S proradným Cvachem dřela, až mu zachránila kariéru. Celý život ale tajně milovala jiného. Tajnosti slavných
05.12.2018
Foto: repro/archiv ČT
Popisek: Jana Dítětová v televizní sci-fi Konec velké epochy
Stát se opravdovou hvězdou první velikosti, na to neměla dostatečně ostré lokty. Souhra náhod a láska k vlasti ji nakonec připravily o rodinu, dítě i o práci. Když ji nakonec zabila rakovina, málokdo smutnou zprávu alespoň zaznamenal.
Mohla emigrovat, dokonce se i do ciziny vypravila, nakonec to ale vzdala. Nedokázala se totiž vzdát své vlasti, kterou tak milovala. K ctitelům Krásné Jany Dítětové patřili umělci, které obdivoval celý svět. Říkalo se o ní, že naprosto nesnáší ledabylost a hraní takzvaně na půl plynu, i na sebemenší roličce si vždycky dávala záležet. Souhra náhod ji nakonec připravila o všechno, na čem jí v životě záleželo. Společenských změn v roce 1989 se sice dočkala, prostor k návratu na umělecké výsluní už jí ale osud nedopřál. Když ji v roce 1991 zabila zákeřná nemoc, bylo jí pouhých pětašedesát let.
S Ladislavem Peškem v komedii Karel a já
(foto - repro/Nationalfilm)
Začínala v tátově lokálu
Jana Dítětová, vlastním jménem Kalabzová, se narodila 7. října 1926 v rodině populárního plzeňského hospodského. V jeho lokálu si také poprvé vyzkoušela, jaké to je hrát divadlo. A sklidila obrovský úspěch. Plzeňské noviny tenkrát její dětský debut proměnily v mimořádnou událost a psaly o ní jako o zázračném dítěti. Jenže otec byl mnohem víc bohém než pragmatický hostinský, a tak nakonec svoji hospodu prohrál v kartách. Ve třicátých letech se pak rodina přestěhovala do Prahy, kde Jana začala chodit v pouhých třinácti letech do slavné herecké školy E. F. Buriana a pak prošla několika divadelními soubory. Díky tomu si jí už o tři roky později všiml režisér Miroslav Cikán a svěřil jí roli dcery Jindřicha Plachty ve slavné komedii Karel a já.
Dorotka v roce 1952 ve Strakonickém dudákovi
(foto - vis.idu.cz/Karel Drbohlav)
Dítě a Dítětová
Do srdcí diváků se zapsala jako Baruška v romantické komedii režiséra Martina Friče Prstýnek, v níž byl jejím hereckým partnerem Zdeněk Dítě. Spolu si pak ještě zahráli o tři roky později opět v komedii Polibek ze stadionu a díky stejnému příjmení je diváci začali považovat za pár i v reálném životě. Ve skutečnosti ale mezi nimi nebyl vůbec žádný vztah. Janiným prvním manželem se stal filmový režisér a scénárista Vladimír Vlček, za kterého se provdala hned po válce. Byl oddaný komunista a pod jeho vlivem uvěřila i Jana v zářné zítřky. Tím víc všechny překvapil, když nakonec dal před vysněným rájem přednost proklínanému kapitalismu a emigroval.
S Vladimírem Rážem v nesmrtelné komedii Dovolená s Andělem
(foto - repro/archiv ČT)
Tak dlouho zkoušeli…
V pražském Realistickém divadle pak potkala Josefa Vinkláře, kterého málem tenkrát vyhodili ze souboru pro neschopnost. Měli spolu hrát ve Strakonickém dudákovi a ona s ním tak dlouho a trpělivě zkoušela jeho Švandu, až z něj dostala to nejlepší. Zachránila mu tím kariéru, našla novou lásku a dalšího manžela. V roce 1955 mu porodila syna Jakuba, dnes známého malíře, o tři roky později se ale i tohle manželství rozpadlo. Vinklář později otevřeně přiznal, že chyba byla na jeho straně. Tolerantní a smířlivá partnerka mu nedělala žádné žárlivé scény a zvolila klidný a přátelský rozvod. „Jana Dítětová byla skvělá herečka a vynikající člověk,” zavzpomínal na ni později ve své knize.
Na jevišti Realistického divadla Zdeňka Nejedlého v roce 1968, jako Fanetta z Romaninu v dramatu Jaroslava Vrchlického Soud lásky
(foto - vis.idu.cz/Vilém Sochůrek)
Na celý život
Manželské svazky byly jednou kapitolou jejího života, kromě toho ale měla celoživotního oddaného ctitele, který ji nesmírně obdivoval a zbožňoval. Byl jím slavný ruský houslový virtuos David Oistrach. Mnoho let si psali dopisy, a když Oistrach koncertoval v Praze, tajně se scházeli v hotelu. Světoznámý hudebník byl totiž ženatý a Státní bezpečnost měla uši a oči všude, takže si museli dávat velký pozor. Do Janina života pak vstoupil ještě další slavný muž, psychiatr Stanislav Grof, a svatba už tenkrát byla doslova na spadnutí. Jenže Grof získal v roce 1967 stipendium do Spojených států a dal přednost vědecké kariéře v zahraničí.
Babička Máchalová v populární pohádce S čerty nejsou žerty
(foto - repro/archiv ČT)
Osudová okupace
V roce 1968 se ve Špindlerově Mlýně seznámila s dalším úspěšným mužem, holandským historikem a nakladatelem Hansem Rotym, a dokonce s ním otěhotněla. Na jeho pozvání odjela s tehdy třináctiletým synem do Holandska, vrátila se ale domů, protože si nedokázala představit život bez divadla a své vlasti. Zamilovaný Hans byl dokonce ochoten přestěhovat se kvůli ní do Československa, jenže do toho přišla srpnová okupace. Snům o společné budoucnosti byl definitivní konec a Jana místo k oltáři šla do nemocnice na potrat.
S Vlastimilem Brodským v roce 1988 v televizní inscenaci Naděje má hluboké dno
(foto - repro/archiv ČT)
Navždy nežádoucí
Dramatické společenské události ji nesmírně zasáhly, znamenaly pro ni nejen definitivní ztrátu iluzí, ale také zmařenou budoucnost, obrovskou ztrátu a bolest. A tak na protest vystoupila z komunistické strany. Film Jaromila Jireše Žert kvůli tomu skončil v trezoru a jméno Dítětová se ocitlo na seznamu nežádoucích umělců. Krátce nato jí Oistrach poslal dopis na rozloučenou a zanedlouho zemřel během koncertního turné. Není ani divu, že začala samotu, smutek a nečinnost utápět v alkoholu. Velké role se už nedočkala. Začaly ji sužovat obrovské bolesti kyčlí a kvůli paradontóze přišla o chrup, což už byla předzvěst vážné nemoci. Mnohem horší ale bylo zklamání z lidí. Byla totiž příliš důvěřivá a leckdo toho zneužíval. Všechno zlé brala jako trest za to, že se vzdala nenarozeného dítěte. Zemřela 9. listopadu 1991, tak tiše a nenápadně, že se o tom národ tenkrát snad ani nedozvěděl.
Vložil: Adina Janovská