydíral uprchlíky v Bordeaux. V obou případech mne denuncovali důvěrně, neboť proti důvěrné denunciaci není obrany.“
+
Je výborné hrabat se v historii a hledat v ní tu skutečnou pravdu. A ano, někdy je v těch pravdách dost bordel. Edvard Beneš byl výborný diplomat, zároveň dilomat špatný, silný, ale i slabý prezident, charakterní člověk, ale i bezpáteřní kariérista. Kde ta pravda je? U Borina? Může být. Ale také nemusí. Borinovo svědectví je jen další krůček k pochopení. Nebo k dokonalému zmatení.
–
Období první republiky a okupace bylo zmatené, bouřlivé, válečné a historici se v něm budou plácat do konce věků. A vždycky se rozdělí na několik táborů. Prostě ta pravda bude mnohdy někde úplně jinde, než tvrdí zastaralé učebnice dějepisu, které někde v sedmdesátkách sepisovali soudruzi historici.
|
Vložil: Štěpán Cháb