Příliš krásná pro lásku, příliš rázná pro manželství aneb Když máš dost, drby přijdou samy. Tajnosti slavných
02.01.2019
Foto: repro/archiv ČT
Popisek: Jorga Kotrbová ve slavné pohádce Zlatovláska
Herectví a introvertní povaha, i taková kombinace se občas najde. Křehká, plachá a stydlivá princezna Zlatovláska přesně ladila s její povahou. Takových rolí ale krásná Jorga Kotrbová dostala během kariéry jen pomálu.
Její hrdinky byly atraktivní, žádoucí, povětšinou ale také emancipované, arogantní, povrchní a často i nevěrné. Není divu, že se v hereckém světě necítila příliš dobře, byla uzavřená a kolegů se spíš stranila a přispěly k tomu zřejmě i partnerské karamboly. Když se nakonec definitivně stáhla do ústraní, agentura JePaPo (rozuměj – jedna paní povídala) měla žně. Jedni závistivě hlásali, že se svými miliony už pracovat nemusí, druzí jedovatě špitali, že se někdejší kráska není schopná vyrovnat s přibývajícími lety. Noblesní dáma zvolila tu nejlepší obranu – mlčení. Ať totiž v takové situaci řeknete A či B, stejně se všechno vždy obrátí proti vám.
Zlatovláska a Jiřík (Petr Štěpánek) ve slavné televizní pohádce režisérky Vlasty Janečkové Zlatovláska
(foto – repro/archiv ČT)
Kachyňa měl nos
Narodila se 26. dubna 1947 v Praze a odmalička toužila stát se veterinářkou. Jenže ve čtrnácti letech padla do oka režisérovi Karlu Kachyňovi, když hledal vhodnou představitelku pro svůj rodinný film Trápení. Příběh uzavřené dívky, která nedokáže najít společnou řeč se svými vrstevníky, spřátelí se ale s nezkrotným černým koněm. A Kachyňa měl tenkrát opravdu nos. Nejenže odhadl její talent, ale také dokázal naplno vytěžit její lásku ke zvířatům a schopnost sehrát se s temperamentním obrovským zvířetem. Projekt získal vedle domácích cen i několik mezinárodních uznání, především na filmových festivalech v Benátkách, Cannes a Mar del Plata, zaměřených i na filmy pro děti a mládež. A pro mladičkou Jorgu znamenal naprostý obrat novým směrem. Vstoupila totiž v herecké branži do povědomí, takže se jí brzy ozvali z Divadla na Vinohradech s nabídkou, aby zaskočila za těhotnou členku souboru v dramatu Arthura Millera Hon na čarodějnice.
Oficiální plakát k filmu Trápení
(foto – imdb.com)
Zrozená pro hlavní role
Díky roli Betty Parisové Jorga herectví zcela propadla, takže místo na veterinu se začala připravovat k přijímačkám na DAMU a dál spolupracovala s filmem. V dívčích rolích se objevila například jako Barborka v úspěšné pohádce Jiřího Weisse Zlaté kapradí či jako Dáša v povídkovém filmu Petra Schulhoffa Láska nebeská. Na televizní obrazovce ji představil divákům poprvé již v roce 1963 režisér Jiří Hanibal, a opět rovnou v hlavní roli – coby Blanku v inscenaci Smutný půvab. Studium herectví úspěšně dokončila v roce 1969 a hned nastoupila do stálého angažmá v Realistickém divadle Zdeňka Nejedlého na pražském Smíchově (dnešní Švandovo divadlo), v němž začala hostovat ještě jako studentka a na jehož prknech pak zakotvila až do roku 1993. I na jevišti začínala rolemi dospívajících, často svéhlavých dívek, brzy ale přešla k velkým postavám světového dramatu.
V roce 1968 ve studentském představení divadla AMU DISK Parník Glencairn
(foto – vis.idu.cz/Vilém Sochůrek)
Partnerské karamboly
V Realistickém divadle se seznámila s kolegou Jiřím Novotným, který na tuto scénu vstoupil stejně jako ona hned po absolutoriu DAMU, jenže o deset let dříve. Jak to s nimi tenkrát doopravdy bylo, o tom bychom museli jen spekulovat, protože ani jeden z někdejších partnerů se k jejich vztahu nikdy nechtěl vyjadřovat. Jisté je pouze jedno – 4. listopadu 1971 se jim narodila dcera Tamara, dostala ale příjmení po matce a na svatbu nikdy nedošlo. Až když už byla Jorga pohádkovou Zlatovláskou, navlékl jí snubní prstýnek o pět let mladší kolega Zdeněk Žák. Prožili spolu zhruba pět let, narodila se jim dcera Julie a syn Václav, přesto se nakonec rozvedli. „Byl jsem hlava rodiny. Jenže moje žena chtěla být taky hlava. A to už nešlo. Proto jsem odešel...“ prozradil kdysi exmanžel deníku Blesk. V té době už Jorga často spolupracovala s Československou televizí a mistrně se přehrála do pozice sobeckých, sebevědomých a lehkomyslných sexy potvor.
Ofélie v inscenaci Tragická historie Hamleta, dánského prince – s Ljubou Benešovou v roce 1972, na scéně Realistického divadla Zdeňka Nejedlého
(foto – vis.idu.cz Vilém Sochůrek)
Šťabajzna Margaret
Tři děti, stálé divadelní angažmá a časté natáčení pro televizi způsobily, že jí pro film už téměř nezbýval čas. Projekty, v nichž si zahrála, by se sice daly spočítat na prstech jedné ruky, zato si vydobyla pozici skvělé dabérky. Počátkem devadesátých let zaniklo Realistické divadlo Zdeňka Nejedlého, a tak musela změnit působiště a v roce 1993 se stala členkou souboru Divadla Na zábradlí. Zářila především ve hrách A. P. Čechova i v dalších představeních klasického domácího i světového moderního repertoáru. Současně propůjčila hlas řadě zahraničních hvězd, jejím nejznámějším dabingovým ‘majstrštykem‘ se stala major Margaret ‘Šťabajzna‘ Houlihanová v legendárním seriálu M*A*S*H. Před filmovou kameru se pak vrátila pouze jednou, v roce 1995 jako teta v romantické komedii Zdeňka Tyce Už.
Irina Arkadinová v klasickém dramatu A. P. Čechova Racek – v roce 1994 v Divadle Na zábradlí
(foto – vis.idu.cz/Martin Špelda)
Koně, klid a pohoda
V Praze dnes můžete Jorgu potkat leda náhodou. V restituci jí byl totiž před lety vrácen majetek po předcích, jehož hodnota se prý počítá na miliony, takže není divu, že se rozhodla užít si ho podle svých představ. Údajně je sice spolumajitelkou několika činžovních domů v centru Prahy, přesto dala přednost přírodě a klidu. Většinu času tráví v Ludvíkově pod Smrkem, kde si koupila domek s dostatečně velkým pozemkem, aby mohla chovat své milované koně. Žije s dcerou Julií, která se ‘pomamila‘ a jezdí parkury, starší Tamara bydlí ve stejné vesnici, coby kamenem dohodil. Rozhovory paní Jorga novinářům zásadně neposkytuje a herectví pověsila na hřebík definitivně. „V divadle ani ve filmu hrát už nebudu. Jsem v důchodu, užívám si rodiny a venkova. Do Prahy jedu jen v nejnutnějších případech,“ řekla deníku Aha!, když ji oslovil při příležitosti jejích sedmdesátin. „Já už jsem osoba neveřejná. Jsem ženská, která chce ještě žít a užít si života bez cizích očí. V přírodě, s vnoučaty a se zvířaty!“
Vložil: Adina Janovská