Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Nostalgická kavárnička Ondřeje Suchého

Nostalgická kavárnička Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Dvě jména – dvě kariéry. Jak se swingový král proměnil v Ko-Ko-Ko-Kokošku. Tajnosti slavných

14.12.2018
Dvě jména – dvě kariéry. Jak se swingový král proměnil v Ko-Ko-Ko-Kokošku. Tajnosti slavných

Foto: youtube.com

Popisek: Oldřich Dědek v pohádce Šíleně smutná princezna

AUDIO/VIDEO Koktavý Kokoška z Kokořína z pohádky Šíleně smutná princezna patří k jedinečným a nezapomenutelným komickým postavám české kinematografie. Málokdo ovšem ví, že ve skutečnosti opravdu koktal. A navíc – na počátku kariéry patřil k nejpopulárnějším swingovým zpěvákům a jako operní pěvec působil i v Národním divadle.

Při jeho šlágrech tančily během druhé světové války nejslavnější hvězdy českého filmu první republiky, jeho písničky se linuly ze všech gramofonů. Pod pseudonymem Oldřich Horský vystupoval s Atrakčním orchestrem Bobka Bryena, velmi často i s dnes již téměř zapomenutými sestrami Skovajsovými. Jedinečný komik s mimořádným hlasovým fondem stanul jako operní pěvec na prknech Národního divadla, zpíval i v operetě. Osud mu ale dopřál na naší planetě jen velmi málo času.

Čikičita:

Do Reichu se mu nechtělo

Narodil se jako Oldřich Dědek 13. dubna 1920 v Novém Jičíně a stejně jako řada kolegů měl původně namířeno do úplně jiného oboru. V roce 1939 odmaturoval na ostravské obchodní akademii, údajně na přání rodičů, pak se ale začal intenzivně pěvecky školit u operních pěvců, Chorvata Tino Pattiery a Louise Kadeřábka, a uznávané odbornice na hlasovou výchovu E. Fierlingerové. Vzápětí odešel do Prahy, kde začal téměř okamžitě vystupovat pod pseudonymem Oldřich Horský s Tanečním orchestrem Jaroslava Maliny, kapelníka a skladatele, jehož populární swingový orchestr působil v pražské kavárně Vltava až do roku 1949. V roce 1940 začal Oldřich vystupovat s Atrakčním orchestrem Bobka Bryana, právě když kapela přešla k velkému swingovému obsazení a získala stálé angažmá v kavárně Fénix. Válečný chlebíček ale nebyl leckdy chutný a křupavý, protože Bryan hrával i pro Čechy, pracující v Německu v rámci tzv. totálního nasazení, a krátce po válce také pro americkou armádu. Do takových dobrodružství se Oldřichovi nechtělo, a tak již v roce 1941 vsadil na ‘domácí‘ a bezpečnější jistotu. A uspěl.

Pepita:

Multifunkční bohém

Jako operní pěvec, tenor bufo, zamířil sice přímo na jeviště Národního divadla, k větším rolím se tam ale nedostal. A tak po dvou sezónách přešel do Brna, jenže i tam se mu vedlo obdobně. Po válce působil v pražské opeře Divadla 5. května a od podzimu 1948 opět ve Zlaté kapličce. Jeho čas nadešel až v roce 1951, když se stal členem souboru Armádní opery, která byla součástí Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého. Konečně mohl zazářit v hlavních rolích, mimo jiné jako princ v Rusalce či Figaro v Lazebníku sevillském, hlavně ale jako vysněný Vašek v Prodané nevěstě. Tato role mu mimořádně seděla možná i proto, že mu Vaškovo koktání bylo vlastní. Tento handicap ale dokázal částečně zvládnout, takže pokud zpíval, nikdo se o něm nedozvěděl. Po zrušení souboru strávil jednu sezónu v Divadle estrády a satiry, aby se v roce 1959 pokusil o návrat do Národního divadla. Jenže tam ho čekalo velké zklamání – místo milovaného Vaška mu nabídli v ‘Prodance‘ roli principála. A nastálo už ho nepřijali.

Vábí mne dívčí smích:

Ideální komik

Veselý, rád se dobře najedl, napil, rád se pobavil, ale nejšťastnější prý byl, když bavil ostatní. „Říci o něm, že byl společenský, to je slabý výraz. Byl bohém, rozený komik, obdařený mnoha talenty,“ prozradila Ondřeji Suchému pro web pozitivni-noviny.cz jeho dcera, doktorka přírodních věd Marcela Borgesová. „Jako operní pěvec, tenor bufo, byl ideální pro komické role. Václav Kašlík, šéf opery Divadla 5. května, režisér a dirigent v jedné osobě, musel pro něho mít zřejmě nejen pochopení, ale přímo slabost. Dovolil mu totiž zpívat v Prokofjevově Maškarádě (Zásnuby v klášteře) v zavěšení na hrazdě hlavou dolů. A tak táta pěl svou árii a létal přitom čtyři metry nad jevištěm. Nevím, zda by mu to dnes prošlo. Avantgarda má už jinou podobu.“

Koupím ti kanára:

Nezapomenutelný Ko-Ko-Ko-Kokoška

Filmaři si ho povšimli poprvé v roce 1947, kdy dostal roli vedoucího obchodu Kubiše ve známé komedii Martina Friče Polibek ze stadionu. Vzápětí zazářil na plátně i jako zpěvák v komedii Alfréda Radoka Parohy, v hlavní roli s Oldřichem Novým, v níž zazpíval úspěšnou písničku Jen krásné ženy nevěrné jsou. Jeho hlas pak zazněl ve filmu ještě dvakrát, v loutkové westernové parodii Jiřího Trnky a Jiřího Brdečky Árie prérie a v loutkovém animovaném filmu Břetislava Pojara a Vratislava Blažka Spejbl na stopě. Jako herec se uplatnil ve třinácti celovečerních filmech a v řadě z nich také koktal, například coby doktor v pohádce režiséra Martina Friče Dařbuján a Pandrhola. Bezesporu jeho nejslavnější filmovou postavou je ale ceremoniář a dvorní bavič Kokoška z Kokořína v nestárnoucí hudební pohádce režiséra Bořivoje Zemana Šíleně smutná princezna.

Parohy:

Konec přišel příliš brzy

Nepřijetím do souboru Národního divadla jeho velká umělecká kariéra de facto skončila, pak už vystupoval pouze v různých estrádách a zábavných pořadech. Často i v komickém duu s klavíristou a bývalým kapelníkem Jiřím Procházkou, přičemž naplno využíval své muzikální, taneční a akrobatické schopnosti. Před kamerou stanul naposledy v roli policisty v roce 1969, v bláznivé sci-fi komedii Oldřicha Lipského Zabil jsem Einsteina, pánové… Nedostatek práce prý psychicky velmi špatně snášel. A pak se přihlásily vážné zdravotní komplikace. Prodělal operaci slinivky břišní, poté u něj lékaři diagnostikovali cukrovku. Následoval další chirurgický zákrok, při němž mu byla odebrána část plic. A následoval nucený odchod do invalidního důchodu. Naposledy zazněl jeho hlas v silvestrovském pořadu Československého rozhlasu v roce 1972, na němž se podílel jako jeden z vypravěčů anekdot. Oldřich Dědek alias Oldřich Horský zemřel po selhání ledvin, způsobených cukrovkou, 5. srpna 1973, v pouhých padesáti třech letech. Příliš brzy navždy odešel dobrý herec, výborný komik, akrobat a stepař, jehož mnohostranného talentu bohužel nedokázala tehdejší umělecká scéna naplno využít.

Árie prérie:
https://www.youtube.com/watch?v=rqCahyNZu2U

 

Božoňka

QRcode

Vložil: Adina Janovská