Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
MFF Karlovy Vary 2019

MFF Karlovy Vary 2019

Hvězdy, hvězdičky, róby, filmy i drsná kritika

Na vlastní kůži

Na vlastní kůži

Ivan Břešťák dělal krimi na Nově, má na kontě 1 200 reportáží. Nyní se vydává pro Krajské listy.cz tam, kam se bojí i benga

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vycházející české hvězdy

Vycházející české hvězdy

Je jim sotva přes dvacet, přesto již nastartovaly raketovou kariéru

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturního redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Filmové stopy

Filmové stopy

Zajímá vás, jak teď vypadá fabrika z filmu Marečku, podejte mi pero? Reportáže z míst, kde se natáčely kinohity

Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Současné pohádky: Je to švindl, citové vydírání a naservírovaná idylka

01.01.2019
Současné pohádky: Je to švindl, citové vydírání a naservírovaná idylka

Autor: Pixabay

Popisek: Pohádka Nejlepší přítel: Čert Matěj musí za trest plnit chudému mládenci Ondrovi (Zdeněk Piškula, na snímku vpravo) přání, dokud ten neřekne, že je úplně šťastný. Ale lze takového štěstí vůbec dosáhnout? Peklo má o tom své pochybnosti a zdá se, že oprávněně, však se také Matějovou bezradností ostatní čerti dobře baví. Do hry vstupuje proradný baron (Ondřej Sokol, na snímku uprostřed), kterého pozval hrabě Hubert (Jiří Lábus, na snímku vlevo) na námluvy a vlastně i na zásnubní hostinu a tak je jasné, že z téhle pekelné směsice nemůže vzejít nic dobrého.

Většina českých rodin o Vánocích sleduje pohádky. Pokud by tak činily v rozumné míře, určitě proti tomu nelze nic namítat. Moudré pohádky patří ke skvostům literatury pro děti a mají nenahraditelné kouzlo i význam pro rozvoj dětského vnímání. Především ty, které čtou rodiče dětem před spaním a potom si o nich společně povídají. Jenže tak, jako většinu věcí pro děti (a nejen pro ně), potkalo pohádky i prokletí kvantity. A jen málokdo se pozastavuje nad tím, o čem vlastně některé příběhy pojednávají a jaký dopad mají na čtenáře či diváky.

Většina těch nejznámějších v sobě skrývá nějaké poselství či výchovný moment. Díky pohádce o neposlušných kůzlátkách například i malé děti pochopí, že by neměly otvírat nikomu cizímu. Červená Karkulka, jakkoliv je hororová, zase nabádá, aby se děti nevydávaly samy do neznámého prostředí. Šípková Růženka je kouzelným podobenstvím o síle lásky. A právě proto jsou tyto klasické pohádky oblíbené na celém světě.

Hlavně zisk, sledovanost a spousta švindlů

Jenže pak máme pohádky, vznikající jako produkt zábavného průmyslu, kde je hlavním cílem jejich realizace především sledovanost, případně zisk, jako u většiny knižní či filmové tvorby. Po jejich odvysílání se chlubí ta či ona stanice, kolik milionů lidí její novou pohádku vidělo, zatímco diváci se pohádají nad hereckým obsazením (viz nový Kouzelník Žito) nebo kvalitou pekla. Ale jen málokdo řeší obsah a hlavní hrdiny coby případné morální vzory.

Jednou z mála výjimek je psychiatr Radkin Honzák. Podle něj má smysl se na pohádky dívat, ale existuje v nich spousta švindlů. V rozhovoru pro magazín Ona dnes se nedávno zamyslel třeba nad tím, proč nikdo neřeší, že Karkulku pustili samotnou do lesa. A v případě Šíleně smutné princezny upozorňuje, že dětem předvádí ukázkové citové vydírání: „Princezna chtěla mužského, tatínek jí to nedovolil, tak simulovala depresi. Tatínek se bál o její zdraví, proto dcera nakonec dostala, co si umanula.“ Nakonec dodává, že rodiče by měli dětem vysvětlit, že taková manipulace je nepřípustná, navíc doporučuje, aby rodiče absolvovali nějaké školení.

Kámen moci

Kontroverzní štědrovečerní novinka Kouzelník Žito se zase stala předmětem komentáře Davida Němečka z na blogu Respekt.cz. Ten se podivuje, že tato pohádka oslavuje model, kdy jediný člověk (Žito) získá absolutní moc a alibi pro to představuje fakt, že je poctivý a moci nezneužije, přičemž všichni kolem mají máslo na hlavě. Jenže obecný problém spočívá v tom, že i když najdeme sebepoctivějšího kandidáta, nikdy nevíme, co s ním kámen moci udělá. „Dříve či později se dostane kámen do rukou člověka, jehož starostí bude, aby vlastnil všechno kolem, včetně nás,“ varuje autor.

Dál Němeček uvedl: „Těmito myšlenkami se autoři pohádky zjevně netrápili a rozhodli se dětem naservírovat idylku jak by bylo na tom světě krásně, kdyby se dostal k moci takový Žito.“ Připouští sice, že tuto pohádku asi nikdo nebere moc vážně, ale zdůrazňuje, že ji sledují naše děti, do nichž se propíjejí vzorce chování. Také on je přesvědčen, že se na podobné pohádky musí dívat i rodiče a nenechat je bez komentáře. „Anebo ještě navážu četbou před spaním – Pán prstenů bude jasná volba,“ radí.

Nejlepší přítel?

Za bližší zkoumání stojí i pohádka renomované scénáristky Lucie Konášové Nejlepší přítel, kterou o vánočních svátcích vysílala ČT a diváci ji tentokrát přijali vlídněji než Kouzelníka Žito. Slibuje vyprávění o lásce, štěstí a kamarádství a potud je vše v pořádku, protože se těchto vzácných hodnot mnohým lidem nedostává. Jenže, hlavním hrdinou je opět chudý sirotek (!), jenž se zamiluje do zámecké komtesky. Špatné lidské vlastnosti ztělesňuje proradný baron, příslušník šlechty, zatímco snad nejsympatičtější je čert. Tedy notoricky známý model z většiny současných českých pohádkových variací. Může se pak někdo divit, že většina Čechů šlechtu nenávidí, když je od malička masírovaná vzorcem, že šlechtici jsou často špatní lidé, přestože  je skutečnost zcela odlišná. Mimochodem nebýt dědictví po slavných šlechtických rodech, většina pohádek by se dnes neměla ani kde natáčet.

Vložil: Adéla Hofmanová

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace