Dvě jména – dvě kariéry. Jak se swingový král proměnil v Ko-Ko-Ko-Kokošku. Tajnosti slavných
14.12.2018
Foto: youtube.com
Popisek: Oldřich Dědek v pohádce Šíleně smutná princezna
AUDIO/VIDEO Koktavý Kokoška z Kokořína z pohádky Šíleně smutná princezna patří k jedinečným a nezapomenutelným komickým postavám české kinematografie. Málokdo ovšem ví, že ve skutečnosti opravdu koktal. A navíc – na počátku kariéry patřil k nejpopulárnějším swingovým zpěvákům a jako operní pěvec působil i v Národním divadle.
Při jeho šlágrech tančily během druhé světové války nejslavnější hvězdy českého filmu první republiky, jeho písničky se linuly ze všech gramofonů. Pod pseudonymem Oldřich Horský vystupoval s Atrakčním orchestrem Bobka Bryena, velmi často i s dnes již téměř zapomenutými sestrami Skovajsovými. Jedinečný komik s mimořádným hlasovým fondem stanul jako operní pěvec na prknech Národního divadla, zpíval i v operetě. Osud mu ale dopřál na naší planetě jen velmi málo času.
Čikičita:
Do Reichu se mu nechtělo
Narodil se jako Oldřich Dědek 13. dubna 1920 v Novém Jičíně a stejně jako řada kolegů měl původně namířeno do úplně jiného oboru. V roce 1939 odmaturoval na ostravské obchodní akademii, údajně na přání rodičů, pak se ale začal intenzivně pěvecky školit u operních pěvců, Chorvata Tino Pattiery a Louise Kadeřábka, a uznávané odbornice na hlasovou výchovu E. Fierlingerové. Vzápětí odešel do Prahy, kde začal téměř okamžitě vystupovat pod pseudonymem Oldřich Horský s Tanečním orchestrem Jaroslava Maliny, kapelníka a skladatele, jehož populární swingový orchestr působil v pražské kavárně Vltava až do roku 1949. V roce 1940 začal Oldřich vystupovat s Atrakčním orchestrem Bobka Bryana, právě když kapela přešla k velkému swingovému obsazení a získala stálé angažmá v kavárně Fénix. Válečný chlebíček ale nebyl leckdy chutný a křupavý, protože Bryan hrával i pro Čechy, pracující v Německu v rámci tzv. totálního nasazení, a krátce po válce také pro americkou armádu. Do takových dobrodružství se Oldřichovi nechtělo, a tak již v roce 1941 vsadil na ‘domácí‘ a bezpečnější jistotu. A uspěl.
Pepita:
Multifunkční bohém
Jako operní pěvec, tenor bufo, zamířil sice přímo na jeviště Národního divadla, k větším rolím se tam ale nedostal. A tak po dvou sezónách přešel do Brna, jenže i tam se mu vedlo obdobně. Po válce působil v pražské opeře Divadla 5. května a od podzimu 1948 opět ve Zlaté kapličce. Jeho čas nadešel až v roce 1951, když se stal členem souboru Armádní opery, která byla součástí Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého. Konečně mohl zazářit v hlavních rolích, mimo jiné jako princ v Rusalce či Figaro v Lazebníku sevillském, hlavně ale jako vysněný Vašek v Prodané nevěstě. Tato role mu mimořádně seděla možná i proto, že mu Vaškovo koktání bylo vlastní. Tento handicap ale dokázal částečně zvládnout, takže pokud zpíval, nikdo se o něm nedozvěděl. Po zrušení souboru strávil jednu sezónu v Divadle estrády a satiry, aby se v roce 1959 pokusil o návrat do Národního divadla. Jenže tam ho čekalo velké zklamání – místo milovaného Vaška mu nabídli v ‘Prodance‘ roli principála. A nastálo už ho nepřijali.
Vábí mne dívčí smích:
Ideální komik
Veselý, rád se dobře najedl, napil, rád se pobavil, ale nejšťastnější prý byl, když bavil ostatní. „Říci o něm, že byl společenský, to je slabý výraz. Byl bohém, rozený komik, obdařený mnoha talenty,“ prozradila Ondřeji Suchému pro web pozitivni-noviny.cz jeho dcera, doktorka přírodních věd Marcela Borgesová. „Jako operní pěvec, tenor bufo, byl ideální pro komické role. Václav Kašlík, šéf opery Divadla 5. května, režisér a dirigent v jedné osobě, musel pro něho mít zřejmě nejen pochopení, ale přímo slabost. Dovolil mu totiž zpívat v Prokofjevově Maškarádě (Zásnuby v klášteře) v zavěšení na hrazdě hlavou dolů. A tak táta pěl svou árii a létal přitom čtyři metry nad jevištěm. Nevím, zda by mu to dnes prošlo. Avantgarda má už jinou podobu.“
Koupím ti kanára:
Nezapomenutelný Ko-Ko-Ko-Kokoška
Filmaři si ho povšimli poprvé v roce 1947, kdy dostal roli vedoucího obchodu Kubiše ve známé komedii Martina Friče Polibek ze stadionu. Vzápětí zazářil na plátně i jako zpěvák v komedii Alfréda Radoka Parohy, v hlavní roli s Oldřichem Novým, v níž zazpíval úspěšnou písničku Jen krásné ženy nevěrné jsou. Jeho hlas pak zazněl ve filmu ještě dvakrát, v loutkové westernové parodii Jiřího Trnky a Jiřího Brdečky Árie prérie a v loutkovém animovaném filmu Břetislava Pojara a Vratislava Blažka Spejbl na stopě. Jako herec se uplatnil ve třinácti celovečerních filmech a v řadě z nich také koktal, například coby doktor v pohádce režiséra Martina Friče Dařbuján a Pandrhola. Bezesporu jeho nejslavnější filmovou postavou je ale ceremoniář a dvorní bavič Kokoška z Kokořína v nestárnoucí hudební pohádce režiséra Bořivoje Zemana Šíleně smutná princezna.
Parohy:
Konec přišel příliš brzy
Nepřijetím do souboru Národního divadla jeho velká umělecká kariéra de facto skončila, pak už vystupoval pouze v různých estrádách a zábavných pořadech. Často i v komickém duu s klavíristou a bývalým kapelníkem Jiřím Procházkou, přičemž naplno využíval své muzikální, taneční a akrobatické schopnosti. Před kamerou stanul naposledy v roli policisty v roce 1969, v bláznivé sci-fi komedii Oldřicha Lipského Zabil jsem Einsteina, pánové… Nedostatek práce prý psychicky velmi špatně snášel. A pak se přihlásily vážné zdravotní komplikace. Prodělal operaci slinivky břišní, poté u něj lékaři diagnostikovali cukrovku. Následoval další chirurgický zákrok, při němž mu byla odebrána část plic. A následoval nucený odchod do invalidního důchodu. Naposledy zazněl jeho hlas v silvestrovském pořadu Československého rozhlasu v roce 1972, na němž se podílel jako jeden z vypravěčů anekdot. Oldřich Dědek alias Oldřich Horský zemřel po selhání ledvin, způsobených cukrovkou, 5. srpna 1973, v pouhých padesáti třech letech. Příliš brzy navždy odešel dobrý herec, výborný komik, akrobat a stepař, jehož mnohostranného talentu bohužel nedokázala tehdejší umělecká scéna naplno využít.
Árie prérie:
https://www.youtube.com/watch?v=rqCahyNZu2U
Vložil: Adina Janovská