Bolek si vychoval konkurenci. Jeho syn je ale příliš krásný na to, aby hrál šaška. Vycházející české hvězdy
12.12.2018
Foto: Facebook
Popisek: Vladimír Polívka ve výrazné roli ve filmu Sofie Šustkové Do větru, který měl premiéru na jaře
FOTOGALERIE Další tváří nastupující herecké generace, která čelí jízlivým narážkám, že jí k úspěchům pomáhá protekce, je Vladimír Polívka. Syn populárního mima Bolka Polívky a herečky Chantal Poullain se proto snažil, aby dělal něco jiného, než jeho slavní rodiče. Zaměřil se na výtvarné umění a na sport, především snowboarding. A pak odjel studovat angličtinu do Kanady. Jenže nakonec se přece jenom potatil a ze sněhových prken přeskočil na ta divadelní. Dnes už září v Národním.
Sportovní nadání i vytrénovaná postava mu dnes pomáhají k rolím určitě více než rodiče. V právě skončené třetí řadě seriálu První republika si zahrál boxera a v novém filmu Do větru si musel poradit s měsíčním natáčením na lodi. Respekt kritiků si však vybojoval především díky divadelním rolím. Po studiu na DAMU, kde jak říká, čtyři roky dřel, ale také probrečel a prosmál spoustu času (někdy i dvanáct hodin denně) zamířil do svého prvního angažmá v respektovaném Klicperově divadle v Hradci Králové. A zároveň účinkuje v úspěšných inscenacích dalších scén.
V roli Čáslavské
Hitem se například stala groteska Komediografu v Divadle Na Zábradlí ´Jak se Husákovi zdálo, že je Věra Čáslavská´, v níž s mimořádnou věrohodností zahrál postavu legendární gymnastky. Když se objevil na scéně v modrém trikotu a s blonďatým drdolem, publikum začalo řvát smíchem a už nepřestalo. K tomu, že by se měla stát hrdinkou komedie, se zpočátku Věra Čáslavská stavěla rezervovaně. Když si ale hru Luboše Baláka přečetla, změnila názor a dokonce začala chodit na zkoušky. Hercům radila, jak zacvičit na kladině některé prvky, i jak si přitom mají chránit jisté intimní orgány. A právě skutečnosti, že se na zkouškách mohl setkat s žijící legendou, si Vladimír velmi váží.
A jako rytíř
Vzápětí zamířil na další dvě výtečné scény, do Dejvického divadla a do Národního. Zde hostuje jako urostlý rytíř Des Grieux ve výpravné inscenaci Daniela Špinara Manon Lescaut. Se slavnou učebnicovou rolí se vyrovnal s nadsázkou a odlišně než jeho alternující kolega Patrik Děrgel. Přiznává ale, že hrát jeden den v Národním a druhý den v Dejvickém, je dost náročné. „To si člověk musí přenastavit přístup,“ nechal se slyšet v pořadu Televize Seznam Moje místa. S Dejvickým divadlem se podílí také na novém projektu Cirku La Putyka Honey. Za první dekádu své kariéry navíc vytvořil desítky postav v televizních seriálech a několika filmech. Kromě První republiky se objevil také v Bohémě, Životě a době soudce A.K., Kriminálce Anděl, Místě zločinu Plzeň či v Reportérce.
Celý dědeček
Vladimír má velké štěstí, že se v jeho případě mimořádně šťastně namíchaly geny. Po otci získal obrovský smysl pro humor, po matce výtvarné nadání a atraktivní zevnějšek. Někteří jízlivci vtipkují, že se v rodině Bolka Polívky příroda pořádně vyřádila. Zatímco dcera Anna je po něm, Vladimír zase po mamince. Díky její výchově se těší také pověsti elegána a gentlemana. Francouzský šarm v sobě rozhodně nezapře. Nejvíce je ovšem podobný svému francouzskému dědovi.
To, co mu oba rodiče předali, nyní názorně předvádí v představení Šašek a syn, navazující po třiceti letech na legendárního Šaška a královnu. Také v něm hraje Vladimír shodou okolností rytíře, tentokrát drze vzdorujícímu šaškovskému králi. A ten mu mimo jiné vyčítá, že je příliš krásný na to, aby hrál šaška. Bolkův syn aplaus sklízí především při scénách, v nichž věrohodně paroduje své rodiče. Ostatně, právě díky Šaškovi a královně prý poprvé začal vnímat svět divadelních líčidel.
Vložil: Adéla Hofmanová