„Úspěch světovej, nebo prů*er světovej?“ Naše dějiny se stále opakují. Jako tragédie i jako fraška
07.12.2018
Foto: ČT
Popisek: Václav Havel, snímek z dokumentu Občan Havel
FOTOGALERIE Právě reprízovaná minisérie Občan Havel, vysílaná na ČT, připomíná politickou situaci v naší zemi před dvaceti lety, kdy byl prezidentem Václav Havel a premiérem Miloš Zeman. Některé okamžiky jsou natolik aktuální, že působí, jako kdyby se odehrávaly právě nyní. Část české veřejnosti byla tehdy rozčarovaná z dění na politické scéně stejně jako dnes. Na masových demonstracích vyzývaly tisíce občanů vládu i zprofanované politiky, aby odstoupili. Těžkou zkouškou procházela i veřejnoprávní média.
Čtvrtá část unikátního dokumentu Pavla Kouteckého a Miroslava Janka je ale zároveň důkazem toho, že v éře Václava Havla se těšila Česká republika mimořádnému mezinárodnímu respektu a potvrdilo se, že Havel byl v zahraničí uctíván podstatně více než doma. Ale svůj díl viny na tom měl i samotný prezident. Na poradách mezi svými poradci dával až příliš často najevo, jak mu vadí nejen chování většiny politických stran, ale nezřídka pohrdal i názory občanů. Podle něj se projevovali jako typičtí Čecháčkové. Rozčiloval se například nad tím, že lidé nechápou význam zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky, které se konalo v září 2000 v Praze a vyvolalo další masové protesty. Velmi nespokojený byl rovněž s prací novinářů a policie. V neposlední řadě si stěžoval i na zaměstnance Správy Pražského hradu. Podle něj připravovala důležitou mezinárodní událost jako zasedání ústředního výboru strany nebo schůzi SSM. „Oni nemají vkus,“ rozčiloval se na jedné ze svých operačních porad.
Velké fiasko
Havel se tehdy nechal slyšet, že zasedání bude buď „úspěch světovej nebo průser světovej.“ Přestože věnoval zasedání MMF nebývalou pozornost, nakonec skončilo fiaskem. Zatímco na nablýskaném Hradě jednali významní hosté, v podhradí se strhla těžká bitva mezi demonstranty a policisty. Kvůli zuřivým protestům odpůrců globalizace část účastníků zasedání předčasně opustila. Lépe dopadl v prezidentově režii summit NATO v roce 2002. I v tomto případě Havel dohlížel na každý detail a bylo zřejmé, jak mu na úspěchu prestižní akce záleží. Mimo jiné se snažil, aby na některé významné hosty zapůsobila svým půvabem i jeho druhá manželka Dagmar.
Českou republiku navštívila během jeho působení na Pražském hradě sestava nejvýznamnějších světových státníků, jaká u nás nikdy předtím ani poté neměla obdoby (George Bush starší i mladší, Bill Clinton, Jacques Chirac, Margaret Tchatcher, Tony Blair, Gerhard Schröder, Michail Gorbačov a další.)
Televizní krize
Doma ovšem Havel až tak nezářil. Kvůli televizní krizi, která vypukla ve veřejnoprávní ČT koncem roku 2000, se dostal do dalšího těžkého střetu s Milošem Zemanem. Zatímco Havel stál na straně zaměstnanců ČT, Zeman ho obvinil, že vyzývá k porušování zákonů a nechal se slyšet, že každý, kdo tak činí, nemá v české politice co dělat. Nakonec z ní ale byl dočasně vyautován on sám. Po vypršení mandátu se totiž pokusil Havla ve funkci hlavy státu vystřídat, ale vypadl již v prvním kole, když do druhého postoupili Václav Klaus s Jaroslavou Moserovou. Zemana hodili přes palubu členové vlastní strany, což má dodnes na ČSSD fatální dopady. Nakonec byl Klaus zvolen prezidentem až napotřetí a Zeman utekl na Vysočinu.
Mezi tragédií a fraškou
Minérie Občan Havel má nejen značnou dokumentární hodnotu, ale mezi řádky také leccos naznačuje. Třeba proč byl první český prezident doma podstatně méně oblíbený než v zahraničí. A proč jej neměli v oblibě ani jeho političtí soupeři. O většině z nich se vyjadřoval s posměškem a despektem. Ostatně, to činil již Masaryk a podobně se chovají i dnešní aktéři. Ostatně Václav Havel rád připomínal Marxův výrok, že dějiny se opakují, nejprve jako tragédie, podruhé jako fraška.
Vložil: Adéla Hofmanová